Kitty, Kitty, Kitty, ... jak krásně a něžně to zní. Tak roztomile. Kate byla z nového oslovení nadšená. Stále si ho přehrávala  hlavě. Při ranním vstávání a tahání Siria z postele. Při přípravě i požívání snídaně. Při oblékání i stlaní. A i teď, při vaření.

Do nosu ji uhodila ,,vůně" spáleniny. Přiskočila k troubě a vytáhla vařící plech z tmavou hmotou uvnitř. Jenže po sotva dvou vteřinách dopadlo nádobí se řinkotem na šedé dlaždice, které pokrývaly celou plochu země v kuchyni, ale spálenina uvnitř zůstala nenarušená.

Jen její pokožka to odnesla. Ne příliš zběhlá Kate v domácích pracích, si opomněla nasadit ochranné rukavice. A jak to asi dopadá, když do holých dlaních vezmete rozpálený kov? Nechtějte ani vidět ty červené zarudlé dlaně, které byly v jednom ohni a štípaly.

Nejedna slzička utekla zdánlivě tvrdé a nebojácné dívce zpod víček. Byla tu sama, a tak se mohla nerušeně oddati do spárů bolesti a nepříjemností, které se po ní sápaly. 

Jako bezpečný kout pro ni posloužila černá dvířka od skříňky. Do ni, jakoby chtěla vpít svá záda, se opřela. Kolena přitiskla k prsům, jak jen to šlo. A hlavu zaklonila, vzhlížejíc na flekatý strop. Postižené dlaně nechávala volně položené vedle boků a tiše  vzlykala.

Dopadl na ni strach z prostředí, v nímž se nacházela. Částečný strach z toho, co přijde. Obavy, z náhlé Siriovi změny a neúplné důvěry v něj. Tíha dospělosti, která na ně všechny postupně padá. Zmatené pocity. Očividná nejistota. A do toho její nešikovnost. A...a ta bolest.

Její ranní nálada vyprchala jako bublinky z vody. Náladovost je její špatná vlastnost, ona to ví. Jenže zvrátit to nikdo nedokáže. Kdo se s ní chce kamarádit, musí ji přijmout i s tím. Přestože to nebude mít nikdy jednoduché. A kdo ne, není pro něj dost dobrá. 

Díky palčivé bolesti se donutila zvednout a co nejopatrněji zapnout kohoutek s vodou. Ten chladivý pocit. To Merlinovo vysvobození. Očkem hodila po hodinách a zhrozená zjistila, že do půl hodiny se vrátí Sirius. Nestojí o to, aby ji našel v takovém to stavu.

Ruce dochladila a s přemáháním a přemlouvání se, že na tu bolest musí zapomenout, začala s uklízením. Tu větší bolístku si přeci může ošetřit i poté. S doprovodem sykavých zvuků a cukání, odklidila nepovedené dílo do koše, k předešlým dvěma. Hlavní jídlo, které se zázračně povedlo napoprvé, nandala na talíř a neservírovala  ke stolu pod utěrkou, která zamezovala útěku vzduchu. Už zametala podlahu a vyčítala si ty promarněná léta.

Ona, jakožto dívka z čistokrevného a bohatého rodu, neměla doma kromě slušné reprezentace žádné povinnosti. Vše obstarávali zotročení domácí skřítkové. Rodiče ji ve Francii většinu času izolovali od normální společnosti a vodili na vznešené plesy, bankety a schůzky. Udělali z ní ženu, nepoužitelnou v praktickém životě, kde se spoléhá sama na sebe. 

A za to si nadávala. Neměla ani tu snahu, se učit a vzbouřit se. Od všeumělé Lily a vzdělané a dosti v mudlovském světě orientované Lucy získala jen pár začátečnických postupů, rad a receptů. Čistý základ ve stavu nouze. Týden se s tím uživí, ale co dál? Jak to bude dál?

Dometla poslední smetí a porozhlédla se po zaneřáděné lince a sjela pohledem na ruce horší a horší barvy. Popotáhla, jelikož nedokázala vzdorovat již vzdorovat bolesti. S povzdechnutím opět sjela na židli a tělo svalila na stůl. Pohybem zahnala své strasti jen na chvilku. Ale měla čas, tak proč ze sebe vše co dusila nevyplavit.

Ramena se jí nadzvedávala v pravidelných intervalech pláče. Slzy nechala svobodně téci ve dvou vodopádech. A slané cestičky, které po sobě zanechávaly, ani neměly šanci uschnout. Tělo se uvolňovala a stahovalo v záchvatech smutku a oddechu. Dostavovalo se slibované odlehčení. 

