Mezitím, co jsi Poberti utahovali ze spolužáků se stříbrno-zelenými kravatami, do Velké síně se trousili poslední opozdilci. Právě zahlédli dvě vcházející dívky, rudovlásku a blondýnku. 

     James Potter si jich hned všiml a už chtěl ,,svou" rudovlásku pozdravit, ale Lupin do něj šťouchl loktem: ,,Být tebou, tak ji nechám dneska na pokoji. Víš, jak už ji musíš štvát." Dvanácterák jen zakroutil hlavou, nadhodil okouzlující úsměv a podíval se na Blacka, který mu ukázal zaťaté pěsti. 

    James se otočil na dvě Nebelvírky, procházející zrovna kolem: ,,Teda, Evansová, víš, že jsi nám přes ty prázdniny zase zkrásněla a vypadáš, jako ta nejkrásnější růžička." Lily ho dál ignorovala a Lucy pokračovala za ní.

     Kate je právě dobíhala, protože se střetla s profesorkou McGonagallovou a byla donucena si zavázat kravatu. Jak tak běžela, začala se jí rozmotávat tkanička u boty. Než stihla jakkoliv zareagovat, cítila, jak se jí noha o něco zasekla, a začala padat. 

     Dopadla na něco, nebo spíš na někoho měkkého, a ucítila dvě teplé dlaně na pase. ,,V poho?" zeptal se jí hrubší hlas. Zvedla hlavu, a uviděla zubícího se Siriuse Blacka. Urychleně se zvedla, omluvila a přisedla o kus dál ke svým kamarádkám. 

    Cítila se zvláštně. Moc často se spolu nebavili, a když už, tak se pošťuchovali. Ona na něj neřvala, jí se jeho dotyk líbil, FUJ!

      ,,To byla..." ,,Katei Wilsonová." dořekl za Siria Náměsíčník. ,,Já vím, ale loni, sice jsem si jí moc nevšímal, ale vypadala jinak. Řekl bych, že je taková...hezčí?" pronesl zmateně Tichošlápek. Jakmile ale viděl pochechtávající se kluky, rychle dodal: ,,Nepřišlo vám, že byla nějaká smutná?" Ti jen pokrčili rameny: ,,To bude tím, že je to všechno naposledy." odpověděli a soustředili svou pozornost na rozklepané prvňáky.

     Celý průvod došel před stupínek se stoličkou, na níž ležel starý kouzelnický klobouk. Klobouk se zavrtěl, trhlina připomínající ústa se otevřela a vyšel z ní hluboký hlas, který přilákal pozornost všech čarodějů. 

      ,,Za dávných dob, když jsem byl mlád a Bradavice též, panovala tu jednota, již jinde nenajdete. To čtyři věrní přátelé rozhodli tehdy spolu zřídit tu ze všech na světě nejlepší kouzel školu. ,,Společně učme potomstvo" řekli a netušili, že osud brzy zavelí, aby se rozdělili. Znal snad kdo lepší přátelé na celém světě širém, než byli lstivý Zmiozel s udatným Nebelvírem? Snad pouze jeden další pár, o němž nebylo sporu: Rowenu z hradu Havraspár a Helgu z Mrzimoru. Co zvrtlo se? Byl opravdu tak špatný konec nutný? Nu, já tam byl a povím vám celý ten příběh smutný. Dí Zmiozel: ,,Učme jen ty, co nejčistší krev mají." Havraspár zas: ,,My jen ty, co nejchytřejší se zdají." A Nebelvír: ,,Chci toho, kdo odvahu má a sílu." Jen Mrzimor ochoten byl brát všechny bez rozdílu. Prvotní přátel obavy zdály se liché býti, vždyť každý z nich v své koleji jen koho chtěl, mohl mít. A tak například Zmiozel, jak říkal jsem už prve, dál ke studiu přijímal jen mágy čisté krve. V Havraspáru pak učit se jen nejchytřejší směli, kdo k nebelvírským patřit chtěl, musel být ctný a smělý. Ostatní všichni skončili v dobráckém Mrzimoru a mezi čtyřmi přáteli nezdál se být stín sporu. Tak v naší škole život šel naoko bez potíží, čas nesvárů a rozmíšek se tehdy už však blížil a čtyři mocné pilíře bradavického hradu zachvěly se a začaly zápasit o nadvládu. Zdálo se tehdy, že boj ten, v němž druh s druhem se bije, neslavným koncem hrozí všem a škola nepřežije. Až jednoho dne po ránu Zmiozel náhle zmizel, a přestože pře ustaly, v srdce nám přišla svízel. Z této nerozlučné čtveřice tři mez námi zbyli, koleje se však nikdy víc jak dříve nespojily. Teď Moudrý klobouk přichází, vy víte co se chystá: do kolejí vás rozřadím na čtyři různá místa. Letos však přidám něco víc, poslechněte co zpívám: Když dělím žáky z Bradavic, nepěkný pocit mívám. Plním sic jen svou povinnost, přesto se trochu zdráhám, mám obavy, že škole své do hrobu napomáhám. Ach, vězte všichni, kdo tu jste, že naše škola čelí, jak nikdy ve svých dějinách strašnému nepříteli. Teď musíme se sjednotit, za jeden táhnout provaz, jinak se zevnitř zhroutíme, to je má zpráva pro vás. Však už jsem dost vás varoval, co říct jsem chtěl, to víte. Přistupte, ať do kolejí se zařadíte." dokončil svou píseň klobouk.

