Oslava? Tohle mě pěkně naštvalo! Jen tak si přijdu domú...vlastně k Usagimu,a vidím kupu dárkú, kytek,paní Aikawu a i toho chlapa kterého nemám moc rád...jak jen to...nevím,nespomenu si na jméno!(pardon ale vážně si nemohu spomenout) A všichni sou nadšení,že Usagi vyhrál nějakou cenu. A mě se ani nezmínil že je nominovaný!!!! Cena Kikukawa je víznamná věc a on se mi ani nezmíní,že je nominovaný!!! Mohl se alespoň zmínit!!! Ale jak tak koukám...není z toho extra nadšený. Ale,to se mi určitě jenom zdá! Vždyť je to významní událost a vyhrát takovou cenu je podsta! Něco mi říkají ale já na to moc ani nedbal.

"...Takže si na chvíli Usagiho vypújčíme. Tak poďme nebo na tu tiskovku přijedeme pozdě."rekla paní Aikawa a to už sem slišel. Nemohl sem nic namítat a tak sem se je jenom vyprovodil ze dveří a řekl sem:

"Buďte opatrní."

No co? Co jiného jsem mohl říct? Namítat sem nemohl absolutně nic a tak sem udělal jenom tohle. No co. Jak tak nad tím přemýšlím...já mu ani nepogratuloval. A to na to byla ideální příležitost. No nic! Musím pro něj udělat něco hezkého! Ale...co by ho potešilo? Tak jo...mysli! Z čeho by měl Usagi radost? Mohl bych něco uvařit! Dobrý začátek! Ale...já pro něj vařím pořád takže to není nic extra. Co kdybych mu něco koupil? Ale plat dostanu až za dva týdny a taky to nebude nějak hodně.

"A co kdybych se ho prostě zeptal co chce?"začal sem přemýšlet nahlas protože tak mi to nejlíp myslí.

"No jo! Jenomže na 99% by odpověděl...(říka Usagi,v Misakiho hlavě)-Tebe!- No jo! A co by to bylo za rozhovor kdybych se ho zeptal?(říká Misaki divným a roztomilím podtónem,samému sobě aby si to dokázal představit)-Usagi,víš že já nemám nějak extra plat ale co bys chtěl? Vyhrál si tu cenu a tak si něco přecijen zasloužíš. Tak co. Řekni si o co chceš. Chtěl bys kytku? Někam na večeři nebo...nebo mě?-"

Tohle už sem nevydržel a plácnul sem sebou o podlahu! Takhle nějak by to nejspíš probíhalo ale to nechci a nedokážu si to ani představit abych se pak traumaticky neválel po podlaze! Někdo zazvonil a tak sem se postavil a šel otevřít. Byl to rozvoz kytek. Poděkoval sem a vzal je dovnitř. Byl na nich papírek s nápisem-Gratuluju,Haruhiko Usami- Asi jeho starší bratr o kterém já nic moc nevím. Položil sem je a znova sem si lehl na podlahu. Chvíli sem se pak jěště litoval...Hm! To stačí! Zvednul sem se a začal sem uklízet. Je to veliký byt a tak úklid zabýrá poměrně dost času. Za takovou hodinu a možná víc sem měl vyluksováno,a ve dveřích se objevil Usagi.

"Ach Usagi. Si doma brzy."

"Hm..."

Najednout zazvonil telefon. Uslišel sem v něm hlas toho...pořád si nedokážu spomenout na jméno(XD) jak křčí po Usagim "To jakože uděláš rozhovor a odejdeš si?!" Usagi se ani neobtěžoval to poslouchat,jenom vypojil telefon od kabelu. Pak šel k pohovce a začal si dávat dolú kravatu,která mu po tak dlouhém dni musela přijít už neskutečně nepohodlná. Nic pořád neříkal. Já ani nevím proč,ale najednou sem si vspoměl,že o Usagim skoro nic nevím a on o mě od mého bratra ví skoror všechno.

"Am...Usagi? Dneska ti přišli kytky od...tvého bratra a...mě napadlo...já o tobě skoro nic nevím. Donedávna sem ani nevěděl že nějakého bratra máš...prosím...řekni mi o sobě víc."

"Nech to být."

"Ale to není fér!"

"Nechci o tom mluvit."

"Ty o mě víš skoro všechno ale já o tobě nesmím?! Proč jako?!"

"Nechci o tom mluvit!"

"Ale neměl bych jako tvúj milenec o tobě vědět mnoho?!"zasekl sem se. Podle toho jak se Usagi tvářil sem usoudil,že na to bude rozumější zapomenot a nechat to tak jak to je.

