,,Dobře, dobře. Takže jsem vám nejspíš řekl všechno. Letnice nebo lednice je pro začátek plná, peníze na celý týden máte, soupis úkolů také. Pane Pottere, vy víte, v čem bude spočívat vaše dočasná práce. Slečna Evansová je se vším taktéž seznámena. 

 Odjezd je v neděli v půl páté večer. Kdyby se cokoliv stalo tady máte poplašné tlačítko. To nám dá vědět rovnou na ministerstvo. Jednou vás přijde někdo zkontrolovat. Buďte opatrní, a nebojte se. Tady se vám nemůže nic stát. Tak si to společně užijte, odpočiňte si od školy, doufám, že je vše jasné, a já se tedy oddálím," dokončil stařeček.

Byl to nižší úředník z odboru Mezinárodní kouzelnické spolupráce, a předával základní informace a klíče od bytu dvojici studentů z Nebelvíru.

,,Myslím, že vše plně chápeme, pane," přitakal James, a koukl směrem k Lily. Ta se k němu přidala: ,,Ano, vše v pořádku. Děkujeme."

,,Tak to je báječné. Nyní se tedy rozloučíme. Bruno!" zvolal bělovlasý kouzelník. Z jednich dveří bytu vyšel chlap jak hora. Hora masa a svalů, v normálním světě by mohl zastávat dva bodyguardy najednou. 

,,Bruno půjdeme, tady je vše hotové. Loučím se s vámi, mládeži. Nashledanou za týden," zamával jim roztomilý dědeček, ještě předtím, než se chytl paže svého společníka, a zmizel. Přemístil se.

Tak se ocitli James Potter a Lily Evansová sami v jednom bytě na celý týden, kdy je čekalo mnoho a mnoho věcí.

,,Tak já se půjdu porozhlídnou po bytě, a potom rozendat věci z kufru, jo?" prolomila lehce trapné ticho Lil.

,,Jasně, já ti ten kufr vezmu do pokoje. Teda až ho najdu," ušklíbl se Potter.

,,Máš štěstí, že to tu není tak velké. Že se neztratíš, a když, tak budu mít snazší hledání," rozesmála se rusovláska nad jeho rádoby výhružným pohledem.

,,Víš co, radši běž na prohlídku, než po tobě skočím," pokroutil nad dívčiným počínáním hlavou brýlatý chlapec.

Skočím. Proč ne? 

Sakra, vždyť už, Lily, přemýšlíš, jak nějaký...ne, radši nad tím nepřemýšlej. Jsi tu prvních patnáct minut, a už přemýšlíš o takovýchto věcech.  

Ach...kolikrát jsem řekla přemýšlím?! 

Zklidni se, kde se to v tobě bere? Musíš tu vydržet ještě šest dní, dvacet tři hodin, čtyřicet čtyři minut a...přesně teď třicet vteřin. Zklidni hormon, Evansová, a radši běž už na tu prohlídku.

Lily se tedy po krátkém zamyšlení vrátila do předsíně, aby prozkoumala celý byteček.

Z malé předsíňky s bílými zdmi, botníkem z tmavého dřeva a věšákem, vedly troje dveře. 

Ty napravo vás dovedly do koupelny. Ta byla laděna do zeleno-bíla. Dlaždičky na zdi dělaly barevné ornamenty, za závěsem se nacházel sprchový kout, vedle něho dost velké umyvadlo se starodávným kohoutkem na vodu, a hned za dveřmi a plastovou zástěnou záchod. V rohu bylo pár kýblů, hadrů a ostatních věcí potřebných k domácím pracím.

Po otevření  tmavých dveří nalevo, se vám umožnil pohled na kuchyňskou linku hned naproti. Byla opravdu malá, ale dostatečná. Dále jsme mohli najít například lednici, mrazák, mikrovlnku, sporák a třeba konvici na vaření. Lily byla z mudlovské rodiny, tudíž vše znala, ale počínání jejích kamarádek ji zajímalo.