     Nastalo vzrušené šuškání o tom, co jim klobouk řekl. Šepot přerušilo odkašlání profesorky McGonagallové, která začal vyvolávat první budoucí žáky. 

    Ernie Cook se dostal do Zmiozelu, Maxmilian Dank do Havraspáru a jeho dvojče Juliet také. Prvním novým Nebelvírem se stal Elliot Max.

    Do této koleje se celkem dostalo 14 dětí, včetně blonďaté holčičky, která doručila Lily vzkaz. Jak později zjistila, jmenovala se Rosie Moorová. Když usedla Róza Zellerová k mrzimorskému stolu, zvedl se Brumbál.

     Albus Brumbál přistoupil ke stupínku, přejel všechny čtyři kolejní stoly pohledem, čímž si vysloužil úplné ticho a započal svou řeč. ,,Všechny nové tváře, vítejte! Samozřejmě i vy ostatní. Myslím si, že není dobrá chvíle poslouchat jednoho starce, jak vám káže o školním řádě. Proto vám přeji: Dobrou chuť!" usedl zase zpět za stůl a na jedno tlesknutí se na stolech objevilo jídlo a pití. 

     Různé druhy mas, zeleninové saláty, ovocné nákypy, polévky, omáčky, obložené chleby, pudinky, dortíčky, horká čokoláda a dýňová šťáva. Nikdo nevěděl, kam dřív sáhnout a všech pět stolů se jen prohýbalo.

     ,,To mi bude chybět ze všeho nejvíc. Je to výborný, prostě vynikající!" liboval si Tichošlápek. ,,Co myslíš, Péťo?" ,,Ho, mche cho fýbolný!" odpověděl Červíček a už si cpal pusu vepřovou kotletou a druhou rukou hledal lžíci, aby si mohl nabrat malinový nákyp. 

     ,,To ti to jídlo bude chybět doopravdy víc jak my?" zeptal se provokativně Rem. ,,Jo! My se přece budeme stále vídat." zahuhlal Sirius. ,,Co si to řekl?" snažil se mezi dušením zeptat James.

      ,,Jakožto kapitán a chytač famfrpálového týmu, tě za toto do družstva nevezmu." dokončil důležitě. ,,Hele, brácho, řěkněme si to narovinu, že to máš stejně." Potter už neodpověděl a s úšklebkem se pustil do mandlového pudinku.

     Najednou kolem začalo lehce foukat a ve vzduchu se začaly objevovat perleťově bílé, až průhledné postavy. ,,Zdravím vás!" pozdravil se s děvčaty sir Nicholas. ,,Chtěl jsem vám poblahopřát k primusovství, Lily. Je to velké zodpovědnost, ale věřím, že si s tím hravě poradíte." ,,Moc ráda vás zase vidím, Nicku, a děkuji. Jak jste se vůbec měl přes prázdniny?" zeptala se Lily. 

     ,,Však to znáte." povzdechl si. ,,Bez studentů je tu smutno, pusto a prázdno. Krvavý baron je na mě stále ještě naštvaný za tu menší nelegální oslavičku a je s ním k nevydržení. No, a to, že mou žádost o zúčastnění se Bezhlavého honu opět zamítli, ani nemusím říkat. Představte si, že už se hlásím skoro tři sta let, ale stále mě nevzali. Asi to brzy vzdám, nemám na to nervy. Jak bylo u vás?" podíval se na všechny tři dívky.

      ,,Já jsem přečetla snad půlku blízké mudlovské knihovny, protože co bych jinak sama v prázdném baráku dělala." informovala ho Lucy.

     ,,My byli na dva týdny v Itálii. Koupali se, nakupovali a prošli celý Řím." pochlubila se Lilka.

