Lily přemýšlela... Přemýšlela o všech vyřčených i nevyřčených slovech. Přemýšlela kam James asi šel. Jestli si opravdu potřeboval něco vyřídit nebo jen jí chtěl dát čas na rozmyšlenou a soukromí. Jak se má zachovat až se vrátí? Co mu řekne? Bude jeho otázka taková, jakou jsi ji představuje?

Podle všeho se mu líbí celých šest let. Dvoří se jí, pomáhá a má s ní po celou dobu nadpozemskou trpělivost. Věří mu všechno, ale kde se to v něm bere? Láska v nás vyvolá neznámé a jsme pro ni ochotni obětovat cokoliv. I když se nejedná o tu pravou.

Ona si představuje otázku typu: Staneš se mou přítelkyní? Přeje si vyplnit svou podvědomou nejhlubší touhu srdce. Proplést jejich osudy navzájem. Najít oporu, druhý domov a bezpečí. Musí myslet na budoucnost. Chce po škole bydlet i nadále se sestrou a rodiči? Ne. Už má tu potřebu vyletět z hnízda a rozhlédnout se po světě. Ale chce po tak krátké době vztah se vším všudy? To zjistí ve správnou chvíli.

Nemá cenu si připravovat dopředu sáhodlouhé proslovy. Pokud chce mluviti upřímně a pravdivě, v té chvíli jí slova na jazyk přijdou samy. O tom už se několikrát přesvědčila. 

Se šťastným úsměvem se rozvalovala na gauči, bříšky prstů přejížděla po drsném povrchu pohovky a zkoumala bílý strop. Ona má někoho, kdo ji ctí, ochraňuje a miluje. Tedy brzo snad bude mít doslova. Je to jiné, než mít kamarády a rodinu. I když nikdy nebyla sama, teď se tak i necítí. 

Užívá si každičké nadechnutí a vydechnutí, koutky jí bolí z širokého úsměvu, jak ho poslední dny nepoužívala, po těle se jí rozbíhá příjemně lechtivé mrazení, svaly se uvolnily a teplotu vnímá, jako kdyby stoupla na šedesát stupňů minimálně. Je opravdu šťastná a bude šťastnější.

Po přibližně půl hodině, co se Lilce zdála jako věčnost, se mezi futry objeví očekávaný host. Je vidět, že se James pokusil si poupravit neposedné vlasy a leštil si brýle, přičemž dopadly hůře než předtím.

Lily se napřímila na sedačce. Mladík se po chvíli posadil vedle ní. Atmosféra byla, ...nepopsatelná. Nervózní a zároveň v nejlepší pohodě. Ve strachu, ale i štěstí. Neznámá.

,,Lily," promnul si jednou rukou spánek, zatímco druhou měl položenou v klíně. Zrzka mu ovšem skočila do řeči.

,,Ne, Jamesi. Začnu. Já-já, chci ti říct pravdu. Proč jsem se v poslední době chovala tak ošklivě a odtažitě. Řeknu ti to, teď. A je mi upřímně líto, že jsem ti lhala. Lituji toho," dodávala sobě odvahy říci něco, co jí bylo přinejmenším trapné a styděla se za to, ale mohla tak jejich vztah posunout dále.

,,Víš, já samozřejmě vím, že mezi námi nic není, tedy ne úplně, nejsi můj, nemusíme se navzájem hlídat a dohlížet na sebe a je nám jedno, že se bavíme s někým jiným, protože nejsme něco, co by se dalo vlastnit. Nejsme majetek. Jenže, no, prostě, ono jak se tam s tebou Abi bavila tak..." nadechla se, jelikož toto všechno zadrmolila najednou a James sotva stíhal její tempo a každé slovo vnímal opožděně.

,,Měla jsem pocit, že si spolu rozumíte. Je to pochopitelné, když se o sportu normálně bavíš jen s kluky a já tomu nerozumím. A asi to tak i bylo. Jenže jsem, ...bylo mi líto, že nemám tu tvojí pozornost, na kterou jsem si zvykla, jestli to chápeš," nervózně si zkousla ret, což s Potterem dělalo divy, a jen němě přikyvoval.

,,Byla jsem zvyklá, že jsi se mi plně věnoval, ale v tom muzeu, ten den, jsem byla naprosto odstrčená. Abi si tě přivlastňovala. Jestli sis toho nevšiml, tak tě i balila. Flirtovala s tebou a ty jsi s tím nic nedělal," zvyšovala zrzka hlas a přecházela do výčitek.

,,A co z toho tedy vyplívá?" podporoval jí nenuceně James, přitom uvnitř hrudě měl ohňostroj a jako hrdý nebelvírský lev řval z plných plic.

