,,Nééé! Už nééé!" sípavě ječela rozespalá Lucy. Hlavu schovala pod polštář, a pevně si chytla peřinu, protože již znala Lilyiny způsoby buzení.

,,No tak, Lucy. Dělej, nebo tě poliju vodou," domlouvala znuděně Kate z vedlejší postele, když se pomalu posazovala, a sledovala shon kolem.

Všechna děvčata již byla na nohou. Lítala sem a tam, oblékala se, ječící běhala s kartáčkem v puse na balkón, k postelím a zpět, hledala oblečení a stále štěbetala. 

Tu se mezi nimi mihl i záblesk jedinečné zrzavé. Hned na to, se objevila oblečená Lilka v šatech, lodičkách, a s provizorním účesem, čímž byl drdol.

,,Holky, takhle se nevypravíte. Šup, vstávat a oblíkat," popoháněla je.

,,Spíš mi řekni, co to máš na sobě," zamumlala černovláska, a padla opět obličejem přímo na měkký polštář.

,,Vy jste sklerotici.  Dneska si máme vzít to společenské oblečení. No a podle toho, co nám včera říkali, si myslím, že se budeme učit společenskému chování, nebo tanci," uvažovala chytrá rudovláska.

,,No u Brumbálovy bradky! Já zapomněla!...A budeš  mi muset vysvětlit, co jsou to ti sklerotici!" křikla ještě Kate na Evansovou, když letěla s oblečením do koupelny. 

,,Lucy, musíš vstávat. Pojď. Vezmeš si ty krásný šaty, co jsme ti s Kate sbalily, jo?" začala jemně Lilka, a pohladila blondýnku po vlasech.

,,Jenže mě všechno bolí. Dneska se ani nehnu," zaskuhrala Nebelvírka v peřinách.

Ono většina studentů byla rozlámaná a unavená. Tenhle pobyt byl stokrát horší, než kdyby museli celý rok vstávat v šest ráno. Dnes to byl pátý den zde. 

V pondělí prošli výcvikem v soubojích. 

V úterý navštívili ministerstvo s bláznivou průvodkyní Grace. 

Tam se Kate vzhlídla v odboru Mezinárodní kouzelnické spolupráce a Kouzelných her a sportů. Lucy naopak zaujal skoro každý obor, jenže vždy to mělo nějaký háček. Sirius s Jamesem byli plně rozhodnuti pro bystrozorství, a Rem  váhal mezi bystrozorem, odborem pro výmaz paměti, či též Mezinárodní kouzelnickou spolupráci. Problém byl pouze v jeho prokletí.

Ve středu zavítali do nemocnice u sv. Munga, kde si to nejvíce užila Lily. Nadšeně listovala každou knihou, ke které měla přístup, pozorně poslouchala výklad o první pomoci, zkoušela ji v praxi, a udiveně sledovala lékouzelníky v akci, jak při případu, tak i při výrobě léků, obvazů a lektvarů.

Čtvrtý den se opět sedřeli z kůže při nacvičování bojů s hůlkami. To byl důvod, proč se nikdo nemohl dnes hnout. Ale za to je hřály včerejší úspěchy. Lucy se podařilo porazit Kate. Té zas zvítězit pro její potěšení nad Dorcas. No a Lily si bez emocí odnesla výhru z boje s Jamesem. Jo, je to divné, že křehká dívka zvítězí nad budoucím bystrozorem. 

Pravda, které si skoro nikdo nevšiml, je taková, že toto gesto, schválné přenechání výhry, mělo naznačit, že se James už nezlobí, a ani není uražen. Jenže Lily vše brala jako náhodu, ke smíření a omluvě se ještě nedostala, a Lucyin a Remusův plán, kdy se je nepozorovaně snažili někam dostat, tak aby zůstali sami dva, stále selhával.

Tak takto probíhaly již zmíněné dny.

No a dnes, den pátý, pátek, se chystali na opětovnou návštěvu ministerstva. 

,,Lucy," tahala za dívčinu peřinu zrzka, ale marně. ,,Víš co? Tak já zajdu za Remem, jestli by mi mohl pomoci, tě probudit," zkoušela to správnou cestou dál.

,,To bys neudělala," zahuhlala odpověď blondýnka.

,,Jak myslíš. Reme! Remusi!" zvolala Lily, a štrádovala si to po schodech k chlapeckým ložnicím. Náhle jí někdo trhl rukou, a ona vyloudila vítězný úsměv.

,,Já tě tak nenávidím, Evansová," zabručela Taylorová, a spolu se vydali zkulturnit Lucy.

Chlapci si již spokojeně pochutnávali na ranních palačinkách, kdežto dívky si teprve pečlivě upravovaly své šaty, vyráběly složité účesy, a vzájemně se chválily. Vypadalo to, jako kdyby se chystal nějaký ples.

