𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Jonaha pustili po několika vyšetřeních domů o několik dní později. 

Dostal nabaleno tunu prášků a s Nathanem si vyslechli všechny instrukce. Jonah hned zapomněl polovinu z nich. Nathan si je proto raději zapsal. 

Jelikož neměli k dispozici auto a cesta vlakem byla pro Jonaha stále spíše riskantní, sanitka je odvezla domů. "Já se vyvrátím, až mi přijde vyúčtování tohoto celýho, to ti povídám," zamumlal Jonah, když do sanitky nasedal. 

"Ale prosím tě," protočil očima Nathan. Věděl totiž něco, co Jonah ne, a to minimálně to, že jeho táta jim tento odvoz zařídil tak, že ho účtovat nebudou. Stejně jako věděl, že papírově byl Jonah propuštěn z nemocnice už před dvěma dny a tak účet přijde o dvě noci v nemocnici lehčí.

Nathan nadiktoval svou adresu. Sotva vyjeli, Jonah si opřel hlavu o Nathanovo rameno a ihned usnul. 

Spal opravdu hodně, což nebylo divu. Denně v průměru už teď mohl naspat možná tak dvanáct hodin hodin, což už byla lahoda proti osmnácti bezprostředně po operaci. 

Jakmile dojeli, Jonah si okamžitě lehl do postele a zamuchlal se do Nathanových peřin přesto, že mu Nathan říkal, ať počká, že mu dá vlastní a hlavně čisté. Když se Jonah odstěhoval, samozřejmě schoval druhou deku s polštářem zase do skříně. Teď je vytáhl. A musel se usmát, když si uvědomil, že už je schovávat nebude muset, protože Jonah teď bude u něj bývat každou chvíli. 

Nechal peřiny vyvětrat. Zatímco Jonah spal, Nathan se pustil do vaření oběda. Napsal taky Thee, že už jsou zpátky a kdykoliv odpoledne mu může donést Těstovinu. Nabídl jí samozřejmě, že se pro něj staví, ale Thea samozřejmě chtěla Jonaha vidět. 

Udělal jen rychlé těstoviny s omáčkou ze surovin, co našel v lednici. Bude muset jít nakoupit. Z pánve těstoviny rozdělil na dvě porce a posypal sýrem. Pak talířky vzal a vydal se k posteli.

Opřel se o čelo postele a jeden talíř si položil do klína, aby mohl Jonaha probudit. Když Jonah otevřel oči, zamžoural na Nathana a na jídlo, než si uvědomil, kde je a co se děje. Pak vyletěl do sedu.

"Konečně pořádný jídlo a žádný blitky z nemocnice!" řekl nadšeně, když mu Nathan talíř podával.

"No, zas tak moc bych se neradoval, neměl jsem moc možností, co udělat," uchechtl se Nathan a vzal si vlastní talíř.

Jonah se opřel vedle něj. Zhltal jídlo snad za poloviční čas, co Nathan, takže nedalo se říct, že by mu nechutnalo nebo že by stále po operaci neměl apetit. A pak, protože se nudil, se namáčkl na Nathana a položil si hlavu na jeho klín, i když Nathan stále jedl.

"Pojďme si povídat," zamumlal Jonah. "Nechci furt jen spát."

"Ty dokážeš usnout uprostřed rozhovoru," namítl Nathan.

"To asi znamená, že jsi nudnej," řekl Jonah a pak se zasmál vlastní vtipnosti. "Ale je tady něco, co chci s tebou probrat."

Nathan dojedl a tak také odložil talíř stranou. Alespoň konečně viděl na Jonaha a na jeho stále obvázanou hlavu. Už ji obvázanou mít nemusel, ale Jonah si obvaz stále nechal, protože měl část hlavy vyholenou a na místě ne zrovna pěknou stopu po místě zákroku. Nathan to neviděl a Jonah ani nechtěl, aby to viděl. Na internetu si tak objednal jakousi čepici, aby ji mohl za obvaz vyměnit. 

"Co probrat?" zeptal se.

Jonah se otočil tak, aby mu viděl do obličeje. "Nás," řekl jednoduše.

"Nás?"

"Jo. Nebo spíš tebe. Protože já tě nechci nutit do ničeho, co nechceš," řekl.

Nathan lehce nechápal. "Co tím myslíš?"

"To, že jsi nikdy nechtěl vztah. Ale je to přesně to, co já bych rád," přiznal Jonah opatrně. Bylo vidět, že je lehce nervózní. Že i přesto, že mu Nathan vyznal doslova lásku, bál se, že vztah nebude zrovna to, co by chtěl. 

Musel se zasmát. Jonah se na něj zmateně podíval, když se začal smát. "O tomhle vůbec nemusíme mluvit, Jonahu."

Jonah se zamračil. "V samozřejmě-s-tebou-chodit-chci slova smyslu nebo jak-tě-to-vůbec-mohlo-napadnout slova smyslu?"

"Hele, docela mě uráží, že po tom všem ještě pochybuješ, jestli chci s tebou být. Myslel jsem, že je to očividný," uchechtl se.

Jonah se usmál. "Okay, promiň. Byl jsem si tak nějak jistý. Jen jsem se chtěl ujistit, jestli třeba nechceš jen pokračovat s kamarádstvím s výhodami."