Jenže přes brek nepostřehla dveře, které klaply o půl hodiny dříve, než se čekalo. Sirius Black strnul v chodbě a zaposlouchal se do pravidelných lapavých zvuků. Tohle mu na Kate nesedělo. Opět vykoukla ven na chodbu a zkontroloval číslo dveří. Sedělo. Zmateně přišel dovnitř, a v domnění, že tu Kate nejspíše někoho má při vyzouvání bot zavolal do útrob bytu: ,,Kitty?"

Bez odpovědi. ,,Kitty? Kitty! Katie!" to už Katherine vytrhlo ze srdceryvného pláče a ztichla. Rychle rukávem svetru utírala oči a nos a rozdýchávala rudé tváře a nastupující bolest tvořících se puchýřů. Zvedla se ze židle a zády ke vchodu předstírala práci u kuchyňské linky.

Trhla s sebou, když jí na na ramenou přistály těžké paže. ,,Ahoj," pípla nenuceně a s hraným normálním hlasem. Jen doufala, že nic nepozná. Zrovna Sirius Black nemusí vědět jaká doopravdy je. Vždyť on je v tomhle horší jak ostatní drbny.

,,Jenom ahoj?" 

To Kate ignorovala a prudce se otočila a zády rukama opřela o linku. ,,Auu," hned zase dlaně sundala. ,,Co chceš víc?" zkoušela to zamluvit.

,,Vysvětlení?" opáčil a už zkoumal pravou ručku.

Kate ji prudce vytrhla a schovala do té druhé: ,,To bych měla žádat spíše jí. Měl jsi přijít ěž za půl hodiny."

,,Měl, kdybych šel normálně. Ale já celou cestou běžel k tobě, aby jsi tu nebyla tak dlouho sama," pokrčil rameny a mračil se na mnuté ruce.

,,Tak rovnou řekni, žes měl hlad, a nedělej takové ofuky," pokroutila očima a ukázala na přikrytý talíř.

,,Ha! Tak už rovnou řekni, že není něco v pořádku a nedělej takové ofuky," vrátil jí to a chňapnul zděšeně po nateklé a postižené ruce. ,,Co se ti, pro Merlina, stalo? Kitty?"

,,Běž jíst," řekla důrazně a odešla do koupelny. Rozhodně se o tom teď nehodlala bavit. Pustila se do opětovného chlazení a rozdýchávala tlak vody na citlivou kůži.

,,Kitty, tohle není normální úraz. Musíš mi říct, co se ti stalo. Když tady máme společně týden vydržet jako pár. Musíš se mnou komunikovat. pochop, že já tě nemám v plánu nijak prudit. Ale mám o tebe čistě pouhou starost," hřbetem ukazováčku jí přejížděl v kolečkách po tváři a sem tam zajel za ucho, odhrnujíc padající vlas. 

Raději toho zanechal, když pochopil, že to Kate není příjemné. Zdráhala se cukáním a nesouhlasným uhýbáním. Bylo mu líto, že ani jako holka neholduje těmto něžným dotykům, ne od něj, ale sám poznal, že příliš tlačí na pilu. Nejprve lidi, co o sebe sotva zavadí pohledem a teď snad aby se objímali? Takhle to nefunguje.

,,No tak, Kitty," naléhal z dostatečné vzdálenosti, ale odpovědi se nedočkal. Jen zamračeného a nesouhlasného pohledu.  Obrátil se tedy a vrátil zpět s lékárničkou v ruce. Beze slova  vyndal Katieninu ruku z proudu vody a posadil ji na vanu. ,,Asi bych ti to neměl ničím překrývat, tak si na tom jen drž tenhle namočený kapesník, jo?" držel její zápěstí a pokládal studivou látku na ránu.

Měl nutkání ji poté, co sykla, pohladit po tváři, ale pro dobro obou se udržel jen u úsměvu. ,,Děkuji," ozvala se provinilým hlasem, nečež on jen kývl. 

,,Co jsi tedy dělala, Kitty?" ptal se mezi sousty, když obědval a černovlasá dívka seděla naproti němu s rukama v klíně.

,,Ale nic," odmávla to.

,,A kvůli...máš to moc dobré...kvůli tomu nic jsi plakala?" vytáhl eso z rukávu.

,,A-ale já nebrečela. Já nikdy nebrečím. Kdoví, co jsi viděl," přesvědčovala nevěrohodně.

,,Upřímně bych to do tebe neřekl, ale viděl jsem to na vlastní oči. Každý brečí. I já, největší tvrďák na škole se ti přiznám, že si taky popláču. To bylo kvůli té popálenině?" zkoušel si jí získat. Jenže zásadní chyba, říci Katie, že brečela, že ji viděl slabou, se dostavila.

