,,Tak jdu na to," ozval se za ní mužský hlas, který sám sebe podporoval. Nádech, až získal pocit, že si roztrhne plíce a s nimi i hrudní koš, výdech. Odhrnul si patku, která mu zbyla, a na kývnutí jeho dvojičky předstoupil před obdélníkové zrcadlo. To co viděl, bylo: ,,Nemožné." Byl to jeho vlastní odraz, ale přeci se nepoznával.

Vzdech a vykulené oči, tím jeho reakce zdaleka nekončila. Sám sobě se zapřísáhl, že snahu Kittynky ocení a připravoval si chválu, i kdyby zuby ve vlasech byly sebevětší. Snažil se udržet si chladnou hlavu, při nejhorším zaražený výraz a pomalé uvažování. Jenže jeho Nebelvírské já s sebou probudilo a rozbouřilo moře nehezkých citů. Jeho mužské ego bylo raněno, když přišel o věc, na níž si tak zakládal. Přišel o jeho součást. O dokonalé vlasy a zároveň i kontrolu nad sebou.

,,To není možné! Ne! Co jsi tam s těma nůžkami dělala!?! Dělalas to vůbec někdy!?!" nadechoval se zhluboka a vydával i takovéto tóny. Zděšení se zrcadlilo v rozbouřených očí a na varovné hlasy nedbal.

Kate se z bojácného očekávání, přesunula do hysterického strachu. Výbušnost, ješitnost a pýcha, to pro ni charakterizovalo Siriuse Blacka. Vyděděného dědice rodu Blacků, staršího bratra Reguluse, člověka, v němž se poslední dny nedokázala zorientovat.  Ale i přesto si představovala úsměv a popichování, jaká hrozná kadeřnice je.  Vzít to sportovně a s humorem, to byl její plán.

,,Ale já jsem ti říkala, že do toho nejdu!!!" nedala se pohltit docela strachem a selhávajícím hlasem křičela. Vlastně by se to lépe spodobňovalo se sípáním a šeptem.

,,Tak jsi se do toho neměla pouštět!!!" hned se ohradil. Frustrovaně projížděl kraťounké vlasy, při čemž po krku ho již nic nešimralo, nic mu nespadávalo na ramena, délka byla nulová.

,,Já nechtěla!!! Kdo mě nutil!? Kdo!? Kdo říkal, neboj, věřím ti, nezáleží mi na tom, to zvládneš?!!! No kdo!!!" zatnutou pěstí s každým slovem udeřila ještě s větší vervou do desky stolu. 

,,Merline, to je tak těžké někoho v rámci možností normálně ostříhat?!! I já poslepu bych to zvládl lépe!!! Alespoň tak, že by mi tam zbyly nějaké vlasy!!! Děláš si ze mě srandu, nebo jsi vážně tak neschopná!!!" 

Z fáze výčitek se přesunul na nebezpečný a vrtkavý způsob útoku. Útoku na její citlivou osobu, rány, které špatně mířené mohly strašlivě ublížit, tenký led, který se snadno prolomí a zanechá za sebou hlubokou propast, slova, jako jedovatí hadi.

,,A kdo ti tady celou tu dobu vaří?!! Já!!! Já uklízím, starám se o tebe!!! Já blbec se nechám přemluvit k té největší chybě v mém životě!!!" vyslovila v zápalu vzteku.

,,Vaření? Tomu ty říkáš poživatelné jídlo, co mi tu dáváš?!! A za největší chybu ve svém životě považuje, že jsi mě ostříhala...oprava, oholila?! Ty jsi toho zažila tak málo a o opravdovém životě nemáš ani ponětí!!!" tahal z rukávu jednu urážku za druhou. 

Slova ostřejší jak břitvy, se zasekávala Katie do slabých míst. Znehodnocovat její práci, podrývat její sebevědomí, to byla jen pramalá bolest, než jakou kdy zažila. Nejslabší místo pro ni bez tak byli přátelé. Ale připustit si, že Siriovi věřila skutečnost, že se změnil, připustit si svou naivitu a lehkovážnost, špatnou počínající důvěru a to, že ho považovala za přítele v nouzi, to ji ji ranilo snad ještě více, když viděla jeho reakci. Jeho reakci na její bezmeznou snahu.

,,Moje jedna z největších chyb v životě je, že jsem se nechala přemluvit k tomuhle pobytu. Že jsem s tebou setrvala ve dvojici. Že jsem ti začínala věřit."

