𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Když měla Thea narozeniny, udělala větší oslavu. Větší byla především proto, že slavila narozeniny i se svou přítelkyní, která měla narozeniny pouhé tři dny po ní, a tak se zkrátka rozhodly oslavu spojit v domě jejích rodičů.

Jonah nikdy na podobné party nebyl. Až teď si uvědomoval, jak své mládí promrhal. Jediné oslavy, na kterých kdy byl, byly rodinné. 

Proto se i těšil. Chtěl tu celkovou americkou zkušenost - narvaný dům, červené kelímky, beer pong. Chtěl zapomenout na chvíli na jeho novou práci, kterou zrovna nemusel, nebo na jejich handrkování s Nathanem ohledně kavárny. 

A tak si hned u vstupu vzal první pivo v červeném kelímku, které uviděl, a druhé podal Nathanovi. Hned po tom, co popřáli Thee a její přítelkyni, už si bral druhé. Když si toho Nathan všiml, došel k němu, jeho ruka mu vklouzla na pas a zašeptal: "Nerozjížděj to tolik, hele, con je ještě dlouhá."

Akce, jako byla tato, dovolila Jonahovi Nathana poznat zase z jiného úhlu. A to především, když noc o něco málo pokročila (což znamenalo, že on i Nathan byli o něco víc napití) a Jonah se dal do řeči s kamarádkou They z její nové práce. Sám byl moc picnutý na to, aby poznal, že s ním flirtovala. Nathan to naopak poznal z druhé strany místnosti.

Prodral se mezi lidmi k nim, opět chytil Jonaha kolem pasu v přivlastňovacím gestu a dal mu pusu na tvář. Pak se podíval na dívku a usmál se. "Kdo je tohle, seznámíš nás?"

Jonah se na něj chvíli pobaveně díval, než se místo odpovědi rozesmál. Tohle nebylo Nathanovo klasické chování. Tohle byl Nathan, který si v opilosti Jonaha plně přivlastňoval a dával ostatním najevo, že jsou spolu. A přišlo mu to neuvěřitelně komické. 

Nathan se na něj zmateně podíval. Jonah naznačil dívce, jestli je omluví, a odtáhl Nathana stranou. "Je to vlastně poprvé, co spolu takhle někde tolik pijeme," řekl jako první. Opřel se o zeď za sebou. "Nevěděl jsem, že jsi takový, když piješ."

"Jaký?"

"Takový... majetnický."

Nathan si odfrkl a protočil očima. "To není pravda."

Jonah se pousmál. "Myslím, že to sám ani nevíš, když jsi nikdy s nikým nechodil, ale definitivně jsi. Skoro tě nepoznávám."

"Flirtovala s tebou. Samozřejmě, že jí vyvedu s omylu, že jsi někdo, s kým může flirtovat," odpověděl a loknul si piva.

"Celý večer to všem ukazuješ. A já neříkám, že je to špatně! Docela mi to lichotí," ušklíbl se Jonah. Vzpomněl si na všechny ty Nathanovy doteky. Nebyli pár, který by si projevoval náklonnost, kde mohl, proto to bylo nezvyklé chování. 

Nathan k němu přistoupil o něco blíž a po chvilce váhání ho políbil. Jeho rty chutnaly po pivu a Jonahem projela vlna vzrušení z něčeho nového. Celý dnešní večer byl pro ně nový. Nehledě na to, že se nikdy nelíbali v místnosti, kde bylo minimálně dvacet dalších lidí. 

"Vy potřebujete na chvíli od sebe, nemyslíte?" ozvalo se za Nathanem a když se od sebe odtrhli, Jonah uviděl Theu a její přítelkyni. Každá popadla jednoho za ruku - Thea Jonaha, za což byl rád, protože její přítelkyni tolik neznal. "Jdeme vás taky s někým seznámit," prohlásila Thea a začala ho táhnout pryč, na druhou stranu, než její přítelkyně táhla Nathana. 

"Dali jsme si jenom pusu!" bránil se Jonah.

"Jo, tak to začíná vždycky. Pak byste se nenápadně vypařili, co? Pojď, seznámím tě s pár lidmi."

Thea ho seznámila se svou sestřenkou, se sestrou její přítelkyně, s kamarádem ze střední, se kterým udržovala kontakt do teď. Celou dobu věděl, kde je Nathan - občas na sebe viděli, protočili očima, zatímco je dívky držely ve svém sevření. 

