Když jsem se ráno vzbudila, Dems ještě spala. Bylo téměř půl páté a já nemohla usnout. Zažila jsem dokonalý večer, takový jaký by si přál snad každý. Výborná večeře, domácí malinová limonáda, film a mnohem lepší milování. Opatrně jsem vstala a hodila na sebe tričko s tepláky, které jsem po tmě našla na zemi. Přešla jsem k oknu a zadívala se ven. Bylo to dokonalé, ale necítila jsem se tak jako prvně. Něco mi k té spokojenosti chybělo.

„ No tak vzpamatuj se, nemůžeš jí přeci zklamat. Věří ti, pomáhá ti a ty? Ty myslíš na to, jak si dát skleničku," říkala jsem si tiše pro sebe a sklopila hlavu. Dems se zavrtěla a tak jsem raději odešla z pokoje a vydala se do kuchyně. Překvapilo mě, že se tam svítí a někdo tam je, tak jsem našlapovala opatrně.„ Christiane,co tu děláš?" zeptala jsem se a on se s leknutím otočil.

„ Jen si ohřívám jídlo. Mám hlad. Co ty tady? zeptal se a prohlédl si mě. Tiše se zasmál a já na něj nechápavě koukala.

„ Nevím, čemu se směješ. Já nemohu vůbec spát. Vzbudila jsem se ve čtyři a už jsem neusnula."

„ Chceš si popovídat? Trápí tě něco?"

„ Ne, nic. Nedokážu o tom mluvit. Je to těžké a zřejmě bys to nepochopil," řekla jsem a postavila se vedle něj. Když si jídlo ohřál, odešel ven a zavřel za sebou dveře.  Jakmile jsem si byla jistá, že se nevrátí,vytáhla jsem skleničku s lahví a odešla do obýváku.

„ Co to sakra dělám? Když se to dozví, vše je v háji," řekla jsem a nalila do skleničky trochu té výborně tekutiny. Opřela jsem se a jen koukala na naplněnou sklenku. Potřebovala jsem posílit svojí vůli a zahnat tu chuť. Ale bylo to silnější než já.

„ Víš, co se stane, když to zjistí? Doufám, že máš plán, protože není hloupá," ozvalo se vedle mě a já se otočila za hlasem. Byl tam Christian a sledoval mě.

„ Vím a nechci, aby se to stalo. Ale je to silnější, než já. Nezvládám to, vím to. Tak moc se chci napít, ale nechci jí zklamat."

„ To si celkem protiřečíš. Buď se napiješ, zjistí to a tím jí zklameš. Nebo to neuděláš a odoláš té chuti."

„ Ale jak mám odolat? Já prostě musím, chápeš? Já už nemohu dál," řekla jsem a zajela si do vlasů.

„ Je to jen o tobě. Nebudu ti říkat, co máš dělat. Buď chceš chlast nebo Demi," řekl a poté odešel. Nechal mě tam se skleničkou, lahví a myšlenkami.

„ Co je pro tebe důležitější? Chlast nebo ona? Samozřejmě, že Demi, tak se vzpamatuj," říkala jsem sama sobě a přitom nespustila oči ze skleničky. Ani jsem nevěděla jak dlouho jsem tam seděla a odolávala, čas ubíhal hodně rychle a já si ani neuvědomila kolik je hodin.

„ Zase piješ. Myslela jsem si to, když jsem se vzbudila a nebyla jsi u mě. Navíc máš moje tepláky," řekla a ja zpozorněla. Měla pravdu, tepláky jsem měla její, ale nepila jsem.

„ Ani jsem se toho nenapila. Měla jsem chuť se napít a tak se dostat do normálu, ale neudělala jsem to," řekla jsem a pohlédla na ní. Nevěřila mi, bylo to vidět.

„ Já už ti nevěřím. Využila jsi toho, že spím a teď piješ. Zase jsi do toho spadla," řekla a já sklopila hlavu.

„ Ty mi nevěříš? Nevěříš, že jsem se toho nenapila, že?"

„ A divíš se? Divíš se tomu, že ti nevěřím? Nemyslíš, že mám k tomu důvod?"

„ Nepila jsem a klidně mi dej dýchnout. Chtěla jsem se napít, ale jsi pro mě důležitější," řekla jsem a ona kývla hlavou. Za chvíli přišla a podala mi malý přístroj. Po dobu zvuku, jsem do toho dýchala a poté jí to podala. Když se tam objevil výsledek, položila to na stůl

„ Promiň, myslela jsem, že jsi opravdu pila. Asi bych ti měla trochu věřit," řekla tiše a vzala skleničku s lahví. Skleničku vylila a láhev vrátila na své místo. Když se vrátila, objala mě a poté dlouze políbila.„ Jen tě moc miluju a záleží mi na tobě."

„ To je v pohodě. Je těžké důvěřovat někomu kdo tolik pil. A někomu, kdo má tendenci se napít znovu. Chápu to," řekla jsem a zvedla se. Vydala jsem se zpět do pokoje. Chtěla jsem se jít projít a pročistit si hlavu.„ Půjdu se obléknout a projít se. Potřebuji ven a sama," dodala jsem klidně.

„ Nepůjdeš pít, že ne? Jen se jdeš projít a pak se vrátíš."

„ Přesně tak. Jdu se jen projít a pak se vrátím," odpověděla jsem a odešla. Oblékla jsem si úzké džíny a k tomu košili. Přes to jsem si vzala mikinu a vydala se ven. Věděla jsem, že mi nevěří. Ale horší bylo, že jsem nevěřila ani já sama sobě.

Jako každou kapitolu i teď děkuji za hvězdičky, přečtení a komentáře :-) Jsem ráda, že to čtete i dál a prožíváte vše s postavami.