𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Několik dalších týdnů bylo náročných.

Nathan dostal půjčku od svých rodičů. Plně se rozjelo zařizování jejich kavárny, což mimo to, že jim to bralo veškerý čas, způsobovalo i jejich častější hádky a nedorozumění. Stačila jim úplná kravina a už byli v sobě, protože oba byli vyčerpaní, oba se nemohli dočkat dne, až se kavárna otevře. Bylo jim sice jasné, že i tak to lehké nebude, ale aspoň skončí v jejich dosavadních zaměstnání a budou se moct plně věnovat jejich kavárně.

A tak si zavedli pravidlo. V momentě, kdy opustili prostory vznikající kavárny a zavřely se za nimi dveře bytu, nebyli Jonah a Nathan, vlastníci Two Romeos. Stali se z nich ti Nathan a Jonah, kteří se do sebe zamilovali pár měsíců zpátky a o otevření vlastní kavárny ani nepřemýšleli. Zkrátka se snažili, aby si práci netahali domů, když se v jedenáct večer vrátili unavení a špinaví po náročném dni malování. Nepotřebovali, aby pokračovali v hádce o odstínech barev na zeď.

Jednou přišel Nathan do kavárny hned o několik hodin dřív. Končil v práci totiž ve dvě, Jonah až snad v sedm. Nechal otevřené dveře, protože se v místnosti skoro dýchat nedalo kvůli čerstvé barvě na zdi. A teď ho čekala druhá vrstva.

Došel k plechovce s barvou. Nepřítomně ji otevřel, a tak si skoro nevšiml papírku na víku. Byl to vzkaz od Jonaha, který byl naopak v kavárně ráno před jeho směnou.

Stihl jsem jen jednu stěnu, promiň:( Ve skladu je hotovo ale vše, co jsme plánovali. Budu u tebe po práci co nejdříve, slibuju! ily <3

Nathan se pousmál a schoval si vzkaz do kapsy. Mohli se pohádat jak chtěli, mohli být na sebe nepříjemní, ale vždy se to vytratilo s novým dnem.

Zapnul si hudbu. Popadl váleček a přelil si menší množství barvy do menší nádoby. A mohl začít.

Udělal zbývající stěny. Pak popadl menší štětec a přelil trochu barvy do kelímku, aby se dostal do rohů a těžko přípustných míst. Hudbu měl dostatečně hlasitě na to, aby toho moc neslyšel.

Proto se neuvěřitelně lekl, když se postavil, otočil, a za ním někdo stál. Neudržel tak kelímek v ruce a celý jeho obsah si hrkl na triko.

"Proboha, promiň!" omluvil se okamžitě Chester.

Chester. Nathan s ním nepromluvil několik měsíců, vlastně od jejich večera stolních her, kde se na začátku ukázal. Kde si Nathana stáhl na klín, řekl mu, že je člověk bez citů. Tehdy mu to možná i uvěřil, ale uběhla dostatečně dlouhá doba, aby viděl, že pravdu neměl. Nathan dokázal milovat, dokázal city opětovat, jen potřeboval najít toho pravého člověka. Chester ním nikdy nebyl.

"Co tady děláš?" zeptal se, zatímco shlédl na své černé triko, po kterém stékala bílá barva.

"Šel jsem kolem a připadalo mi, že jsi to ty. Co tu vyvádíš? Ses dal na malířství?" zeptal se, zatímco z kapsy vytáhl kapesníky. Začal Nathanovi utírat přebytek barvy, který stékal dolů. "Boha, fakt se omlouvám."

Nathan od něj kapesníky přebral. Kdysi sice měl Chesterovy ruce na sobě naprosto všude, teď mu ale bylo samozřejmě nepříjemné, že se ho takhle dotéká. Utřel si přebytek barvy sám a pak si s povzdechnutím triko sundal.

"Budeme tady otevírat vlastní kavárnu," odpověděl krátce. "Ono... hodně se toho stalo."

Chester chápavě přikývl. "Viděl jsem, že Two Romeos už není. Že to někdo odkoupil. Říkal jsem si, jestli tam stále pracuješ."

Zavrtěl hlavou. Špinavé triko odložil na stoličku a podíval se na hodinky. Jonah by mohl být každou chvíli tady, přesto mu zkusil napsat, jestli by se mu někde nestavil pro nějaké triko, ať už na bytě nebo v náhodném obchodě. Jeden byl třeba hned vedle jejich kavárny.

"Nepracuju. Já, Jonah i Thea jsme skončili. Ostatní zůstali," vysvětlil krátce.

Chester se rozhlédl kolem, zatímco si začal sundávat košili, kterou měl na sobě přehozenou přes upnuté tílko. Nathanovi hned bylo jasné, že mu chce košili nabídnout, když doslova stál naproti němu polonahý. A Nathan měl možná i očekávat jeho následné chování, protože ho přece jen znal. Znal jeho troufalost, znal jeho náturu a fakt, že využije každé šance.

A Chester si určitě myslel, že zná Nathana. On ho možná znal, znal toho Nathana před Jonahem. Toho, kterého nikdy nic nevázalo, který si myslel, že je takhle nejšťastnější.

