Když jsem měla maso na pánvi a rýži ve vodě, ozvalo se zamnou posunutí židle. Trochu jsem se lekla, ale věděla jsem že jde o Scar. Když jsem se k ní otočila, očima zkoumala desku stolu a kapky vody jí z vlasů dopadaly na ramena.

„ Uvědomuješ si, co se mohlo všechno stát? Mohla si mi ublížit," řekla jsem a přikryla pánev pokličkou.

„ Já vím, Dee. Omlouvám se. Zprvu jsem chtěla, aby jsme si užili obě, ale pak jsem najednou viděla jí. Viděla jsem jak se tě dotýká, jak tě líbá a to byl důvod toho všeho. Já to prostě nezvládám, mám strach," odpověděla a rukama si zajela do vlasů. Odvezla jsem, abych promíchala maso s omáčkou a zase se vrátila.

„ Z čeho máš strach? Není důvod se něčeho bát."

„ Z toho, že mě opustíš a utečeš za ní. Že ti uděláš znovu a budeš mi zas lhát," řekla a já se pousmála. Dělala jsem jídlo a dala ho stranou. Poté jsem se posadila vedle ní a přitáhla si jí do objetí.

„ Zlato, nikdy tě neopustím, nedokázala bych to. Víš, že miluju jen tebe a nikoho jiného. Už ti nikdy nebudu lhát, ano?" řekla jsem a políbila jí do vlasů.

„ Já vím, ale zkus mě pochopit. Je to pro mě hodně těžké a pořád to vidím před sebou. Kdy jdeš zase do práce?"

„ Já to chápu, ale nesmíš na to tak myslet. Jsem s tebou a to je mnohem důležitější. Zítra tam musím, mám tam nějakou práci," odpověděla jsem a zvedla se. Ze skříňky sem vyndala talíře a chystala se nandat jídlo.

„ Jedeš tam za ní? Nebo skutečně pracovat?" zeptala se a já nad tím zakroutila hlavou. Přišlo mi, že mluvím zcela do vzduchu a vůbec mě neposlouchá. Když sem nandala její porci, don eska jsem jí talíř s příborem a vrátila se pro svoje.„ Můžeš mi odpovědět?"

„ Před chvílí jsem ti něco řekla a zeptáš se na toto? Nejdu za ní, jdu pracovat. Můžeš jít se mnou, pokud budeš v klidu. Dobrou chuť," řekla jsem a jakmile jsem se posadila, dala jsem se do jídla.

„ Promiň, že tě miluju, promiň, že mi na tobě záleží. Já o tebe jen nechci přijít! A bojím se, že ona nás rozdělí," řekla a podívala se na mě. V klidu jsem pokračovala v jídle a snažila se to zčásti ignorovat.

„ Scarlett, pokud chceš, pojeď do té práce semnou. Můžete si to tam vyříkat a bude klid. Já už nevím, co ti na tohle říct. Víš, že tě miluju a to se nezmění," řekla jsem a pokračovala dál v jídle. Scarlett se už také věnovala své porci a nevěnovala mi jediný pohled. Doufala jsem, že už to přestane řešit a začne řešit jen budoucnost. Věděla jsem, že je to pro ní těžké, ale záleželo mi na ní. Záleželo mi na tom, aby mi zase důvěřovala.

„ Zaplatila sem dluh za firmu, už o ní nepřijdeš. Stačí jen mé svolení, aby se peníze převedly. Ale mám podmínky, jinak jí přepíšeš na mě. Nebo aspoň její polovinu," řekla a já donesla poslední sousto. Neměla jsem problém firmu přepsat na ní, ale neviděla jsem k tomu důvod.

„ Ty jsi, nebo chceš to celé zaplatit? Z čeho? Tolik tvoje firma nevydělává, abys to měla jak uhradit," řekla jsem a překvapeně na ní koukala. „ Jaké podmínky to jsou?" dodala jsem a podívala se ven z okna. Stále pršelo a nebe bylo černé, jakoby se chystala nějaká katastrofa.

„ Zjistíš kam se ty peníze ztratily a kdo zatím je. Až to zjistíš, zavoláš policii," odpověděla a já vložila hlavu do dlaní. Věděla jsem, co to znamená ba vůbec se mi to nelíbilo. Na povrch se mohly dostat informace, které by náš vztah ještě víc zkomplikovaly.

„ Pokusím se o to," odpověděla jsem a odnesla talíř do myčky.

Může se Scarlett dozvědět další věci? A, co by se mohla ještě dozvědět? A kam zmizely peníze z firmy? Kdo zatím stojí?