𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Hned, jak měl Nathan další směnu s Theu, odtáhl ji do kouta, i když si zrovna připravovala kávu, a zeptal se: "Jak jako můj pohled? Co tím myslíš?"

Thea se na něj zmateně podívala. "Uhm, ahoj i tobě? O čem to mluvíš?"

Jonah nebyl zas tak daleko od nich. Nathan ho právě přišel vystřídat na směnu, ještě dvě hodiny ji měl mít s Theou, dokud ji nepřijde vystřídat Alaric. Byla jedinečná šance.

"Že já a Jonah spolu spíme. Jak jsi se to dozvěděla?"

Thea chápavě přikývla. "Jo tohle! Říkám, tvůj pohled. Kdybych tě neznala, řekla bych, že si do něj zabouchlej. To ty ale neděláš. Takže další možnost byla, že spolu spíte. A vzhledem k tomu, že teď u tebe bydlí a od té doby se tady neobjevil žádný tvůj člověk, se kterým bys v tu chvíli něco měl, nepotřebovala jsem ani tvoje Sherlockovský schopnosti, abych na to přišla."

Nathan zaraženě zůstal stát. "To to jde tak vidět?"

"Co přesně teď?"

"Že k němu něco cítím."

Neměl v plánu to Thee říkat, zároveň ale věděl, že jestli to někomu neřekne, zblázní se. A jelikož druhým člověkem, který jako jediný přicházel v potaz, byl Jonah, volba byla jasná. Kdyby to Thee neřekl, podělal by to. Věděl to. Zpanikařil by, řekl by to Jonahovi nějakým nevhodným způsobem, podělal by to.

"Počkej, cože?" zasmála se Thea. "Jakože fakt? Takže spolu chodíte?"

Nathan se rychle rozhlédl, ale Jonah naštěstí nebyl nikde kolem nich. Dle otevřeného koše šel vyhodit odpadky a jelikož stál s Theou tak, že krásně viděl do chodby k zadnímu východu, věděl, že můžou v klidu pokračovat.

"Nechodíme," vyvodil ji z omylu. Čistě jen kamarádství s výhodami. Jenže poprvý se to u mě zvrtlo a já nevím, co mám dělat."

Thea byla stále lehce v šoku. "Jakože fakt? Začínáš k Jonahovi něco cítit? Pravý romantický city? Oh wow. Jsem myslela, že se tohoto dne ani nedožiju, kdy ty k někomu budeš něco cítit."

Nathan zkontroloval zadní východ. "Jenže já netuším, co dělat. Bydlí se mnou. Máme nastavený tyhle pravidla a jedno se nedávno zrušilo a druhý jsem teď porušil a vím jistě, že on mi city neopětuje a zkrátka... možná jsem čekal, že se tohle zvrtne. Ale myslel jsem, že Jonah bude ten, co začne něco cítit."

"Takže chceš, abych zjistila, jestli ti city neopětuje? A o jakých pravidlech mluvíš?" zeptala se zmateně.

"Ne, nic nezjišťuj. Mohlo by to být nápadný a-"

Přestal mluvit. Jonah se objevil ve dveřích zadního východu a mířil k nim. Cestou si pískal nějakou písničku a když došel, usmál se na ně. "Co řešíte? Vypadáte, jako by vám zemřela kočka."

"S tebou na bytě, toho se bojím každý den," zamumlal Nathan a Thea se zasmála.

"No, o to lepší, že se cítím líp a už si hledám vlastní, ne?" odpověděl vesele.

Jenže Nathan lehce zamrzl. Neprobírali to. Tohle slyšel poprvé. Dny se proměnily v týdny a týdny v měsíce, přesto mu přišlo, že tohle bylo špatně. Že u něj Jonah byl jen chvíli.

Zmateně se na něj podíval. Jonah se na něj zpátky usmíval. A tak ho Nathan popadl za paži a odtáhnul do skladu, kde za nimi zavřel.

"Ty si hledáš byt?" vybafl na něj hned.

"Jo. Nemám už důvod u tebe neustále otravovat," odpověděl Jonah.

"To, že jsme mohli zrušit první pravidlo neznamená, že jsi zázračně celý v pořádku. Co ty noční můry?" zeptal se zmateně. Proč chtěl Jonah najednou pryč? Zrovna, když si myslel, že se naopak sblížili?

Možná to byl ten důvod. Možná Jonaha jejich sblížení děsilo, možná si všiml, že se u Nathana něco změnilo. Možná chtěl zkrátka utéct.

"Nic to není, Nathane," povzdechl si. "Ty noční můry jsem míval i před tebou. A mám je jednou za tři týdny, s tím si dokážu poradit."

Nathan nevěděl, co říct. Neměl vlastně žádný důvod, proč byl měl Jonaha zastavit. Jen ho šokovalo, že když mu to nabídl, když si rozdělili nájem, neočekával by, že si nájem rozdělí pouze dvakrát.