Když prošla klenutým obloukem, který z části odděloval kuchyň od zbylých místností, první uviděla světlý jídelní stůl, potažený nafialovělých ubrusem, se čtyřmi židlemi s fialovými podsedáky. I dvě stěny byly fialové.

Kousek za stolem přecházelo dosavadní lino na huňatý hnědo-šedý koberec. Na něm byla postavená šedavá pohovka do tvaru L v rohu místnosti. Před ní stál nízký skleněný stolek a taburet na položení nohou. Naproti na hranaté skřínce ležela obrovská bedna - televize. A přímo vedle ní se nacházely další dveře.

Ty vedly do poslední místnosti, do ložnice. Do modré ložnice. Dva noční stolečky, dvě skříně se zrcadly až na zem, dvě lampičky a velká manželská postel.

Lily se na tu obří postel culila jak měsíček na hnůj. Nevadilo jí to, by jí to dokonce přišlo vhod.

Pak teprve si všimla prosklených dveří schovaných za dlouhou záclonou. Byl to vstup na balkónek. 

Sice byl malinkatý, ale výhled z něj byl neuvěřitelný. Že se nacházeli na kraji Londýna, jim prozradil už ten milý stařeček s obrem, a to co uviděla, to potvrdilo.

 Když jste shlédli dolů, pod vámi se nacházel menší parčík. Vypadal kouzelně a romanticky. Žluto-oranžové listí na stromech, pod nimi na bílo natřené lavičky, šedavá soška jakéhosi chlapečka, fontánky, velká kašna, pečlivě posekaná tráva, písčité cestičky a šťastní lidé.

Tenhle pohled musel vykouzlit úsměv na tváři i tomu největšímu mrzoutovi pod sluncem.

Při zvednutí pohledu trochu výše, bylo také na co koukat.  V dálce se tyčily vysoké budovy, ve svitu slunce se třpytily jejich skleněná okna, z jezdících aut byly vidět pouze šmouhy, a lidi se stali lidičkami a pidi lidičkami. 

Ovšem díky výhodné poloze ubytovny či hotelu, kde se nacházel byt, sem hluk od dopravních prostředků nedosahoval. Občas jste mohli zaslechnou i nějakého toho ptáčka.

,,Lily, jdeš si uklidit to oblečení, nebo to mám rozklidit?" vykoukla z polootevřených dveřích rozcuchaná hlava.

,,Už tam jdu za tebou," odtrhla dívka pohled od té ztělesněné krásy a opustila balkón.

Když si narvali všechno oblečení do skříní, do nichž se jim stejně všechno nevešlo, naplnil i veškeré poličky a skříňky, nastala chvíle, které se oba dva báli. Chvíle, kdy nebylo co dělat, konverzace vázla a oba nevěděli, co si k tomu druhému můžou dovolit.

Každý seděl na své půlce společné postele, příjemné ticho se změnilo na to trapné. Na tu hustou a nervózní atmosféru, která se stále snášela nad nimi ve vzduchu.

To se rozhodla změnit Lily. ,,Jamesi?"

,,Hmm," dostalo se jí ujištění, že ji chlapec poslouchá. Přitom byl velmi zaměstnán zkoumáním dřevěného futra. Dalo se to poznat podle jeho pohledu, upřeného na jedno a to samé místo a vystrčenou špičku jazyka.

,,Víš, změnil jsi se..." začala tiše dívka, a těmito slovy si získala chlapcovu plnou pozornost. ,,Změnil jsi se. Už nejsi takové bláznivé pako," pokračovala a pomalu se dostávala k důvodu, proč vůbec tuto konverzaci započala.

,,Cože už nejsem?!" zeptal se hravě James a celým tělem se otočil k rudovlásce, která se zády opírala o čelo postele. ,,Copak já jsem někdy byl bláznivé pako?!" na oko nevěřícně kroutil hlavou.

Rudovláska pochopila jeho hru a s radostí a i pravdou se do ní zapojila: ,,Jo byl. Popravdě si byl nerozumný, nezodpovědný, otravný, bláznivý a neučesaný střapatý pako. I když střapatý jsi pořád," smála se jeho výrazu.