,,Asi, asi, že...žárlila jsem. Žárlila jsem, Jamesi. Na Abi, na to, že se dobře bavíš s ní a ne se mnou," sklápěla pohled na své kolena a nejistě si stahovala rukávy blíže k zápěstí. Ve vzduchu se snášelo uvolnění a dostávalo se i do těchto mladých lidí.

,,Lily, ale to pak znamená, že mě nejenom už ne nenávidíš, ale musíš mě mít i trochu ráda. Proč by jsi jinak žárlila? Přiznej si to. Lily, řekni mi co cítíš? Co v tobě je?" naléhal mladík a předával jí odvahu svými dlaněmi, položenými a tisknoucími její drobná ramena.

,,Já-Jamesi, já si to přiznala už dávno, ale je mnohem těžší to přiznat i tobě přímo do očí. Ano, dostal jsi se mi pod kůži. Ty neustálé dárky a překrásné gesta, které jsi připravoval minulý rok, se mi začaly líbit. Bylo to tak pozorné. Získal jsi si mě a měla jsem tě plnou hlavu. Ani nevíš, jak to bylo vysilující si připomínat, že ten otravný Potter rozhodně není..., já už ani nevím, jak jsem o tobě přemýšlela.

Ty jsi dospěl, neříkám, že úplně, ale dospěl. Začínala jsem v tobě vidět někoho, kdo tu vždy bude, když budu potřebovat. A to se mi také potvrdilo. I když jsem na tebe byla ba přímo hnusná, ty jsi se nevzdával. Vzhledově,...taky ses mi líbil. Ty jsi toho pro mě obětoval mnoho. 

Jsem si jistá, že jsi přesně ten typ kluka, co by mi ostatní přáli. Ten, jakého jsem si vysnila a i rodiče by ho schválili. Prostě dokonalý, milý a milující přítel. Jenže já si nejsem jistá, jestli já jsem pro tebe ta pravá," vyjádřila své dlouhodobé a pro Pottera nesmyslné pochyby Lily.

Prsty si neustále odhazovala spadající pramínky rudých vlasů z tváře a po suchých rtech si přejížděla jazykem, čímž nevědomky dráždila Jamese.

,,Ale Lily, ty jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jsi ta pravá a jediná, o kterou stojím," nevěřícně promlouval a ujišťoval.

,,Jenže já jsem tě, Jamesi, šest let odmítala. Ostatní se o tebe zajímaly a snažily se býti co nejvíce u tebe. Já jsem se ti záměrně stranila a nechtěla o tobě ani slyšet. Nejsem si jistá, jestli bych ti dokázala dát to, co od našeho vztahu čekáš. Naše minulost není bílá a krásná pro milujícím pár."

,,Lily,..., Lily,..., ty nejsi jako ostatní. A na tomhle mám svůj podíl i já. Copak normální kluk by holku zkoušel upoutat takovými hovadinami, jaké jsem vymyslel já. Ne, odpovím si sám. Oba jsem chybovali, ale není důležité, co bylo, ale co je teď. 

Já budu nejšťastnější, když budeš moje. Když to nevyjde, nevyjde. Ovšem měla bys vědět, že tě miluju, Lily. Miluju tě, Lily Evansová a vždycky bude celé mé srdce jen tvé," zašeptal dojemná slova a raději vyčkával. Takové vyznání lásky, jako jsou slova miluju tě, už něco znamenají. Určují váhu.

Lily šťastně přitakala a nezapomněla připojit omluvu: ,,Já tebe taky, Jamesi. A promiň, promiň mi těch šest let. Promiň, že jsem čekala." Tak velké balvany, jaké spadly teď ze srdcí těchto dvou zamilovaných

James se pomalu, pomaloučku po milimetrech přibližoval k dívence. Ona tu vzdálenost zkracovala z druhé strany nedočkavě po centimetrech. Byli už tak blízko, kdy jejich špičky nosů oddělovala sotva tloušťka listu papíru. Jejich dechy se mísily a odrážely vzájemně od tváří.

Ale jak už to bývá, ty nejlepší chvíle netrvají dlouho. A tady to ani k tomu nejlepšímu nedošlo. Kdyby mu někdo řekl, že on sám si zkazí svůj první polibek, a ještě k tomu s Lily, nevěřil by. Ale byla to pravda.  Tentokrát za to mohlo nachlazení. Zrovna v tak nehodné chvíli kýchnul.

 Pro někoho, jako třeba diváky,  je to situace k popukání. 

Pro někoho směsicí smutného a zoufalého pobavení, kam patří Lily. 

A pro někoho naprosto nepříjemné ztrapnění, kdy se může hanbou do země propadnout, jak se cítil James. Kdo by měl asi jiné pocity, když své polovičce při prvním, velmi důležitém a očekávaném polibku kýchne do obličeje? Nikdo. Leda tak stokrát horší.

