Lily právě doošetřila Jamesovi oko. Kouzlení jí šlo jedna radost, a proto se po chvíli postavila a kritickým pohledem si mladíka, který seděl před ní na své posteli v ložnici Pobertů, prohlédla. Dál jen těžce, pod náporem všeho toho zklamání a smutku zavrtěla hlavou: ,,Ty jsi se do toho vážně musel vložit, co? Představ si, že by se ti stalo něco horšího. To už bych nemusela zvládnout. Tohle byla jen základní lékařská kouzla." 

        ,,Neměl tě urážet." sklopil chlapec pohled k zemi. ,,Já ti děkuji, Jamesi, že jsi se mě zastal. Jenže teď se podívej na sebe. Za všechno můžu já." vjela si rukama do vlasů Lily a posadila se na vedlejší postel. 

     ,,Ty za nic nemůžeš. Nebo si snad chceš vzít na triko to, že je Snape debil." vyplivl s odporem Potter.

        ,,Jamesi, já si myslela, nebo spíš doufala, že se změnil. Já jsem mu věřila, ale neodpustila. Byla jsem hrubá a zlá. Taková já přece nechci být. Kdybych  ho alespoň vyslechla a byla milejší, tak to mohlo proběhnout líp. Teď už ale vím, že jsem se mýlila a nechci s ním mít nic společného. Přesto to hrozně bolí, byl to můj dlouholetý kamarád." rozvzlykala se Evansová.

      Jamesovi rvalo srdce, vidět svou dívku v takovéto náladě. Vstal a sedl si na protější postel vedle ní. Omotal jí ruku kolem ramen a začal houpat. Dívka se k němu přitulila a plakala dál.

       ,,Lily, ty za nic nemůžeš. Jsi skvělá holka s tou nejlaskavější povahou. A máš Kate, Lucy, rodinu, Rema, Siria a...a mě. Máš stále spoustu kamarádů a mi tě nedáme. Každý se někdy v někom zmýlí, ale naštěstí jsi to odhalila včas. Já vím, jak se cítíš. Taky jsem něco podobného prožil. Ale všechno chce čas, ten rány zahojí." šeptal jí do ucha James a  rukou ji hladil po rudých vlasech. 

      ,,Co podobného jsi prožil?" vzlykla Lilka.

        ,,Měl jsem kamaráda, Grega. Byl z vedlejší vesnice a byl mudla. Potkali jsme se na mudlovské škole. Byli jsme nerozlučná dvojka. Celých pět let. Ale jeden den, když se u mě projevily první kouzelnické schopnosti, mě vyburcoval k tomu, abych to, jak nechávám levitovat věci, předvedl před celou třídou. 

     Když jsem to udělal a nikdo nepřišel na to jak, tak mi začali všichni nadávat do zloduchů, podvodníků, hnusáků a zbili mě. Byl jsem sám proti všem, neměl jsem šanci. A Greg se samozřejmě  přidal. Celou dobu se jen smál a pokřikoval urážky. Když jsem mu poté nedopatřením nechal vybuchnout tašku, tak se týden na to odstěhoval. Vlastně se ke mě obrátil zády, když jsem jeho podporu potřeboval nejvíce. Vzdal se kamarádství se mnou a přešel na druhou stranu." dovyprávěl.

       ,,Lidem se prostě nedá věřit." povzdychla si Lil se zarudlýma očima. ,,Ještě, že jsme čarodějové. I když vyjímka potvrzuje pravidlo." uchechtl se zhnuseně Potter. ,,Takže, čím bys chtěla být po škole? Asi bych tě tipl na lékouzelnici." snažil se odvést hovor na jinou stranu, když začala Lilka opět popotahovat. 

      ,,To jsi uhodl. Opravdu bych chtěla, je to prospěšné povolání a zachraňuje životy. Jednoduše je v této době velmi potřebné." přitakala. 

     ,,Mě si ošetřila bravurně, ale co ty? To...to je ode mě? Řekni mi prosím pravdu, potřebuji to vědět." polkl nervózně. ,,Není to jedno." slabě se usmála dívky, jelikož tušila chlapcovu reakci, když se dozví pravdu.

     ,,To teda není! Takže jsem to udělal já." vyděsil se. ,,To oko ne." prozradila. ,,A ten ret?". Lily odvrátila pohled, což byla pro Jamese odpověď.

