Zbývalo deset minut do šesté hodiny večer. Hotelovým bytem dvojice Nebelvírů se rozprostíral chlad z otevřeného okna, a proudily dovnitř tiché zvuky v podobě cvrlikání ptáčků, občas projíždějícího nějakého auta a i sem tam byl slyšet hluk od lidí z ulice.

Rudovlasá dívka si stáhla rukávy Jamesovy mikiny více přes dlaně a stále vyhlížela z jednoho okna ven na chodník. Nakonec okenice zavřela, jelikož už jí byla velká zima, a ani vypůjčená teplá mikina to nezachránila.

Nervózně se posadila na pohodlný gauč a ptala se sama sebe: ,,Kde jen může být!? Co ho zdrželo?!" Strachovala se o svého spolubydlícího.

Po chvíli nic nedění se zase zvedla a přešla do ložnice, kde si asi potřetí za den pročetla seznam úkolů, spíše takový informační letáček, co jim zadala nejspíše škola.

Čtyřdenní lehká práce v jednoduchém podniku a domácnosti.                                                                    Jednodenní návštěva všeobecného muzea.                                                                                                            Jeden den volna.  (Možnost využít   přidělených peněz.)

Dále obsahoval spousty poučení a pravidel. 

Když ho celý prolétla očima, otevřela zásuvku u Potterova nočního stolku a chtěla tam soupis řádně uložit. Jenže šuplík už byl obsazený. 

Ležela tam prapodivná látka, a při uchopení do ruky lehce studila a jakoby protékala prsty. To by nebyla Lily Evansová, kdyby si nedala dvě a dvě dohromady. Na sto procent poznala neviditelný plášť. Šikovná věcička, pomyslela si a vybavily se jí všechny ty záhadnosti ohledně Pobertovských vtípků.

Rozklepla ho, protože zvědavost jí nedala a chtěla si ho vyzkoušet, jenže z něj něco vypadlo. Tvrdě to dopadlo na zem, ale nevypadalo to, že by věc utrpěla nějaké škody.

 Byl to sešit s tmavě hnědými koženými deskami, na nichž byl vyražen obrys nějaké květiny.      

Nemá se lézt do cizích věcí, ale zvědavost se nějak uhasiti musí. Lily opatrně a bez problémů rozevřela malou knížečku  a otáčela stránky se stále větším údivem a úsměvem listovala dále.

Teď už věděla co za květinu se na deskách sešitu nacházelo. Byla to Lilie. Jako Liliana. Jako Lily. Lily Evansová.

A  v těch deskách byly schovány popsané stránky s informacemi o ní. Datum narozenin, oblíbené knihy, předměty, barva a zvířata,  pokusy o milostné básničky, náčrty originálních přání k narozeninám, sem tam i podobné kresby, jaké našla u něj v pokoji v Bradavicích.

James jí měl prokouklou a věděl o ní všechno, jak se již přesvědčila včera.

Zámek cvakl, dveře se otevřely, zavřely a bytečkem se ozvalo: ,,Jsem doma, paní má!!!"

Lilka schovala sešit do klokaní kapsy mikiny a s potěšeným a úlevným úsměvem ho běžela na přivítanou obejmout.

,,Čím jsem si to zasloužil?"   divil se zaraženě James Potter. 

,,Ani nevíš, jaká tu bez tebe byla nuda. Kde jsi byl tak dlouho? Dělo se něco?" stěžovala si dívka.

Ráno totiž mladík odešel, naobědval se v práci, a tudíž ho od sedmi hodin ráno vidí zrzka poprvé. A bez něj byl byt tichý a pustý. Jinak řečeno, tak moc jí chyběl.

,,Já věděl, že mě ještě budeš prosit, abych zůstal. No a jaksi, prostě ta cesta odsud do práce je dost složitá,..." ušklíbl se, nervózně si mnul zátylek a poté s radostí objetí opětoval.

,,Jasné. No já tě ani prosit nemusím. Zítra totiž jdeme podle toho seznamu do muzea na celý den. Tím pádem ti odpadá práce," vysvětlovala Lil, zatímco nandavala teplé jídlo na talíř.

,,Uff , tak tím jsi mě nesmírně potěšila," svalil se brýlatý chlapec na židli u jídelního stolu. ,,Kdyby jsi věděla, co všechno musíme dělat. Normálně je to nějaká práce ve skladě v obchoďáku. Vozíme tam palety těžkých vod, nosíme balíky mléka, doplňujeme do regálů. Prostě taková práce zásobovače."

,,No jo, ty můj chudáčku. Tak tady máš odměnu, ju," položila před něj dívka talíř s gulášem a houskovými knedlíky.

Ovšem jak se přes klučinu natahovala, on ji rychle lapil rukama okolo pasu a stáhl si na klín.

,,Co děláš?" obořila se na něj rudovláska a uniklo jí při tom malé vyjeknutí a uchechtnutí.

James opatrně zatahal za dolní lem mikiny: ,,Copak to máš na sobě?" vyzvídal s pobavením pozvednutým obočím.