Nekřičela, nebrečela, jen mluvila. Co jí na jazyk přišlo, řekla. Jediné emoce, na venek viditelná, bylo chladné opovržení a znechucení vyjádřené v úšklebcích. Ovšem uvnitř se nacházelo bouřlivé tornádo vzteku, proklínání se, výčitek, pláče a smutku se zoufalstvím. Na oba toho bylo příliš. Příliš moc zodpovědnosti, očekávání a změn. Přílišná rychlost času.

,,A moje, že jsem se kdy zamiloval. Slepě a špatně zamiloval," vyplivl tyto silná slova. Na náznak znechucení krčil obočí a pokyvoval ze strany na stranu hlavou. 

Jejich význam stále Kate nezjistila, ale Siriovi to jako úleva postačilo. Úleva ano, ale odreagování musel hledat jinde. Proto se bez dalších, teď již zcela zbytečných slov, otočil a utekl. Rychlím krokem odešel, což potvrdilo i silné třísknutí vchodovými dveřmi.

To Kate popudilo. Probudilo to v ní bojovnici, co měla pocit, že se před ním dostatečně neobhájila, že se jen choulila jako ustrašené štěně v koutě a kňukala bezcenné odpovědi. 

,,Jen jsi jdi! A nevracej se! Nikomu chybět nebudeš!" zněl za rázně kráčejícím Siriusem Blackem Katienin naštvaný hlas. Jen jednou se otočil, aby spatřil dívku, vyklánějící se z otevřeného okna do ulice, a pokračoval dál. Dál, blíže k sladkému uvolnění, nevědomosti a představám, kde se měl tohoto dočkat.

Zastávka byla hned u nejbližšího baru. Tíhlo k deváté hodině večerní, a do jeho budovy se trousili pravděpodobně stálí zákazníci. Strhaní chlapíci z práce, mladé a přelétavé paničky na lovu, osamocení zoufalci a i mládež ve zhruba stejném věku, co stála o zpestření jejich nudného života, tak vypadala dnešní posádka lákajícího baru.

Při vstupu Siria oslepila světla, trhající očima. Dav lidí, lepící se k sobě, ho moc nepřitahoval, ani holky nechtěl vidět. Nepříjemný hluk se dostal až k jeho uším. Ale pro alkohol byl schopen toto zkousnout. Těžce se svalil na volnou barovou stoličku, ignorujíc ostatní, a pokynul barmanovi, aby si mohl objednat.

,,Co to bude?" zeptal se ho přibližně třicetiletý muž, s pečlivě upraveným černým knírkem a ve slušivé vestě. Krotil své udivení ze Siriova účesu, ale nepostřehnutelné to zrovna nebylo.

,,Něco silného," podepřel si Sirius rukou tvář.

,,Hmm...těžký den?" zajímal se při nalévání alkoholu barman a pokukoval po jeho jedinečném vzhledu.

,,Kdyby jen den. Tohle bude mít následky," otráveně mumlal Black. Chtěl se probírat myšlenkami v hlavě, ne zpovídat úchylnému chlápkovi.  Zároveň už ale potřeboval cítit osvobuzující chuť hořkého alkoholu, ve svém hrdle. Byl statečně odhodlán vyřešit problém zpitím se do němoty, to byl jeho starý a současný styl.

Proto hned rukou uchopil panáka a jedním lokem ho do sebe zkušeně obrátil. Kývnutím si poručil další a s hlasitým vydechováním si probíral dnešní slibný, ale přeci zkažený den. To je osud, nespravedlivý ke všem. Nestálý a překvapující.

Se stoupajícím alkoholem v krvi, se mu paradoxně pročišťovala mysl, ale kalilo vidění.

Barman přinesl další dávku, a běžel uplatit stěžujícího si skoro dědu, že zde nalévají mládeži. Sice slova, že z ní mají největší tržbu, nepomohla, ale rum zdarma to zachránil. Tak získal Black klid pro tiché myšlení.

Druhý panák.  Udělala to pod mým donucením, nenese na tom vinu. Byl jsem v neprávu. Ale zase se do toho tedy neměla pouštět.

Od třetího k pátému. Ta scéna byla zbytečná. Vinu nenese, snažila se pro mě, to mám ocenit. třeba mě začínala mít ráda a já jí ublížil. Ach!!!  jsem atkový debil, budižkničemu, pako, blbec,...

Šesté kolo. Byl jsem zlý. Sakra, vždyť jsem si to u ní všechno pokazil. Zničil jsem svou snahu. Zničil jsem své naděje. Ublížil jsem jí. Možná jsem zničil i jí samotnou.