      ,,Lily, já...já...omlouvám se. To jsem vážně nechtěl. Vždyť já bych tě nikdy neuhodil. Lily, Lilianko, Liluško, odpustíš mi to?" začal hystericky koktat Potter a chytl Lilku za obě ruce. V duchu si spílal, jak moc si to u oné dívky opět pokazil.

       ,,Jamesi, já se nezlobím. To ty jsi se mě zastal, přestože jsem tě do té nepříjemné situace zatáhla já. To ty jsi se za mě pral. To ty jsi mě chránil. Udělal jsi toho pro mě hrozně moc a já vím, že by jsi mne nikdy úmyslně neuhodil. Já jsem ti vděčná, že jsi mě podržel, když jsem potřebovala. Jsi opravdový kamarád, Jamesi Pottere." setřela mu palcem Lily jednu neposednou slzu dojetí. 

       Mladík ji objal. ,,Lily, ty jsi ten nejúžasnější člověk, ale tohle je neomluvitelné.".  ,,Já ti to alespoň namažu tou Removou rychle hojící se mastí. Počkej." začal z šuplíku vyndávat bonbóny, kusy pergamenů, fotografie a staré papíry. 

     Jeden papír spadl přímo k Lilyiným nohám. Ta se pro něj ohnula a zůstala zírat na to, co na něm bylo. Na pergamenu byla uhlem detailně propracovaná a vyobrazená ona sama ve svatebních šatech a po jejím boku stál muž v černém obleku a s otazníkem místo tváře.

      ,,Jamesi." zašeptala dojetím a zmatením. ,,Jo...jo, už jí mám. Co jsi potře...?" zasekl se uprostřed věty, když uviděl, co drží rudovláska v rukách. Potter se rychle otočil, aby mi Lily neviděla do tváře. Tato situace pro něj byla velmi trapná. Jak jí to asi vysvětlí?

     ,,Co ten obrázek znamená, Jamesi?" zvedla rudovláska pohled od kresby a zadívala se na Jamesova záda.

     ,,Vždyť víš, tak proč se ještě ptáš. Nejradši bych se tu hanbou do země propadl.  Prosím tě, dej mi to, já to uklidím. Musíš si namazat to oko." mumlal stále otočený Nebelvír.

      ,,Jamesi, to není vůbec trapné. Je to...roztomilé. Mimochodem, kreslit umíš nádherně a to, že se  někdo svěřuje se svými touhami papíru, není vůbec špatně. Pravda, je to trochu neobvyklá kresba, ale originální a moc pěkná. Líbí se mi." rozpovídala se Lil.

     ,,Ten obrázek jsem kreslil, když jsi mi začátkem minulého roku rozbila o hlavu ten keramický květináč." uchechtl se při vzpomínce na onu událost. ,,Ten den si řekla, že by jsi si radši vzala trolla, než mít někdy společnou budoucnost se mnou. Bylo toho na mě už vážně moc, tak jsem si potřeboval vyčistit hlavu."

     ,,Na tu událost si pamatuju. Ale změnil jsi se, Jamesi. Změnil jsi se k lepšímu. Já třeba, když jsi potřebuji vyčistit hlavu, tak zpívám." usmála se na Jamese.

     Potter si před ní klekl a začal odšroubovávat víčko od mastičky. Lily položila obrázek vedle a složila si ruce do klína. ,,Za hodinku by to mělo zmizet. Ještě jednou se omlouvám, Lily. Jsem debil, vím to a tentokrát mi to nemusíš říkat ani ty." ,,Já ti to ani nemám v plánu říct, tentokrát se urážíš sám a bezdůvodně. Sss." sykla Lil, když jí James začal dvěma prsty natírat místo okolo oka. Jemně nanášel mastičku a sledoval každý pohyb mimických svalů v rudovlásčině obličeji, kdyby ji to náhodou zabolelo.

      ,,Promiň, já nechtěl, omlouvám se. Jsem nešika." sklopil pohled. ,,Jsi skvělý." zašeptala Lil, nevnímajíc, co právě vyslovila a jemně přejela hřbetem ruky po mladíkově tváři. James se na ní udiveně podíval a poté zůstal stejně jako dívka jako v transu, když chytl její ruku na své tváři do té své.

     Vpíjeli se do sebe vzájemně očima, rozpoznávali jednotlivé odstíny hnědé a zelené v jejich duhovkách. Oběma začalo místo společného doteku brnět. Jiskřilo to mezi nimi. James se propadl hluboko, hluboko do propasti zamilovanosti, tedy pokud to ještě šlo. A Lilyina starost, radost z jeho přítomnosti a troufám si říci i láska, začínala být tak silná, jako loňská nenávist.