"Nathane," oslovil ho Jonah a vrátil ho tak do reality. "Jen si chci najít najít vlastní byt. Nekončím naše kamarádství s výhodami."

"J-Jo, já vím," odpověděl. "Chápu to. Jen mě to překvapilo. Nečekal jsem to tak brzo."

Neměl by ani hledat ty důvody, jak by mohl Jonaha u sebe doma udržet. Bude to přece tak lepší. Když s ním Jonah nebude bydlet, třeba se jeho city... zastaví. Nebo si uvědomí, že nikdy žádné nebyly, že byl jen zblblý tím, že spolu trávili opravdu většinu času.

"No, je čas. Už tak ti vděčím za tolik věcí," řekl Jonah. "Nechci ten seznam ještě natahovat. Chci ti to nějak oplatit, takže jestli máš nějaký nápady, sem s nimi."

Nathan už se začal plně vzpamatovávat, protože to poslední, co chtěl, bylo, aby se mu Jonah cítil dlužný. "Můžeš mi udělat kávu, než půjdeš," řekl.

Jonah pobaveně protočil očima. "Myslel jsem něco pořádnějšího."

"Taky můžeme mít dneska večer sex."

"Myslím něco... co neděláme pravidelně, něco výjimečného."

"Já jsem nenáročný!"

Popravdě, byl náročný. Jonah nevěděl, jak výjimečné se jejich chvíle pro něj staly. To, že k někomu něco cítil, bylo pro něj velké neznámé a teprve to objevoval, ale věděl, že ta potřeba se Jonaha dotékat, být mu blízko bez toho, aby spolu museli vyloženě spát, k tomu patřila. To si ale nedovolil, a tak zkrátka musel Jonaha dostat do postele při každé příležitosti, aby lakomě ukonejšil své city.

"Okay, máš to mít. Ale vymysli ještě něco," řekl Jonah. "Jdu na tu kávu."

Co kdyby ses nestěhoval, hm? řekl málem, ale měl dostatek rozumu, aby se zastavil.

Proklínal se, že si všeho tak všímal. Viděl tak, že cokoliv, co Jonah řekl, jak se zachoval, bylo upřímné. Což znamenalo, že si neprocházel tím, co Nathan, nesnažil se zakrýt nějaké pitomé city.

Vyšel taky ze skladu. Jonah už stál u kávovaru, zatímco mu Thea promlouvala, ať vypadne, když už mu končí směna, protože zavazí. Nathan se opřel o linku. "Dělá mi kávu, nech ho být nebo to pokazí!" oslovil Theu.

"Copak si neumíš udělat kávu sám?" Thea se na něj zamračila. Věděl, že v momentě, kdy se za Jonahem zavřou dveře kavárny, nastane výslech. Jak by mohl Jonaha tady ještě udržet? Proč to musel Thee říct?

Vzápětí se Jonah otočil a došel k Nathanovi. Položil vedle něj šálek cappuccina se srdíčkem na pěně. Zase. "Doufám, že jsi nechtěl medvídka dneska. Tohle je vyjádření mé vděčnosti."

Nathan se lehce pousmál, ale když si to uvědomil, odkašlal si. "Myslím, že srdíčko postačí," odpověděl. "Děkuju."

"Teď už může odejít?" podívala se Thea na Nathana otráveně.

Jonah se uchechtl. "Jen spolu spíme, není to můj táta," prohodil a hodil si do pusy kousek koláče, který stihl ukrást.

Samozřejmě, že to nevadilo, že to řekl tak nahlas, když to Thea věděla. Všichni přítomní o tom věděli. Přesto to byla další věc, která Nathana neuvěřitelně překvapila, i když to bylo normální. Bavili se o všem, probírali vše. Jonahovi nedělalo problém začít jakékoliv téma, stejně jako jemu.

Thea vyprskla. "Okay, možná to o vás vím, ale nemusím být o tom připomínána, stačí mi, když vás vidím," prohodila. 

Nathan navázal s Jonahem oční kontakt a nevěřícně zavrtěl hlavou. Jonah pobaveně pokrčil rameny, hodil si do pusy další kousek, otočil se, z linky si vzal plátěnku, kterou si přehodil přes rameno a dal se k odchodu. "Mějte se! Snad máš trauma, Theo! A ty se Nathane moc neunav!"

Oba ho sledovali do chvíle, než se za ním zavřely dveře. V tu chvíli Nathan promluvil: "Vidíš? Ten ke mně nic necítí." Ve stejnou chvíli, jak Thea řekla: "Okay, možná se nacházíš v prekérní situaci."

Nathan zakňučel a podíval se na srdíčko od Jonaha. "Moje jediná útěcha, fakt. A to jsem si o ni musel ještě říct."

"Musíš ho nějak donutit, ať se do tebe zabouchne taky! Už spolu spíte, to nebude tak těžký, ne?" plácla ho Thea. "Něco vymyslíme."

Nathan si povzdechl, ale nakonec přikývl. To ještě nevěděl, že udělá pravý opak.

♥

# milujeme poslední věty v mých příbězích