Pak ovšem James udělal něco, co Nebelvírka nečekala. Rychlostí běhnice se dostal přímo k ní, povalil ji doprostřed postele a položil své ruce z každé strany dívčiny hlavy. Pak se začal sklánět, jako kdyby jí chtěl políbit.

V Lily začal vypukat chaos. On mě chce políbit?! Co když se mu to nebude líbit?! Co když zazmatkuji?! Není to příliš rychlé?!

V tom ji ale na levé tváři něco polechtalo. Jamesova tvář byla přitisknutá na té její a ústy se letmo dotýkal jejího ucha. 

,,Mohla by jsi zopakovat, co, že jsem?" zašeptal dívce do ucha chraplavý a zatraceně sexy hlas.

Lily pod ním ztuhla. Místo, kde se dotýkali jí začalo pulzovat, jako kdyby se její srdce najednou přestěhovalo a nyní bilo jen v její tváři. Jeho teplý dech měl za následek, že dívce zrudly tváře, najednou se pro ni dost oteplilo a v ústech měla vyprahlo. 

Právě nejvíce toužila jen po chladném vánku či sklenici vody, to by ji pomohlo nejvíce.

,,Já - já," trhaně se nadechovala Lil ,,říkala jsem, co, že jsi byl," dostala ze sebe.

,,A co, že jsem byl?" poznala Lilka, jak se James slabě usmál.

,,Na tom přece nezáleží, ne? Důležité je, co jsi teď," pootočila hlavu na stranu, zatímco říkala tato slova. Pak už se jen zadívala do těch okouzlujících očí.

Lily Evansová nikdy nechápala, jak někdo může poznat co si dotyčný myslí, jen podle očí. Jak můžou zrovna oči někoho tak moc upoutat. Nechápala lidi, co se zamilovali právě do očí nějaké osoby.

 A teď tady ležela a dělala to samé. Milovala Jamesovi oči, svaly, rty, starostlivost, ochranářskost a v malém množství i jeho žárlivost.

,,A co vidíš teď?" uchechtl se o pohled opětoval. Následovalo to samé co u dívky. 

Jednoduše, tato dvojička byla vzájemně propojena, byla si souzena a navzájem se hluboce milovala.

,,Já jsem ti chtěla něco říct, tak neodváděj pozornost na tvou chválu," odbyla ho Lilka. Poté se zpod něj vyvlíkla a pomocí přitahování se rukama a odrážení nohama se dopravila na své původní místo, kde předtím seděla.

,,Takže teď poslouchej a nepřerušuj."

James jen přikývl a zamyšleně sledoval rudovlásku. Pak opatrně položil svou hlavu do jejího klína a sledoval její reakci.

Evansová zpočátku zaražená, zapletla prsty do jeho vlasů a různými směry je prohrabávala. Bylo to uklidňující, ale nervozita nevyprchala úplně. 

,,Hlavně mě nerozcuchej," napomenul ji s vážnou tváří James se zavřenýma očima.

Na to se Lilka jen hlasitě rozesmála, přičemž se k ní chlapec po chvíli přidal.

 ,,J-já, ž-že tě ne-nemám roz-roz-rozcuchat. Se na sebe podívej. Takovéhle pěkné vrabčí hnízdo si nikdy neudělali ani ti vrabci," dávila se smíchy.

Když už se ale uklidnili, dívka konečně chtěla doříci svou původní myšlenku.

,,Jen jsem ti chtěla říci, že jsem ráda, že jsem tu s tebou. Nechci, aby jsi si myslel, že jsem tu jako za trest a že mě to tu nebaví. 

Protože já jsem tu s tebou ráda. Změnil jsi se Jamesi Pottere. Jsi mnohem snesitelnější. Dodržel jsi své slovo, co jsi mi dal na začátku roku, a já si tě za to vážím. 

A upřímně doufám, že si to tu spolu užijeme. Máme na to týden," vyklopila konečně Lily její skromné přiznání.

