Neměla jsem ponětí, kolik je hodiny ale když jsme vešly na zahradu domu, ze dveří vyšla Dems a rozeběhla se k nám.

„ Jste v pohodě? Měla jsem o vás strach," řekla a já se jí chytila. Bylo mi líto, co se stalo.

„ Jsem v úplném pořádku. Lépe jsem se snad nemohla cítit," odpověděla jsem a ona se ke mě naklonila. Její výraz se ihned změnil. Věděla jsem, že tohle nedopadne dobře.

„ Dems, než něco řekneš a vyhodíš jí, mohu za to já. Objednávala jsem to a dovolila to. Chtěla se odreagovat a já dovolila, aby se napila," řekla Tess a já se opřela o Dems. Byla jsem ráda, že jsem stála na nohou a šok, že to na sebe vzala Tess, mi moc nepomáhal.

„ O tom si ještě promluvíme, teď jdeme spát, jsou tři ráno," odpověděla a vedle mě do domu. Když jsme se dostaly i do schodů a do pokoje, úlevně si oddychla.

„ Zklamala jsem tě, omlouvám se," šeptla jsem a začala usínat. Jen jsem cítila jak mě svléká a dává přes mě deku. Když jsem ucítila i její ruku kolem sebe usmála jsem se. Bylo to zvláštní. Nezlobila se, bylo jí to snad úplně jedno.

****

Když jsem se vzbudila, nebyla u mě. Byla pryč a zbyla po ní jen rozestlaná postel. Pomalu jsem vstala a chytila se za hlavu. Z večera jsem si téměř nic nepamatovala. Jediné, co jsem věděla bylo, že spala vedle mě. Hlava mi třeštila jak kdyby mi do ní hřebík zatloukaly a žaludek  byl také jako na vodě. Přesto jsem měla chuť k jídlu a nebylo mi špatně tolik, abych se nedokázala postavit na nohy. Hned jsem se vydala do kuchyně, abych si natočila skleničku s vodou a napila se. Stála tam ona, byla zapřená o linku, zády ke mě. Lehce jsem si odkašlala a ona se otočila.

„ Jak se cítíš?" zeptala se vzala si hrnek s čajem. Já si došla pro skleničku a nalila si trochu vody.

„ Jde to, bylo mi i hůř. Tohle je nic, proti tomu, co mě potkalo nedávno," řekla jsem a posadila se naproti ní. Koukala do stolu a nevěnovala mi jediný pohled.„ Omlouvám se, nemělo to takhle dopadnout. Tohle se stát nemělo, pochopím když mě vyhodíš," řekla jsem dodatečně a ona se podívala ven z okna.

„ Ty za to nemůžeš. Je to moje chyba, kdybych ti věřila, nikam bys neodešla. Scar, co ke mě vlastně cítíš? Chceš semnou vůbec být?" zeptala se najednou a já jen zalapala po dechu. 

„ Víš, včera jsem o tom, co k tobě cítím, chvíli pochybovala. Jsem jen prostě zmatená a nejistá. Kolikrát se mi vybaví to, co se stalo a přemýšlím, co bude dál," řekla jsem a znovu se napila. Dems mě poslouchala a já se musela znovu nadechnout, abych byla schopná pokračovat.„ Ale došla jsem vlastně jen k jediné věci," řekla jsem s pohlédla na ní.

„ Kdy chceš odjet? A kam? Ráda bych tě aspoň doprovodila, rozloučila se," řekla a já jí pozvedla hlavu. V očích se jí zaleskly slzy a já se musela usmát. Vážně se bála, že odjedu, že o ní nemám zájem. Jak moc se ve svých pocitech pletla. Jak moc jsem litovala toho, že jsem o svých citech pochybovala.

„ Já nikam odjet nechci, teda jestli si to nepřeješ ty. Což bych pochopila, opět jsem tě zklamala," řekla jsem a ona mě nechápavě sledovala.

„ Tak k čemu jsi došla? A ano, zklamala jsi mě. Věřila jsem, že nebudeš už pít, ale porušila jsi to. Taky začínám přemýšlet, jestli to má mezi námi cenu."

„ Došla jsem k tomu, že tě miluju. Že bez tebe nedokážu žít. Chci zkusit zapomenout na minulost a žít přítomností. A rozhodla jsem se, že se budu léčit. Samy to nezvládneme," řekla jsem a ona si přesedla vedle mě. Rukou mi přejel po tváři a poté mě objala.

„ Miluju tě, Scar. Ani nevíš jak moc. Sbalíme se a odjedeme někam daleko. Teď jsem dva měsíce bez koncertů tak můžeme odjet a dáš se dohromady," řekla a já sklopila hlavu. Přesně tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby mě musela mít pod dohledem a hlídat mě. Nechtěla jsem jí být na obtíž.

„ Tohle přesně nechci, Dems. Budu ti jen na obtíž a neodpočineš si. Nechci, abys mě měla na krku," řekla jsem a dopila skleničku s vodou.

„ Mít tě na krku? To není špatné, ale radši bych tě měla jinde. Prostě odjedeme a víc neřeš. Miluju tě a udělám cokoliv, aby jsi byla šťastná," řekla a já se pousmála.

Překvápko! Tak uvidíme, zda už vše dobře dopadne. Nebo by snad další kapitola mohla být tou poslední?