Rozespalí a ignorující spěchající lidé se vzájemně míjeli po chodnících, řidiči aut podrážděně v jednom kuse mačkali tlačítka na troubení, a do toho byly slyšet vlaštovky, prolétající nezvykle nízko nad zemí. Nejspíše bude dnes pršet, prolétlo myslí Lilce, a opět přidala do kroku.

  ,,Jamesi! Jamesi! No tak Jamesi, zpomal!!!" ječela přes celou ulici zadýchaná na mladíka před sebou.

,,Tak pojď," uchopil Lily James spontánně za ruku a vláčel ji za sebou. ,,Musíme přidat, aby jsme stihli tu prohlídku od desíti."

,,Jenže ty si uvědom, že já nejsem ani trénovaná na famfrpál, a ani nemám kondičku. Já jsem spíše na maratony ve čtení knih, ne v běhu. Tohle je pro mě už převelké vypětí, běžet pět kilometrů, gepardí rychlostí," funěla vedle dívka, a měla zatracenou pravdu. To propojení jejich rukou jí sice dodalo spoustu energie, ale přece si jí jen tak nevyplácá.

,,Sice nevím, jak se běží gepardí rychlostí, ale jestliže je to nad tvé síly, lehká pomoc," pokrčil rameny Potter. A ve chvilce už se zahákla jedna jeho ruka pod dívčiny rameny a druhá pod koleny, a celé drobné tělíčko se vzneslo do vzduchu.

,,Áááá, Jamesi! Okamžitě mě polož, prosím," smála se zrzka. ,,Jsem těžká, neuneseš mě. Podívej se, jak se na nás koukají. Kroutí hlavami a protáčí očima," prosila ho.

,,Jsi lehoučká jak peříčko. A proč na nás koukají? Koukají na tebe. Sice mi to dost vadí, ale upřímně si řekněme, jakej kluk by se za tebou neotočil," zavrčel.

,,Prosím tě. Nech toho a radši mě pusť. Jamesi opravdu, je mi to nepříjemné," naléhala a černovlasý muž jí nakonec položil zpět na pevnou zem.

,,Dobrý den," přivítal je u brány nemalého muzea vrátný, oděn v novotou se lesknoucím černém obleku, s typickou čepicí, podobné té policejní, a s několika blyštivými hvězdičkami a odznaky na prsou.

Zlatou bránou, mohutnými vraty a prosklenými dveřmi, došli až k pokladně z tmavého a ozdobně krouceného dřeva. Vypadalo to, že před nimi v řadě není nikdo víc, než jedna postarší přísně vyhlížející paní. Černovlasému mládenci silně připomínala profesorku McGonagallovou, až si říkal, zda to opravdu není ona a nedělá jim tajného dozorce.

,,To je nemožné. McGonagallová právě teď učí pátý ročník, mají přípravu na NKÚ," seznámila ho s osobním rozvrhem Minervy Lily, když se jí se svými podezřeními a zároveň obavami svěřil.

,,Ty znáš...," nestačil doříci.

,,Ano, znám rozvrh McGonagallky. To jsem byla ještě ta malá a naivní šprtka, že jsem chtěla přesně vědět prostě úplně všechno o Bradavicích a lidech tam. No a tohle mi nějak uvízlo v hlavě. Je to zbytečné, ale když pozdě dobíháš na hodinu, hodí se vědět, kudy bys neměl chodit," se sklopeným pohledem kvůli lehkému studu, mu vyklopila podrobnosti.

,,Lily, ty jsi nikdy nebyla a nejsi šprtka. Copak ty můžeš za to, že jsi až neobyčejně chytrá a inteligentní, a ostatní ti to závidí? Nemůžeš, tak vidíš," pohladil ji hřbetem ukazováčku po pravém koutku úst, a ty se samovolně zvlnily do rozkošného úsměvu. ,,No a asi máš pravdu, tvé znalosti by se nám někdy také hodili. Jenže mi máme ještě spoustu Pobertovských tajemstvích, jak obejít školní řád."

,,Myslíš třeba jako neviditelný plášť?" zamrkala nevinně svými řasami.

,,Jak to víš?" vyhrkl zaraženě, překvapeně a zklamaně zároveň.

,,Jak si myslíš, že jsem asi našla ten tvůj sešit, cituji, O dívce, která se svou čistotou a něžností rovná lilii, O Liliance? Kde asi byl?"

