𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟

Mluvili o jednorázovce. On to věděl, Jonah to věděl. Přesto mezi nimi panovalo takové napětí, jako by čekali na chvíli, až to ten druhý navrhne znovu. Druhou jednorázovku. 

A tak to Nathan udělal. Bylo těžké ležet v jedné posteli s někým, s kým se jednou už vyspal. I když Jonaha k tomu poprvé dohnaly události toho dne, něco na co se snažil zapomenout, Nathan to zkrátka zkusil znovu. Řekl si, že ho kdyžtak Jonah zkrátka odmítne, nic by se nestalo. 

O dva dny později, když už si šli lehnout, Nathan mu vtiskl polibek na rameno. "Pojďme to udělat znovu," zašeptal.

Nelíbilo se mu, že ho nemohl líbat. Nathanovi to k tomu neodmyslitelně patřilo a zjistil, že kolikrát nevěděl, co by měl dělat místo toho. Ale respektoval Jonahovo přání, protože se mu začínaly pomalu skládat části skládačky dohromady. 

Jonah se s Roanem na záchodě políbil. Sám to řekl. A tak se Jonahovi zkrátka muselo stát něco, díky čemu to teď odmítal. 

Nebo to chtěl udržet čistě na úrovni sexu. Nebylo by to poprvé, co o tom Nathan slyšel. Pravdou bylo, že jednou se potkal s dívkou, která s ním chtěla spát, ale taky odmítala líbání. "Nechci, aby se to toho motaly city. Líbání je moc osobní," řekla mu. Nathan na to ale nepřistoupil a od té doby ji neviděl.

V tu chvíli se Jonah uchechtl. "Druhá jednorázovka? To už nebude úplně jednorázovka."

"Tak tomu přestaňme tak říkat," pokrčil rameny Nathan. A pak to navrhl: "Nemám nic proti kamarádství s výhodami."

Jonah ho chvíli upřeně sledoval. Nathan už to vzal skoro zpátky. Vystrašil ho? Zašel moc daleko?

Jonah si lehce odkašlal. "Nejsi... nemáš náhodou tohle s Chesterem nebo tak?"

"Už ne," řekl, i když jistý si být nemohl. Jedno nedorozumění nemuselo znamenat konec, ale vzhledem k tomu, že už se s Jonahem jednou vyspal a teď navrhoval víc... Už to ukončil tak jako tak. "Chester nepochopil, že od toho je to kamarádství s výhodami. Žádné city."

Jonah chápavě přikývl. "Takže o tom jste se bavili, než odešel."

"Jo."

S Chesterem se nejdříve vyspal, než byli vůbec kamarádi, tak se vlastně seznámili. S Jonahem to bylo o to jiné, lepší. Stali se nejprve kamarády. Jejich kamarádství se netočilo jen kolem postele. Nikdy by s Chesterem neprobíral věci, jaké s Jonahem.

Jonah se uchechtl a i když Nathan nevěděl čemu, neptal se. "Chce to pravidla," řekl.

"Pravidla?"

"Když nepřekročíš pravidla, nemůže se stát, že se stane něco, co nechceš," vysvětlil Jonah. "Já si jedno už určil. Teď jsi na řadě."

Nathan si nikdy s nikým pravidla neurčoval. Nikdy ho to ani nenapadlo. Nebyl přece jen tohle špatný nápad? Jonah tohle nikdy nedělal, co když se naprosto spálí?

"Nevím, co bych dal jako pravidlo," řekl upřímně. "Asi jedno kolo nehraju. Jsi na řadě."

"Okay. Mám ještě druhý. Nebudeme ani jeden spát s nikým jiným, jinak je konec," řekl rozhodně. Ta jistota v jeho hlase ho až překvapila. Stejně jako jeho požadavek.

"Ale-"

"Jde mi o jednu prostou věc, Nathane. Bezpečí. Nemoci. Svět je zlý místo," zasmál se. Nathan tak najednou pochopil. Dávalo to smysl a od Jonaha? Dvojnásobný. "Jsi na řadě, jestli tě už něco napadlo."

"Jedno mě teď napadlo. Nikdo v práci o tom nesmí vědět. Vyvolalo by to zbytečný otázky, zbytečný trapný situace-"

"Chápu," přerušil ho Jonah. "Souhlasím. Taky jsem to chtěl navrhnout."

Nathan se usmál. "Jsi na řadě."

Jonah nasucho polkl. Přerušil oční kontakt. "Mám poslední. Když někdo z nás začne k tomu druhému-" Zastavil se uprostřed věty. Začal znovu. "Když k tobě začnu něco cítit, ukončím to taky. Máš ještě nějaké pravidlo?"

Nathanem projel zvláštní pocit, když se Jonah opravil. Protože tak se mu přesně prezentoval, že? Spí s lidmi bez jakéhokoliv očekávání. Nezamilovává se. Jak řekl Chester, byl bezcitný. Takže scénář, že by Nathan začal cítit něco k Jonahovi, přece neexistoval. Proto to stáhl jen na sebe.

"Taky mám poslední," řekl nakonec. "Když já k tobě začnu něco cítit, je konec."

Jonah se na něj letmo podíval a uchechtl se. "Jako by to snad bylo možné," zamumlal a už nenechal Nathana odpovědět, protože už se překulil nad něj, obkročmo si sedl na jeho stehna a začal si sundávat triko. 

"Vážně si nechceš ještě rozmyslet to líbací pravidlo?" zkusil to Nathan.

"Ne. Na tom trvám ze všech nejvíce," řekl, když odhazoval triko pryč. 

Nathan se taky posadil. Jonah mu sundal triko. Nathan ho za to obdarovával polibky na hrudi. To jediné totiž mohl. 

