𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Jonah shlédl na svou ruku. Neviděl pořádně tu napáchanou škodu, protože ji měl obvázanou. Po několika hodinách konečně vyšel z ordinace, naprosto vyčerpaný bolestí. Bylo něco po půlnoci.

Hned, jak za sebou zavřel dveře, Nathan už byl u něj s kelímkem něčeho studeného z kafeterie. Podal mu to. "Kdy máš být zpátky?" zeptal se.

"Zítra, jen aby se ujistili, že je vše v pohodě," odpověděl a se slovem díku si od něj kelímek vzal. Toužil po něčem sladkém a studeném.

Když uviděl Nathana s Chesterem v jejich kavárně, naštval se. Při tom věděl, že to nějaké logické vysvětlení mít muselo, věděl, jaký názor měl Nathan na Chestera a že by si určitě zrovna s ním nic nezačal, když věděl, že měl Jonah každou chvíli přijít. Takže by se dalo říct, že byl naštvaný spíš na Chestera a vidět ho takhle s Nathanem mu vadilo.

Odešel tedy. Chvíli se potuloval kolem. Pak zamířil na byt, protože mu bylo jasné, že Nathan také nakonec skončí tam. Promluví si, bude to v pořádku.

Jenže sotva co vešel do budovy, ucítil zápach kouře, který se pomalu snášel z patra nad ním. Rozběhl se nahoru, kde uviděl tunu kouře a plameny kolem bytu naproti toho jejich. A jeho první myšlenkou byl Těstovina.

Už i jejich byt byl od kouře, a tak nemohl Těstovinu nikde najít, jak se nejspíš pokusil schovat. Volal jeho jméno, jako by snad někdy na něj slyšel, dokud ho neuviděl pod stolem. Odsunul stoličky a snažil se k němu dostat, ale byl skrčený v rohu u radiátoru za květinou a celkově se mu k němu špatně dostávalo. Těstovina na něj syčel, Jonah mu zpátky nadával, až sebou hne.

Byl tam, dokud k nim do bytu nevběhli dva hasiči, že musí okamžitě ven. Jonah protestoval, že tu mají mazlíčka. Jeden hasič ho začal táhnout pryč, zatímco ten druhý odsunul stůl stranou, květináč teoreticky odhodil a vzal Těstovinu zpod radiátoru, jakoby se nechumelilo.

Když vyběhli z bytu, plameny částečně už pohltily i schodiště. Jonah se zhluboka nadechl. A kdyby nezavrávoral, jak se mu z kouře udělalo špatně, a nechytil se zábradlí, možná by jeho levá ruka nebyla tolik popálená.

Celé to takhle Nathanovi převyprávěl, když jeli taxíkem k Thee. Do jejich bytu momentálně samozřejmě nemohli, pořádně ani nevěděli, v jakém stavu byl. To měl ráno Nathan jít zjistit. A Jonah s ním, jestli se na to bude dostatečně cítit.

Když domluvil, opřel si hlavu o Nathanovo rameno a prsty své zdravé ruky si propletl s těmi jeho. Snažil se nemyslet na to, jakou měl zase smůlu, jaký klacek mu zase život hodil pod nohy, chtěl jen cítit Nathanovu přítomnost a ujistit se tak, že tentokrát není na to sám. Že jsou v tom spolu. I když se zranil jen on, byl to jejich společný byt. A kdo ví, jaké škody byly napáchány.

Když dojeli k Thee, pevně Jonaha objala. "Přísahám, jestli mi někdy zemřeš před očima, zabiju tě," zamumlala mu do ramena. Znali se pár měsíců a jemu už šlo o život podruhé.

Když ho Thea pustila, podívala se na Nathana. "Co byt?"

Pokrčil rameny. "Netuším. Momentálně to místo zajišťují. Zítra jdu zjistit, jak na tom byt je."

"A Těstovina?"

"Je u sousedky. Vypadá to, že jen naše patro to schytalo plus schodiště. Byl jsem s ní v kontaktu, říkala, že jim statik dovolil se do bytů v přízemí vrátit. Dává mi to naději, že i my budeme moct kde bydlet."