James zlehka zrudl na lících, když si uvědomil, co všechno si o sobě tedy v Jamesově podání musela Lily přečíst. Nebyly to urážlivé slova, ba spíše lichotivé. Až přespříliš lichotivé a přímo z hlubin srdce.

,,Ale ne, to ne," začala vyděšeně kroutit zrzka hlavou zprava do leva, dřív než se dostal James k odpovědi. Pak se ale poddala pomalu přicházejícímu hysterickému smíchu: ,,My-myslím, že-že tu prohlídku v deset stihneme. Ale bude pro nás místo?"

K té postarší dámě, nejspíše vzdáleně příbuzné profesorky McGonagallové, se přiřadilo nejméně dalších 30 dívek okolo šestnácti až sedmnácti let. Vypadalo to tedy na vychovatelku a jednu čistě dívčí třídu.

,,Počkej," naznačil rukama Potter a propletl se někam dopředu k pokladní. Potřeboval se ujistit, že dvě místa na prohlídce v deset hodin mají jistá. Teď se Lilianka směje, jenže kdyby to opravdu nevyšlo a oni museli hodinu zbytečně čekat. Předtím ji ještě pořádně uhnal během. To už  by to nebyl ten líbezný zvuk smíchu, co by zaznamenaly jeho ouška.

,,Ahoj, čekáš také na prohlídku?" otočila se na rudovlásku hnědovlasá usměvavá studentka ve žlutém stejnokroji její školy.

,,Ahoj. Jo, jo měli by jsme stihnout snad tu v deset," odvětila mile Lilka. Byla vždy milá, laskavá a měla ráda, když takoví byli i ti druzí. A tato holčina vypadala jako prima děvče. ,,Já jsem Lily a támhle, to je James," ukázala dopředu před hlouček děvčat, kde už se nacházel někde chlapec.

,,Lily!!! No to je gól!!!" bláznivě se rozesmála neznámá. ,,Já-já-já jsem také Lily!"

,,Tak to mě těší, má jmenovkyně," nebánila se úsměvu ani Evansová a potřásla si s dívkou rukou.

,,Lily! Lily!" ozvalo se volání ze dvou stran. Obě jmenované to vytrhlo ze zajímavého rozhovoru a netušili kdo a odkud volá. Zmohli se jen na zmatené rozhlížení se kolem.

,,Lily!" vtrhli mezi ně James a neznámá blond dívka. ,,Tak na tu prohlídku máme jít s tou školou....ehm, ahoj?" nejistě se podíval na cizí slečny před sebou chlapec.

,,Jamesi! Jo, tohle je Lily. A tohle..." čekala až doplní své jméno nejspíše druhé Lily kamarádka.

Ta na odezvu nenechala dlouho čekat: ,,Abi. Jsem Lilyina kamarádka už od dětství. Ty jsi James, viď?" nadšeně se rozhlížela a kamarádsky černovlasého mladíka obejmula.

To se ale nelíbilo zrzavé Lily. Nechápala, kde se v ní vzedmula najednou tak velká vlna žárlivosti, ale rozhodně to nešlo ignorovat. ,,Takže dobře, toto je Abi. A tohle James," vyrušila je z objetí a s co nejneodolatelnějším úsměvem si otočila Jamieho k sobě: ,,A koupil jsi vstupenky?" Budete se divit, ale i Lily Evansová se umí odvázat a zazářit nejen v učení.

,,Jistě, tady jsou," vytáhl z kapsy od kabátu dva žluté lístky a vtiskl je rudovlásce do dlaně se slovy: ,,Já bych je určitě ztratil, tak si je radši vezmi."

,,A co, že jste se jen tak vydali sami dva do vědeckého muzea? To není úplně obvyklá a dobrovolná zábava lidí v našem věku," zajímala se Abi a na prst si pomalu natáčela jednu ze svých objemných blonďatých kudrlin.

,,No, já s Lily jsme sem...," ,,S Jamesem jsme se rozhodli...," ,,škola..." ,,Jamesi! Ehm..., chtěli jsme s Jamesem vyzkoušet nějakou novou neotřelou aktivitu a něco se dozvědět. Škola nás na dnešek propustila a tak jsme tady. To jsi chtěl říct, Jamesi?" zachránila to Lily, když hrozilo prozrazení jejich důvodu návštěvy, tím pádem i školy a celého kouzelnického světa.

