𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Nathan se vrátil do práce po jeho dvoutýdenní dovolené.

Jonah ještě pracovat jen tak nemohl a měl doporučeno se vrátit do práce až pět týdnů po operaci nejdřív. Štvalo ho to. Štvalo ho to, protože mu bylo jasné, že v momentě, kdy se vrátí Nathan do práce a on zůstane sám s Těstovinou, unudí se k smrti. 

Nathan nebyl ani pět minut od jeho bytu, když mu Jonah zavolal. "Co je?"

"Už se nudím."

"Nemůžu za to, že se nedokážeš zabavit sám."

"Dokážu! Šel bych se nejraději projít-"

"Opovaž se, sám nikam nepůjdeš."

"No právě. A bolí mě hlava, nic jiného se mi dělat nechce. Vrať se." Naprosto slyšel z jeho hlasu ta psí očka, která by měl, kdyby ho mohl vidět.

"Víš, že nemůžu."

"A když ti řeknu, že jsem v posteli a nahý?"

Nathan se uchechtl. "Nejsi, ale kdybys byl, tak ti řeknu, ať se zase oblečeš, abys neonemocněl, protože to by nám ještě scházelo."

Od Jonahovy operace spolu ještě nespali, i když se o to Jonah poslední dva dny aktivně pokoušel. Nathan se ale ještě bál, aby mu nějak neublížil. Jonah byl neustále unavený, stále bral silné prášky a hlava ho taky tu a tam bolela. Navíc se mu zdálo, že má Jonah pocit, že mu to dluží. 

A tak Nathan prozatím všechny jeho pokusy uhrál do outu tak, že ho smáčknul ve svém objetí a držel ho dokud neusnul. Vždycky usnul. Protože byl unavený, i když tvrdil opak.

"Jsi zlý."

"Ale praktický."

Když došel do práce, Alaric, kterého na směně střídal, se ho hned zeptal na Jonaha. Tak mu řekl už naučenou frázi, že je už v pořádku a jen teď odpočívá. Pak pozdravil Theu, která vyšla ze skladu a se kterou směnu také měl. A Thea se na něj ani neusmála. "Irina je vzadu. Měl bys za ní jít."

Nathan nakrčil obočí. "Dostávám padáka?" 

"Ne. Ale... prostě za ní jdi, potřebuje ti něco říct."

Nathan si odložil věci na jedno z míst pro hosty, u kterého stál a stále sledoval Theu, jestli z ní dokáže něco vyčíst, něco, co by mu řeklo, co se děje. Jediné ale, co věděl, bylo, že to bude špatné. 

Prošel tedy kolem They a Alarica dozadu k malé kanceláři Iriny, kde se zdržovala jen párkrát týdně. Zaťukal a ani nečekal na odpověď, než vešel dovnitř.

Irina vzhlédla od počítače a jakmile uviděla, že je to Nathan povzdechla si. Nathan možná neměl zrovna nejpřívětivější výraz, protože navzdory slovům They tak nějak očekával, že dostane padáka kvůli těm dvou týdnům, které si vydobyl ne zrovna pěkným způsobem.

"Co se děje?"

"Posaď se, Nathane," řekla mu a poukázala na židličku naproti ní. V této kanceláři ale bylo tak málo místa, že se i na té židli špatně sedělo. Nathan si na ni nikdy nesedal. "Postojím," řekl tedy.

"Musím ti něco říct. Vám všem. Jenže je mi jasné, že tobě se to asi dotkne nejvíc, protože jsi dal do této kavárny nejvíc ze sebe," začala. Nathan se zamračil. Takže nedostával výpověď? Jedině, že by ji dostali úplně všichni.

Irina na něj otočila obrazovku jejího notebooku. Nathanovi tak spadl pohled na několik tabulek. A hodně červených řádků.

"Kavárně se nedaří. Už delší dobu a já se vážně snažila z toho nějak vyplout. Vím, že vám platím mizerně. Začala jsem odebírat levnější kávu, levnější suroviny, snažila se šetřit, kde to jen jde. A pak přišel majitel této budovy a budou zvedat nájem. A my to neutáhneme."

Oh, takže nedostal přímo výpověď. Ale jak to tak vypadalo, skončí tak jako tak. Všichni skončí.

"Takže?" zeptal se naivně. Třeba Irina měla plán.

"Takže je konec," řekla. "Je konec Two Romeos, ale přece jen mám pro vás nabídku. Mám totiž zájemce, co by to tu jakoby převzal, odkoupil. Kavárna se jen přejmenuje, možná trochu zrekonstruuje, ale odkoupili by kávovary, kuchyň, snad i nábytek a nevím, co ještě. A  mám pro vás tu nabídku, že tu stále můžete pracovat, pokud budete mít zájem."

Nathan zavrtěl hlavou. "Opravdu tu není jiná cesta? Přece... přece nemůžeme jen tak skončit, přece-"

"Je mi to líto, Nathane, ale dostala jsem se do slepé uličky po všech stránkách. Věř mi, že jsem se měsíce snažila najít řešení, ale zvednutí nájmu bylo poslední tečkou. Tneto investor, co má o prostory i kavárnu zájem, už kavárnu má. Je zkušený, šlo by o další pobočku. Určitě vám bude lépe platit a budete pracovat pod kavárnou, co už má vybudované jméno."