,,To. Není. Možné!!!" chytal se naštvaně za hlavu a proklínal se. Omlouval se.

Lilka se smála. Jen smála a naznačovala chlapci, že to nevadí. A v hlavě jí lítaly myšlenky, až jednou budou vyprávět své seznámení s dýňovým džusem ve vlasech a první kýchnutí místo pusy. To se jejich děti nasmějí, když jim toto jednou prozradí. Snad budu mít obyčejný vztah, co začne klišé větičkami, první polibek zažijí na bílé lavičce při západu slunce a skončí smrtí. 

Ach ne, ještě nejsme pár, já se mu svěřím, že si nejsem jistá, jestli jsem pro něj ta pravá, ale děti už plánuji. Ty bys sis to taky mě srovnat v hlavě, Lily. Srovnat myšlenky a slova co vyřkneš, protože se od sebe dost liší.

A s Jamesovou připomínkou nachlazení se zároveň ozvalo hluboké dunění na dveře. Byla to dokonalá chvíle na druhou. Dívka se zvedla a běžela otevřít v této chvíli nevítanému návštěvníkovi, i kdyby to byl samotný ministr kouzel. Mezi dveřmi na ni vykoukla známá tvář vrásčitého stařečka, který jim dělal úvodního průvodčího první den.

,,Tak jsem tady na tu kontrolu, slečno. Můžu dál?" vešel ve špičatých fialových botkách do bytečku a prošmejdil všechny místnosti a zákoutí od shora až dolů. Kontroloval, zda je vše v pořádku a není nic rozbitého, co je potřeba uklidit a podobné věci.

 Lilka ho provázela kritickým pohledem, pokaždé když na jeho bílé rukavičce shledala šedý prach z horních částí skříní a polic a pomyslela si, kdo tam kouká, do takové výšky. A s nabručeným výrazem přijala jeho kárání.

 A James se postaral o to, aby místnosti nezaplavovala nepříjemné ticho. Bez přestání mumlal narážky typu: to nemohl přijít zítra, co se zdržuje, nikdo ho tu nechce a zatracená rýma.

Po odchodu udělala rudovláska něco, co ani jeden nevěděl, kde se to v ní vzalo. Zařetízkovala dveře a vrhla se nenasytně na Jamese. Padli na sedačku, co se pod nimi prohnula. James nezaostával a polibky jí vracel. Zůstávali v láskyplném objetí.

 Nebyla to obyčejná první nejistá pusa. Byl to upřímný, milující polibek s veškerými vloženými city. Pomalí a jen tak, že se dotkly, ale jistý.

Jenže to se Lily odtáhla. ,,Děje se něco, Lil?" znejistěl mladík a měl strach, že si už poněkolikáté vše pokazil. Že byl moc hrr. Že to přehnal.

,,Budu  mít rýmu," promluvila hlasem, jímž jakoby oznamovala, že se jí zlomil brk.

,,To mi děláš schválně," zavrčel Jamie ,,Ty teď řešíš rýmu?" Ignoroval toto vyrušení a lehce přiložil své rty na ty její. Přiložil ale nepohyboval jimi. Jen čekal, jak Lilyanka zareaguje. A ta nezklamala. Nemohla se těchto dotyků nabažit. Ona opět byla ta, co začala.

Pomalé polibky ustaly a Lily vtiskla Jameimu mlaskavou pusu na tvář. Znali se tolik let, ale nic jim nepřipadalo divné. Byli sví a šťastní.

,,Neříkal jsi náhodou, že jsi nikdy žádné holce nedal pusu?" ušklíbla se Lilka.

,,Ale to je pravda. Nikdy jsem nikoho neměl, protože jsem čekal na tu jedinou a správnou," pohladil jí po lícní kosti až k hraně brady. Rudovláska se zachvěla, ale líbilo se jí to. Bylo to tak příjemné a nové, ale zároveň i tak známé. Tohle nikdy s Danielem nepocítila.

,,Jen nic nezakřikni," varovala brýlatého chlapce. ,,Ale já jen, že na začátečníka nevypadáš."

,,Mám proškolení od Tichošlápka," zašeptal jí do ucha. ,,Ovšem, že jen teoretické," dodal po chvíli zhnuseně a tím rozesmál oba dva.

,,Lily, počkej chvíli," ukazoval rukama a pozadu couval do ložnice. nahmatal kliku od dveří a zmizel v útrobách pokoje. ,,Teď zavři oči, ničeho se neboj a jen je zavři," nabádal jí křikem, aby ho slyšela.

,,Proč?" nechápala, ale přesto s přiblblým úsměvem oči zavřela. Bylo slyšet šustění a podivné zvuky které zkoušely trpělivost oné zrzky. A nakonec také zkouškou úspěšně prošla.

