𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Jonah postavil před Nathana cappuccino s medvídkem, které drží balónek ve tvaru srdíčka na pěně. "Ani nevíš, jak dlouho mi tohle trvalo. Ale první káva v den našeho otevření je jen pro tebe."

Nathan se válel v papírech, které byl nejvyšší čas uklidit, protože za deset minut otevírali. Tedy, oni už jeden oficiální den za sebou měli, včera, když uspořádali otevírací party. Tohle měl být první normální den.

Nathan se na kávu podíval a pousmál se. "Tak dlouho jsem tě neviděl udělat pořádnou kávu, že jsem vlastně zapomněl, jak dobrý v tom jsi."

"Děkuji," odpověděl Jonah spokojeně a posadil se ke stolu naproti Nathanovi. Začal shromažďovat všechny papíry na jednu hromadu. "Za chvíli otevíráme. Čas to sbalit a věnovat se zákazníkům."

Nathan přikývl a posbíral si všechny psací potřeby. "Co když... Co když moc lidí nepřijde? Nebojíš se toho?"

"Bojím se možná tak toho, že budeme mít nedostatek kávy, protože co se marketingu týče, Thea si nepřišla hrát. Vždyť kolik lidí tady bylo včera. A všichni to milovali."

Jonah si všiml, že je Nathan stále nervózní, jako by jim život měl hodit další klacek pod nohy. On sám to bral ale optimisticky. Thea opravdu nezaváhala a dala do otevření kavárny vše, co se reklamy týkalo, a tak na včerejší slavnostní akci přišlo tolik lidí, že jim došly zákusky už tři hodiny před koncem a Jonah s Nathanem museli na poslední chvíli shánět další.

Nathan jen nepatrně přikývl, vzal si od Jonaha papíry a odnesl je dozadu. Pak se vrátil pro svou kávu s medvídkem na pěně a odnesl si ji k baru, kde se postavil za kasu a pohledem ještě přejel celý prostor. Jonah by normálně měl nějakou poznámku, ale tentokrát nechal svého přítele, který by mohl být mladším bratrem Sherlocka Holmese, ať se ujistí, že je vše do posledního detailu dokonalé. Opravdu, za jejich zařizování kavárny byl Nathan tak pečlivý, že ho Jonah kolikrát obdivoval, čeho všeho si dokázal všimnout.

"Všechno dokonalý?" zeptal se, když to vypadalo, že Nathan svou prohlídku dokončil. Tím pádem ukotvil svůj pohled na něm. A zavrtěl hlavou. "Co ti chybí?"

"Pusa na povzbuzení?" zeptal se s nadějí v hlase a Jonah se musel rozesmát. Skoro už čekal nějakou katastrofu, kterou by museli na poslední chvíli řešit.

Postavil se a cestou k pultu se ještě zastavil u hlavních dveří, které už odemkl. Klíče pak dal na své místo a přešel k Nathanovi, který se zatím dal do dělání další kávy. Když ho Jonah zezadu objal, hned poznal, že to bude káva pro něj.

"Uzavřeme sázku?" zeptal se. "Kolik lidí dneska přijde?"

"Chceš jen zjistit, jak moc pesimistický jsem, co?" uchechtl se Nathan.

"Možná," pousmál se Jonah. Přes Nathenovo rameno sledoval, jak našlehává mléko. Pravda byla taková, že sám byl neuvěřitelně nervózní z toho, jak jejich první normální den proběhne. Kolik lidí se ukáže, na kolik problému narazí. Ale v tu chvíli, kdy držel Nathana v náruči a hlavou spočíval na jeho rameni, byl o něco klidnější. Společně si už prošli tolika výzvami, než se dostali do tohoto bodu, že nebyla šance, aby se stalo něco, co by nezvládli.

Když Nathan došlehal mléko, otočil hlavu do boku, a tak mu dal Jonah konečně tu vyžádanou pusu na povzbuzení. "Bože, co já bych bez tebe dělal," vydechl Nathan pak.

Jonah ho pustil. "Oh, tak to mám hodně scénářů."

"Třeba?"

"Třeba by si zůstal po prodání Two Romeos u Markuse, protože bys neměl důvod skončit, jak by to byl pro tebe jen cizí člověk," navrhl Jonah.

"Zapomínáš, jak dobrý čuch na lidi mám nebo co?" uchechtl se Nathan. 

"Od toho, co jsme spolu, tvá všímavost a chytrost trochu hapruje, hele. Jako by tě něco neustále rozptylovalo."

"Nemluvíme tady náhodou o alternativním vesmíru, kde bych tě nikdy nepotkal a pracoval bych pro Markuse?"

Jonah už otevřel pusu, aby opět odpověděl, když se otevřely hlavní dveře a dovnitř vešla Thea. Na jejich první každodenní otevření tak byli přítomní všichni tři majitelé. "Normálně se venku dělá zprava řada, viděli jste to?" prohlásila nadšeně.

Vchod byl napravo v rohu, proto Jonah ani Nathan nemohli vidět řadu, která se venku začala formovat, jelikož jejich okna měli jen od dveří nalevo. Jonah lehce dloubl loktem do Nathana. "Vidíš? Říkal jsem ti to."

"Byl zase pesimista?" zeptala se Thea a odložila si věci.

"Samozřejmě," potvrdil Jonah. Nathan zase protočil očima. "Spiklenci," zamumlal.

