𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Nathanovi rodiče přijeli v den, kdy Jonah měl ranní směnu. Plán byl tak jasný. I když řekl Jonahovi, že dopoledne půjdou na byt, pak si zajdou někam na oběd a do kavárny se staví až odpoledne, až tam Jonah nebude, aby nemusel postupovat trapné seznamování se, Nathan to nakonec obrátil.

Nevěděl sám pořádně proč, ale chtěl, aby ho rodiče poznali. Měli představu, že jeho partu kamarádu tvoří snad zdrogované duše z ulice, tak je chtěl přesvědčit o opaku. Jonah měl směnu s Theou, kterou už rodiče znali a měli ji i docela rádi. Byla to ideální kombinace pro návštěvu kavárny, aby udělal dojem.

Vyzvedl je na vlakovém nádraží. Vystoupili z první třídy vlaku, jeho máma jako vždy s přísným účesem a skvěle padnoucím kostýmku, táta v ležérním saku s košilí. Nathan byl najednou rád, že se nakonec rozhodl pro ty béžové, o něco slušnější, kalhoty, namísto obyčejných džínů, protože jeho obyčejné černé triko s hnědou kostkovanou košilí přes bude pro jeho mámu už tak dostatečně skandální. O korálích na jeho krku nemluvně.

"Ahojte," pozdravil je Nathan nadšeně, zatímco se snažil skrýt svou nervozitu. Nikdo v něm nedokázal probudit tolik nervozity jako jeho dokonalí rodiče.

Objal je. Snažil se ignorovat mámin pohled, když si prohlédla jeho oblečení.

"Ahoj, Nathanieli," promluvila jeho máma jako první. Tady to bylo. Jeho celé jméno. To u ní nikdy neznamenalo nic dobrého.

"Nazdar, Nathane," odpověděl otec. "Tak jak to jde?"

Jeho táta byl vždy o něco ohleduplnější k životu, který si vybral. Bylo to překvapující, když právě v jeho šlépějích měl pokračovat. Když se tedy rozešli směrem k východu, Nathan zaujal pozici vedle něj.

"Fajn. Život je fajn. Co vy? Co Nora?"

Nesnášel tuhle počáteční konverzaci. Vlastně, moc si neliboval v žádné konverzaci, kterou s rodiči měl. Ale pro dobro zachování rodiny to musel tu a tam vydržet. Už nenadával na jeho rodiče tolik, jako před tím, než mu Jonah řekl o svých. Vlastně měl neuvěřitelné štěstí.

Až před budovou nádraží přerušil mámin proslov o úspěších její sestry, aby je navedl. "Říkal jsem si, že bych vám konečně ukázal, kde pracuju, nevadí? Aspoň poznáte mého dočasného spolubydlícího."

"Ty máš spolubydlícího?" zeptala se jeho máma překvapeně.

"Dočasně. Je to kolega z práce, majitelé jeho bytu se nějak neshodli, tak ho vyhodili a hledání nového bytu jde zatím neúspěšně. A vlastně dva spolubydlící mám. Mám kocoura."

"Kde jsi vzal kocoura?" zeptal se jeho otec, očividně pobaven z toho, jak na ně Nathan chrlil novinky, jako by to nic nebylo.

"Z ulice. Opuštěné kotě, nechtěl jsem ho tam nechat. Je fakt roztomilej, jmenuje se Těstovina."

"Z ulice?" vyjekla jeho máma. "Panebože, Nathane, víš, jak je to nebezpečné? Kolik nemocí to může mít, kolik- Panebože, ty mě jednou přivedeš to hrobu."

Nathan se uchechtl. Třeba když rodiče dostatečně vyděsí, už za ním nebudou chtít přijet. Vážně preferoval, když se jednou za dva měsíce vydal on za nimi. Proti navštívení jeho práce ale naštěstí nic neměli, a tak když byli asi pět minut od kavárny, napsal Jonahovi rychlou zprávu. Pět minut od kavárny. Rodiče se tě nemůžou dočkat:)

Odpověď mu přišla téměř hned. TAKHLE DOHODA NEZNĚLA CO TO DĚLÁŠ

Nathan se hlasitě uchechtl. Oba rodiče se na něj podívali. Změna plánu, odepsal.

Já se ráno nestihl ani učesat, odpověděl Jonah a Nathan se zasmál podruhé.

V šuplíku je plno vidliček, buď trochu kreativní.

Nebudu se česat vidličkou, pls.

Nathan schoval telefon do kapsy. Když navázal oční kontakt s tátou, uvědomil si, že se pořád usmívá. Ze sekundy na sekundu nasadil neutrální výraz. "Co je?"

"Někdo l, o kom bychom měli vědět?" zeptal se jeho táta a kývnul k telefonu v jeho kapse.

"Ne, to vůbec. Jen jsem psal Jonahovi, že tam za chvíli budeme. Je docela vtipnej," odpověděl rychle. Jeho rodiče netušili, jak žil. Žili v domnění, že Nathan nikdy neměl vztah, nikdy snad nikoho ani nepolíbil. Oh, jak se mýlili. Proto pokaždé, když se s Nathanem viděli, doufali, že jim oznámí tu radostnou novinu, že už není sám.

