Jela jsem od něj bublal ve mě vztek. Co si o sobě sakra myslel? Jak si něco takového mohl dovolit?
Semafor a já musela šlápnout na brzdu.

Červená.

,,To je typický."zavrčela jsem frustrovaně a bouchla do volantu. V momentě kdy se potřebuju co nejdřív dostat pryč mi naskočí červená.

Ta samá barva jako mají jeho očí když je vytočený do běla. Viděla jsem jí na něm jen párkrát ale vždy to ve mě vytvořilo rozporuplné pocity.

Na jednu stranu jsem se ho s těma očima bála. Přece jen není normální aby měl člověk karmínové oči.  Zároveň mě ale něco na tom pohledu vzrušuje. Ten nádech nebezpečí i to vědomí,že on nikdy nebude nebezpečný mě.

Oranžová

Tu barvu mají podle tebe moje jantarové oči, když se na tebe opravdu naštvu. Když mě vytočíš na nejvyšší úroveň.
Pamatuju si na ten den kdy jsi mi řekl pravdu. Tehdy jsem neskutečně zuřila a ty ses mi smál když jsem byla svými pěstmi do tvé hrudi.

,,Ty nejsi bojovník ani Amazonka, kotě."řekl jsi mi ale tvá vědomost asi není vševědoucí, protože jinak by jsi věděl,že přesto všechno jsem ti nechtěla ublížit. Tobě ne.
Ale ty jsi dokázal ublížit mě a to velmi.

Zařadila jsem jedničku a chystala se vyjet.

Zelená.

Rozjela jsem se a v ten moment se ozvala rána jako z děla. Nějaký idiot v dodávce jel na červenou a napral to do mě ze strany spolujezdce. Natlačil mě na sloup a přes něj na barák vedle.
Poslední co jsem viděla byla moje krev na předním skle i airbagu a červený bok toho pitomého auta vedle.

Tak tohle je můj konec.
Je trošku absurdní ,že mě zabije nějaký debil na křižovatce po tom co všechno jsem už přežila. Na druhou stranu takový život přece je, absurdní a nepředvídatelný.

*          *          * 

Když jsem znovu byla schopná vidět zvedl se mi žaludek. Tolik bílé jsem neviděla ani v nemocnici. Vše bylo načechrané a obentlované zlatou až to bylo k pláči.

Stala jsem na cestě z bílého mramoru tak vyleštěné,že byl zázrak při mojí šikovnosti neuklouznout a nezlomit si vaz.
Překvapivě jsem bez úrazu došla až k opravdu obrovské zlaté bráně.

Nebyla to ovšem obyčejná brána, to jsem tu asi opravdu nemohla čekat. Tak přehnaně zdobená nebyla ani ta nejpřepatlanější stavba z období baroka.
Prostě kýč jak bič.

Další na co mi padl pohled bylo moje oblečení. Byla jsem oháklá jak nějaká modelka nebo herečka v reklamě, taková která představuje bohyni. Takže děs, rozhodně pro mě jelikož běžně nenosím ani šaty či sukni. Musím vypadat jak nějaká barbie.

S velkým odporem, hlavně k mému ohozu, jsem se rozešla k té monumentální bráně.
Zastavila jsem těsně před ní a ozval se chór. Někoho by možná řekl,že zněl libě ale pro mě to bylo horší než kdyby vedle mě stála mrouskající kočka.

Otřásla jsem se odporem a prošla, při čemž jsem si připadala úplně nepatrně v porovnání s tou bránou.  Hned za ní stála taková budka z materiálu o jehož původu radši nechci nic vědět.

,, Přeji nádherný poslední pozemský den a první den nadpozemský. Upřímnou soustrast. Je mi opravdu hluboce líto vašeho úmrtí ale z té lepší stránky je mi čest vás přivítat v nebi.  Novém místě vaší působnosti." Spustila na mě blondýna,která ze všeho nejvíce připomínala nějakou recepční u velkých firem.

,,Do hajzlu!"ulevila jsem si vytočeně a svižně překonala tu vzdálenost mezi námi.,,Jak jako kurva v nebi?!"

,, Mírněte svůj slovník slečno, tady nejste v žádné zapadlé putyce. Jste v domě božím kde každá jeho ovečka se dočká spasení a čeká jí věčný život. Plný spokojenosti a hojnosti."řekla se sladkým úsměvem a zněla jako by mi snad dělala službu v téhle sluníčkovské zemi.

,,Nebudu se mírnit. Já tady nemám co dělat. Nepatřím do tohodle svatouškovské díry jejíž jediný cíl je buzerovat každého v okolí."zavrčela jsem a probodla jí pohledem. Nejsem žádný slušňák a rozhodně žádná poslušná ovečka která je vyklepaná aby se vůbec dostala do nebe a nic z toho života nemá.