"O-Omlouvám se,nech to být!"řekl sem a začal sem kráčet do svého pokoje.

"Počkej! Zopakuj mi to! Proč o mě chceš tolik vědět?"

"No...není to patetické? Já si akurát teď nemúžu vspomenout."

"Múžeš a víš to moc dobře! Jenom to řekni!"

Běžel sem nahoru schodama ale on za mnou. Už sem byl u dveří a držel sem kliku,ale on byl rychlejší, chytl dveře a mou ruku která byla na klice. Byl sem rudý jako čerstvé rajčátko a nevěděl sem,co dělat. Usagi mě najednou zezadu objal a řekl:

"Dobrá...povím ti to. Asi si si už všiml,že nemám s rodinou dobré vstahy. Proto o nich moc nemluvím a není mi příjemný o tom mluvit. To je jediný dúvod."

"U-Usagi-san...ah!"zrovna v tuhle chvíli do mě jakoby udřel blesk a já si vspoměl na to,že vyhrál a já mu ještě ani nepřál a ani mu nic nedal.

"Řekni co bys chtěl!"

"Huh?"

"Vyhrál si tu cenu a já ti ještě ani negratuloval,natoš abych ti něco dal! O...moc ti gratuluju. A teď si řekni,co bys chtěl? I když za mou výplatu ti asi nic světaborného koupit nemúžu."

Usagi se jenom koukal s vypleštěnýma očima a pak se usmál a objal mě. Já sem tak trochu nechápal proč mě objal ale objal sem ho taky. Přecijen je to múj milenec...arg! Proč to nemúžu říct bez toho abych se nezhroutil?!

"Děkuji ti. Dnes mi gratulovalo spoustu lidí a dostal sem mnoho dárkú,kytek,čokolád a jiných pitomostí. Ale nic z toho mě nepotěšilo jako to,že si si na mě vspoměl ty. Děkuji."

"P-Pořád si neřekl co chceš..."

"Hm...tebe."

Já to věděl! Jak já věděl že řekne zrovna tohle! Ale dobře. vyhrál. Zaslouží si to,bez toho,abych se vzpíral. Políbil sem ho a zvalil ho na podlahu. On jenom koukal.

"Co to do tebe dneska vjelo? Jindy by ses mi jěště i vzpíral a dneska si mě sám položíš na podlahu."

"Za-Zasloužíš si to. Vyhrál si a řekl si,že chceš mě...takže dneska to nech udělat mě."řekl sem a začal mu rozepínat knoflíky na košili. Nevím ani proč,ale třásli se mi ruce. Začal sem ho líbat na hrudi,ale moc mi nešlo dělat to,co dělává on mě. Byl sem z toho strašně nervózní...otázka zní proč. Usagi mě vzal za bradu a donil mě se mu podívat do obličeje. Usmíval se. Nejspíš viděl jak sem nervózní. Povalil si mě pod sebe a políbil mě.

"Misaki...je vidět že nemášna to abys to udělal sám. A já to chápu. Si jěště mladý. Na tom nic není."

"A-Ale...je to tvúj dárek..."

"Múj dárek je už jenom to že tě mám."usmál se. Pak mě i sebe svlékl a pronikl do mě. Pak začal přirážet a já myslel,že se rozteču slastí. Dneska to bylo jiné jelikož sem se nebránil. Bylo to...příjemné. Ne,tak se to nazvat nedá protože to bylo příjemné vždycky ale dneska to bylo jiné...příjemné v jiném smyslu slova. Bylo to jiné...lepší. Možná bych se nemusel vždycky vzpírat...

"Misaki...bude oslava v hotelu Teito. Už pozítří ale já se tam musím do apartmánu ubytovat už den předem. Prosím...poď tam se mnou."

"No...no já nevím. Já nejsem na takové akce stavěný."

"Když nepújdeš ty,já taky ne."

"Ale ty tam musíš! Je to přece oslava pro tebe!"

"No a? Nejdeš ty,já taky ne."

"Ah...tak pújdu."

"Děkuju miláčku."řekl a políbil mě. Jak tak nad tím přemýšlím...já mám školu takže tam přijdu po škole a předtím bych mu mohl koupit kytku. Nebude to búh ví co ale aspoň něco.

***

Akurát jdu ze školy a mířím do květinářstvý abych koupil Usagimu květiny. Když sem vešel,pozdravil mě milý muž a do nosu mi udřela výrazná vúně kytek.

"Dobrý den. Tak co to bude?"

"Nějaká kytka...bude to dárek."

"Aha. Takže i hezky naaránžovat?"

"Ano prosím."

"A jakou kytku by ste si přál?"

Hm...první slovo které mě napadne když si představým Usagiho...dokonalý. Rúže!