,,Blacku, nevím, co jsi viděl. Jestli jsi měl zamlžené oči, nebo mě chceš donutit k přiznání lživé informace, kterou potom budeš moct vyprávět po všech koutech Bradavic, nevím. Nevyznám se v tobě. A to, že ty bulíš, neznamená, že ostatní také. I když tebe si tak dovedu lehce představit. Každopádně se o mě nezajímej, jako předešlých šest let a ignoruj mě. Je ti to jasné? Protože já ne-bre-če-la," hláskovala naštvaně a rozzuřeně. On ji vyzívat ke svěření nebude. Na tohle právo má jen Lily, Lucy a Michael, kterého dávno ztratil.

Dusno. Tíživo. Očekávaný konflikt. Jako bomba krátce před výbuchem. Tak by se dala popsat atmosféra po celý zbytek dne. 

Kate trucovala a kvůli zranění jen tupě zírala do zdi a užírala se myšlenkami. Myšlenkami o svém ubohém životě, o jeho smyslu, o budoucnosti i minulosti, o jejím ošklivém chování.

Sirius za ní nepřetržitě a otravně dolézal. Staral se o její pitný režim, pohodlí i rozveselení, které nefungovalo. Ale nevzdával se, i když byl neustále vyhazován a odmítán. 

,,Dáš si čaj?" opatrně na stoleček vedle položil hrníček a sedačka se prohla na místě, kam dosedl. ,,Nechceš si třeba promluvit? Bude ti líp. Ulehčí se ti," používal moudré fráze, kterými není co zkazit.

,,Musíš prudit? Běž si ven, obhlídnout místní kočky a bary, jo?" odbyla ho drsnějším způsobem, který stupňovala každou minutou.

Sirius tedy nasadil jinou taktiku. Když ta první soucitná nevycházela celé odpoledne, teď večer ji změní na drsnou. ,,Tak jo, já půjdu. Máme dvoje klíče, abych se potom nějak dostal domů. Sice to vidím na déle,  protože tady jsou hold jiné holky, než ve škole, ale jistota je jistota," ledabyle pronesl a čekal.

,,Hmm, tak si běž. Sice máme společně zůstávat na pokoji, ale pro mě za mě... a neříkal jsi náhodou, že jsi s děvkařením skončil? No jo, sliby chyby. Vy chlapy jste všichni stejní. Myslíte ne mozkem, ale... klíče jsou na věšáku," ukončila to s vařící krví v žilách. Co ona vlastně chce? Jeho ne, ale samotu taky ne. Takže...

,,OK. Čekej mě spíš k ránu."

,,A zapomeň, že tě budu ráno shánět nebo budit. Jestli do práce přijdeš nebo ne, je tvoje starost. Se mnou nepočítej, každý jede za sebe," napřímila se a zírala do tajemných očí.

,,Taky že nepočítám. Od tebe jsem pomoc ani nečekal. Žiješ si svůj pohodlný život, s domněním, že je ten nejubožejší na světě a tobě nikdo nepomůže, tak proč taky pomáhat ostatním, že? Když oni se v podstatě mají jako v pohádce," zvedl se z pohovky a s hranou zlobou se radoval, že se mu podařilo alespoň rozmluvit.

,,Já neříkám, že mám ten nejubožejší život! Ale oproti tobě ho beru vážně a nemám ho lehký! To o tobě se říci nedá! Jen si prostě utečeš od rodiny a díky hodnému kámošovi máš hned peněz a kde bydlet, co? Ty to máš všechno tak jednoduchý!" ječela plná vzteku. S ní se on porovnávat nemůže. Vždyť jsou tak rozdílní.

,,Já! Já, že mám jednoduchý život!!! Zkus si snášet šestnáct let týrání od rodičů, poslouchat pitomé čistokrevné kecy! Zkus žít jako vyděděnec pro většinu společenstva! Jako ten, na kterého si ukazují prstem!" Tento rozhovor se ubíral neplánovaným směrem.

Křičeli na sebe, že jeden se má lépe než druhý. Ale v to  křiku si neuvědomili, jak podobně na tom jsou. Oba z čistokrevného rodu, ti vymykající se představám a pravidlům, ti rebelové. Házeli jednu urážku za druhou. Všemožné názvy a případy. Smutné a žalostné.

,,Jenže ty máš alespoň teď svobodu! Ty jsi v sobě našel odvahu se vzepřít rodině a tradici! Ty jsi volný! Ale co já?! Já jsem takový srab. Závidím ti. Pořád to všechno trpím. Pořád jsem jejich dcera. Pořád jsem s nimi spojována. Ty možná nevíš co bude po škole, ale já jo. Mě dohodí rodina nějakému potomkovi bohatého rodu. Stane se ze mě mladá manželka, žena v domácnosti a profesionální rodička čistokrevných dětí. Mladých kouzelníků, další generace. Já mám osud napsán a na útěk...ten čas jsem již propásla," brečela usedavým pláčem, až to srdce rvalo. 

