„ Než cokoliv uděláš, přemýšlej. Nedělej nic čeho bys pak litovala," řekla a pak mě políbila na tvář. Já následně zvedla ruku a zaklepala.
                                                                      

Trvalo než se vůbec něco začalo dít a já zaslechla za dveřmi hlasy.

„ Oblékni se, nevíš kdo to je," ozval se hlas Jane a já zaťala prsty v pěst.

„ Audrey, okamžitě otevři ty dveře nebo se o to postarám sama!" řekla jsem už značně naštvaně až mě Demi zpražila pohledem. Trvalo to několik vteřin, možná minut, než jsem zaslechla kroky. Když se otevřeli dveře a stála tam usmívající se Dee, krev ve mě začala doslova vřít.

„ A-ahoj zlato, co ty tady? Nečekala jsem tě. Říkala jsi, že jsi doma, ne?" řekla a stála mezi dveřmi.

„ Ty jsi taky říkala, že jedeš na školení. Mohu dál nebo to budeme řešit mrzí dveřmi?" zeptala jsem se a ona sklopila hlavu.

„ Nemám, co skrývat. Zrovna řešíme s Jane práci," řekla a pustila nás dovnitř. Když zavřela dveře a já se otočila, má ruka přistála na její tváři.

„ Práci a v županu? Děláš si ze mě legraci?!Proč? Proč to děláš?! Udělala jsem málo? Řekla jsi, že jsi to skončila!" zvýšila jsem hlas a nechala slzám volnou cestu. Jednu střídala další.

„ Scarlett, pleteš se. Mezi námi nic není! Je v županu, protože tu včera usnula," odpověděla a má ruka vyletěla znovu. Demi mě chytila a odvedla dál.

„ Audrey, myslím, že už nemusíš lhát," řekla Jane a já se na ní otočila.

„ Ty buď zticha! Tebe jsem se na nic neptala," řekla jsem směrem k Jane a pohled stočila zpět k Audrey.„ Věděla jsem, že mi budeš lhát, ale máš smůlu! Dee, viděla jsem vás venku!"

„ Fajn, chceš to slyšet? Spím s ní a miluju jí. Minule v té kanceláři, co myslíš, že se tam dělo?" řekla a já musela otřít slzy, které střídaly další.„ Udělala jsi dost, ale dobrovolně. Nežádala jsem tě o to!" řekla a já na ní nevěřícně koukala. Nevěřila jsem tomu, že tohle dokázala vypustit z úst.

„ Vzala jsi si mě a slíbila, že mě budeš milovat! Pomohla jsi mi založit firmu a chtěla založit rodinu. Vytáhla sem tě z problému a zaplatila dluh, co ti dala ona?! Dee, já tě miluju a nechci bez tebe žít!" řekla jsem a musela se opřít o Demi.

„ Nemůžeš věřit všemu. Díky mě jsi někdo, měla bys děkovat. Celé to byl plán, který zčásti vyšel. Kam myslíš, že ty peníze zmizely? A kdo v tom má prsty? Budeš se s tím muset smířit," řekla až moc klidně a mě se podlomily kolena.

„ Proč? Proč jsi si vybrala mě?"

„ Věřila jsi mi, to byl důvod. Scar, promiň. Tohle sem nechtěla," šeptla a i jí se zaleskly oči.

„ Nenávidím tě! Na tohle jsi neměla právo! Sebrala jsi mi čtyři roky," řekla jsem a bez ustání brečela.„ A já tě tak moc milovala," šeptla jsem a opřela se o Demi. Cítila jsem se slabá.

„ Je mi to líto," bylo poslední, co jsem slyšela. Poté se mi zatmělo před očima a mé tělo ztěžklo.

Díky za přečtení a hvězdičky. Doufám, že se vám kapitola líbila a neplakali jste. Já skoro ano :-( A, co bude dál? Čeká snad už Scar lepší život? A dokáže se s tímhle srovnat? To se dozvíte v dalších kapitolách :-)