Když už je tlačil čas, rozhodly se taktéž sejít dolů, do jídelny, pojíst něco k snídani. Opatrně sestupovaly v lodičkách po dřevěných schodech. Nejprve postupně, a nakonec tři úchvatné dívky, které vyrazily dech doslova všem.

První sestoupila Lily Evansová. Zrzavé vlasy spletené do rybího copu, hozeného přes rameno, upoutaly nejvíce pozornosti. Dále pak pohled ostatních padl na její zelené šaty, ladící s jejíma očima.

Podruhé se zalapání po dechu ozvalo, když vstoupila Kate. Ve svých fialových šatech, a s rozpuštěnými bohatým, lehce natočenými vlasy, vypadala úchvatně.

No a trojici ukončila Lucy. Na sobě měla modré šaty, které krásně vynikly, jelikož byla blondýnka, nyní s též rozpuštěnými vlasy.

Sice nikdo neměl kdoví jak honosné, ale zcela obyčejné šaty. Jenže přece jen to byla ze školní uniformy, nějaká změna. A to, že dívky nebyly nalíčené, nikomu nevadilo. Měly přirozený půvab.

To James by se za Lilyankou klidně hned rozběl a  pochválil ji celou a ostatní ujistil, že je jen jeho, jenže spolu stále nemluvili. A zrovna když ji takto uviděl, si uvědomil, že se zbytečně ochuzuje o společný čas s ní. Se svou láskou.  

Musí s tím něco udělat, ještě dnes. Musí dál bojovat. James Potter se nikdy nevzdá, né, když jde o Famfrpál, přátele, rodinu a Lily.

Rychlostí světla do sebe naházeli všichni ranní dávku jídla, a šli čekat ven, na plánovanou dopravu. Tak jako vždy, přenášedlem se dostali až k budově ministerstva. Poté vešli vyjímečně vchodem pro návštěvníky - telefonní budkou. Ovšem i když se rozdělili do tří skupinek po šesti, příjemná jízda to opravdu nebyla.

V Artriu dostali pokyn, aby zde chvíli počkali. Mezitím si k nim připojili poprvé i jiní žáci z jiné koleje - Havraspáru.

,,Podívejte se na to sousoší," ukazovala prstem na onen skvost Lucy, když tam již delší chvíli postávali. ,,Myslíte si, že to tak bude i třeba za pět let?" vzdychla si smutně.

,,A proč by nemělo být?  My tuhle válku vyhrajeme. Bude to těžké, ale vyhrajeme. A je potřeba myslet pozitivně, ne se užírat negativními myšlenkami," poučovala Kate.

,,Nevěříš té sladké a nesplnitelné představě nějak moc? Štěstí a bezstarostnost?  Vidíš ten svět kolem? Koukni se trochu, otevři oči. Já to beru realisticky," rozčilovala se nad Katieniné pozitivnosti Taylorová.

,,Pokud se budeme hádat i mezi sebou, přinese nám to zaručenou zkázu," vložila se do toho Lil, jelikož Lucy dnes byla zvláštního rozpoložení, a to není nikdy dobré. ,,Neříkám, že máme tuhle situaci zlehčovat, ale jediné, co nám zbyde, je bojovat a věřit. Obě máte pravdu...Hele, něco mě napadlo. Máte sebou peníze?" rozzářila se Lil, a přikývla, když jí kamarádky ukázaly dlaně s pár mincemi.

Nic neříkala, a táhla je směrem k fontáně. ,,Hodíme sem ty mince pro štěstí, co říkáte? Každá si budeme něco přát, ale nevyslovíme to," navrhovala Evansová. Je to sice ,,prkotina" a ne moc splnitelná věc, ale těmto lidem to přináší naději.

Společně navázaly oční kontakt, a se svým nejhlubším přáním od srdce nechaly mince se ponořit pod vodu, a klesnout na dno. Tři páry očí zamyšleně sledovaly, jak jejich stříbrný penízek padá, a dostávali se do ponuré nálady. 

Z té je vytrhl hlasitý pokyn, aby se přesunuli za právě mluvící paní, do tanečního sálu. Jejich předpoklady k tanci se vyplnili.

,,Takže nyní vás rozdělíme do dvojic, ve kterých se budete po zbytek dne učit, jak jste si už určitě domysleli, tanci a základnímu slušnému chování ve společnosti. Na to zde máme veleváženou etičku z Francie, madam Petit," zatleskala postarší čarodějka, a dovnitř vešla od pohledu nepříjemná a přísná stará žena.

Dále se pokračovalo o kázání o tom, jaká je pocta být učen od madam Petit, a ujasňovalo se pár informací. Na řadu přišlo rozdělení.

