𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Když se Nathan vrátil ze své poslední směny v kavárně, která byla jeho druhým domovem, Jonah spal. V kuchyni to vonělo čerstvě upečeným koláčem, stůl byl připraven jako na jídlo a na zemi uviděl polo nachystanou jeho oblíbenou stolní hru.

Musel se pousmát. Odložil si věci a tiše přešel k posteli. Opatrně si lehl vedle Jonaha, zezadu se na něj přitiskl a objal ho kolem pasu. Zavřel oči.

Jonah zamumlal něco neurčitého a unaveně se otočil. "Co tady už děláš?" zeptal se, oči sotva otevřené. "Chystal jsem ti překvapení. Abys nemusel být na dně, že jsi skončil."

Nathan mu ukázal své hodinky na ruce. "Je půl sedmé. Dokonce mám i zpoždění."

"Jaký to bylo? Byla tam Irina?"

Nathan zavrtěl hlavou. "Nebyla. Bylo to divný. Měl jsem směnu s Alaricem, s ním jsem se samozřejmě nějak extra neloučil. Takže jsem zkrátka odešel, jako bych se tam měl zítra normálně vrátit."

Za necelý týden začínal v nové kavárně. Byla to malá, nová kavárna dál od centra jako takové provizorní řešení, než se rozhodne, co dál. Než se oba rozhodnou, co dál.

Jonah ještě dva týdny pracovat nemohl. A i když by Nathan dal cokoliv za to, aby mohli být jako dřív, aby pracovali spolu, nenarazil v celém městě na kavárnu, kde by brali dva lidi. A když už ano, hledali jen brigádníky na částečné úvazky. 

Byla tu ale ještě jedna možnost, která Nathanovi poslední dobou vrtala hlavou. Ale tu si zatím nechával pro sebe.

"Zahrajeme si něco, jestli chceš," zamumlal Jonah. "Nebo mi můžeš dát další lekci na keramickém kruhu. Cokoliv, co ti spraví  náladu. Osobně bych volil sex, ale to bys nemohl stále bát, že při tom dostanu snad infarkt."

Nathan se zasmál. Byl to měsíc od Jonahovy operace, možná už trochu přeháněl. Možná měl ale určitou brzdu i v sobě. Možná fakt, že už nešlo jen o "nezávazný sex", ho trochu děsil, i když ve finále opravdu o nic nešlo. 

Nathan přemístil jeho ruku na Johanovu tvář a políbil ho. Jonah mu automaticky dal ruku na pas pod triko, ale Nathan ho ještě zastavil. "Pod jednou podmínkou."

"Jakou?"

"Něco ti navrhnu a ty řekneš ano, slibuješ?"

Jonah se zamračil. "Uhm. To mě chceš žádat o ruku?"

Nathan vyprskl smíchy. Ani ho nenapadlo, jak to mohlo vyznít. "Přijdu ti jako ten typ, co žádá o ruku?"

"No právě že ne," uchechtl se Jonah.

"Takže slibuješ?"

Jonah se na něj podezíravě podíval. Nejspíš se snažil vyčíst, o co Nathanovi jde. Tohle by ale jen tak nemohl nikdy uhodnout. "Jen proto, že máš veškerou mou důvěru, že bys neudělal ni, co by nebylo v mém nejlepším zájmu, slibuju," řekl nakonec opatrně.

Nathan se pousmál. Znovu krátce spojil jejich rty, než mu zašeptal: "Pojďme si založit vlastní kavárnu. Ty a já. Tohle nemusí být konec Two Romeos."

Jonah se na něj překvapeně podíval. Jak Nathan očekával, nečekal to. Pak se ale lehce uchechtl. "To je šílený, Nathane. Nemáme prostory, kapitál, vybavení, nic."

"Slíbil jsi, že řekneš jo," vytáhl na něj.

"Ale to by to muselo být něco reálnýho!"

"Půjde to," nenechal se Nathan. "Chvíli budeme pracovat. Našetříme něco. Zkusím zavolat rodičům, jestli by mi neposkytli nějaký kapitál. Myslím, že by jim mohlo udělat radost, že se snažím rozjet vlastní byznys. Že bych už nebyl takové zklamání."

Jonah zavrtěl pomalu hlavou. "Musím splácet nemocnici. Nemůžu šetřit na něco takového."

"Pusť svůj byt. To ti ušetří," řekl, jako by se nechumelilo. Protože pro něj se doopravdy nechumelilo. Od toho, co Jonaha znal, s ním větší část bydlel než ne. Ať už šlo o to, když přišel o byt nebo teď, když byl po operaci. A Nathan ho miloval mít doma. Bylo to pro něj už příjemnější, než aby byl na bytě sám. 

