Uběhly téměř dva měsíce a já na tom nebyla psychicky nejlépe. Téměř den, co den mi chodily emaily od Audrey a nebyli vůbec příjemné. Snažila jsem si najít cestu k Demi, ale nebylo to jednoduché. Žila jsem v domku na zahradě a tak jsme se viděli jen, když jsem jí dávala peníze. Zrovna jsem jedla oběd, když se ozvalo zaklepání. Překvapilo mě to, protože jsem nečekala návštěvu a snažila se vzpamatovat z telefonátu, který jsem měla chvíli před tím.

„ Co chceš? Peníze ti donesu zítra,“ řekla jsem a pohlédla jí do očí. Nechala jsem jí vejít do dveří a vrátila se k polévce.

„ Víš moc dobře, proč tu jsem. Hraješ si na nedotknutelnou, ale je to jinak. Sleduješ mě a myslíš si, že to nevím, nenápadně se mě dotýkáš a na stole máš mojí fotku. Tak proč nepřijdeš a neuděláš to?" řekla a já se zvedla. Odnesla jsem misku do dřezu a pak se k ní otočila.

„ Jak víš, že tě sleduji a mám tvojí fotku?" zeptala jsem se a sklopila hlavu. Dlouho nepřicházela odpověď a tak jsem hlavu pozvedla. Stála naproti mě a vzala mojí hlavu do svých dlaní. Hlavou kývla za sebe a mě došlo, jak to ví. Měla jsem jí tam položenou.„ Aha, moje chyba. Několikrát jsem už za tebou chtěla přijít, ale nešlo to."

„ Proč to nešlo?" zeptala se a já jí obešla. V počítači jsem našla email a ukázala jí, aby si to přečetla. Chvíli jen koukala a pak nad tím zakroutila hlavou.„ Hádám, že ty kontroly přijdou a ty jsi z toho na nervy."

„ Přesně tak. Myslela jsem, že je to zamnou, ale tohle mě psychicky ničí. Furt mi píše emaily a dělá vše proto, aby mi zničila život. A daří se jí to," řekla jsem a posadila se. Dems došla ke mě a ze zadu mě objala kolem krku.

„ Chceš si povídat? Vyslechnu tě, pokud chceš," řekla a já zakroutila hlavou. Nechtěla sem o tom mluvit, jen jsem potřebovala uklidnit. Věděla jsem, že vše dobře dopadne, měla jsem vše v pořádku. Ale jistá nervozita tam byla.

„ Ne, nechci si povídat. Nechci se o tom bavit. Ale pokud to takhle půjde dál, skončím u doktora," řekla jsem a nešťastně si oddychla.„ Nedáš si semnou kuřecí stehna s brambory?"

„ Jedla jsem, ale děkuji. A víš, že takové menší odreagování je lepší než doktor?" řekla a políbila mě do vlasů. Postupně sjela na krk, kde zanechala také polibek a když jsem otočila hlavu, políbila mě na rty. V jednu chvíli jsem jí polibek opětovala a pak se odtáhla.„ Stalo se něco?"

„ Ne, nic. Chápu, že se mě teď snažíš přivést na jiné myšlenky, ale asi nemám teď náladu. Pořád nad tím přemýšlím a mám hlad," řekla jsem a došla k troubě, odkud jsem vytáhla kuřecí stehna a poté talíř.

„ Tak na chvíli vypni mozek a nech to na mě, hm? Na nic nemyslím jen na to, co je teď," šeptla a objala mě kolem pasu a začala svými rty zkoumat můj krk. Jindy by mi to bylo příjemné, ale teď ne.

„ Dems, teď ne. Nemám na to náladu, ani chuť. Přijď třeba večer, ale teď toho je na mě moc," odpověděla jsem a nandala si jídlo. Demi jen kývla hlavou a vzdálila se. Po chvíli jsem zaslechla jen zavření dveří a já se posadila ke stolu. Mrzelo mě, že odešla takhle. Bez rozloučení.

Díky za přečtení a hvězdičky. Díky za vaše postřehy k příběhu. A mám pro vás novinku. Je ve výrobě nový příběh :-) Příběh, který ponese název Na útěku, ale není zatím publikován :-)