,,Teda Lily. Víš, potěšila, co potěšila, dojala jsi mě tím. Ale nemysli jsi, že jsem nějaká citlivka, to ne. Já jen jsem rád, že si k sobě pomalu hledáme cestu...Upřímně, řekni mi, co si o mě právě teď, v tuto chvíli, myslíš?"

Že jsi neskutečně sexy s těmi rozcuchanými vlasy. Že tě miluju a vím, že i ty mě. Že jsi neodolatelný. Tak hlavně tohle mu, Lily, řekni. Jsi fakt dobrá.

Kvůli svým myšlenkám se pro jistotu zaměřila spíše na Potterův charakter.

,,Já nevím kde začít, změnil jsi se po skoro všech stránkách. Byl jsi dost namyšlený, jo byl to nevymluvíš," hned ho zarazila, jakmile viděla se ho nadechovat k odporu, ,,jenže tenhle rok už ne tolik. Sám musíš přiznat, že dostatečné ego ti nechybí.

Jsi méně otravný. Nezveš mě pořád na rande. Proto si myslím, že jsi nejspíše trochu dospěl. Jelikož i rozumněji uvažuješ.

Především jsi skvělý kamarád. Nikoho nenecháš ve štychu. Jsi věrný...."

A takto se Lily rozpovídala. Nejprve ona svěřovala jemu své názory na něj. Poté vychválil až do nebes James Lily. 

Probrali detailně své názory na druhého, nadávali na většinu Zmiozelů, což svědčilo o tom, že Jamesova přítomnost Lily kazí. Samozřejmě, že jí to nezapomněl připomenout. A nakonec skončili u Lilyiny vášně ke zpěvu a Jamesovy ke kreslení.

Čas utíkal jak voda, a proto není divu, že odbila jedna hodina odpoledne a byl čas pro Lil, se pokusit něco ukuchtit. 

Palačinky se jí opravdu povedly, až se Jamie, jak ku v duchu říkala, za ušima olizoval. A jak už to bývá, po poledním klidu na gauči, následovala procházka.

Rudovlasá Evansová se rozhodla svého spolubydlícího dotáhnout do toho překrásného parčíku, dokud ještě bude mít mladý Potter čas a nebude strhaný od práce, co ho čekala.

Přioblíkli se do tlustých mikin, jelikož třetí týden v září už nebyl nejteplejší, a mohli vyrazit.

,,Jamesi! Jamesi!" volala zrzka na brýlatého chlapce, a přitom utíkala směrem k němu. ,,Nezavírej, nemám klíče!" 

Černovlasý klučina jen tak tak strčil mezi futra a dveře nohu. Jinak by se totiž zabouchli venku a dovnitř jen stěží dostali.

,,Tak to bylo o fous. Díky Merlinovi, za..." ,,Pššt, Lily. Díky komu?" držel svou dlaň na dívčiných ústech Potter.

,,Ach, díky. Pane jo, ani bych neřekla, že je tak těžké se zase zpět naladit na tento svět. A zrovna pro mě by to mělo býti lehké," oddechla se Evansová. Málem se totiž zde, v mudlovském světě, prořekla svatým Merlinem.

,,No vidíš, nikdo není bezchybný, Evansová," uchechtával se James, ale nemyslel to jako urážku.

,,Vždyť já vím. Jen jsem chtěla poděkovat bohu, za tvé rychlé reflexy."

,,Tak to jo, to jo."

,,Tak kam chceš zajít?"

,,Já bych se klidně prošla tady v tom parčíku. Vypadá klidně a pěkně," navrhla Lilka.

,,Jak si přejete, má paní," vysekl jí úklonu mladík.

,, Takže ty máš jednu sestru?" začal se zajímat první James. Vlastně se pouze ujišťoval ve svých znalostech o Lily Evansové, které poctivě šest let sbíral.

,,Ano, mám starší sestru Petůnii," smutně se pousmála.

,,Co tak smutně?"

,,Ále, moc nám to spolu neklape."

,,Chceš mi o tom říct?"

,,Třeba někdy jindy, jo? Nebudeme si přeci kazit den,"  snažila se tento rozhovor oddálit, což se jí nakonec povedlo.