Proto mu tu košili jen tak nepodal. Došel na centimetry k Nathanovi a přehodil mu ji kolem ramen. "Chtěl jsem ti napsat, vlastně. Netušil jsem, že teď budeš pan majitel."

Nathan o krok ustoupil. Nechtěl mu být tak blízko. "Proč?"

Chester pokrčil rameny. "Neskončili jsme na nejlepší notě. A bylo mi to líto. Chtěl jsem se omluvit, přehnal jsem to."

"Díky," odpověděl Nathan, protože opravdu ocenil, že uznal chybu. "A dík za tu košili," řekl a pořádně si ji oblékl. Než ale stihl zapnout vůbec jeden knoflík, Chester byl opět na centimetry u něj a s knoflíky mu začal pomáhat.

"Spíš teď s někým?" zeptal se. "Mohli bychom to zopáknout, hm? Jsi fakt jeden z mála-"

"Chestere," přerušil ho Nathan. Rád by někam uhnul, ale neměl už kam. Zrovna ho chtěl odstrčit, když si ho Chester přitáhl za pas úplně k sobě a už k němu začal sklánět hlavu.

Díky tomu, jak hlavu sklonil, zahlédl tak Nathan ve dveřích Jonaha. A rozbušilo se mu srdce.

Jonah je sledoval naprosto prázdným pohledem. V ruce měl triko z vedlejšího obchodu. V tu chvíli ním ale praštil o zem, otočil se a zase zmizel.

Nathanem projela vlna vzteku. Odstrčil Chestera hruběji než měl původně v plánu a hned si sundal i jeho košili. Nechtěl na sobě jediný jeho dotek, jedinou jeho věc. "Kdybys mě alespoň nechal odpovědět, tak ano, spím s někým. Jsem ve vztahu. A právě jsi to podělal."

Chester se zmateně otočil a letmo tak ještě zahlédl Jonahovu mizející postavu.

"C- co? Vždyť jsi nikdy vztah nechtěl!" bránil se Chester. "Netušil jsem-"

"Mě je jasný, že jsi netušil," zavrčel. Postrčil ho směrem ke dveřím. Potřeboval dohnat Jonaha a k tomu potřeboval kavárnu zamknout. Vzal ze země čisté triko a oblékl si ho. "Proto bys třeba příště taky mohl počkat na mou odpověď."

"Nathane-"

Nathan ho jediným pohledem umlčel. Neměl už na něj kapacitu, jeho hlava byla plná Jonaha, plná jeho prázdného pohledu, když je uviděl. Vždy, když viděl podobné scény ve filmech, smál se tomu, smál se, jaká velká náhoda by to musela být, aby to takhle vyšlo. Nathan neměl ani pomyšlení na to, že by se Chesterovi poddal, jediná buňka v jeho těle o to nestála, protože Jonahovi by tohle nikdy neudělal.

Zamkl kavárnu. Pak se k Chesterovi naposledy otočil. "Být tebou, doufám, že to Jonah pochopí. Jinak si tě najdu a nepřežiješ to ve zdraví."

Chester se na něj překvapeně podíval. "Jonah? Ten, kterýho vykopli z bytu tehdy?"

Nathan už neodpovídal. Nechal tam Chestera stát a rozběhl se směrem, kterým Jonah zmizel. Cítil se strašně, cítil vinu, i když jeho úmysly byly naprosto čisté a nikdy by to Jonahovi neudělal.

Podíval se na telefon. Před pěti minutami mu Jonah napsal, že už je teoreticky u kavárny, ale staví se tedy v obchodě vedle, aby mu triko koupil. Nathan vytočil jeho číslo, ale ani ho nepřekvapilo, že mu to Jonah nevzal.

Kupodivu byl ale relativně klidný. Věřil totiž, že až si s Jonahem promluví, bude to v pořádku. Jonah přece musí vědět, že by mu nikdy nic takového neudělal, ne? Vždyť od začátku jejich vztahu se snažili vybudovat takovou důvěru, aby oba věděli, že se můžou na toho druhého stoprocentně spolehnout.

Jak nemohl Jonaha najít, nadával si čím dál více, že to nedal Chesterovi více sežrat.

Snad dvacet minut běhal dokola, jestli ho nezahlédne, až se rozhodl vrátit na byt. Už začínal být více nervózní, protože přece jen neviděl Jonahovi do hlavy. Doufal ale, že ho doma najde.

Kolem něj projelo houkající hasičské auto. Nathan zavřel oči, protože mu z toho zvuku třeštila hlava. Po chvíli se podíval před sebe. A uviděl, jak to hasičské auto zabočuje do ulice, kde měli byt.

Jeho první myšlenka samozřejmě nebyla, že by se něco dělo u nich. Přesto zrychlil, jen aby se ujistil, že nejde o nic vážného. Mohlo to být milion jiných věcí.

Proto ho šokovalo, když konečně do jejich ulice došel a uviděl tak stojící hasičské auto před jejich budovou. A dým vycházející z jejich patra.

Najednou zkrátka věděl. Byl si prostě jistý, že Jonah byl uvnitř. Sám nevěděl jak, přesto ho překvapilo, když uslyšel hasiče zakřičet, že jedna osoba je v bytě číslo osm. V jejich bytě.

♥

tak, probudila jsem vás trochu? :D docela umíráte poslední kapitoly :D tak tady takové zpestření :D