Lil se dostala do rozpaků. ,,Ehm, no, já,... , ono, tady,... ,  uff," s červenáním a obavou, že se bude její Jamie zlobit , se snažila obhájit své počínání.

,,No?"

,,Prostěmibylazima," zamumlala do rukou, kterými si přikryla rudnoucí tváře a částečně i ústa.

,,Lily, podívej se na mě," dvěma prsty jí pootočil hlavu na sebe. ,,Já se nezlobím. Je to v pořádku. A jen tak mimochodem, moje oblečení ti moc sluší. Měla by jsi ho nosit častějc." mrkl na ní a pustil jí ze svého klína.

Lily rudá až  kde, to bych radši nerozváděla, se posadila na protější židli. ,,Můžu mít zase já jednu otázku?"

,,Ho hasně," huhlal s plnou pusou mladík.

,,Co je tohle?" se zvědavostí, co jí na to řekne, vytáhla z kapsy jeho sešit.

Potterovi hned, jak to uviděl, zaskočil knedlík, co právě hltal. ,, Kde jsi to našla?!"

,,Tak zaprvé, proč vůbec nevím, že máš neviditelný plášť? Zadruhé, našla jsem to u tebe v šuplíku. A zatřetí, četla jsem to, a něž začneš něco mlít,  je to roztomilé. Líbí se mi to, Jamesi. Líbí se mi, co všechno pro mě děláš," řekla mu Lily, vložila mu do dlaně sešit a zmizela ve dveřích do ložnice.

Tak toto nerozhoditelného a neohroženého Jamese Pottera opravdu rozhodilo. Zdálo se mu to, nebo mu právě řekla, jak je roztomilé a pozorné co pro ni dělá? Že se jí to líbí? Že by mu dávala šanci? Nznačovala něco a on si to pouze nedokáže řádně převést?

Co nejrychleji dojedl večeři, umyl se a zamířil do pokoje. Tam našel Lilyanku v pyžamu s medvídky pod lampičkou si číst.

,,Pěkné pyžámko. A kolik pak ti je, holčičko?" urovnal jí límeček u košile a ušklíbl se.

,,Hej, moje medvídkové pyžamo urážet nebudeš. Já se taky nenavážím do tvých rozcuchaných, vrabčích, neupravených a  nesnesitelných vlasů," bránila Lil.

,,Opravdu?"

,,Alespoň ne teď," přiznala tedy.

,,A co jsi mi před chvílí řekla o mých vlasech?"

,,Dobře, dobře. Jen nech mé pyžámko na pokoji."        

,,Sluší ti. Copak to čteš?" skočil na matraci s rozběhem Potter a uvelebil se na boku a s hlavou podepřenou rukou.

,,Osudu neutečeš. Je to typická mudlovská romantická kniha s neodhadnutelným koncem,"  naklonila k němu vrchní obálku a pokračovala ve čtení.

James jen mlčel a sledoval tu zhmotněnou krásu a dokonalost vedle sebe. Sledoval, jak se dívka  při čtení textu někdy slabě uculila, jindy se jí vytvořily dvě hlubší vrásky na čele, když se zamračila. Jak se jí zvedal hrudník, když rychleji či pomalu oddechovala, podle napínavosti a akce pasáže. Propaloval pohledem každý kousíček jejího obličeje, a především zelené oči, které nadpřirozenou rychlostí lítaly po řádcích knihy.

,,Mohl by jsi na mě přestat civět? Znervózňuje mě to,"  promluvila po asi čtvrt hodině ticha zrzka, s pohledem stále přišpendleným k písmenkům na papíře.                                      

,,Znervózňuje?" uchechtl se chlapec, načež protočila dívka oči.

,,Tak mi pověz o čem má ta knížka být," zaprosil se psím kukučem brýlatý kluk a prohrábl si vlasy.

,,Prosím tě, tebe tohle doopravdy zajímat nebude," odpověděla mu na to a zakroutila hlavou nad jeho potřebou si stále upravovat kštici.

,,Možná, ale když mi neřekneš o čem to je, nebudu to vědět určitě. Přece jen je tu nějaká šance," snažil se ji přesvědčit.

,,No tak dobře, ale jen ve zkratce.

 Je to o holce jménem Ellie. Zamilovala se do nejoblíbenějšího kluka ze školy, do toho, kterého předtím nenáviděla. A ona teď řeší, jestli mu to říct, nebo ne. Přitom on by o ní zájem měl. 

Jenže pak do školy nastoupí nová holka, Clarissa. Ta zamotá dějem, do toho přijde na řadu i vysoká, stěhování a různé problémy. No a Ellie tak stojí před velkým rozhodnutím, zda riskovat, nebo jít na jistotu. Jak v lásce, tak i v jiných věcech.

Je to vlastně román plný tajemství a překvapení. Můžeš si stále domýšlet. Nic není řečeno jasně, teprve na konci. Vlastně ani teď, když už jsem v půlce, nevím, mezi čím se bude rozhodovat," vydechla Lily.