Takhle to pokračovalo dále. Sirius střídal panáka s výčitkou. Uvědomoval si své chyby, ale stával se opilejším. Uvědomoval si význam jejích slov, ať se nevrací, a proklínal sebe. Mimo realitu si plánoval scénáře, že hned teď se jí omluví a bude vše zas tam, kde skončili. Toužil vrátit čas. 

Především musel něco dělat. Klidně ji hned teď vyznat lásku, zpovídat celý svůj životní příběh, naznačit jí, že mu na ní záleží, zazpívat vyznání na ulici plné lidí,... A políbit ji. Zulíbat ji. Tam ho to táhlo.

Zvyklý mladík pít, s výdrží, to přestřelil. Opil se, tak, jak ani na první párty ne.

Prudce se zvedl a po zaplacení útraty se kolébavým krokem, jako kačer, vydal s myšlenkou na Kate, omluvu a odpuštění, do chladné noci. Ani ta ho neprobrala, proto se myšlenky uchylovaly k její bledé pokožce,  tyrkysovým očím, jemným rtům, tmavým vlasům,...

Za to Katherine Wilsonová již dávno spala, tedy snažila se o to. Svého přiděleného společníka nechtěla ani vidět, nejlépe až do dnu odjezdu. Nevěděla teď, jestli na něj má shlížet z vysoka, nebo naopak se ho bát. 

Jenže je druhá hodina ranní, a on se stále neukázal. Nevadilo jí to, ale kam jinam šel. Peníze měl v bundě, co má s sebou, tudíž teoreticky si mohl zaplatit jinou ubytovnu nebo pokoj. Ale představy, že leží zhroucený  na kraji lavičky a chodníku, s rozseklou hlavou, té se nemohla zbavit. Přiznala si, že se jen z principu, že je žena a má sklon pečovat, se o něj strachuje.

Strach ji přešel v naštvanost, když se u dveří ozvalo mumlání, bouchání a marná snaha o zastrčení klíče do klíčové dírky. Vrátil se, ale nevypadal střízlivě. Teď měla jistotu, že je v pořádku, a mohla ho nechat na chodbě. Ale že tam zůstane do rána, to jí nikdo nezaručil.

Její dilema vyřešilo cvaknutí zámku a v chodbičce na druhé straně u dveří, se objevil Sirius Black. ,,Kittynko?" škytl rozjařeně.

,,Zklidni si hormon, Blacku. Celou noc se neukážeš,  pak přitáhneš brzo ráno a řekneš mi Kittynko? Srovnej si to v té své palici," rozpovídala se chladně a naštvaně Kate. Přešla k němu a s ránou zavřela dokořán otevřené dveře na společnou chodbu.

,,Jo, a ustel si na gauči," drsně mu sdělila a šla přestěhovat peřiny z pokoje.

,,Ty nechceš spát se mnou?" pípal Black.

,,Jsi uhodl, nechci!" razně ho utnula a s výdechem pohodila na gauči těžkou peřinu.

,,Já se chci omluvit, Kittynko. Byl jsem blbec. Ty jsi mě pracně stříhala a já si toho nevážil. Vždyť bez tebe bych dopadl...dopadl. Jsi můj anděl strážný, a já si tě u sebe pohlídám," blížil se pomalinku po krůčcích k ní.

Za to Katie couvala směrem k sedačce, kam v té chvíli nesla nadýchaný polštář. Jenže neustálým přibližováním a couváním se zarazila a dosedla znepokojeně na opěrku kanape. Nejistě polykala, ale držela si výraz nad věcí. 

,,Co to jako děláš?" obavy byli zřejmé. ,,Zůstaň tam kde jsi!" zdůraznila svá slova.

,,Kitty, k tobě mě to táhne. Vzájemně nás to k sobě přitahuje, řekni že jo. Jsi pro mě vším. Jsme pro sebe stvořeni. Ty jsi můj andílek, moje zlatíčko, můj miláček, má princezna. A víš proč, Kitty?" šeptal zastřeným hlasem a upíral na ni lesklé oči.

Katie se zmohla jen na pokroucení hlavou. Byla jako v transu. Nelíbil se jí jeho hlas, jeho slova, jeho pomalé pohyby, jako když se predátor blíží ke kořisti a pak...

HOP! Za zápěstí ji pevně stiskly dvě ruce, jako v poutech. Leknutím dívka sklouzla z opěrky na pérovou sedačku, a i přesto se snažila udržet si odkláněním přijatelnou vzdálenost od mladíkova obličeje. Ten ji rázem vymazal.

,,Protože tě miluji, Kate. Protože tě chci," ta slizká slova a jejich tón vyslovení, se dívce vypálila do mysli. 