,,Jo, prostě tady kamarádku doprovázím. Lily totiž zajímá spousta věcí tohoto typu. Je na učení skvělá. Ale u mě je to jiné. Já jsem radši na sport," přidal se k tomu James.

Sakra, Jamesi, to jsi musel zdůrazňovat to kamarádka?! Proč mi to děláš! V Bradavicích jsem pro něj zlato, láska, Lilianka a tady? To jako dělá kvůli těm holkám, nebo co?! No jistě, konečně mu nějaká rozumí v oboru sportu! Aby se Abi nepřetrhla, že!!!  Že by se příběh Ellie z toho románu, začal stávat i mým?  Je to možné? Je. Je to pravděpodobné? Ellie - já. Josh - James.  Clarissa - Abi. Je. Jsem v ohrožení???

Spojovala si vše dívka v hlavě a propalovala očima zapáleně hovořící dvojici o fotbalu, Lily. Právě teď byste v její tváři nenašli nic jiného než vztek a naštvání. Ani to zklamání tam nebylo. Jen k tomu ještě přibyla špetka strachu z ohrožení. 

Už nyní věděla, že s Abi to nevydrží ani ty dvě hodiny na prohlídce. Už teď jí nemohla vystát. 

Stále jen pozorovala tu dychtivost, se kterou její Jamie vyzvídal podrobná pravidla o fotbale. Byla to pro něj novinka, všechny ty mudlovské sporty, život bez kouzel a hlavně létajících košťat a zlatonky. Oči mu zářily vzrušením, choval se  tak uvolněně, nadšeně rozhazoval rukama. Proč s ní takový i po šesti letech známosti není?

A nenávistně sjížděla pohledem vetřelkyni Abi. Vysportovanou postavou by mohla konkurovat i Kate. Svým postojem, s jednou nohou pokrčenou do pohovu, druhou napnutou, s rukama zkříženýma na prsou a tvrdým pohledem, vyjadřovala svou jistotu a sebevědomí. Co měly s Potterem stejné, sem tam si prostě nezapomněla elegantně prohrábnout své blond kudrnaté delší vlasy nebo promnout špičatou bradu.

Když se nad tím Lily zamyslela, měl toho James s Abi mnohem více společného, než s ní samotnou. Očividně si dobře rozuměli.

Pohrávala si v hlavě s dvěma myšlenkami. 

Zaprvé, mohla ztropit scénu, že James je tu s ní a měl by se jí taky věnovat. Tím by nejspíše docílila vytoužené pozornosti, ale byla by za ,,stíhačku", což není její styl. 

A zadruhé, mohla to nechat být, přehlížet a počkat až si její naštvanosti, smutku či samoty všimne James sám. A když ne, bude za své chyby pykat. Ponese za ně zodpovědnost.

Tak jak jí radil mozek, potlačila bouření hlasu srdce a žárlivosti, a po celou dobu si báječně popovídala s Lily. Báječně, ale jedním uchem tam a druhým ven. Báječně, ale za své duševní nepřítomnosti. Neustálé sledování oné dvojice, kontrola jejich blízkosti a opatrné odposlouchávání si vybrali svou daň. Pro tentokrát to byla nepozornost.

Tímto způsobem přetrpěla dvouhodinovou prohlídku, společný oběd, kdy se jí její společník ani nezeptal a rovnou si to zapovídán mířil stejnou cestou jako dívčí třída, návštěvu muzea voskových figurín a posezení v kavárně, kde se právě nacházeli. 

Po takové, pro ní nekonečné, pro něho sotva mrknutí oka, době, trpělivost vyprchala. Hodila do sebe poslední lok odporného kafe, které si vzala čistě z potřeby posilnění a povzbuzení, a prudčeji, než prve chtěla, se zvedla a s kabátem přes ruku došla ke stolku, který okupoval James s Abi.

,,Jamesi," oslovila ho odměřeně, ,,je už šest hodin. Jestli chceš, můžeš tu zůstat, ale já se vracím do bytu."

,,Lily? To už je tolik? Jéé, to to uteklo, že?" kontroloval čas na hodinkách.

,,No jo, no. To když se člověk dobře baví, utíká čas jako voda," přitakala mu ihned se skřehotavým smíchem Abi.