"Kamarádi s výhodami si říkají, že se milují?" nakrčil obočí Nathan.

"Že já něco říkal! Hele, jsem po operaci mozku, nemůžu-"

"Nebudeš se na to furt vymlouvat! Už je to týden!" zasmál se Nathan. Rukama pak naznačil Jonahovi, ať se posune a lehl si vedle něj. Upřímně? Sám byl naprosto vyčerpaný a záviděl Jonahovi všechny ty hodiny spánku. Když už spal, spal na sedačce, na kterou se sotva vešel.

Takže i když každou chvíli mohla přijít Thea s Těstovinou, byl připraven si dát šlofíka. Jonah ho zmateně sledoval, když si lehal. "Co děláš?"

"Jdu spát."

"Ale já si chtěl povídat!"

Nathan otevřel jedno oko a podíval se na něj. "Jakožto důvod, proč jsem poslední týden nespal, nemáš právo vypovídat." A oko zase zavřel. Jonah se uchechtl, než si stěžoval dál. Protočil očima.

"Tak já tomu nádoru příště řeknu, ať neroste, no."

"Dobrý nápad."

Pak se natáhl a začal krást Jonahovi i tu jedinou peřinu, kterou měli momentálně k dispozici a Jonah byl v ní zabalený jako burrito. Ten si to samozřejmě nenechal jen tak líbit a začal se bránit. Pod hlavou měl polštář, o který se jeho hlava otírala, o který se jeho obvazy otíraly, a tak to způsobilo to, že do pár sekund se jeho obvaz uvolnil a spadl.

Jonah přestal s bitvou o peřinu a okamžitě si schoval hlavu pod polštář. Nathan ani nestihl ni uvidět. "Sakra," ozvalo se z pod polštáře. "Uhm. Nemáš někde nějakou čepici?"

Nathan protočil očima. "Nemusíš mít přede mnou čepici."

"Vypadám jak Frankenstein, to si piš, že musím," zamumlal pod polštářem. "A ještě mám vyholenou jen část hlavy."

"A co, myslíš si, že tě vyhodím z bytu jen kvůli tomu, jak vypadáš nebo kde je problém?" uchechtl se Nathan. Přišlo mu to naprosto absurdní, i když chápal, že se Jonah styděl. Chtěl mu zkrátka jen ukázat, že nemusel. 

"Lekneš se. Řekneš si panebože, komu jsem to právě odsouhlasil vztah. A pak mě možná vykopneš z bytu, ano."

"Nebudu ti dávat čepici, Jonahu. Nepotřebuješ ji," řekl. Vyloženě mu nechtěl ale brát ten polštář, protože nevěděl, jak moc by doopravdy Jonaha ranilo, kdyby ho tak opravdu uviděl. Musel se k tomu dopracovat tak, aby to samotnému Jonahovi nevadilo. 

A tak se jen k němu přisunul, lehnul si a jednou rukou ho objal. Uvelebil se a zavřel oči. "Co děláš?" zeptal se Jonah tlumeně. 

"Jdu spát, už jsem ti to říkal."

Nastalo krátké ticho. "Už netrváš na tom, abych se neschovával?"

"Nebudu tě nutit. Ale věř mi, že nic špatnýho bych si o tobě nemyslel."

Až v tu chvíli si uvědomil, že nikdy nespal s někým v objetí. To se zkrátka u jednorázovek nebo kamarádství s výhodami nedělalo. Takže neměl tušení, jestli se mu vůbec bude takhle dobře spát, jestli vůbec byl ten typ, co spal s někým v objetí.

Takhle zbytečně by přemýšlel dál, kdyby se Jonah nedal do pohybu. Oddělal si polštář z obličeje a otočil se na bok k Nathanovi čelem. Když Nathan otevřel oči, Jonahův obličej byl jen kousek od toho jeho. A periferně viděl, jak má levou část hlavy částečně vyholenou, viděl i začínající hojící se ránu, ale cíleně se na to nedíval. Díval se Jonahovi do očí, protože jestliže mu to příjemné nebylo, dívat se nebude.

Jonah vyčkával. Nejspíše čekal na ten moment, kdy s ním Nathan přeruší oční kontakt a podívá se. To by se načekal dlouho. 

Nakonec se pousmál, překonal ty poslední centimetry a políbil Nathana. "Bože, ty jsi prostě nejlepší," zamumlal mezi polibky. "Nejlepší."

Jonah se ho jednou zeptal, jestli má rád líbání. Řekl, že by se to dalo tak říct. Teď by odpověď ale změnil, změnil by ji na jasné ano. Ano, když to bylo s Jonahem, s člověkem, který pro něj tolik znamenal, protože bylo na tom něco neuvěřitelně osobního a intimního. Miloval to.

Jonah se pak otočil a Nathan ho zezadu objal. Usnuli tak společně. A když se probudili, Jonah jakoby úplně zapomněl, že se chtěl před Nathanem skrývat.

♥

musím říct, že v žádném příběhu se mi tak dobře nepsaly konverzace jako mezi těmito dvěma :D ti by se mohli bavit i o hovně a naprosto by si to užili, pls