Sirius Black ji jemně políbil na ucho a poté setrvával, naklánějíc se, svým pohledem na ní. Kate začalo místo, kde ji políbil okamžitě nepříjemně brnět.

,,Ech. Ú..." to byly povzdechy a nervózní uchechtnutí Kateherine. ,,Tak dobře, Blacku," začala pomalu, jako na divoké zvíře, které nechce rozzuřit. ,,Jsi opilý, jo jsi úplně mimo, to dává smysl," zoufale se chichtala a dýchala jako pes v létě. ,,Musíš se vyspat, pojď," vyvlékla se  zpod něj a načechrala přinesený polštář. ,,Vyspi se z toho, pro Merlina."

Ale odchod ji nebyl dopřán. Místo toho se ocitla mezi tvrdou zdí a vypracovanou hrudí -snad bývalého- sukničkáře. ,,Miluju tě, chci tě," šeptal toužebně Sirius Black, zatímco bloudil svými rty po dívčině tváři.

,,Blacku,...Blacku! Siriusi, nech toho!" plačtivě sebou trhala a mezi splašeným dýcháním vydechovala svou prosbu. Myšlenky se jí ubíraly k násilným scénám z filmů. Takovýto strach v životě nikdy nepocítila. Žaludek se stahoval a pohled se zaplavoval vědry slz. Srdce slyšela být až v hlavě. Ten zvuk jí v hlavě tepal stále dokola.

Sirius bloudil svýma rukama z hustých vlasů na boky, na zadek a mačkal se k její hrudi. Rty se věnoval jejím rtům, aby ji umlčel, nebo vytvářel hmotné důkazy tohoto činu na nejvíce bledé kůži na krku. Touha ho pohltila, a absenci jeho blízkosti s dívkami, už nebyl sto, dále snášet.

Přisál jí ústa opět ke krku a tlačil ji proti zdi. Kate se do těla pouštěl chlad, celou jako kdyby ji prolezl a na místech dotyků se zmnohonásoboval. Bylo jí malátně a veškeré něžnosti jí způsobovali úzkost. Připomněla si svého prvního přítele, jeho tvář a...a byl si tak podobný se Siriusem. Tohle nemůže snášet, je svobodná žena s právy!

Kate se ale vší silou vzepřela nátlaku a instinktivně našla slabé body na mužském těle. Obranné chvaty nezklamaly. Dívce se podařil kop do slabin a vymanila se z opilecké náruče Siriuse. Jen díky Merlinovi, že s alkoholem ztrácel sílu.

S vytřeštěnýma očima sledovala objekt svého strachu a okamžitě se běžela  schovat do ložnice. Zamkla na dva západy a zády se pro jistotu posadila před dveře.  Současně s uvolněním přišla i neustávající bolest hlavy a stavidla u slzných kanálků se naplno otevřela. Tváře jí smáčely slané slzy, ale přesto byl pláč tak uklidňujícím.  V krku měla vyschlo, něčeho by se napila, ale do kuchyně se minimálně do rána neodváží.

V mysli jí létaly představy co by kdyby. I když to bylo to nejhorší na co mohla myslet, motaly se jí v hlavě stále dokola. Třes rukou také ovládnout nemohla, nemluvě o překotném dýchání. A tak tam jen seděla a oddávala se lítosti a myšlenkám. A spílala si za svůj mylný dojem, že Sirius by přece jen mohl být on...ten pravý.

,,Miláčku?" zmateně volal Sirius a motal se k dveřím do pokoje. 

,,Sakra,...sakra, sakra!" šeptala mezi vzlyky. 

Tu noc, oka nezamhouřila. Nespala nemohla. Tu noc se jí změnil celý život. 

***

2 312 slov

Ahoj, tak jsem tu zas!

Dnešní kapitola je převážně o zoufalství, strachu. Vím, že je blbé, se ptát, jak se líbila, ale názory mi napsat můžete. Já sama jsem při psaní této kapitoly měla slzy na krajíčku. Ono z pohledu autora to je vždy jiné, než z pohledu čtenáře. Dost to zamíchá kartama.

Co si myslíte, že bude ráno? Co bude dál? Jak se zachová Sirius? Bude možné, mít vůbec společně vztah po tomto? Jak to snese, pokud to jde, Kate?

Pište, čtěte, hlasujte! Těším se na reakce a Mám Vás ráda,

Vaše Nelča

PS: Pravděpodobně bude příště už nový cover. Jedna moc hodná duše na něm pracuje. Dodělávají se úpravy, a já musím říct, že je přesně podle mých představ. Tak se těšte, že tato kniha dostane svou obálku!!!