Když jsem se ráno probudila, ležela sem v posteli u nás v ložnici. Scarlett vedle mě nebyla, ale podle zvuků z kuchyně jsem věděla, že doma je. Spala vedle mě? Nebo si lehla do obýváku? Ptala jsem se sama sebe a pomalu se zvedla. Místo vedle mě bylo ustláno a tak jsem ustlala i to své. Po rychlé hygieně jsem se vydala do kuchyně, odkud se linula vůně kávy.

„ Dobré ráno, tys mě odnesla do postele?" zeptala jsem se opatrně a posadila se ke stolu.

„ Ano, ale příště tě tam nechám. Jestli si myslíš, že tímhle něčeho docílíš, tak jsi se spletla."

„ Nemusela jsi to dělat. Kde jsi spala?" zeptala jsem se a nalila si kávu do připraveného hrníčku.

„ Nenechám tě spát na studené zemi. Spala sem vedle tebe, ale příjemné mi to nebylo."

„ To je ti to tak odporné? Spát vedle svojí ženy?" zeptala jsem se i když jsem odpověď znala. Přesto jsem doufala, že řekne opak. Že mi už odpustila a nevadilo jí to.

„ Odporný? Jak se na tohle můžeš ptát? Víš jak se cítím?" zeptala se a došla ke mě. Naše obličeje byli kousek od sebe. Zbývalo jen málo k polibku po, kterém jsem tolik toužila. „ Cítím se jak pitomec, co opět naletěl. Představa, že bych tě měla líbat nebo se tě dotýkat je hrozná."

„ Scar, co mám udělat proto, abys mi věřila. Aby bylo zase vše, tak jako dříve?" zeptala jsem se na otázku nad, kterou jsem přemýšlela snad každou minutu.

„ Nejsem si jistá, zda to ještě půjde. Miluju tě, ale trápí mě to. Sama se Peru se s tím, abych tohle neukončila, protože bez důvěry, to nemá cenu," odpověděla a já chápavě kývla hlavou.

„ Chceš se, nebo přemýšlíš nad rozvodem?" zeptala jsem se a musela párkrát zamrkat, abych udržela slzy za očními víčky.

„ Nevím Audrey. Já teď nepřemýšlím nad ničím. Pojedu do města, něco koupit k jídlu," řekla a zvedla mi dvěma prsty hlavu. Čekala jsem, že mě políbí a snad to měla i v plánu, dokud nesklopila hlavu a vzdálila se. Bylo mi to líto, v očích se jí odráželo zklamání, které jsem zavinila já. I přesto, že jsem toho litovala, nedokázala se mi skoro podívat do očí . Od té chvíle, co to zjistila se neusmála a její oči byli červené od únavy a slz.

„ Scarlett, stůj. Nemůžeš přeci kolem mě chodit a dělat, že tu nejsem. Nemůžeš odjet jen proto, abys tu nemusela být semnou," řekla jsem téměř jedním dechem a chytila jí za ruku. Zastavila jsem jí ve chvíli, kdy chtěla otevřít dveře a odjet. To jsem nemohla dovolit. Musela jsem jí donutit, aby semnou mluvila, ale šance byli minimální.„ Klidně mě uhoď, dej mi pár facek, ale přestaň se mi pořád vyhýbat. Tím nic nevyřešíme," řekla jsem a sledovala jak vytrhla svoje ruce z mých.

„ Mám tě mlátit? To si děláš legraci? Dee, já bych taky chtěla, aby bylo vše jako dříve. Ale nějak to nejde, chápeš to?! Nenávidím tě a zároveň tě miluju! Hnusí se mi, když se mě dotkneš, ale zároveň mi to chybí," říkala a opřela se o dveře. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co mohu teď udělat. Nakonec jsem jí k sobě přitáhla a pevně jí objala. I když jsem se snažila, několik slz mi vyteklo a začaly stékat po tvářích.

„ Já vím, zlato. Vím, jak moc sem ti ublížila a je mi to líto. Nechci o tebe přijít i když bych si to zasloužila," šeptla jsem a přitom jí prsty zajížděla do vlasů.

„ Promiň, ale musím pryč. Jdu nakoupit," řekla najednou a odtáhla se. Než jsem stačila cokoli říct, zmizela za dveřmi a o chvíli později se ozvaly i dveře od vchodu. Už jsem věřila, že vše bude v pořádku a neodjede, ale opak byl pravdou. Moc dobře jsem věděla, že nákup je jen záminka proto, aby mohla odejít.

Dokážee jí Scarlett někdy odpustit? A, co by měla Dee udělat, aby získala zpět ztracenou důvěru? Je vůbec nějaká šance, že se dá vše dohromady? Může tomu pomoct i prodej firmy, nebo je to krok špatným směrem? A, co Dee? Měla by pátrat po tom kam zmizely peníze, nebo má řešit propad ve vztahu mezi ní a Scarlett? Jaký máte na to vše názor vy?