𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Nathan nad Markusem jasně vyhrál. Přesto z pár ran taky od něj dostal, což způsobilo to, že se mu do pár hodin udělal kolem oka obří monokl.

Jonah využíval každou sekundu, aby si z něj dělal srandu (za což se samozřejmě následně hned omluvil, protože přece jen Nathan napadl Markuse kvůli němu). V jeho nové práci, což byla čistě kavárna bez kuchyně, ho pár dní nechávali spíše u úkolů jako umývání nádobí nebo uklízení, aby neděsil zákazníky. Jen další důvod, proč se neuvěřitelně těšil na jejich vlastní kavárnu. 

Jonah za několik dní už taky začínal pracovat. Bohužel už nenašel žádné místo v kavárnách po městech, protože jediná s pracovními nabídkami byla ta, kde pracovali a kterou přebral Markus. Našel práci teda v obchodě, co prodával sypaný čaj a kávu, taková alternativa. Alespoň to platilo víc jak Nathanova práce, což se jim samozřejmě hodilo. 

Ten den přišel Jonah za Nathanem do práce chvíli před tím, než měl končit. Měli totiž sraz na jídlo s Theou, aby se jí na něco zeptali. Když Jonah přišel, byl Nathan u pokladny sám, jelikož jeho kolegyně měla pauzu. Jonah přišel k pokladně a když se na něj Nathan se svým už blednoucím monoklem otočil, předstíraně zalapal po dechu. "Panebože, tak to já jdu hned pryč, naprosto jste mě pohoršil!" řekl přehnaně.

Nathan se zasmál. Párkrát si stěžoval, proč jen kvůli pitomému monoklu ho nenechávají normálně u pokladny nebo aby chodil mezi lidmi.

"Když zůstanete, udělám vám kávu s překvapením," hrál dál Nathan. 

"Bude na účet podniku?" zeptal se Jonah.

"Samozřejmě."

Až v tu chvíli se Jonah usmál jeho klasickým způsobem a jejich mini divadelní hra byla u konce. Natáhl se přes pult a dal Nathanovi krátký polibek na přivítanou. "Co teprve tohle," řekl Nathan, když se Jonah odtáhl. "Mě za to pohoršování přímo vyhodí."

Jonah se posadil k nejbližšímu stolu, který byl přímo u pultu, a natočil si židli k Nathanovi. "Tak ať. Stejně se mi to tady nelíbí."

"Jo, to jsme dva."

Nathan se pustil do dělání kávy pro Jonaha. Ten mu mezitím vyprávěl, jak se opět snažil o hrníček na keramickém kruhu, který ho Nathan učil pár dní zpátky, ale akorát mu tak zničil další další kus hlíny, za což se mu omlouval. Nathanovi to ale nevadilo, protože Jonah se aktivně pustil do učení se s keramickým kruhem, aby mu pak pomohl s výrobou jejich vlastního nádobí do jejich kavárny, takže to naopak oceňoval. Každý někde začínal.

Kávu dovršil samozřejmě srdíčkem v pěně. Když ji Jonahovi donesl, zamumlal něco ve stylu, že doufá, že nerozdává srdíčka na kávě všem. Nathan, který samozřejmě věděl, že to myslí jen ze srandy, ho odpálkoval tím, že od umyvadla se špinavým nádobím by se to dělalo těžko.

Nathan nikdy z práce neodcházel na minutu přesně, ale od té doby, co nepracoval v Two Romeos, ještě k tomu odpočítával sekundy do konce směny. Normálně by se zakecal s Theou nebo dalšími, počkal by, až by ho opravdu někdo vystřídal, kdyby měl ten někdo zpoždění, nebo kdyby byl jeho kolega na pauze, počkal by, až mu skončí. Teď ne. Tahle kavárna ho nenaplňovala. A tak minutu před koncem jeho směny sundal zástěru a houkl na kolegyni na pauze, že už jde. Zmizeli dřív, než se stihla u pokladny vůbec objevit. 

S Theou měli sraz v restauraci kousek od Nathanova bytu a Two Romeos. Došli tam pěšky procházkou přes park a počkali na Theu před restaurací. Když přišla s omluvami, že má zpoždění, přitáhla si je oba do jednoho velkého objetí.

Thea už taky nepracovala v kavárně. Našla si práci ve zverimexu, což ji samozřejmě nenaplňovalo tak, jak by si přála. Už jen z toho důvodu pro ni měli jinou nabídku.

"Tak? Co mi chcete říct?" zeptala se hned, jak je pustila. Nejprve ale vzala Jonaha za ruce a obě si prohlédla. Trochu se zamračila. Pak vzala Nathanovy. Jonah se uchechtl.

"Si myslíš, že ti chceme oznámit zásnuby nebo co?" zeptal se pobaveně.

Thea po něm střelila pohledem. "A ne?" odpověděla, díky čemuž vyprskl smíchy i Nathan. "Co je? Napsali jste mi, že mi potřebujete něco důležitého říct, jste tady oba dva a setkáváme se po dlouhé době. Myslela jsem si, že jste se zasnoubili!"