Pak ho ale vyrušil Richard, They kamarád. "Tys pracoval v Marcus' Coffee, že? Mám pocit, že jsem tě tam viděl, občas tam chodím."

To Jonaha trochu probudilo z transu a otočila se na Richarda. "J-jo," vysoukal ze sebe. "Pár měsíců zpátky."

"Je to skvělá kavárna, kámo. Proč jsi tam skončil?"

"Osobní důvody."

"Já jen, že mě to překvapilo. Prý se lidé perou, aby tam mohli pracovat," zasmál se. Thea se na něj varovně podívala. Richard si toho ale buď nevšiml nebo se to rozhodl ignorovat. "Thea něco zmiňovala, že odkoupili vaši kavárnu? Takže bude nová pobočka?" Jonah nepřítomně přikývl. "Ty jo, měli jste tam zůstat. Známý tam právě teď nastupuje, ty peníze jsou krásný. A ten co to vlastní, Markus, prý je to bůh."

"Richarde!" okřikla ho Thea.

Jonah si povzdechl. "Markus chodí s mou matkou. Je to člověk, co mi rozvrátil rodinu a otočil mámu proti mně. Řekni svému známému, že má historii sexuálního obtěžování, pořád je to takový bůh?"

S těmito slovy se otočil a vydal se pryč. Nechal se těmito slovy nic netušícího člověka až moc rozrušit. Najednou mu vadila ta hlasitá hudba, tolik lidí kolem něj. Najednou chtěl od nich pryč, protože se mu vracely vzpomínky na jeho poslední oslavu. Oslava jeho mámy, kde ho Markus zlomil.

Uslyšel za sebou Theu. Nakonec se zastavil a otočil se na ni. Do očí se mu začaly drát slzy. "Můžu... Je tady nějaká místnost, kde můžu být chvíli sám?" zeptal se jí.

"J-Jasně, nahoře. První dveře vlevo, můj pokoj. Jsi v pohodě? Ignoruj Rucharda, nic neví a-"

"Okay," přerušil ji Jonah. Nešlo ani tolik o Richarda jako o to, co jen rozhovor s někým cizím o Markusovi způsobil. "Jen... najdeš Nathana, prosím?"

Tou větou řekl naprosto vše. Thea jen přikývla. "Pošlu ho za tebou," řekla, otočila se a začínala se prodírat lidmi pryč.

Jonah taky neváhal a začal vybíhat schody po dvou. Když se dostal do pokoje They, sedl si na postel a zavřel oči. Párkrát se zhluboka nadechl. Potřeboval se uklidnit. Nešlo ani tak o Markuse jako o jeho odpověď. Měl rozvrácenou rodinu. A chyběla mu máma. Ta máma před Markusem, než začal pracovat u něj v kavárně, než-

"Jonahu?"

Z myšlenek ho vytrhl Nathanův hlas. To jediné vyrušení, které mu nevadilo. Vtrhl do pokoje, jakoby měl Jonah uvnitř snad umírat, ale nejprve zůstal stát u dveří. "Jsi v pořádku?" zeptal se. 

Měl přehnanou reakci. Věděl to. Ale věděl i to, že Nathan ho soudit nebude. Věděl i to, že toho kluka, co stojí u dveří a ptá se, jestli je v pořádku, miluje nade vše. Že si nikdy nemyslel, že by někoho takového  vůbec mohl najít, přes to se osud rozhodl, že dá dohromady ty dva kluky v medvědím a včelím kostýmu. 

"Já jen..." začal, ale nevěděl, co mu vlastně je. Proč se mu najednou chtělo tolik brečet, proč najednou toužil mít zase normální rodinu, i když si myslel, že už je s tím smířený. "Chybí mi máma," zašeptal nakonec, pohled upřený nepřítomně na zeď. "Já ji chci zpátky. Takovou jaká byla."

Nathan si lehce povzdechl. Pak zavřel za sebou dveře, došel k němu posadil se vedle něj. Jonah  automaticky spadl do jeho objetí.

Chvíli byli ticho. Jonah se snažil soustředit na svůj dech a na Nathanovu ruku na jeho zádech, která ho jemně hladila, protože ho to uklidňovalo. To ticho přerušil jako první Nathan. "Já si vždycky říkal, jak to celé tak dobře zvládáš," zašeptal. "Když nepočítáme vyloženě to, co ti Markus udělal, vypadal jsi vždycky tak smířeně s tím ostatním. Obdivoval jsem to, abych pravdu řekl."