,,Můžeš," zašeptal jí sladký hlas u ucha a Jamesova tvář se opřela o tu její. 

Lily s očekáváním otevřela oči a spatřila scénu jako z romantického filmu. To, co si každá holka vysnila. A ona také. Vysnila si dokonalého kluka, má ho. Vysnila si šťastnou rodinu a hromadu přátel - splněno. Vysnila si romantické chvíli, které právě prožívá. Nebýt jim sedmnáct, myslí si, že se právě stala hlavní postavou žádosti o ruku.

Před ní na jednom koleně klečel James, v rukách svíral pestrobarevné květiny a v očích se mu leskla spokojenost a štěstí. 

,,Lily, miluji tě, to už víš. Ale i tak ti to klidně budu denodenně připomínat. Jsi středobod mého vesmíru. Jsi můj smysl života. Jsi mé slunce, které mi ozáří celý svět. Jsi moje láska. Ovšem ještě ne doslova. Pokud teď odpovíš kladně, budeš jen a jen moje. nevím úplně, zda je to výhra..." snažil se provzdušnit atmosféru, ,,Staneš se mojí..."

,,Ano, ano, stanu se tvojí přítelkyní," nedočkavě odpověděla Lilka. ,,U Merlina Jamie, neprotahuj to tak." Skočila mu okolo krku a zmáčkla mezi jejich těly tu přenádhernou kytici gerber. I to věděl. Ne lilie, jak si všichni mysleli, ale gerbery uchvacovaly Lily nejvíce.

Černovlasý mladík s chutí objetí zpevnil a omotal svou volnou dlaní její útlý pas. ,,Jamei?" šeptal přitažlivým chraplavým.

,,Vadí ti to?" usmála se do jeho krku. Konečně ho tak může oslovovat na veřejnosti. ten sen, ta touha se stala skutečností.

A odpovědí se jí dostalo je zavrtění hlavou, které pocítila ve svých rudých vlasech. Když se odtáhli, Jamei předal se smíchem SVÉ Lily několik polámaných květů a listů dříve nádherného pugetu. Další vtipná historka do jejich začínajícího společného života.

Poté z kapsy od džínů vytáhl tmavě modrou, jako noční nebe, krabičku. A v ní po otevření na Lilyanku zazářil díky sluníčku se lesknoucí řetízek s přívěskem. S neobvyklým přívěskem.

Kde tuto drahocennost mladík sehnal a  jak ji zaplatil, zůstane vyvolené navždy záhadou. Ale na jednu otázku odpověď získala. ,,Klíč?" poukázala na originální přívěsek.

,,Toto je symbolický klíč, který mi otevřel a otevře tvé srdce. Památka na tento den, kdy jsme se stal úplným, protože jsem našel tebe." zapl onen skvost okolo jejího hubeného krku. A tak zpečetil jejich...vyznání lásky. Klíčem od srdce.

Tak svedl osud dva k sobě patřící lidi. Lásky a spokojenosti přibylo.  Začala éra té šťastné doby. Období lásky, ale i prvních neshod. Nový start.  Nový směr života Jamese Pottera a jeho přítelkyně Lily Evansové.

***

2 260 slov

Konečně další kapitolka. Omlouvám se za čekání, ale aby se mi část líbila, projde několika úpravami, a to potom utíká čas.  ***James a Lily jsou oficiální pár!!!  Tančím vítězný taneček. I když vlastně vše určuji já, stejně z toho mám radost. Vy? ***

Líbí se kapitolka? Napište mi své názory, těším se na ně. A příště už se uvidíme u Siria s Kate. Doufám, že se těšíte, protože Vám mohu slíbit, že týden u nich bude mít temperament.

DŮLEŽITÁ OTÁZKA - Character ask ?

Character ask - zvláštní kapitola, či odpovídání v komentářích na Vaše otázky. Vy se zeptáte v komentech nebo SZ na nějakou otázku ohledně příběhu, postav nebo mě samotné a já Vám odpovím. Prosím, dejte mi vědět, jaký na tento nápad máte názor. Mě osobně se to zalíbilo, tak zkouším.

PODĚKOVÁNÍ - Minule jsem Vám děkovala za skoro 500 přečtení. A než jsem stačila vydat další kapitolu, může oslavovat necelých 650 přečtení a 103 hlasů. Děkuji Vám, moc mě podporujete. A já ani nevím, jak bych všechny své pocity přes písmena vyjádřila. Snad mě chápete.

Budu se těšit u další kapitoly. Ovšem od pondělí nastupuji na brigádu, která trvá celý den. Záleží na počasí. Každopádně na dvou kapitolách týdně bych se měla udržet.

Mám Vás ráda

Vaše Nelka