,,Ty..no ty, ten hnědovlasý, pojď sem," horlivě ukazovala madam na Daviese. ,,Hmm, vysoký....Ta černovláska, v těch fialových šatech, budete první pár," Kate a Megan se na sebe nechápavě podívaly. 

Obě černovlasé, obě ve fialových šatech, obě vysoké, a ještě k tomu stojí vedle sebe. Tak kdo? Nakonec se Megan rozešla směrem k Dorianovi se slovy: ,,Radši beru Doriana, než abych potom padla na nějakého pitomce."

,,Blonďatá v modrých šatech, a s ní bude...ty jsi taková menší, drobná, to bude těžší...ukaž se mi," chytla Petitová mladého Havraspára s hnědými vlasy za rukáv, a pečlivě ho prohlížela. Tak vyzkoušela ještě asi tři mladé muže. Lucy už se začínala bát, že zůstane na ocet, když se k ní nikdo nehodí, naštěstí se někdo objevil.

,,Dokonalé...takže vy." ,,Taylorová, paní." ,,Taylorová, a tady...." ,,Will Freeman, paní," doplnil své jméno menší a blonďatý Havraspárec. ,,V pořádku, tak se seřaďte, a my pokračujeme dál!" rozhazovala stařenka rukama.

Kate skončila nakonec se Siriusem. Když to zjistila Megan, hned chtěla samozřejmě výměnu, a Kate by jí to ráda umožnila, ale Black se nedal.

 Remus skončil s brunetkou, Susan Johnsovou, a se svou partnerkou byl spokojen. Jen Lucyin tanečník se mu dvakrát nelíbil, ale neměl tolik odvahy, aby se ozval, tak jako James.

,,Zrzavá dívka," ukázala madam na jedinou rudovlásku. ,,A s tebou bude tamten klučina, Jackson jsi se mi představoval, že?" ,,Ano paní," přitakal rozzářeně černovlasý mladík, a s nadšením se hrnul k Lily.

,,Promiňte, paní, ale tady Lily už partnera má," pronesl hlasem, který nepřipouští žádné námitky, James Potter. Jen co to dořekl, přistoupil k dívce a majetnicky ji objal okolo ramen.

,,Pane Pottere, poslouchejte madam a nepleťte se do její výuky," kárala ho žena, co je sem přivedla, a stále postávala v rohu.

,,V pořádku, v pořádku, Eveline. mladý pán má přání, tak  mu vyhovíme. Jen si nezvykejte, že si zde budete poroučet. Toto je vyjímka, mladé lásce dám vždy přednost," zašvitořila Petitová, a pokračovala.

,,Lily, půjdeš se mnou?" zašeptal nenápadně Potter vedle, s očima upřenými stále na jejich učitelku. 

,,Kam? Proč?" nechápala Lil. Srdce jí bušilo ostošest. Nejdříve na ni týden nemluví, vyhýbají se,

,,Potřebuji si s tebou promluvit. O samotě. Hned. Půjdeš?"

,,Hmm."

James jemně uchopil její drobnou ručku, která se v jeho dlani doslova ztrácela,  a mezi studenty se propletl ven. Tam za klapavého zvuku Lilyiných podpatků pokračovali v tichosti po prázdné chodbě. 

Dorazili na místo, kde by nemuseli býti nikým rušeni, do kabinetu opraváře. James ministerstvo občas jako menší navštěvoval s otcem, takže o takovýchto místech, kde by se dalo schovat, samozřejmě věděl.

Lil se opřela o stůl, a sklopila pohled. Nevěděla, co má čekat. James k ní přišel, uchopil její bradu mezi palec a ukazováček, a donutil ji, aby naň pohlédla.

,,Ehm, ehm," odkašlal si chlapec. ,,Lily, jsem tu s tebou kvůli tomu, co se stalo v neděli. Já přiznávám, že jsem svou reakci asi trochu přehnal, no spíš asi dost přehnal. Nemluvit kvůli tomu s tebou, bylo..."

,,Jamesi, já jsem tady ta,..."

,,Prosím nepřerušuj mě, Lily. Celou vinu beru právem na sebe. Neměl jsem nejmenší právo se takto chovat. Choval jsem se jako starej, žárlivej manžílek, jak majetnický blb. Je to tvůj život, a já vím, že v té době jsem ti už fakt musel lézt na nervy. Nemůžu ti zakazovat se stýkat s jinými kluky. Bral jsem tě jako svůj majetek, omezoval jsem tě, a za to se ti omlouvám. Ty nejsi moje, a já to vím," přecházel po místnůstce James, a mnul si ruce. Ke konci poslední slova zašeptal. Nakonec vzhlédl k dívce.