Tak se to tedy stalo. Nathan se nejprve bál, že to jejich kamarádství ohrozí, že se Jonah bude chovat divně, že si v práci někdo všimne, ale opak byl pravdou. Jonah ho překvapil na plné čáře. Vše bylo na chlup stejné až na těch pár večerů, kdy se oddali sobě navzájem. Kdy Nathan v duchu nadával, že ho nemůže políbit. Ale časem ta potřeba vymizela. Zvyknul si na to, že líbání bylo passé. A musel přiznat, že to opravdu tvořilo takovou tu hranici, aby se to nestalo příliš osobní.

Proto ho překvapilo, když ucítil zvláštní pocit, jakmile mu Jonah oznámil, že si konečně našel byt, který si mohl dovolit. 

Ten den přišel Nathan domů s kotětem. Bylo to nečekané hlavně z toho důvodu, že šel jen koupit těstoviny do obchůdku na konci ulice, zatímco Jonah zůstal na bytě. Vrátil se s kotětem a bez těstovin. 

Ho samotného jeho rozhodnutí nepřekvapilo. Byl složitý člověk s impulzivními nápady, které se později třeba nejevily jako ty nejlepší. Ale co mohlo být špatného na tom, že zachránil osamocené kotě na ulici? Přece ho tam nechat nemohl.

To Jonah neměl tolik porozumění. "To nevypadá zrovna jako těstoviny, Nathane. Těstoviny nemňoukají," řekl jako první, když se Nathan mlčky objevil vedle něj s kotětem v ruce. A to se na něj ani nepodíval.

Nathan jeho poznámku ignoroval. "Jaký navrhuješ jméno?"

"Já? Já s tou kočkou nechci mít nic společnýho."

"S kocourem," opravil ho Nathan. "Myslím, že je to kluk."

"I tak," zdůraznil Jonah. "Asi je jen dobře, že se mi dneska ozvali z bytu. Od příštího týdne mám kde bydlet," oznámil mu a radostně se usmál. "Dobrý, ne?"

"Fakt? To je skvělý," zareagoval ihned Nathan. "Jaký byt?"

"Ten, co jsem ti ukazoval asi tři dny zpátky."

"Ten bez balkónu?"

Jonah protočil očima. "Ne, ten po tom."

"Ten si už nepamatuju."

"Samozřejmě, že ne," uchechtl se Jonah. Nechal Nathana, ať na to přijde sám. A on přišel. Vzpomněl si na to, že jakmile mu Jonah začal ukazovat druhý byt, pro Nathana byl čas na jejich výhody. 

"Promiň," odpověděl pobaveně. Proti Jonahově vůli mu položil kotě do klína a než stihl zareagovat, sebral mu počítač s nabídkou jednopokojového bytu a utekl k posteli..

Prohlédl si ho. Byl hodně podobný tomu Nathanovu. Kupodivu nebyl ani tak daleko, jen pár ulic. Když vzhlédl, aby ho Jonahovi ohodnotil, všiml si, že Jonah se nepohnul ani milimetr od toho, co mu Nathan položil kotě do klína.

"Vypadáš, jako by se ti tam pokadilo," poznamenal Nathan.

"Já jen nejsem zrovna zvířecí typ," přiznal Jonah, jeho pohled upřený na kotěti.

"Neříkej, že se ho bojíš." Nathan se musel zasmát. 

"Nebojím! Jen... Dej to ze mě pryč. Prosím," požádal ho zoufale. Nathan odložil počítač stranou a se smíchem k němu přešel. Vzal si kotě zpátky k sobě a dřepl si vedle Jonaha. Jelikož spalo, položil si ho do jedné dlaně, druhou rukou vzal tu Jonahovu a donutil ho si ho pohladit. 

"Naprosto nevinný stvoření, vidíš?"

"A to si ho jako necháš?" zeptal se Jonah.

"Asi jo. Našel jsem ho osamocené na ulici. Bylo mi ho líto."

"Samozřejmě."

"Jak jako samozřejmě?" ohradil se Nathan.

"Mě to u tebe naprosto nepřekvapuje, abych pravdu řekl. Tvá hlava musí být plná náhodných nápadů a impulzů."

Nathan se pousmál, protože to bylo přesné. A jeden impulz ho ovládl i v tu chvíli, kdy poprvé přerušil jedno pravidlo. To zásadní, pro Jonaha nejdůležitější.

Protože ho políbil. A ani v nejmenším ho nepřekvapilo, když ho Jonah odstrčil, sotva se jejich rty dotkly. "Nathane-"

"Promiň, promiň. Jen jsem to chtěl zkusit, jestli jsi nezměnil názor," řekl. Protože i když už si na to zvykl, stále by to uvítal.

"Nezměnil. Je to pravidlo," řekl Jonah nepřítomně. A Nathan hned poznal, že to podělal. Nemohl zkoušet. Nemohl to brát na lehkou váhu, jak to teď udělal. Jonah to pravidlo určil z nějakého důvodu. A i když ho Nathan neznal (ale opravdu by chtěl), měl se toho zkrátka držet.

"Musím jít," zamumlal Jonah rychle. "Kavárna. Za chvíli mi začíná směna."

"Za hodinu a půl," namítl Nathan, ale Jonah už byl na nohách. Nathan opatrně odložil kotě stranou a narovnal se. "Jonahu, promiň. Já jen... přál bych si, abys se mnou mluvil. Abych tě mohl lépe pochopit."

Jonah se na něj jen letmo podíval. "Já o tom mluvit nechci. Ještě ne," odpověděl, pobral si věci a do pár sekund byl pryč. Nathan si povzdechl. Rozhlédl se po místnosti, zaznamenal Jonahovy věci. A v tu chvíli ho zamrzelo, že se bude stěhovat pryč.

♥

nějaký návrhy na jméno pro kocoura? shoot