Buď byla slepá, nebo si to jen nechtěla přiznat, ale měla silný pocit, že ona je hlavní hrdinka knihy, Ellie. Až nyní, se s ní začala srovnávat, a v mnoha věcech si byli podobné. Uvědomila si, že ona a James si prochází něčím podobným, ne-li stejným.

,,A myslíš si, že by mu to mu to měla říct? Že ho miluje, nebo alespoň má ráda," dychtivě čekal na odpověď chlapec. Napadlo ho totiž to samé, co dívku. 

,,To je těžké. Pokud si je jistá, tak by asi měla zkusit zariskovat," zkousla si ret, koukala do protější prázdné zdi a vyslovila nahlas myšlenku, se kterou se potýkala již delší dobu.

 Ona bude statečná. Ona se mu přizná. Je Nebelvírka. Musí to udělat pro své vlastní dobro. A co nejdříve.

,,Hmm."

,,Asi by měla cítit, že je to ta pravá láska. Prostě vědět jistě, že je zamilovaná, že miluje a pocítit lásku."

,,Jenže co je láska? Na to knihy nejsou. Ten pocit ti nikdo dokonale nepopíše."

,,No...láska je něco jako když toho člověka vidíš jinak než dříve. Koukáš se na něj z jiného pohledu, než předtím. Myslíš stále na něj. I po pár minutách ti neskutečně chybí. Máš o něj starost a bez něj by v tu chvíli neměl tvůj život smysl. Jsi šťastný jen proto, že je on. Tak je to i se smutkem. Cítíš se s ním v pohodě a nervózně zároveň. Láska je to nejkrásnější, co může být, ale zároveň i to nejbolestivější," rozpovídala a rozněžnila Lilka.

Uvědomila si, že tohle snad muselo i Jamiemu dojít, že popisuje své poznatky. A taky že skoro ano.

,,Mluvíš o tom tak pěkně. To máš podle vlastních zkušeností, nebo z příběhů a knih?" optal se klučina a doufal v odpověď, podle sebe.

,, No, tak nějaké příběhy o tom píší ale..." ruce se jí nervozitou z blízkého odhalení potily ,,Jako, já... no možná,...hele, Jamesi," nadechovala se dívenka.
Ne, to mu nemůže přeci jen tak říct pravdu. Teď, večer kdy je utahaný z práce. Bude si myslet, že se zbláznila. Nesmí nic uspěchat.

,,Měli by jsme jít spát, ať jsme zítra čilí do toho muzea," vymáčkla ze sebe nakonec, a v hlavě se peskovala za to, kam se poděla její odvaha. Už by si potřebovala promluvit s holkami, nebo se svou drahou maminkou. Ty by jí poradily. Dobře poradily.

Zalehli oba do postelí a koukali za stálého ticha do stropu. Utápěli se v myšlenkách. Přemýšleli.

 James, ten uvažoval nad vším. Byl lehce zklamaný, že se nedočkal odpovědi. Ovšem podle dívčiných slov, byla nervozita také příznak lásky, tudíž v něm hořela naděje. A do toho byl tak zmatený ze všeho, co se poslední čas děje.

A Lily sama sobě spílala. Aby nějak upokojila své svědomí, nahmatala Jamesovu ruku pod peřinou a stiskla. Mohl spát nebo si myslet, že se jen ve spánku takto náhodně otočila, takže to pro toho kluka vedle nemuselo nic znamenat. Ale k uklidnění výčitek ze strachu, to stačilo.

A Jamesi Potterovi tento malý čin vykouzlil přiblblý úsměv na tváři.

Tak se oba naplno odevzdali do spárů snů a tmavé noci.

***********************************************************************************************

1  810 slov

Ahoj!!!👋

Tak se po delší době, než je u mě zvykem, opět hlásím. Dnes je kratší kapitolka, ale snad naplnila Vaše očekávání o pohádkovém a kouzelném pobytu Jamese a Lily. 

Teď dám prostor Vaší fantazii.🙎‍♀️ Snažím se totiž vymyslet nějakou originální a neotřelou přezdívku či zkráceninu jak pro Jamese tak i pro Lily. Pokud máte nějaké nápady, pište. Budu ráda.🙂

Konec školního roku už se neúprosně blíží. 🥳A ten snad potěší jak školáky, tak i Vás. Budu se opět moct na sto procent věnovat psaní. A já Vám slibuji, že to bude všechno ještě zajímavé.

Jinak, už jsem chtěla napsat, užívejte sluníčka🌞, ovšem to nejspíš nepůjde. U mě se od středy tráví čas zavřená doma, před nepřetržitými slejváky🌧 a do toho jsem chytla rýmu🤧.  Nevím, jak u Vás, ale u mě je tento týden katastrofický.

Moc mě těší Vaše hlasy🥰, komentáře a to, že někdo má o mou tvorbu zájem. Jste mi velkou podporou.🥰 

Mám Vás ráda.❤

Vaše Nelka❤