Té spadl kámen ze srdce, že na ní není naštvaný. Bylo to krásné uvolnění. ,,Jamesi, já...myslela jsem, že na mě budeš naštvaný. Sice to, co říkáš je tak trochu pravda. Jenže mezi mnou a Danielem nikdy nebyla žádná láska. Byl to vlastně kamarád, a my jsme se nechali unést vzhledem. Nic víc, nic míň. Byla to chyba. A já chci, aby jsi to věděl," zašeptala.

,,Takže ti není líto, že už spolu nejste? Nemyslíš na něj?" ujišťoval se s nadějí Potter.

,,Ne, to opravdu ne. Já jsem se ti chtěla omluvit už dřív, že jsi se to musel dozvědět takhle,  jenže mi chyběla odvaha. Bála jsem se, že už se se mnou nebudeš chtít bavit."

James se k ní rozešel a sevřel ji v pevném objetí. ,,Lily, ty jsi neuvěřitelný člověk. Vždycky myslíš na ostatní, jak to asi vezmou. Záleží ti na nich více jak na sobě. Jsi strašně milá, hodná a  spravedlivá." mumlal do její ohnivé hřívy.

Nakonec se odtáhl a zadíval se do jejích neobvyklých smaragdových očí. Tak krásná zelená, působila uklidňujícím, uvolňujícím a záhadným dojmem. Ty oči byly jedinečné. Přes nos se dostal k jejím rtům. Plné, rudé, pootevřené tím, jak na něj též zírala. 

,,Tak opět kamarádi?" zachraptěla Lilka, a těžce polkla.

,,Když budeš chtít," odpovědí mu byl jen upřímný, ale nervózní úsměv. 

Nervozita plynula z jejich blízkosti. Rudovláska objímala chlapce stále lehce okolo pasu, a on měl položené dlaně na jejích ramenech, a ruce natažené před sebe, aby naň viděl.

James se konečně po dlouhé době odhodlal. Své ruce přemístil. Uchopil dívku za obě tvář, a donutil lehce zaklonit hlavu.  Sklonil se, a lehce s největší opatrností políbil Lily na čelo. ,,Mám tě rád, Lily."

Poté ji k sobě zase přitiskl, a položil si bradu na její hlavu, hladíc ji po dlouhých vlasech v copu.

,,Já tebe taky, Jamesi. Takže všechno jako dřív?" řekla Lilka do jeho krku, a měla co dělat, aby se z jeho dotyků nerozsypala. Tváře jí hořely, určitě vypadala jak rak, nohy a ruce rozechvělé, a v břiše jí až nepříjemně šimralo.

,,Určitě," přikývl, a chtěl se oddálit zpět na jistě zajímavou výuku. Pak ho ovšem něco napadlo: ,,Když říkáš, že všechno jako dřív, tak jo. Takže Evansová, co takhle rande?" uličnicky se ušklíbl.

Nebelvírka se prostě musela zasmát: ,,Tebe už asi nikdo nepřevychová, že ne?"

,,No, možná jo, ale madam Petit to určitě nebude."

Až nyní si Lily uvědomila, že má jedinečnou příležitost, udělat krok vpřed v jejich vztahu. Souhlasit, nebo ne?

,,To asi ne," souhlasila. Pak už jen výdech, nádech, uklidnění dechu a: ,,Jinak odpověď zní dobře." zamumlala rozklepaným hlasem se sklopenou hlavou.

Kdyby to byl James Potter slyšel, skákal by radostí, pištěl jak holka, běhal po celém ministerstvu a stále by se ujišťoval, zda je to pravda, jestli to myslí vážně.

Jenže jak už to bývá, vždy se stane něco ve chvíli, kdy je to nejméně potřeba. Štěstí jim nepřálo. Osud to tak ještě nechtěl, proto poslal kaziče Blacka.

,,Dvanácteráku, kde jste. Dělej! Už si toho všimli, že jste pryč, a já nevím, jak vás dál omlouvat," vtrhl do místnosti bez klepání Sirius Black, zrovna když Evansová mluvila.

,,No jo, no. Už letíme," protočil očima, poděkoval Tichošlápkovi za krytí, a odebrali se společně na výuku.

Tak skončil nepovedený první Lilyin krok. Však další týden bude ještě dosti příležitostí, to byla její jediná útěcha. Avšak zlost na Siria po celý zbytek pobytu, potlačit nedokázala.

***********************************************************************************************

2 391 slov

Ahoj!

Takový kousek od přiznání Lily, musíte mě za to nenávidět. :-) Nebojte, vynahradím Vám to. Jinak názory? Neomrzel Vás příběh?

Příští kapitola už bude z Lilyina Jamesova pobytu, tak snad si ji užijete.

Miluji Vás za ty hlasy a komenty. Budu ráda za každé přečtení, komentář a hlas.

Užívejte sluníčka a tepla. S pozdravem

Vaše Nelka