Pokaždé je zklamal. A naprosto si to užíval.

Jakmile vešli do kavárny, Nathan uviděl jen Theu. Rozhlédl se po celé kavárně, ale Jonah nebyl nikde k vidění. Thea se pozdravila s jeho rodiči, vzala jejich objednávku a když s nimi prohodila pár slov, Nathan se k ní naklonil. "Kde je Jonah?" zeptal se potichu.

"Šel s odpadky. Už tak pět minut zpátky."

Nathan se uchechtl. Usadil své rodiče ke stolu a omluvil se, že hned bude zpátky. Proklouzl kolem baru dozadu a chodbou došel až k zadnímu východu. Když rozrazil dveře, Jonah stál u zídky vedle popelnice a česal si vlasy vidličkou.

Nathan vyprskl smíchy. Dlouho se mu nestalo, aby se takhle hlasitě rozesmál. Jonah trhnul hlavou a příliš pozdě se snažil vidličku schovat. "Co tady děláš? Tady smí jen zaměstnanci!"

"Já jsem zaměstnanec, jestli sis ještě nevšiml."

"Ne dneska!"

Nathan k němu došel. Možná až zbytečně blízko. Natáhl ruku do Jonahovy zadní kapsy a vytáhl z ní vidličku, kterou tam schoval. "Cením ale tu snahu. Z čeho jsi tak nervózní? Jsou to jen mí rodiče a není to tak, že by si mysleli, že mezi sebou něco máme."

"Jsou to tví rodiče, přesně. Pravděpodobně jen ze stylu, kterým mluvím, budou vědět, že s tebou spím, jestli jsou jen trochu všímaví jak ty," zamumlal.

Nathan protočil pobaveně očima. "Nepoznají, přísahám. Nejsou tak všímaví," uklidnil ho trochu. "Jen chci, abys je pozdravil, nic víc. Stačí, když jim přineseš kávu. Už jsem jim říkal, že se mnou dočasně bydlíš."

"A nepoznali, žes jim lhal, jo?" zjistil se ještě.

"Ne, proboha," uchechtl se Nathan. Pak zvedl ruku a trochu Jonahovi upravil vlasy, které se tak udatně snažil učesat vidličkou. "Vypadáš dobře."

"To je subjektivní názor."

"V tomhle případě správný."

Jonah se lehce usmál. "Víš, ty bys byl ve flirtování fakt dobrý, kdybys chtěl a myslel to upřímně."

"Já to myslím upřímně," odfrkl si Nathan.

"Ty? Flirtovat se mnou? Prosím tě. Nezapomeň na tvé poslední pravidlo," škádlil ho. Nathan si na něj vzpomněl. Jestli začne k Jonahovi něco cítit, ukončí to. Protože ani jeden do toho nešli s tím, aby se do sebe zamilovali. Samozřejmě jediný scénář, jak by to prošlo, byl ten, že by ten druhý cítil to samé. Jenže jaké byly šance?

Nemusel to ale řešit. Nic k Jonahovi přece necítil.

"Věř mi, že tohle pravidlo v ohrožení opravdu není," odpověděl Nathan sebejistě. I když málem zakoktal.

"To je dobře," odpověděl. "Tak pojďme poznat tvé rodiče."

"Cítíš se dostatečně připraven?"

"Ne. Ale lepší to taky nebude."

Nathan se pousmál. Jonah taky, přesně tím stylem, kdy zvedl jen jeden koutek úst. Kdyby Nathan nevěděl okolnosti jejich pravidel a nebyl rozhodnutý, že pravidlo číslo jedna už nikdy neporuší, udělal by to. Políbil by ho v tu chvíli, věděl to.

Ne proto, že by k němu něco cítil, samozřejmě. Čistě jen proto, že už se dva měsíce s nikým nepolíbil a chybělo mu to.

Jonah se dal do pohybu jako první, obešel Nathana a vydal se dovnitř. U baru se začal ptát They, jestli má objednávku pro Nathanovy rodiče hotovou, což ještě Nathan uslyšel, než si šel za nimi sednout.

Jonah jim kávy přinesl o pár minut později s dokonalými tulipány na pěně. Nathan je seznámil. Jonah se nakonec ponořil do konverzace s jeho rodiči jak nic, jako chvíli nešílel u popelnic.

Proto Nathan usoudil, že nebude vadit, když se na chvíli omluví a odskočil si na toalety. Procházel kolem They, která uklízela z jednoho stolů prázdné hrnky, a tak ho zastavila.

"Copak?" zeptal se Nathan nevinně. "Nechceš, abych se počůral, že-"

"Spíš s Jonahem, že?" přerušila ho Thea a naprosto ho šokovala. Když chvíli neodpovídal, rozesmála se. "Panebože, já to věděla. Ty s ním spíš. No jasně, že jo."

"Jak to víš?" zeptal se zmateně.

"Ten tvůj pohled, Nathane. Ten mluví za vše," odpověděla a bez dalších slov odešla se špinavými hrnky do kuchyně.

♥

aksjsohskazsjsibs i cant