Thea na sebe hodila zástěru i přes to, že dnes oficiálně směnu neměla, dneska měli být v kavárně celý den jen oni dva. Jonah se ale nedivil, že přišla, protože kdyby on byl ten, co na den otevření směnu neměl, asi by i tak přišel. Navíc, oni byli šéfové. Jestli se Thea chtěla zapojit do práce, neměl problém, aby dostala za to i řádně zaplaceno. 

Nathan položil před Jonaha latté. "Jedno latté s nepovedenou včelou pro tebe," prohlásil. "Na oplátku."

"Co máte furt s těmi medvědy a včelami?" zeptala se Thea zmateně.

"Ty kostýmy na fotkách," odpověděl Jonah. Thea moc dobře věděla, o jaké fotky jde. "Od té doby... je to taková naše věc. Řekni mi, že ti Nathan nepřipomíná medvěda?"

Thea si ho prohlédla od hlavy až k patě. "Možná. Ty jeho korále tu image trochu kazí."

Jonah se zamračil. "Já miluju jeho korále."

"Samozřejmě," zamumlala Thea a Nathan se pro sebe ušklíbl. Moc dobře věděl, jak je Jonah miloval. Jak miloval si ho přitáhnout za ně do polibku.

"Ale ty," kývla na Jonaha, "nejsi včela ani za milion. Ty jsi jasnej zlatej retrívr."

"Já říkal to samý," přitakal Nathan. "Alespoň na začátku."

Jonah se podíval na hodiny za Nathanem. "Za minutu otevíráme. Možná bychom raději mohli probrat strategii místo toho, jestli vypadám jako pes."

"Vypadáš," neodpustil si Nathan a zasmál se.

Strategie byla následující. Nathan měl být primárním člověkem za kasou, Jonah zase měl brát obejdnávky od zákazníků, kteří si u nich i sedli, a nosit jim je. Thea pak měla tyto objednávky dělat. Jejich domluva doslova zabrala pár sekund a sotva Thea zavřela pusu, dveře kavárny se otevřely a dovnitř se nahrnuly lidi.

Jonah se ale nedíval na ně, sledoval místo toho Nathana. To jak se jeho obličej změnil v překvapený, když mu došlo, že opravdu byli venku lidé, co čekali na jejich otevření. Že možná počet zákazníků, který tipoval na celý den, splní do pár minut.

Jonah se napil své kávy s nepovedenou včelou od Nathana a pak se vydal za prvními zákazníky. Cítil se skvěle, protože věřil, že i jejich životy už budou odteď jen skvělé.

Splnili si sen, otevřeli kavárnu. Díky sbírce, kterou Thea uspořádala, zůstali bydlet s jeho mámou jen tři týdny, než si našli náhradní byt. Všechno se jim zatím dařilo a Jonah věřil, že jednou se mu splní i ten největší cíl - mít úspěšnější kavárnu jak Markus.

Vzkaz od budoucího Jonaha: Dokázal jsi to. A taky - nikdy nenechej Nathana, aby si nechal narůst strniště. Vypadá strašně.

♥

tyhle konce už mě nebaví PROČ MUSÍ VŠECHNO KONČIT A PROČ PÍŠU TEMPEM ŽE UKONČUJU ČTVRTÝ PŘÍBĚH TENTO ROK

anyway. někde jsem slíbila, že vám napíšu, jaký měl být původní scénář two romeos. takže here we go, ale varování: je to krutý.

so like - začátek stejný, to jsem se ještě držela. měli být přátele s výhodami, to taky bylo i v původním plánu. vlastně jsem se držela tak trochu plánu až do operace, ALE--- vývoj jejich vztahu do bodu operace měl být samotný tak na třicet kapitol, zkrátka tam mělo být více zvratů, více vývoje, momentů, více napětí. také období, než se přišlo na jonahův nádor, mělo být delší a jeho změny v chování výraznější - měla jsem v plánu více popsat to, jak se k nathanovi choval, když ho ovládl nádor, když ani jeden ještě neměli tušení, že o nějaký nádor jde a mělo to být kruté :D pak by se na něj přišlo. jonah měl jít klasika na operaci, klasika se měl nathanovi přiznat, co k němu cítí, jak se to taky stalo, akorát že nathan měl reagovat jinak, protože ho to zaskočilo a nevěděl, jak si v tu chvíli uspořádat myšlenky vzhledem k jeho vztahové/láska minulosti, což by vedlo k tomu, že by jonahovi neřekl zpátky, co cítí. a trmtarará, jonahova operace neměla proběhnout dobře a mělo se stát to, že jonahův mozek odmuře a jen jeho tělo by fungovalo dál - takový ten stav, ze kterého by se už nikdy nedostal. a nathan by se utápěl v tom, že nestihl jonahovi říct po tom všem, co si prožil, že ho přece jen někdo miloval a seděl by dny u jeho postele a odmítal od něj odejít:D ba dum tsss, jonaha by odpojili od přístrojů (rune haha) a můj druhý špatný konec by byl na světě.

ale vy jste ukazovali zase tak úžasnou podporu (a ti dva mi mega rychle přirostli k srdíčku, protože to s nimi bylo tak lehký psát??) že jsem vyměkla. nemám špatný konec. tak ještě, že jsem začala nový příběh, co? :D

takže as always, děkuji moc, že jste tohle četli a za tu dokonalou podporu ♥ see you u golden hour!!