"Já myslím, že jsem se jen schovával za hněv vůči Markusovi. Nevím, alkohol ze mě dělá emotivního a jelikož ten hněv pomalu upadá, protože se smiřuju s tím, co se stalo... Asi je teď na řadě se zhroutit kvůli mámě," vysvětlil.

Cítil, jak mu dal Nathan pusu do vlasů. "Klidně můžeš," řekl jemně. "Tentokrát nebudeš na to sám, jsem u tebe."

Nathan přesně věděl, kolik pro něj tato slova znamenají. Jonah mu samozřejmě vyprávěl, co se dělo bezprostředně po mámině oslavě. Taky se zhroutil, nevěděl, co se sebou, ale tehdy byl na to sám. 

Ucítil, jak mu po tváři začaly téct slzy, které do té chvíle tak nějak držel. Nathan mu lehce zvedl obličej, aby mu viděl do očí. Pak se lehce pousmál a palci setřel slzy. "Já tě miluju, Jonahu," zašeptal. "Miluju, miluju, miluju. Za všechny dohromady. Za všechny, co tě opustili, za všechny, co tě zradili. Chci, abys to věděl."

Nemohl si pomoct. Možná to byl Nathanův způsob, jak zastavit jeho slzy, Jonahovi ale naopak začaly stékat o to rychleji. Měli by se opíjet častěji, jestli to pokaždé bude způsobovat takové chvíle. 

"Víš, osud asi není zas tak špatný," řekl nakonec Jonah. Když se Nathan zatvářil zmateně, pokračoval. "Sice mi hodil pod nohy vyloženě kládu v podobě Markuse, pak si ale asi řekl, že mě potrápil dost, že mi poslal tebe."

"Já nevěřím v osud, Jonahu," zavrtěl hlavou lehce Nathan. "Spíš v to, že se určité věci dějí z nějakého důvodu."

"A naše setkání důvod mělo?"

Přikývl. "Možná, abys našel někoho, kdo ti pomůže. A já abych našel někoho, kdo mi ukáže, že milovat jednoho člověka není vůbec špatný."

Nathan to zkrátka uměl. Uměl Jonaha rozptýlit, uměl jeho pozornost převést jinam. Krátce ho políbil. "Musíme pít častěji. Takový věci chci od tebe slyšet častěji," řekl mu.

"Stačí říct, klidně ti je budu říkat častěji. Nepotřebujeme k tomu promile v krvi," uchechtl se Nathan. 

"Nah, zůstaňme u stejný frekvence. ať nás to neomrzí."

"Omrzet? Má láska k tobě? To se nikdy nestane."

Jonah ho praštil hravě do hrudi. "A dost už." Oba se rozesmáli.

I když byli u They v posteli, lehli si na záda a ještě nějakou tu dobu tam zůstali. Jonah mu řekl, že až se Markus opravdu odstěhuje od jeho matky, navštíví ji. Nathan z toho nebyl moc nadšený, protože Jonah sice věděl, že když byl na operaci, jeho matka přišla do nemocnice sama a potkala Nathana, už ale nevěděl vše, co mu řekla, protože ho prý nechtěl ranit. A Jonah to tak i uvítal. Nevěděl, jestli by další ránu snesl. 

Thea zaťukala na dveře asi o dvacet minut později. Navázala oční kontakt s Jonahem. "Všechno dobrý?" zeptala se. 

Přikývl. Thea si k nim přisedla. Snad další půl hodinu si povídali jen tak ve třech, přičemž Nathan si nalehl lehce na Jonaha. Bylo to tak poprvé, co ukazovali větší náklonnost takhle i před Theou. 

Thea si nakonec nalehla na Jonaha z druhé strany. "Já jsem tak ráda, že jsi přišel do Two Romeos, Jonahu," řekla nakonec.

Jonah se usmíval na Theu, ucítil ale na sobě Nathanův pohled. "Jo, to mi povídej," řekl Nathan.

♥ 

GIMME MY NATHAN RIGHT NOW

also, napadlo mě, že by jonah mohl nachytat nathana s někým, až by přišel do pokoje they, TO BY BYLO TAK ASDHNAJLDFH, ale taky so out of character nathana, škoda