     ,,A já poslouchala žvásty o tom, co jsou mudlové za odpad společnosti, a že musíme podporovat Pána Zla." nakrčila nos Kate. 

     ,,Hlavně, že už jste zpět. A Kate, hodně štěstí při Famfrpále. Doufám, že letos vyhrajete stejně jako loni. Rád jsem si s vámi popovídal, užijte si poslední rok!" zavolal na ně Nick, když proplouval vzduchem dál k nováčkům. 

     ,,Tak si to pojďme užít. Víte, že tohle je naše poslední první hostina." povzdychla si Lucy. ,,Tak to zní fakt blbě." zasmála se Kate. ,,Jo, to jo." přidaly se k ní holky.

     Po půl hodině se ozvalo druhé tlesknutí a stoly se opět leskly čistotou a bohužel i prázdnotou, jak tomu bylo na začátku. Ředitel se podruhé za tento večer postavil a zaujal místo za pultíkem. Zjednal si ticho, pohladil se po stříbrném vousu a porovnal si svou sametovou čapku, která ladila s hábitem. 

    Započal druhou a delší část proslovu. ,,Ještě jednou: Vítejte! Doufám, že jste si na naší zahajovací hostině pochutnali, byla opravdu znamenitá." několik lidí souhlasně přikývlo.

     ,,Nejprve bych chtěl popřát hodně štěstí žákům, a to jak při skládání zkoušek NKÚ a OVCE, a to 5. a 7. ročníkům, tak i při normálních závěrečných zkouškách. Dále vám představuji nového primuse, pana Remuse Lupina a novou primusku, slečnu Lily Evansovou." Rem a Lily se postavili, přijmuli potlesk a usedli zpět. 

     ,,V našem profesorském sboru mohu přivítat nového učitele Obrany proti černé magii, kvalifikovaného Bystrozora s dlouholetými zkušenostmi, pana Johna Browna." Sympatický chlapík okolo padesátky se uklonil ke všem čtyřem kolejním stolům a porovnal si bystrozorskou uniformu. ,,Jemu i všem ostatním profesorům chci popřát pevné nervy"

     ,, Poté mě pan školník poprosil, zda bych připomněl, že o přestávkách není dovoleno na chodbách používat kouzla a čáry a není dovoleno u sebe přechovávat žertovné předměty, například Vřeštivé čaroknihy a Výbušné fotoaparáty. Všechny ostatní zakázané věci si můžete přečíst na dveřích kabinetu pana Filche."

    ,,Jak noví, tak i starší studenti by si měli zapamatovat, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán." Poberti po sobě jen mrkli. 

     ,,Datum na konkurzy do famfrpálových týmů, školní redakce a ostatních klubů se dozvíte na nástěnkách ve svých společenských místnostech. Termíny návštěv Prasinek též." odmlčel se.

      ,,Stále si musíme připomínat nepříjemnou skutečnost, a to, že zlý černokněžník Lord Voldemort," část osazenstva Velké síně sebou cuklo ,,si začíná podmaňovat celou Británii. Časy jsou zlé, ale bude hůř. Proto vás prosím, sjednoťte se, zapomeňte na všechny sváry a nenávist, radujte se z maličkostí a užívejte si dětských a bezstarostných let dokud to jde. Společně to zvládneme, jako celek jsme silnější, než jednotlivci. Brzo bude nutné volit mezi tím co je správné, a co je snadné. Zamyslete se nad tím."

     ,,No, a teď nalaďme na veselejší notu. Jak jsem již řekl, nesmíme zapomenout na radost a veselí. A tak se i letos budou konat výlety do Prasinek, famfrpálové zápasy a také vzdělávací pobyt pro závěrečný ročník, stejně jako tomu bylo loni. Proto poprosím, aby se 7.ročníky zítra po večeři zdržely a budou obeznámeni s podrobnostmi." 

   ,,O dalších akcích vás budeme v průběhu roku informovat, myslím, že se máte na co těšit. A teď do postelí, ať jste zítra svěží na vyučování." Studenti se začali zvedat a hrnout ven z Velké síně.

     ,,Já jsem ani nevěděla, že sedmáci jezdí na nějaký pobyt, ty jo, Kate?" zeptala se udiveně Lily. ,,Ne, Michael se nezmínil!" odpověděla lehce naštvaným hlasem. ,,Mě by zajímalo, jestli to bude jako výměnný pobyt, nebo se budeme stále učit, ale jinde, nebo to bude spíš praktické cvičení." uvažovala Lucy. 