,,Takže, Abi, moc dobře se s tebou povídalo a třeba se někdy zase potkáme a zopakujeme si to. Hlavně mě musíš jednou vzít na ten fotbalový zápas," loučil se Potter, zatímco se soukal do kabátu.

,,To víš, že vezmu. Na, tady." Načmárala v rychlosti na malinkatý papírek své telefonní číslo, jak si Lilka domyslela, a vtiskla mu ho do ruky, se slovy: ,,Ozvi se. A nezapomeň, já taky nezapomenu," a jako třešničku na dortu k tomu přidala menší mlaskavý polibek na tvář a pevné dlouhé objetí.

Na to už se Evansová nehodlala dívat a vyšla ze zatuchlé kavárny na čistý vzduch na ulici. Tam se patřičně nadechla čerstvého vzduchu, a to bylo to, co potřebovala nejvíce. Potom se v domnění, že určitě přišli z leva, vydala tím směrem.

Po pár krocích cinkl opět zvoneček u dveří kavárny a přibližující kroky dívce prozradily, že ji právě dobíhá James.

,,Tak jsi se stačil pořádně rozloučit?" otočila se za chůze na něj a uštěpačně se zeptala.

,,Jo, jo. Jen se, prosím tě, nediv, že možná nebudu tolik mluvit. Po celém dni povídání s Abi, docela chraptím," uchechtl se opravdu lehce ochraptěle.

,,Jasně," odfrkla si a zakroutila hlavou. Tak on si na ní čas najde, ale na mě ne?! A prý, že je do mě zamilovaný, myslí to se mnou vážně, chce ode mě šanci.

,,Abi je v pohodě. vy jste si s Lily taky dobře popovídaly, ne?" snažil se tedy zapříst konverzaci po době trapného mlčení.

,,No jo, popovídaly," odpovídala Lily takto jednoslovně, kdykoliv se jí na něco zeptal.

,,Lily, a nevíš, na co je tohle?" podával jí papírek s již zmíněným telefonním číslem.

Rudovláska se ani neobtěžovala se na něj podívat nebo si lísteček převzít a jen za stálého rychlého kroku odpověděla: ,,To je její telefonní číslo. Číslo, pomocí kterého se s ní můžeš spojit přes drát, neboli megafón, jak tomu říkáš."

,,Tak to nebudu potřebovat. Tyhle mudlovské technologie nejsou nic pro mě," mávl rukou a natahoval se s papírkem ke koši.

,,Počkat! Ne! No to snad není možné!" zastavila se Lilka  a několikrát za sebou hlasitě vyjekla.

,,Takže jí mám zavolat?" myslel si James, že to bylo na něj.

,,Cože? Ne, to vyhoď," přikazovala zrzka. ,,Ale o to tady nejde. Ztratili jsme se," oznámila mu hotovou věc poměrně zoufalým hlasem.

,,Ztratili?" upustil konečně lísteček a chtěl chytit Lily za ruku. Ta ale ucukla. On jen s povzdechem a domněním, že ji to snad brzo přejde, promluvil: ,,Lily, neboj se. Do hodinky jsme doma jako na hypogryfovi. Já, James Potter, přece najdu cestu zpět."

A tak se po třech hodinách toulání ulicemi, se svalili každý na jednu stranu osamělé lavičky v parku. Dosedli pod kostelík, na jehož hodinách odbila devátá hodina večerní a unaveně zaklonily hlavy. Na jejich zakloněné tváře začaly po pár minutách dopadat kapky dešťové vody. Tak přece jen to s těmi vlaštovkami ráno byla pravda, uvědomila si Lily.

Přesunuli se tedy na nejbližší lavičku pod stromem, kde se relativně drželo sucho. Rudovláska opět co nejdál od mladíka. 

Když se zkusil přisunout blíže, odsunula se. Když jí nabídl kabát, protože jí byla viditelná zima, odmítla. Když pravdivě odhadnul, že je na něj naštvaná, zapírala. Když chtěl začít alespoň zdvořilou konverzaci, mlčela. Když se omlouval, a ani nevěděl za co, ignorovala ho. A u toho také skončili. James začal Lily svým předešlým chováním nevědomky ztrácet.