Znělo to vše tak zoufale. A co bylo nejhorší...byla to pravda. Žena v této době nemá práva, ale jen povinnosti. Sirius se divil, jak z hysterického řevu může přejít do hysterického pláče. A co víc, bylo mu ji tak líto. On si nyní oproti ní žil jako král. Zas o něco více ji chce od tohoto osudu. 

On bude její udatný kouzelník s mocnou hůlkou a blyštivým pláštěm. Tak, jak o tom každá dívka sní. Dokonce i Kate. Kate, která se nezdá něžná, ale drsná a tvrdá, je v skutku citlivá dívenka. Tento den mu přinesl takovéto odhalení.

Kate se mezitím svíjela jako v křečích v hysterickém pláči na zemi s hlavou na sedadle. Už jí to bylo všechno jedno. 

Sirius k ní pomalu přistoupil. ,,Kitty? Kitty, můžu k tobě? Můžu tě obejmout?" zřetelně pro jistotu mluvil. Když se mu nedostalo odpovědi, bral to, že nic nezamítla. 

Přiklekl k ní a objal její, na dívku velká, pro něj drobounká, ramena. Vlasy ji přehodil z krku na pravou stranu a jemně jí dýchal na zátylek. Prsty přejížděl přes záda, po páteři a různými uklidňujícími tahy. Svou tváří tiskl její ucho a mačkal tělo v sevření. Vše dělal tak nějak podvědomě. Bez přípravy. 

Tělíčko se přestalo otřásat a do jeho hrudi se více opřelo. Drobné bledé ručky se slabě spojily za jeho zády. Dech zůstával zrychlený. Do tváře jí neviděl, ale dovedl si představit žalostný pohled na uplakané červené oči. Měl pocit, jako kdyby celá její váha byla opřená na něj. Jako kdyby Katie vysílením usnula. 

Svou ruku přesunul jednu do středu zad a druhou obmotal okolo až skončila na boku.  ,,Jsem tu s tebou. A pamatuj si, Kitty, když jsem tu já, nemůže se ti nic stát. Se mnou jsi v bezpečí, já tě ochráním. Nedopustil bych, aby se ti něco stalo." Vtiskl jí malou pusu do vlasů, ale i to si užíval. Pusy do vlasů, zažil on tohle někdy. Líbal někdy dívku něžně do vlasů, ne čelo?

Kate s sebou trhla. Po tom náhlém pohybu byla dlouhá odmlka, následována prudkým zatřepáním hlavy a znenadání zvednutím. Ještě mezi futry do ložnice se zlomená Kate otočila na Siria. ,,Já nepotřebuji něčí ochranu. Vše zvládnu sama," zašeptala tvrdým tónem a dovřela dveře.

Co to zas mělo znamenat? Sirius nepočítal, že to s Kate bude jednoduché. Jenže se ukázala chladnější a nedostupnější než čekal. Předpokládal, že bude mít jistý styl, jak jí sbalit. Ale je to nevyzpytatelné. Předpokládal, že se zamiloval do silné tvrdé holky. Ale ona je nejen to, ona je tak citlivá, křehká a tajemná. Předpokládal, že brzo jí bude mít v náručí. Doufal v pohádkový a vysněný vztah. Zatím to vypadá všelijak. 

Jedním si byl ale jistý. S Kitty se nudit nebude. S ní bude jeho život jako na horské dráze. Jednou nahoru, jednou dolu. Z vášně do bolesti, ze štěstí do smutku, ale vždy spolu.

***

2 347 slov

Ahoj!

No tak už jsem zase tady, tentokrát s delší kapitolou, jako dík za Vaši trpělivost a čekání. Napište mi prosím svůj názor na celý příběh i kapitolu. Těším se na něj. Včetně rad a nápadů.

Co se to s Kate děje? Zvládne to všechno Sirius bez nějakého zkratu? Jak se bude jejich prozatímní přátelství vyvíjet? Bude tento týden znamenat něco víc?

Tak snad se těšíte na další část. Bude co nejdříve, slibuji. A také Vám moc, moc děkuji za čtení, hlasy, komentáře a sledování. Dnes se číslo hlasů zakulatila na 130...jste báječní!!! A pozor, do 1 000 přečtení zbývá pár čísel, tak pojďte, to dáme!!!

Děláte mi obrovskou radost a podporujete mě. Pokud jste spokojení, dejte hvězdičku nebo komentář. Určitě mrkněte na můj profil a třeba to bude stát za follow. A jestli se Vám příběh zamlouvá, šiřte ho dál.

Miluji Vás a...však víte jak moc děkuji, 

Vaše Nelka