"Nathane-"

"Nebo já můžu samozřejmě pustit tenhle. A nebo můžeme najít nějaký úplně nový, o něco větší."

Jonah se uchechtl. "Zníš teď naprosto šíleně. Jako bys ty byl ten s dírou v hlavě."

"Tak takhle, když mi rodiče poskytnou nějaké peníze do začátku, půjdeš do toho se mnou? Protože já půjdu. Odmítám pracovat někde, kde se nebudu cítit jako doma," zkusil to jinak. Jonah neřekne ne, když to Nathan udělá tak jako tak. 

"Jaká je pravděpodobnost, že ti na to kývnou?"

Nathan protočil očima. "Tady si nehrajeme na matiku," odpověděl. Dal Jonahovi další krátký polibek na rty. "Řekni jo," zamumlal. Vtiskl mu polibek na tvář. "Řekni jo," zopakoval. A takhle pokračoval, dokud ho Jonah od sebe se smíchem neodstrčil.

"Tak dobře!" vykřikl. "Půjdu do toho s tebou. Ale jestli zkrachujeme, já vybírám ten most, pod kterým budeme bydlet, ok?"

Nathana polila radost. "Takže tím pádem souhlasíš i s tím, abychom se sestěhovali?"

"To si ještě rozmyslím," odpověděl Jonah, ale Nathan ten jeho pohled moc dobře znal. Jen ho škádlil. Nathan měl jasnou odpověď. I když to bylo šílený, i když spolu oficiálně byli jako pár měsíc, sestěhují se. A kupodivu se nemohl dočkat. 

Jonah ho měnil. Ale měnil ho směry, které od vztahu nikdy neočekával. Nathan se vždy bál toho, že když začne s někým chodit, když se upoutá na jednoho člověka, ztratí kus sám sebe. A možná by to byl s někým jiným ten případ, Jonah ale byl pravý opak.

Jak se bál, že nebude mít čas na své koníčky, Jonah projevoval o vše zájem. Začal se učit na keramickém kruhu, což Nathan miloval, když ho mohl učit. Pozorně poslouchal Nathanovy pokusy o psaní a snažil se mu dávat zpětnou vazbu. Když se konečně začal zajímat více o tatérství (už kdysi dávno si koupil strojek, který od té doby ležel na hromadě jiných věcí), Jonah mu nabídl svou ruku na testování, což samozřejmě odmítl. Každá kravina, co ho napadla, Jonah šel do toho s tím. 

Nebyl omezován. Jen na to všechno měl nově parťáka. 

Takže ano, možná se zamiloval do Jonaha rychleji, než by měl, možná hnal jejich vztah dopředu tempem, které by mohlo bát pomalejší, na druhou stranu už si prošli velkými věcmi od toho, co se poznali. Věcmi, které je akorát tak utvrdili v tom, co mezi nimi bylo. 

Tentokrát Jonah spojil jejich rty. Vyhoupl se na Nathana. Zašeptal mu, jak moc ho miluje. Nathan to poprvé řekl s jistotou zpátky, žádné snad, žádné nejspíš. 

"Máš pravdu, Two Romeos nemůže skončit. Nemůže jen tak skončit místo, kde jsme se poznali. A už vůbec ne Markusovým dílem," zašeptal Jonah, když na chvíli jejich rty rozpojil.

"O tom mluvím," přitakal Nathan. "Třeba se to všechno povede. Třeba se nám bude dařit. A jednou budeme úspěšnější jak Markus."

Jonahovi jen ta myšlenka udělala radost. "Panebože, prosím. To by byla ta nejlepší odplata, jakou si dokážu představit."

Zatímco Irina předávala klíče od jejich druhého domova Markusovi, v jejich hlavě se zrodil nový plán. Plán, který sice nebude jednoduchý ani levný, ale Nathan byl připraven dát do toho vše. Byl připraven Jonahovi dopřát tu odplatu, kterou si zasloužil. 

To ještě netušil, jak moc těžké řízení byznysu je. A jak je to náročné, když ho řídíte s někým, koho milujete. 

♥

omlouvám se za své náhle zmizení, poslední zkouška mě zaneprázdnila, ALE JSEM DONE A JSEM ZPÁTKY A ZASE TO ROZJEDU A ROZJEDU VYDÁNÍ KITA AND LETS GOOOOO