𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Nathanův byt byl přesně takový, jaký by ho Jonah od něj očekával. 

Na těch pár metrech čtverečních, se kterými by si normální člověk nevystačil, se rozprostíral celý jeho život. Byl tu keramický kruh, byly tu hromady knih, byly tady pokusy o malbu, vybavení pro nejrůznější sporty, malá zásoba vína, dokonce i něco, co vypadalo jako tatérský strojek, zkrátka všechno.

Nathan stále držel Jonahovy peřiny, které odhodil na postel. Jonah se rozhlédl. Nebyl tady žádný gauč, na kterým by mohl spát. Jen jediná postel. Tedy, matrace. 

"V té kavárně byla aspoň lavička, na který jsem mohl spát," podotkl Jonah.

Nathan začal uklízet věci na jedné ze dvou židlí u malého stolku v rohu, nejspíš, aby si měl Jonah kam sednout. Kývl do rohu na matraci. "Tohle je postel. Seznamte se. To jsi spal u sebe v bytě na lavičce?"

Jonah lehce protočil očima. "Ne. Ale znáš to, jako slušná návštěva nejrpve nepředpokládám, že budeme spát v jedný posteli, i když tady není očividně kde jinde spát."

Nathan se uchechtl. Nic na to ale neříkal a ukázal na nenápadné úzké dveře u vchodu. "Tam je koupelna, jestli si chceš dát sprchu. Ručníky jsou pod umyvadlem, nemusíš tahat svůj."

Jonah zaparkoval svůj obrovský kufr hned u dveří. Neměl moc věcí. Stále toho měl hodně u mámy a jeho původní plán bylo vše vystěhovat. No, ve svém prvním bytě se moc dlouho neohřál a už z něj byl bezdomovec. 

Nabídku sprchy samozřejmě odmítnout nemohl, a tak se osprchoval. Když vylezl ven, všiml si, že Nathan narovnal peřiny na jeho posteli a na polo rozpadající se noční stolek vedle položil dva hrnky s čajem. Hrnky, které očividně sám dělal.

Jonahovi se jeho práce líbila. Navíc mu přišlo, že odrazovala jeho osobnost. Došel tedy do rohu, kde měl keramický kruh a pár hotových výrobků a jeden hrníček vzal do ruky. "Co za něj budeš chtít?" zeptal se.

Nathan vzhlédl od čehokoliv, co dělal v mini kuchyni. Když uviděl Jonaha u keramického kruhu, ušklíbl se. "Ptáš se, jako bys jako moji odpověď očekával sex nebo něco podobného."

Jonah se uchechtl. "Dobře, kolik za něj chceš?"

Nathan se opřel o linku a ruce si složil na prsou. "Co když ale řeknu, že sex?"

Jonah se na něj pobaveně podíval, ale i když na Nathanově obličeji hrál úšklebek, něco mu říkalo, že to myslí vážně. To, jak nepřerušoval oční kontakt a sledoval Jonaha... užíval si to. Užíval si, jak uváděl Jonaha do rozpaků.

"Znervózňuju tě," řekl úplně stejně jako před pár dny. "A teď opravdu nezapřeš, že jsem to já."

Jonah si nadal, že musí kolem Nathana více hlídat svou řeč těla. Stačil jeden nejistý pohyb a Nathan o něm věděl úplně všechno. Nechápal, jak to dělá. 

Vzpamatoval se. "Jdu spát," oznámil mu a hrnek položil na své původní místo. Nathanovy poznámky ignoroval.

"Takže nic nebude?" ozvalo se z kuchyně znovu.

"Takhle to děláš? Prostě to lidem na rovinu řekneš a máš je?" zeptal se, protože ho to opravdu zajímalo. Kde stále Nathan bral lidi, se kterými spal? Jak to, že si získal naprosto každého?

"Jak vidíš, ne," odpověděl pobaveně. Pak ale mávnul rukou, došel ke keramickému kruhu a vzal ten hrníček, který Jonah držel, do ruky. "Klidně si ho nechej. Ale umím lepší. Můžu ti jeden udělat."

A tak Jonah místo spánku sledoval, jak mu Nathan tvoří hrníček na míru. Hlína se mu dostala snad všude - na oblečení (i přes to, že měl zástěru), na obličej, do vlasů. Jonah si tak raději udržoval odstup, protože nechtěl to schytat taky. 

Vyžádal si jeden z těch hrníčků, které měli v kavárně a za chvíli byl na světě. "Musím ho nechat uschnout, pak do pece. Pak namalovat a do pece znovu. Až pak ti ho můžu dát. Což asi nevadí, protože asi se tady nějakou dobu zdržíš, co?"