,,Lily...Lily, jestli jsi žárlila na Abi, nemáš proč. Vždyť ty jsi jedinečná, nenahraditelná a prostě jiná, než ostatní holky. Samozřejmě, že to myslím dobře. Moc mě mrzí a omlouvám se za to, že jsem s tebou netrávil ten čas, který jsem měl. Zachoval jsem se jak pitomec, blbec, já ani nevím, jak hrozně.

Jenže, Lily, jestliže jsi opravdu žárlila, znamená to, že mě musíš mít aspoň trošičku ráda. A pokud jo, nebraň se tomu. Já tě mám rád, jak nic na světě. Já tě miluju. Máš mě také ráda?" čekal mladík na odpověď, když vyslovil svou poslední a pro něj nejméně pravděpodobnou domněnku, proč je Lilianka naštvaná.

Odpovědi se nedočkal. Vyznal se tu, ale při době ignorace Lilka usnula. Usnula vyčerpáním a za stálého utápění se v zoufalosti a ve vzteku. Neslyšela nic. Nic z toho, co řekl. Promnul si tedy Potter unaveně oči a využil dívčina tvrdého spánku pro jedinou pozitivní věc. Přisunul se k ní blíže, vysadil si ji na klín a k tomu přidal vlastní kabát.

Takto zajistil své životní lásce pocit bezpečí, dostatek tepla a maximálního pohodlí, které v této situaci mohla dostat. Co, že to bylo pro Jamese nepohodlné, ale pro Lily ano. Co, že Jamesovi byla zima, ale Lily ne. Takhle přemýšlel, zatímco dívenku opatrně políbil na čelo, zabořil tvář do rudých vlasů a oddal se spánku na té trvdé, nepohodlné, studené lavičce, uprostřed tmavého a strašidelného parku. 

Ani jeden si neuvědomoval, jak byl tento den v jejich životech důležitý a klíčový. Že to byl spouštěč, ale k čemu? To sami brzo poznají.

Dnes ale Lily poprvé v životě pocítila, co je to žárlivost ve vztahu nevztahu. Plně se poddala lásce k Jamesi Potterovi.

Dnes James ztratil Lily, nebo alespoň její víru v jeho věrnost. Ztratil svůj středobod vesmíru a stal se z něj Sice částečně a dočasně, ale ztratil. 

***********************************************************************************************

2 638 slov

Ahoj, 👋

tak dnes zase naopak delší kapitola, ale ve vztahu Jamese a Lily velmi významná!!! Líbí se Vám? Já doufám, že ano, a že Vás čtení tohoto příběhu stále baví. Co říkáte na Lily II. a Abi? Budou mít větší roli, nebo tímto jejich obsazení v příběhu končí?

Chtěla jsem kapitolu publikovat dříve, ale kvůli bouřce jsme zůstali celých 24 hodin bez proudu. Tak se omlouvám.

Na mém profilu naleznete nově publikovanou sbírku mých kreseb. Budu ráda, když se podíváte. Nese název: Když mě navštíví múza... /sbírka ,,děl"/.

Pro studenty🏫, jaké bylo vysvědčení?    U mě více jak v pohodě. Musím se pochlubit, devátou třídu jsem zakončila, jak říká můj děda, samými biči. Teď už mě čeká až velká neznámá na gymnáziu.😬 To ale až za dva měsíce, po prázdninách. 

Jaké máte plány na prázdniny☀️?    U mě je to psaní🖋, psaní, psaní, určitě se chystám jak s rodinou, tak i s kamarády sjíždět vodu🛶, brigáda, koupání🏖, opalování⛱, kreslení🖌 a poddání se pomalu přicházející letní múze, největší relax💆🏼‍♀️, jaký může být, tvoření 🎨🧶🧵a neuvěříte mi, psaní!!! Jednoduše se musím přes léto psychicky připravit na nadcházející školní rok. Budu si v létě válet šunky. 😆😆😆 Ale práce, ta mě nemine.😐 Ono na vsi je stále co dělat.

Moc, Moc Vám děkuji za hlasy a krásné komentáře.😍 Pokaždé mi to vykouzlí takový ten přiblblý úsměv na tváři, že vypadám jak de**l😁. Motivujete mě, popoháníte vpřed a hlavně vždy potěšíte. 

Mám Vás ráda❤

Vaše Nelka💛

Písnička od Marka Ztraceného je přidána, jelikož se mi líbí a její název se skoro shoduje s názvem této kapitoly. Komu se také líbí písničky od tohoto zpěváka?