𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Jonah poprvé přišel do jeho budoucí nové práce jen jako zákazník.

Samozřejmě o Two Romeos už slyšel. To bylo ale vše, pouze slyšel. Nikdy tam nebyl, nevěděl, jakou mají kávu. On totiž slyšel o hodně kavárnách v okolí, tak to zkrátka měl, když kávu miloval. 

Tahle kavárna nebyla nijak výrazná. Byla schovaná v postranní uličce a lidé z hlavní ulice do ní chodili jen tehdy, pokud si všimli cedule. Když ale Jonah vešel, okamžitě se zamiloval. 

Nejen že miloval, jak kavárna vypadala - měl slabost pro viditelnou cihlu v interiérech -, ale měli i výbornou kávu a zákusky. 

Jenže nechtěl dělat unáhlená rozhodnutí. Neptal se, jestli náhodou někoho nehledají. Měl v plánu navštívit ještě další tři kavárny a zkusit, jak se mu bude líbit tam.

Proto se s dívkou u pultu jen rozloučil a nic se jí neptal. Přesto se v kavárně objevil hned na druhý den, protože byl až moc zklamán jednou, kterou navštívil ono ráno. 

Sedl si na stejné místo jako den předtím. Měl ten luxus, protože moc lidí tady nebylo. Jonah na tohle vůbec zvyklý nebyl. Jejich kavárna vždy praskala ve švech a museli lidi někdy i odmítat.

Znovu si prohlížel ten krásný interiér plný knih a estetických lamp, když na stole před ním přistálo menu. Jonah se vzpamatoval a přesměroval svou pozornost na kluka, který se mu už omlouval, že mu trvalo přijít s lístkem. Jonah byl překvapený. Přísahal by, že to nebyla ještě ani minuta.

"To je dobrý," vyhrkl rychle. "Mám stejně vybráno. Latté a pistáciový croissant, prosím."

Nathan, jak mu stálo na jmenovce, se na něj překvapeně podíval. "Oh, dobře. Hned to bude."

Jonah si vytáhl knížku. Snažil se nevypadat jako někdo, kdo soudí každý kout této kavárny, protože by tu chtěl možná pracovat. Bylo to naivní, vždyť ani nevěděl, jestli někoho hledají. 

Croissant mu přinesla Thea, jak se z jmenovky dočetl. Ani ne o minutu později u něj byl opět Nathan a položil před něj kávu s labutí na pěně. Musel se pousmát. 

I když to opravdu neplánoval, strávil tam skoro tři hodiny. Nechtěl se vracet domů, ale měl v plánu se ještě stavit alespoň v knihovně. Místo toho tam ale jen seděl, místy četl, místy sledoval dění v kavárně a pracujícího Nathana s Theou.

I když už byl téměř rozhodnutý, že se dnes na práci zeptá, zapomněl na to v momentě, kdy přišel k pultu, aby zaplatil. 

"Všechno bylo v pořádku?" zeptala se ho Thea, zatímco mu na tabletu účtovala objednávku.

"Jo," neváhal s odpovědí Jonah. "Ta káva byla opravdu výborná."

Najednou se vedle něj objevil Nathan s plechem čerstvých brownies a začal je přendávat na talíř kousek u pokladny. "Obhlížíš konkurenci?" zeptal se.

Jonah se k němu překvapeně podíval. "Cože?"

"Jsi to ty, ne? Pracuješ v té kavárně, kde děláte ty krásný věci na kávu kousek od náměstí. Nemusíš se bát, my pro vás žádná hrozba nejsme," prohodil a přendal poslední kousek brownie na talíř. Pak se bokem o pult opřel, čelem k Jonahovi. "Jednou jsem u vás byl. Říkal jsem si, jestli jsi to ty."

Jonah se neubránil lehkému úsměvu. Přišel si najednou jako nějaká kávová celebrita. "Jo, jsem to já," přiznal. Už ale neříkal nic o tom, že tam skončil. Měl ještě týden směn, které musel dopracovat. "Ale ne, neobhlížím konkurenci. Jen... chtěl jsem nějaké klidnější místo na čtení."

"Čtení? Moc jsi toho nepřečetl na to, že jsi tady byl tři hodiny," opáčil Nathan a mírně se ušklíbl.

"Nathane," oslovila ho varovně Thea.

"Promiň, jsem neuvěřitelně všímavý. Až mě samotného to někdy štve," přiznal, jeho pozornost zase plně na Jonahovi. "Jen jsem si všiml, že jsi byl na dvacáté stránce, když jsem ti donesl kávu." Kývl ke knížce v Jonahově náruči, ze které čouhala záložka. "Nevypadá, že ses moc posunul.

Jonah podal Thee peníze, aby zaplatil za svou objednávku, pohled ale nespouštěl z Nathana. "Pravda. Ještě jsem trochu obdivoval interiér. Je to tady fascinující, také útulné."

