Ráno jsem vstala dost brzy. Vzbudila mě nevolnost, která byla nemalá. Demi mě sledovala a proměnila si oči.

„ Je ti hodně zle?" zeptala se a otočila se na mě.

„ Jde to. Cestu zvládnu, neměj strach. Celou noc jsi byla u mě?" zeptala jsem se a posadila se.

„ Měla jsem o tebe starost, takže ano. A taky tě párkrát odvedla na záchod a pomohla ti zpět do postele,"" řekla a já překvapeně zalapala po dechu.

„ Omlouvám se, potřebovala jsem se odreagovat."

„ A cítíš se lépe? Změnilo to něco?" zeptala se a já zakroutila hlavou.

„ Ne, cítím se stejně. Možná ještě hůř. Dojdu si dát sprchu a obléknu se. Pak můžeme vyrazit," odpověděla jsem a než stačila nějak zareagovat odešla z ložnice. Pohledem jsem zabloudila k fotografii, kde jsem byla s Audrey a obě jsme se usmívaly.„ Proč mi tohle děláš? Tak moc jsem tě milovala," šeptla jsem a zalezla do koupelny. O půl hodiny později jsme seděly v autě a byli na cestě do hotelu.

„ Christian dojde pro kartu a pak půjdeme. Jsi připravená?" zeptala se mě jakmile jsme zastavily. Kousek od nás bylo zaparkované její auto a tak jsem tušila, že je na pokoji.

„ Připravená na, co? Na to, že je uvidím spolu? Že uvidím, jak jí Jane líbá a sahá na ní? Dems, na to se nejde připravit," řekla jsem a zhluboka se nadechla. Do očí se mi draly slzy, které mě pálily a bolely.

„ Zlato, není a nebude to lehké, ale budu u toho s tebou. Neodejdu nikam, ano?" řekla a já jí byla nesmírně vděčná. Neměla jsem nikoho, jen jí. Když se za začínal vracet Christian, alespoň jsem doufala, že je to on, zahlédla jsem Audrey s Jane. Vraceli se odněkud z venku. Jedna objímala druhou a smály se. Měla jsem zlost a už jsem se chystala vylézt z auta. Demi mě včas chytila a stáhla mě dál od dveří.„ Zbláznila jsi se? Co jsi chtěla udělat?"

„ Co bych asi měla udělat? Tohle ti jako důkaz nestačí? Je to více než jasné," řekla jsem a se zlostí v očích se na ní dívala. Nechápala jsem, proč mě zastavila a nenechala mě vylézt.„ Proč si mě zastavila?"

„ Protože nejdříve půjdeme do pokoje a trochu se uklidníš. Nedovolím, aby jsi udělala nějakou pitomost, která by tě pak mohla mrzet," řekla a následně jsme vylezli z auta. Pokoj jsme měli kousek od nich, téměř naproti. Pravda byla, že pokoj byl úžasný.  Audrey byla typ, co sem patřil. Když jsem se usadila na pohovku v menším pokoji, rozezněl se mi telefon.

„ Volá Audrey."

„ Tak jí to vezmi, ale tvář se, že je vše v pořádku," řekla Demi a já tak udělala.

„ Ahoj zlato, jsem ráda, že voláš. Copak děláš?" řekla jsem hraně a rukou si zajela do vlasů.

„ Teď nic, přišla jsem ze schůzky a tak odpočívám. Za chvíli budeme pokračovat. Chybíš mi," řekla a já si otřela oči. Dokázala mi tak dokonale lhát, že bych to ani nepoznala.

„ Chybím ti jo? To je skvělé. Zítra se vracíš a tak budeme spolu."

„ Těším se. Už musím jít. Miluji tě," řekla a potom zavěsila. Hodila jsem telefon za sebe a rozbrečela se. Demi mě hned objala a hladila po zádech.

„ Lhala ti, že? Co chtěla?"

„ Prý mě miluje, chybím jí a těší se až budeme spolu. Musím tam jít a hned teď," řekla jsem a vstala. Demi věděla, že nemá cenu mě zastavovat. Byla jsem rozhodnutá, bez ohledu na to, jak to dopadne. Vyšla jsem na chodbu a zamířila k pokoji.

„ Než cokoliv uděláš, přemýšlej. Nedělej nic čeho bys pak litovala," řekla a pak mě políbila na tvář. Já následně zvedla ruku a zaklepala.

Co může následovat po tom, co se otevřou dveře? Jak to celé proběhne?v To vše se dozvíte v další kapitole :-)