Lidé se na ně začali otáčet, jak moc se Jonah s Nathanem smáli. "Vždyť jsme spolu jen několik týdnů," povedlo se Jonahovi říct mezi návaly smíchu.

"No a?" zamračila se Thea. "Čas není důležitý. Vždyť jste jak jeden."

Ještě chvíli se nedokázali přestat smát, dokud Thea nepohrozila, že se vrátí domů. Pak tedy konečně vešli do restaurace a hned po tom, co si objednali, na ně Thea opět upřela pohled. "Tak? Co to teda je?"

Thea netušila nic o jejich záměru s kavárnou. Vlastně o tom nevědě nikdo kromě jeho rodičů, proto Nathan znervózněl. Thea měla být prvním člověkem, kterému to řeknou. A tím se to stane opravdu reálné. 

Jonah ho ale předběhl. "Chceme si s Nathanem založit vlastní kavárnu," řekl přímo. "Nechceme, aby Two Romeos skončilo jen tak."

Nathan se pousmál a podíval se z Jonaha zpátky na Theu. "A byli bychom rádi, kdybys chtěla jít do toho s námi a pracovat u nás, až kavárna vznikne."

To překvapení v jejích očích bylo nepopsatelné. Pak se ale usmála. "Vlastní kavárna? To je velký! A boží!"

Nathan pak v rychlosti vysvětlil, co do začátků plánují, protože bylo mu jasné, co tady Thee nabízí. Nestabilní práci v nové kavárně, u které budou rády, když přežijí první měsíce. Nebyla to zas tak lákavá nabídka, jak by se mohlo zdát. 

"Víme, že je to docela rizikové a pochopíme, když nebudeš chtít u nás pracovat dokud neuvidíš, že se kavárna vůbec uživí," vysvětlil Jonah. "Jen nás napadlo... mohli bychom vzít srdce Two Romeos a znovu ho oživit, víš?"

"A my tři jsme to srdce, jo?" zeptala se Thea pobaveně.

V ten moment, co Nathan odpověděl "Jo," Jonah řekl: "Vy dva jste. Já tam byl chvíli."

Nathana až překvapilo, že Thea věnovala ještě větší vražedný pohled Jonahovi než sám Nathan. "Možná jsi tam byl jen chvíli, ale doslova stojíš v čele oživení té kavárny. Jsi taky její srdce, věř mi," řekla. 

"Nechceme po tobě odpověď hned, samozřejmě," obrátil se Nathan na Theu, aby i změnil téma a nehádali se jen o tom, jestli je Jonah srdcem kavárny nebo ne. "Nech si to promyslet."

Thea lehce přikývla. "Nechám. Ale myslím, že jestli se vám to opravdu všechno povede a otevřete, budu  tam hned ten první den. Musíme udělat nějaké slavnostní otevření a přilákat tak zákazníky!"

"Hele, nechceš být třeba i v čele marketingu?" zeptal se Jonah pobaveně. 

"Budu moc do reklamních sdělení skrývat hate na Markuse a jeho kavárny? Kdyžtak s tímhle souhlasím okamžitě."

Rozesmáli se. Nathanovi v tu chvíli neuvěřitelně chybělo to, jak spolu takhle fungovali v kavárně. Opravdu proto doufal, že se vše povede. 

"A název chcete nechat stejný?"

Jonah přikývl. "Říkala jsi, že můžeme dělat maskoty, ne? Tak se tomu o něco přiblížíme."

Asi o dva týdny později se šli podívat na první prostory, které by mohly být pro kavárnu vhodné. Zase tolik jich ve městě nebylo - konkrétně našli pouze tři, jejichž prohlídky v rámci následujícího měsíce měli. Museli zkrátka pracovat s tím, co měli k dispozici. 

To  také přišla první byznys hádka, jak tomu Nathan říkal. Jonahovi se totiž líbila více jiná lokalita než Nathanovi. A oba si stáli až moc za tím svým.

Upřímně, nevěděl, jestli by to vůbec vyřešili, kdyby se na poslední chvíli nezvýšil nájem prostor, které chtěl Nathan. Zvýšil se na částku mimo jejich rozpočet, a tak zkrátka musel souhlasit s Jonahem. Ten mu kupodivu nijak neházel neustále před nos, že vyhrál. Místo toho ten den za ním přišel a prohlásil: "Až budeme neuvěřitelně úspěšní a budeme expandovat, vybíráš prostory ty a já do toho kecat nebudu, slibuju."

Nathan ale zavrtěl hlavou. Byla to jejich kavárna, rozhodnutí byla taky společná. Tady se to rozhodlo za ně, příště by to třeba na nich bylo. Ten den tedy po tom, co se asi dva dny téměř nebavili, slavnostně vyrobili první hrníček do jejich kavárny a hned, jak byl hotový, ho vzali s sebou do nových prostor. Jen tak, symbolicky.

♥

kamawádi, už i tady se blížíme ke konci haha