     James koukal střídavě na dívčiny rty a oči. Nemohl odolat takové příležitosti, ale říkal si, že kdyby ji políbil, tak se může jejich prozatímní kamarádský vztah, zbořit, jako domeček z karet. Pro jistotu čekal, jak asi dívka zareaguje.

      To ovšem nevěděl, že Lily v sobě sváděla stejný vnitřní boj. Jen byl pro ni největší problém, co by na to řekli ostatní. A pokud to neudělá, jak dlouho na ni bude James ještě čekat. Už takhle se okolo něj motalo dost holek a teď, když jsou všichni skoro dospělí a hledají si vážné vztahy, tak to nejspíš brzy vzdá. 

      Oba se jako na povel začali přibližovat rty k sobě. James chytl rudovlásku okolo pasu a ona na oplátku položila své ruce na jeho ramena. Vzájemně cítili horký a zrychlený dech toho druhého na svých tvářích. Začali přivírat oči a do spojení jejich rtů zbývaly sotva dva centimetry. James se nahnul ještě trochu dopředu a opatrně přejel svými rty přes ty dívčiny. 

      Lily se nakláněla a chtěla tu mučivou vzdálenost mezi nimi ukončit. V tom se ovšem rozrazily dveře do ložnice a vešel Sirius s Petrem. Dva zamilovaní od sebe rychle odskočili. Lily, stále vyvedená z míry jejich počínáním, vcházející podiveně sledovala. Za to James je vraždil pohledem a už si připravoval, jak pěkně jim vytmaví jejich vyrušení. 

      ,,Jé, nerušíme?" dostal ze sebe unaveně Petr. ,,Né, vůbec ne. Já už jsem stejně na odchodu. Tak se mějte, kluci. Dobrou noc. A ty, Jamesi, tu nohu si ještě namaž ráno, aby se ti pořádně zahojila." spěchala Lil pryč z pokoje. Potřebovala si utřídit své myšlenky a city.

      ,,Vy jste si to teda načasovali! Ani nevíte, co jste zkazili! Mohli jsme, možná už být spolu! Jenže vy, musíte přijít zrovna, když se chceme políbit! Nejradši bych vás roztrhl vejpůl!" rozhazoval Potter rukama do vzduchu, když v pokoji zbyli jen chlapci.

      ,,Promiň, brácho, my víme, co to pro tebe znamená. Moc se omlouváme, jenže dneska byl nějaký slabší úplněk, a tak se Náměsíčník uklidnil a my se stihli vrátit dřív. Teď leží na ošetřovně a my jsme nebyli ani nijak poškrábaní a šli jsme rovnou do věže." začal Tichošlápek a zněl opravdu zničeně z toho, jak to svému ,,bráchovi" pokazil.

 ,,Opravdu nás to moc mrzí, Dvanácteráku. My jsme mysleli, že budete na hlídce. Jak to, že jste tedy tady? Stalo se něco?" přidal se Červíček.

       ,,Máte plánek?" optal se podrážděně, a když mu ho přátelé podali, pokračoval. ,,Potřebuji být sám, tak mě prosím vás, nehledejte. Vím, že to není vaše chyba, ale prostě mě to naštvalo. Všechno vám potom vysvětlím. Radši se půjdu uklidnit někam jinam, jinak bych řekl něco, čeho bych později hodně litoval. Prostě mě teď nechte na pokoji!" vysvětlil jim stále ostřejším hlasem Dvanácterák, a když zpozoroval Tichošlápka, jak se nadechuje k odporu, zvýšil hlas.

      Tak takhle dopadl první skoro polibek Jamese a Lily. Oba dva nyní přemýšleli a sobě, tom druhém a o nich dvou. Tento rok bude ještě hodně zajímavý a bláznivý, to věděli oba. Jenže si ani z poloviny nedokázali představit, jak to bude na konci tohoto školního roku. 

***********************************************************************************************

1 687 slov

     Ahoj, tak tady je osmá kapitola. Je tedy rozdělena na dvě části, protože dohromady by byli moc dlouhé. Už jste doufali v ten první polibek? Upřímně jsem se musela dlouho rozhodovat, zda vztah Jamese s Lily začnu už teď, nebo počkám na nějakou neobvyklejší příležitost. Moc Vám děkuji za hlasy a přečtení, těší mě to. Promiňte gramatické chyby. :-)

Vaše Nelka