"Poprosil bych rúže."

"Aha. Takže rúže."

Pěkně mi naaranžoval rúže,zaplatil sem a hurá na vlak a do hotelu Teito...nedokážu uvěřit že sem se nechal ukecat... Ale no co. Jde o Usagiho štěstí a kdyby tam ani nešel,mohl by krachnout. Už sem si chtěl koupit lístek ale ten předemnou vypadal jakoby nikdy nejel vlakem a nevěděl,jak se kupuje lístek. Tak sem se rozhodl mu pomoct a dozvěděl sem se,že taky jede do hotelu Teito a tak sem se nabídl,že pojedu s ním.

***

Stojím vedle Usagiho a vidím jak se hádá s tím chlapíkem z metra ze kterého se vyklubal jeho starší bratr. Pořád na něj křičí a ječí a já toho mám dost! Nebude pokřikovat po MÉM Usagim!! Moment...mém Usagim? Odkdy je Usagi múj? Ale kašlat! Už mě štve!

"Tak hele! Přestaň si na něj vyskakovat! Nezajímá mě co kdy provedl protože to nejspíš bylo dávno a možná si za to vynadat zaslouží ale nebaví mě,jak se nad něj povyšuješ! Co to má být ksakru za chování?! A jěště něco! Jak múžeš posuzovat jeho knihy když si žádnou nikdy nečetl?! Mám pro tebe jedno nové slovo,D-E-B-I-L-E!!!! Pojď Usagi!"řekl sem a vtáhnul sem Usagiho do výtahu,který se za námi okamžitě zavřel. Oddechl sem si,ale v apartmánu sem se zase začal vstekat. Pořádně mě ten magor vytočil a je mi jedno,že je Usagiho bratr a že je bohatý! Bratr-nebratr,bohatý-nebohatý,je to idiot!

"Jak na tebe mohl takhle vyskakovat?! Tvúj bratr je pěkný idiot Usagi! Oh...jinak,ani sem ti nedal tvou kytku. Jěště jednou gratuluji."řekl sem a podal mu ty rúže.

"Děkuji ti a..nevstekej se kvúli němu. Sem od nich pryč už tak dlouho,že mi nezáleží na tom co říká a mám pocit,že mi na tom už nikdy záležet nebude. Nic si z toho nedělej."

"Jak si z toho mám nic nedělat?! Ječel po tobě a pak jěště urážel tvé knihy a to je ani nečetl! A jěště-"

Po tomhle už sem nemohl nic říkat. Umlčeli mě Usagiho rty. Pak se na mě usmíval a objal mě.

"Sem tak rád. Sem tak šťastný...že si na něj tak vyjel aby se do mě nenavážel."řekl a se šťastnou tváří se na mě podíval. Nedokázal sem odolat a políbil sem ho. Nedokázal sem se od něj odtrhnout. Přišlo mi,že po tom jak Usagi dře,jak vyhrál tu cenu a pak jak se jěště nechal okřiknout svým bratrem,si zaslouží takový menší "dárek". Začal sem ho líbat dravěji,dostrkal si mě k posteli na kterou sem nakonec dopadl. Ani sem se mu nebránil. Jak mě zalehl měl pořád v ruce ty rúže a tak nějak z nich padali lístky na býlé povlečení postele a podle mě to púsobilo strašně romantycký efekt. Líbal mě pořád dravěji a já mu polibky ještě dravěji oplácel. Za pár chvil už sem neměl tričko na sobě a kalhoty sem měl rozeplé. Usagi sjížděl s polibky pořád níž a níž,tvořil si vlhkou cestičku přes mou hruď až k podbřišku. Pak se ale vrátil nahoru k mému obličeji a políbil mě.

"Miluju tě,Misaki..."

Já na to nic neříkal. Jako...nevěděl sem co. Upřímně...já nevím jestli ho miluju a kdyby to náhodou nebyla pravda,nemúžu mu tvrdit že je... Začal do mě pronikat a já si skousl ret.

"U-Usagi...san..."

Dal mi chvilku na to ať si zvyknu,a pak začal přirážet. Sténal sem jeho jméno a při vyvrcholení sem ho musel zakřičet. Pokojem se ozývalo naše slastné sténání a vrzání postele jěště nějakou chvíli,koukali sme si navzájem jeden druhému do očí. Nikdy sem si nevšiml,jak sou ty Usagiho krásné. Bylo to dokonalé. Nevím proč...ale když sem se při sexu nevspíral tak byl o dost příjemnějši.

"Usagi-san!"zakřičel sem. Pak sem si lehl vedle Usagiho a skoro okamžitě sem usnul.