Nathan nakrčil obočí. Její slova ho totiž vedla jen k jedné myšlence. K myšlence, která se mu ani trochu nelíbila. "Jakou kavárnu máš přesně na mysli?"

"Markus' Coffee. Jonah tam pracoval, ne? Třeba-"

Nathanovi na chvíli došla slova. Opravdu ale jen na chvíli, protože pak se v něm začal probouzet vztek. Zavrtěl hlavou. "Ani náhodou. Jestli opravdu neexistuje jiná cesta, než to prodat, se mnou nepočítej. A s Jonahem rovnou taky, to mi věř."

Irina se na něj zmateně podívala. "Proč?"

"Prostě ne!" křikl, i když opravdu na Irinu křičet nechtěl. Nevěděla, jakou spojitost s Markusem mají kromě toho, že tam Jonah už pracoval. Nevěděla, že je to přítel Jonahovy matky. "Markus je hajzl. Nebudu pod ním pracovat. Co ti na to řekl Thea, hm?"

"Že si to ještě rozmyslí," odpověděla Irina.

Nathan se uchechtl. "S ní taky spíše nepočítej."

"Co se sakra děje? Tak mi to aspoň vysvětli!"

Nathan zavrtěl hlavou. Nemohl jí nic říct bez toho, aby neprozradil něco, co by Jonah nechtěl. "Nemůžu. Alespoň ne bez Jonaha. Prostě... napiš nám výpověď. Obou. Klidně mu můžeš zavolat, ale věř mi, že ji bude chtít taky."

Byl vzteky bez sebe, ale zároveň se mu chtělo brečet. Two Romeos byl jeho život posledních pár let. Přiložil ruku k dílu snad v každém metru čtverečním, co tato kavárna rostla. Byl dokonce i autorem jejího názvu. A teď to bylo u konce. Jeho druhý domov měl být prodán tomu člověku, kterého nenáviděl nejvíce na světě.

"Nathane-"

"Promiň. Jen to musím zpracovat," zamumlal, vyřítil se z kanceláře pryč a přes chodbu k zadnímu východu. Nejraději by se vykřičel, ale jelikož byl ve vnitrobloku, nemohl. Opřel se o zeď. Nádech, výdech. Two Romeos končí. On končí. Bude si muset najít novou práci, stejně tak Jonah. Proč se to muselo dít?

Vrátil se snad po deseti minutách. Prošel kolem kanceláře Iriny a nezastavil se, i když ho volala. Popadl svou zástěru a oblékl si ji. Když se objevil u kávovaru vedle They, přiblížila se k němu a zašeptala: "Taky budu končit. Pod takovým člověkem pracovat nebudu."

"Jonaha to zničí," řekl úplně mimo mísu. "Tolik pro něj začala tahle kavárna znamenat a teď mu Markus vezme i tohle."

"Bude mu Irina volat?"

"Snad ne dřív, než mu to řeknu já. Asi by bylo lepší, abych mu to řekl já. A hlavně, ať není sám, až se to dozví."

Thea přikývla. "Dobrý nápad."

Ten den se na byt vrátil o půl deváté večer. Hned u dveří ho přivítal těstovina z pelíšku, tlumeně slyšel nějaký seriál, co si Jonah pouštěl na počítači. Když ale Nathan vyšel z chodby, viděl akorát tak pohromu.

Protože Jonah se z nudy snažil zkusit Nathanův keramický kruh. A dopadlo to katastrofálně. 

Hlína byla všude, stejně jako špinavá voda. Jonah seděl u kruhu celý od hlíny, před ním na židličce právě počítač s puštěným seriálem. A na kruhu něco, co nejspíš mělo být... Nathan vlastně ani nevěděl co.

Jonah k němu zvedl ten provinilý pohled. "Asi jsme první měl počkat na nějakou lekci od tebe, co?"

Nathan nasucho polkl. Tak rád by si z toho teď udělal srandu, řekl mu, že mu to nevadí, protože opravdu nevadilo - sám kolem sebe všechno zašpinil, i když byla pravda, že Jonah to dokázal ve značně větší míře. Možná ho jen trochu štvala ta promarněná hlína.

Ale Jonah by behěm pár sekund poznal, že je něco špatně, i když by se to Nathan snažil skrýt. Tohle by skrýt nedokázal.

"Markus kupuje Two Romeos, Jonahu," vyklopil na něj. 

Bolelo ho vidět, jak Jonahův úsměv povadl. "Cože?"

Nathan mu to ve zkratce vysvětlil. Když Jonahovi pomalu začaly slzet oči, Nathan ho objal. 

"Proč musí zničit všechno co mám rád?" zeptal se do prázdna. Nathan odpověď neměl, protože se ptal sám sebe na to samé. Proč Markus nemohl zkrátka zmizet z Jonahova života, když to bylo to jediné, co chtěl?

♥

proto se jonah do práce už nevrátí :D