     ,,Já myslíííííím!" vyjekla Lily, kterou okolo pasu jemně sevřely dvě ruce, otočily ji na Jamese, a něž se nadála už se nesla v náručí onoho střapatého paka.

     ,,Kam to bude, princezno?" optal se sladce. Lilka se začala kroutit a kopat, ale chlapec měl pevné sevření a dál si to kráčel k Nebelvírské věži s ostatními Poberty a holkami za zády. Ti se jen tiše pochechtávali a čekali na rudovlásčinu reakci. 

     ,,Co si myslíš, že děláš?! Ty debilní, arogantní, blbý, pitomý imbecile! Okamžitě! Mě! Polož! Na! Zem!" odsekávala Lily. ,,Neslyšeli jste něco?" zeptal se kamarádů usmívající James.

     Lily mu pohlédla do očí. Tak krásně oříškové oči snad nikdy neviděla. Míchá se v nich čokoláda se štěstím, oříšek s dobrotou, nugát s velkým sebevědomím a občas se tam mihne i záblesk nažloutlé s...láskou? Sakra, Lily, o čem to zase přemýšlíš. Je to POTTER! Ale třeba se změnil, doufám. Mohla by se v nich utápět stále, kdyby si jejího mlčení nevšimli ostatní, kteří si ji divně prohlíželi. 

     To si teprve uvědomila, že se chová nezvykle. Jelikož už dorazili ke společence, urychleně se vymanila z jeho náruče a otočila se naň: ,,Už se mě ani nedotkneš! Jsi stále stejný debil, jako loni!" vykřikla, i když chtěla těmito slovy přesvědčit spíše samu sebe. ,,Lily, já ti chtěl jen pomoct. Mám tě opravdu rád, myslím to s tebou dobře a..." ,,Co je pro mě dobré nech laskavě na mě!" vlepila mu facku a tryskem utekla do ložnice. 

     James si sedl na pohovku a složil hlavu do dlaní a rukama si rval vlasy. Proč jsem takový debil? Timy vzkazy a tímto jsem ji proti sobě jen více poštval. Já jsem ale Potter, a ti se jen tak nevzdávají.

      Kdyby jen věděl, že jen pouhým hlubokým pohledem z očí do očí nasadil rudovlásce brouka do hlavy. 

      Sakra, tak jak jsem ho ve vlaku nenáviděla, tak tak teď chci aby tu byl se mnou a aby se mě dotýkal. Ne, to, že se ti fyzicky líbí nic neznamená. No tak, vzpomeň si, jak se normálně chová. Dnes měl jen slabou chvilku, a ty taky. Ach jo, proč mi stále lezeš do hlavy?! Když už jsem se tvé přítomnosti v mé hlavě nezbavila o prázdninách, tak alespoň teď! No tak, loni ti sice řekl pár pěkných věcí a připravil pro tebe několik překvapení, tak ho letos setřeš stejně jako loni. Ale ono to nejde. Proč? Nevím, už se ani v sobe nevyznám. 

    S rudou tváří se posadila Lily na postel. ,,Děje se něco, Lily?" zeptala se Kate, když dorazila do pokoje. ,,Ne...nevím. Promluvíme si o tom zítra, ano holky? Chtěla bych být sama. Díky." odpověděla Lil, když obě přikývly a vyměnily si starostlivé pohledy.

      Dveře se podruhé otevřely a v nich stála Dorcas Philpsová. Ano, ta s kterou podvedl Michael Kate, jejich spolubydlící, kterou by klidně oželely. Ta se jen ušklíbla a bez pozdravu si hodila kufr pod postel, zalezla do ni a zatáhla závěsy. 

      ,,Co si o sobě myslí? Ani nepozdraví a stále se mi neomluvila. Je to kráva pitomá!" nadávala tiše Kate. ,,Wilsonová, dávej si pozor na pusu." ozvalo se zpozad závěsů. 

     ,,Jo, máš pravdu, je to obyčejná děvka!" řekla dost  nahlas Lucy. Všechny na ni koukaly s otevřenou pusou. Lucy přeci takhle sprostě nikdy nemluví. Ta jen pokrčila rameny: ,,Tak a teď do postelí, jinak zítra opravdu nevstaneme." 

     Dívky se vystřídaly v koupelně a ulehly do postelí. Celou dobu úspěšně ignorovaly peprné nadávky od Dorcas. Po půl hodině se už ze všech čtyř postelí ozývalo spokojené oddechování.

***********************************************************************************************

2 139 slov

   Ahoj, tak co říkáte na další kapitolu? Nejsou moc zdlouhavé? Promiňte mi, prosím, gramatické chyby. Děkuji za všechny rady a názory.

Vaše Nelka