Thea bydlela se svou přítelkyní, která byla ale na pár dní pryč z města na návštěvě rodiny. Jonah si oddechl. Neznal se s ní natolik, aby se kolem ní cítil plně uvolněně a teď si opravdu potřeboval jen odpočinout. Thea jim nechala jejich ložnici, aby se mohli pořádně vyspat a hlavně aby byli spolu. Sama se odklidila do vedlejší místnosti, která sloužila jako taková všeho místnost, kde měli i palandu pro návštěvy. Kdyby byl Jonah více při smyslech, nebral by takhle Thee její vlastní postel, ale minimálně tuhle noc potřeboval mít Nathana u sebe a tak to nakonec jen tiše ocenil.

Když se chystali spát a Jonah si sundal to špinavé a smradlavé triko, Nathan na něj vykulil oči. To proto, že celý jeho bok byl pokrytý v vatovými polštářky a náplastmi, ne jen jeho ruka. Jonah se ale jen pousmál. "To mám jen do zítra. Není to nic špatného," uklidnil ho. Opravdu jeho bok neschytal nic hrozného, přece jen mu ale úplně všechny popáleniny, i ty sebe menší, namazali speciální mastí a zakryli.

Zahlédl se v zrcadle. Vypadal strašně. S tím se ale dalo počítat. Potřeboval sprchu, do které ale nemohl. Proto se otočil zpátky na Nathana. "Myslíš, že bys mi mohl nějak pomoct se umýt? Smrdím kouřem snad všude a takhle do sprchy nemůžu."

"Jasně," nezaváhal Nathan s odpovědí, stále ale trochu v šoku z pohledu na Jonaha.

Vešel tedy do koupelny, zatímco Nathan šel Thee říct, že ji na chvíli ucpou. Tam ze sebe sundal všechno oblečení a když Nathan přišel, už seděl na okraji vany.

Nathan mlčky vytáhl zpod umyvadla čistou houbu, o které mu Thea nejspíš řekla, a ručník. Pak vzal ze sprchy jeden z jejích sprchových gelů a podíval se na něj. Ušklíbl se. "Budeš vonět jako levandule, hele."

"Všechno lepší, než ten kouř, takže si nestěžuju," uchechtl se.

Možná by se zvládl umýt sám, jedna jeho ruka byla v pořádku, ale jeho tělo bylo stále v bolestech a zkrátka na to neměl sílu. V ten moment byl rád, že se tak nějak udržel na okraji vany.

Nathan začal jeho zády. A Jonah se tak rozhodl mít tu konverzaci, které se bál. "Co bude teď?" zeptal se.

"Jak to myslíš?"

"S naší kavárnou. Kdo ví, jak ten byt dopadl, kdo ví, kolik věcí máme zničených. Třeba budeme muset hledat nové bydlení, kupovat nový nábytek. Nemáme na to."

"Nestraš, dokud nevíme, jak to dopadlo," řekl Nathan. "Říkal jsi, že oheň nebyl u nás, když jsi běžel ven, ne?"

Jonah zavrtěl hlavou. "Ale šířil se docela rychle. Minimálně ty dřevěný schody nepřežily a nevím, jak se budeme dovnitř dostávat."

Uslyšel, jak si Nathan povzdechl. "Nějak si poradíme," řekl nakonec. "Uvidíme zkrátka zítra. Pak to budeme řešit."

Jonah nepatrně přikývl a snažil se na to už nemyslet, protože Nathan měl pravdu. Nemohl tady dělat nějaké závěry, když ani nevěděl, v jakém stavu jejich byt je. Požár nebyl jejich chybou, i když ještě nevěděli, co ho způsobilo, bylo to určitě buď něco na chodbě nebo u sousedního bytu, takže po této stránce naštěstí následky neponesou.

Když byl Nathan hotov a sám se osprchoval, převlékli se do čistého oblečení, které jim skočil Nathan koupit, když Jonaha ještě ošetřovali. Lehli si do Theiiny postele, která sice byla neuvěřitelně pohodlná, ale Jonah kvůli popáleninám stejně spal možná tak hodinu. Možná to bylo i kvůli nervozitě.

Ráno zkrátka jel na byt s Nathanem. Aspoň byli u toho spolu, když jim řekli škody a jediný pohled na toho druhého jim stačil k tomu, aby věděli, že sen s jejich kavárnou se jim rozpadl jako domeček karet.

♥

cítíte ten konec ve vzduchu?