"Tenhle styl se ti líbí? Vaše kavárna je pravý opak."

Měl pravdu. Kavárna, ve které doteď pracoval, byla maximálně minimalistická. Bílé zdi, bílé podlahy, pár detailů do dřeva. Jonahovi se líbilo hodně věcí, tohle nebylo vájimkou, ale na interiér této kavárny to zkrátka nemělo.

"To jo, ale taky to není moje kavárna," odpověděl.

Thea mu podala zpátky peníze na vrácení a omluvila se za Nathana, že ho otravuje. Jonah se na ni otočil a než stihl říct, že mu to nevadí, Nathan byl i s prázdným plechem od brownies pryč. 

Odešel taky. Tolik se bránil, aby se do kavárny nevrátil hned na druhý den a řekl si, že minimálně tři další dny tam nezajde. Ale nevydržel to. O dva dny později byl už nazpátek, tentokrát s jinou knížkou, kdyby tam náhodou byl Nathan, aby neměl poznámky, že se od jeho poslední návštěvy v knize vůbec nepohnul. 

Nebyl tak Nathan ani Thea. Byla tam ta dívka, na kterou narazil hned první den, co v kavárně byl. Opět se mu poštěstilo, aby si sedl na své místo a opět si objednal latté, tentokrát bez zákusku.

Nebyl v kavárně ani deset minut, když se prudce otevřely dveře kavárny kolem něj proletěl Nathan k dívce u pultu, která jmenovku neměla. "Co se stalo?" zeptal se jí. Jonah seděl dostatečně blízko baru, aby slyšel každé jejich slovo zřetelně, i když dívka mluvila tišeji.

"Přišel ráno zase opilý. Naštěstí tady byla Irina, okamžitě dostal padáka, ale stihl toho tolik porozbíjet. Myslím, že nemáme dostatek hrnků, možná i talířky-"

"Jak to jako porozbíjel?" přerušil ji Nathan. Když se Jonah nenápadně podíval jejich směrem, viděl, jak si nasazuje zástěru. Přišel pracovat, ne jen tak.

"Když mu Irina řekla, že končí, prostě tím tady začal házet," odpověděla dívka, očividně stále trochu rozrušená z celé té události. 

Když se Jonah podíval jejich směrem znovu, Nathan dívku objímal a utěšoval ji. "Už jsem tady a pomůžu ti," řekl. Pak ji od sebe odtáhl. "Říkala Irina ještě něco?"

Dívka přikývla. "Máme na dveře pověsit, že někoho hledáme. Taky jestli bys jí nemohl napsat své časové možnosti, potřebujeme vyplnit jeho směny po zbytek měsíce."

Do té chvíle se cítil i trochu blbě, že odposlouchával, v ten moment se to v něm ale obrátilo. Dopil na ex svou kávu, sbalil si věci a přešel k baru, aby zaplatil. Nathan si ho vůbec nevšímal, automaticky přešel k nádobí a začal ho umývat, zatímco dívka přešla k Jonahovi.

"Budete chtít zaplatit?" zeptala se.

"Ano. A taky vám ušetřit práci. Měl bych zájem o místo tady."

V tu chvíli se Nathan otočil a zatvářil se překvapeně. Jonahovi bylo jasné, na co myslel. Proč zrovna on, někdo, kdo pracoval v jedné z nejlepších kaváren ve městě, se hlásí o místo někde jinde?

Dívka se obrátila zmateně na Nathana. "Uhm, myslíš, že-"

"Hledáme někoho na plný úvazek," přerušil ji Nathan, jeho pozornost na Jonahovi.

"Já vím," odpověděl rozhodně Jonah.

Nathan vypadal, že přemýšlí. Nejspíše ho lákalo se zeptat na jeho kavárnu, ale nakonec to neudělal. Místo toho mu podal ubrousek a tužku od pokladny. "Okay, tak nám napiš kontakt na sebe. Dám vědět manažerce."

Jonah shlédl na ubrousek, který před něj Nathan položil. "Půjde na to vůbec psát?"

"Si piš, že půjde. Odzkoušeno milionem lidí ve formě flirtování," opáčil Nathan.

Jonah se uchechtl a naškrabal své telefonní číslo a jméno sotva čitelně na ubrousek. Pak ho podal Nathanovi. "Dík, přidám si ho do sbírky..." Shlédl na ubrousek. "Jonahu."

"Bude mi potěšením," odpověděl. Pak zaplatil a kavárnu opustil.

Hned na druhý den mu zavolala Irina, manažerka kavárny. Měl tu práci. 

♥

had an idea, kavárna z prologu se jmenuje two romeos nově, ne a cup of art, okay :D

každopádně tady máte tedy jednu pořádnou kapitolu, bye, jdu se učit