,,Takže, ty máš nějaké sourozence? Sakra, to jed dost divný, že se známe šest let a já o tobě skoro nic nevím," kroutila hlavou rudovláska.

,,Ale tady máme čas se poznat. Klidně se mě na všechno ptej a já ti budu odpovídat, tedy když mě nebudeš zkoušet ze školy. To by byl totiž trochu problém," vtipkoval James.

,,Tak jo, ale budeme se střídat. Já pak ty a zase znovu, jo?"

,,Myslím si, že to nebude potřeba," uchechtl se.

,,Proč by ne?" nechápala Lil.

,,Já o tobě vím skoro všechno. 

Tak třeba: Jmenuješ se Lily Evansová, celým jménem Liliana Evansová. Narodila jsi se 30. ledna 1960, což byla sobota. Miluješ děti a zelenou sukni. máš milující rodiče a jednu sestru. Společně žijete v rodinném domku v Cokeworthu.

Máš dvě nejlepší kamarádky, víš které myslím. Ráda zpíváš, nemusíš přemisťování.

Jsi premiantka, především v Lektvarech. Přebornice v kouzelnických šachách, jen Lucy se ti nikdy nepodařilo porazit. Strašně ráda čteš takové ty romantické mudlovské knihy.

Jsi neskutečně chytrá, krásná, máš nádherné zrzavé vlasy a pronikavé zelené oči.

Chceš býti lékouzelnicí, protože jsi obětavá a starostlivá. Máš..."

,,Dost, dost. To stačí, Tak víš co? Došla jsem k názoru, že mě máš kompletně přečtenou a další chválu už bych nesnesla. Nechci přeci dopadnout jako ty," smáli se společně Jamesově výkladu.

A po odpoledni, stráveném na bílé lavičce pod košatým stromem a v přítomnosti milované osoby, naši dva kouzelníci usnuli hlubokým spánkem.

Tedy jeden usnul. Ten druhý sledoval roztomile spící dívenku, zachumlanou v peřinách a zapletenou v podivné pozici.

To James Potter předstíral spánek a počkal si, až jeho láska  v poklidu usne. A vše jen proto, aby mohl udělat toto: ,,Krásně se vyspinkej, sladká Lily."

Párkrát jí odhrnul několik zrzavých pramínků z obličeje a políbil do vlasů. Nakonec ji ochranářsky chytl okolo ramen a taktéž se poddal spánku, s myšlenkou: Začíná to dobře.

***********************************************************************************************

2 377 slov

Ahoj👋, tak jsem zase tady s další kapitolkou. 

Názory? Mezi Jamesem a Lily to dost jiskří. Dokážete si představit, že ti dva by neskončili spolu🥰? Já ne.

Budu se snažit Vám v příběhu popsat především klíčové okamžiky, ale tenhle týden jsem měla nějakou nepsací náladu😕, tak se to nejspíše podepisuje i na mé tvorbě. Třeba to znáte také.

Další část bude snad co nejdříve, ale vydání do tří dnů nejspíše nedodržím. Má aktivita do konce školního roku, což už je jen týden a něco🥳, bude rozhodně menší. Ale o prázdninách se do toho opřu a vše napravím😊.

Vydržte a přežijte to se mnou, děkuji❤.

Povzbuzení, v podobě hlasů a komentářů uvítám s otevřenou náručí😍❤.

 Blížíme se k 300 přečtení. Hodně to pro mě znamená🤧❤🥰. Na začátku psaní jsem si říkala, tak vyzkouším a třeba si to někdo i přečte. Počítala jsem s tak jedním čtenářem. A teď jsem tady. Moc si toho všeho vážím. 

Tady si vlastně plním tu potřebu po uznání a mám pocit, že , i když to zní blbě🤦🏼‍♀️, je to tak, jsem na wattpadu našla něco jako kamarády, kteří mi chybějí. 

Moc Vám všem za všechno děkuji. Mám Vás ráda😘.

PS: Kdo taktéž miluje písničku A Thousand Years?❤

Vaše Nelka❤❤