Jonah pokrčil rameny. "Nevím. Snad něco najdu co nejdříve."

Nathan odložil hrníček stranou a sundal si zástěru. Povzdechl si. "Řada se sprchou je na mně. Každopádně," podíval se na Jonaha, "nedělej si moc starosti s tím bytem. Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš potřebovat," řekl a vypařil se do koupelny.

Jonah měl pohled upřený na hrníček na parapetu, který bude za pár dní jeho. Který mu Nathan speciálně udělal. O půl dvanácté. Po tom, co si ho doslova nastěhoval do bytu. Jak mu to mohl oplatit?

Odtrhl pohled od hrníčku a přesunul se k matraci na zemi. Nathan jeho peřiny dal do rohu, tak si tam také lehl. Uvítal by sice větší matraci, když už na ní měli spát oba, ale mohlo to být taky horší. 

Byl ještě vzhůru, když Nathan vyšel z koupelny. Hned si to zamířil k posteli a vlezl pod vlastní peřinu. Jonah ležel na zádech, a tak viděl, jak se Nathan otočil k němu.

"Dělal jsem si srandu," řekl Nathan tiše. "S tím sexem. Já jen abys nebyl mnou pohoršený."

Jonah se pousmál. "Nejsem. Možná jen trochu."

Nathan se krátce zasmál. "Nespím s lidmi, pokud si nejsem jistý, že ví, aby ode mě více neočekávali. A přijde mi, že ty jsi ten typ člověka, co na tohle není."

Jonah se zamračil. "Na co?"

"Jednorázovky. Kamarádství s výhodami. Takovýhle věci."

Samozřejmě, že měl Nathan pravdu, i tak měl ale Jonah najednou potřebu se bránit. Proč měl pocit, že by na něj Nathan shlížel shora, kdyby to přiznal? Vždyť sám nevěděl. Nikdy to nezkoušel.

"A to si myslíš proč?"

"Zdáš se mi jako ten typ, co nejprve pozve někoho na tři rande, než vůbec proběhne první pusa. Na pátým se možná už zeptáš, jestli spolu budete chodit. Sex? Ten až tak u desátýho rande, když se budeš cítit odvážně."

Jonah k němu trhnul hlavou. "Utahuješ si ze mě."

Nathan se zasmál. Jeho smích by byl nakažlivý, kdyby si tady Jonaha nedobíral. "Možná trochu," přiznal. "Ale neříkej, že mám pravdu. Viděl jsem, jak jsi reagoval, když jsem to navrhnul. Je to pro tebe něco úplně jiného, neočekávaného. Cizího."

"Jak si můžeš být vůbec jistý, že bych se s tebou vůbec vyspal?" Narážel na sexualitu. Nathan moc dobře pochopil, že narážel právě na to.

"Thea mi řekla, že jsi bi. Tak jsem zkusil rozhodit sítě."

"Říkal jsi před chvíli, že sis dělal srandu."

"Jakoby jo. Ale nebránil bych se tomu. Nikdy se tomu nebráním," odpověděl.

Nespouštěl při tom z Jonaha pohled. Jeho oči byly jako past. Už jen proto, že měly tak netradiční barvu - šedo modrou. A Nathan jich plně by užíval. 

"Jednorázovce nebo kamarádství s výhodami?" zeptal se Jonah, čímž překvapil i sám sebe.

"Jsme kolegové. Nevím, jestli bychom zůstali u jednorázovky. Copak, projevuješ snad zájem?" zeptal se zase s tím přiblblým úšklebkem na tváři.

Jonah odvrátil pohled. "Ne," odpověděl, celé své tělo schoval pod peřinu a obrátil se na bok tak, aby mu byl zády. "Nulový zájem."

Uslyšel, jak se Nathan uchechtl. "Říkal jsem, že na to nejsi. Chápu to."

Málem se otočil. Málem mu řekl, co se stalo s jeho rodinou a proč mu něco takového teď přišlo naprosto nereálné. Proč měl pocit, že sebemenší dotek by ho vrátil do té chvíle, kdy se vše pokazilo.

Do té chvíle, kdy se rty opilého přítele jeho mámy přitiskly na ty jeho připraveny si vzít mnohem, mnohem více. 

♥

oh shit, kamawádi, já už to cítím. jak mě to začíná zase neuvěřitelně bavit. nemůže. mám před sebou ještě šest zkoušek hhhhhh

i love them already tho. snad je lavjujete taky