,, Alex Gloss, narozená prvního května. Ničím jsi se neprovinila. Dokonce jsi dobrovolník v útulku a svou profesi řidičky u záchranky taky vykonáváš velmi zodpovědně. Zachránila jsi nespočet životů."řekla dotčeně,že jsem si dovolila zpochybnit jejich administrativu.

Pro krista, ta blondýna je neuvěřitelně nabubřelá. Jako kdyby se nemohla nikdy zmýlit.

,, Neber jméno boží nadarmo!"zahřmělo celou , asi nejde říct místností když tam nebyli žádné zdi, tedy spíš celým prostorem.

,,No super, ono mi to kontroluje i myšlenky."povzdechla jsem si a zoufale si prohrábla vlasy.
Já sem nechci.

Možná jsem první osoba v historii co nechce do nebe ale mě je to jedno. Já sem nepatřím. 
Vždyť sem by mě ani on nemohl chodit navštěvovat a hluboce pochybuju,že tady vůbec chápou význam slova sex.

Zavřela jsem oči a odhodlala  se k něčemu co se zapřísáhla,že v životě neudělá. Jenže můj život už skončil a hlavně je to jediná možnost jak se dostat z téhle noční můry.

,,Zkus jiné jméno."řekla jsem kapitulačně a opřela se rozhodně dlaněmi o desku jejího stolu.,,  Kassiopea Thálie Shady, narozená prvního dubna."

Její blankytné oči se rozšířily šokem a úplně ztuhla. Našla úplně jinou stránku a celou dobu záporně kroutila hlavou.

,,To není možné.....

Já nedělám chyby......

To není pravda....."skučela a očí jí lítaly po řádcích téměř nadzvukovou rychlostí jak se snažila vstřebat veškeré informace co získala.

,, Očividně tu opravdu nikdo není vševědoucí." Uchechtla jsem se dobíravě a pobaveně kroutila hlavou.

,,Ale to neznamená,že se odtud dostanete. Úplně by mi zkazilo renomé kdybych měla v práci takový kaz. Vždyť vy jste kriminální živel první kategorie. To ale neznamená, že se kvůli vám nechám připravit o své skvělé místo."řekla naoko nadřazeně a nabubřele pozvedla bradu i ten svůj špičatý nosánek.

Zavrčela jsem výhružně a za předek té její róby si jí přitáhla k sobě tak těsně,že musela cítit můj dech na tváři.

,,Tak teď mě poslouchej ty Káčo, je mi úplně u prdele co si myslíš nebo jak moc ti to zkazí jméno u šéfa. Teď uděláš přesně to co chci nebo ti to tady obrátím vzhůru nohama. Ale nejenom tenhle tvůj kamrlík ale celé nebe." Vyštěkla jsem rozzuřeně a nepochybně jsem měla oči v odstínu ohně.

Poznala jsem to i podle toho,že ta čůzá zbledla jako stěna a začala se klepat jako ratlík.
Normálně by mě to asi uklidnilo a měla bych z toho takový ten správný pocit ale teď mě mohl uklidnit jen jediný člověk a toho by  do nebe stoprocentně nepustili.

,,Tak co chcete Kassiopeo?"zeptala se opatrně a bylo vidět,že je velmi ostražitá.

Už očividně pochopila kdo tu má návrh i přes to co mám na sobě a že ona tu není ten kdo má právo poroučet.

,,Kasey,"odmávla jsem zamítavě tu Kassiopeu a pustila jí. Stále jsem se jí ale pevně dívala do očí. ,,Chci stále zůstat jedním z tvých andílků ale odmítám zůstat tady v nebi."řekla jsem vážně.

,,Asi nechápu..."řekla trochu zahanbeně a kroutila se pod mým pohledem.

,, Bože, holka ty jsi případ."řekla jsem nevrle a chytila si kořen nosu. Úplně ignorovala opětovné upozornění o božím jménu.,,Zůstanu zaevidována tady ale přeřadíš mě do pekla a je mi jedno jak to uděláš. I kdyby si to svedla na výměnný pobyt. Pošleš mě do pekla ale nechci být jedním z trestaných."

,,Tohle přece nemůžu. To je proti pravidlům."zamítavě vrtěla hlavou a já jí pobaveně sledovala.

,,Je to buď a nebo. Nic mezitím není."řekla jsem s ledovým klidem a založila si ruce na hrudi. Opravdu mě baví sledovat jak se kroutí pod tím tlakem.

Ocitla se mezi mlýnskými kameny.
Z jedné strany to byla touha po vlastním dobrém jménu, protože si nechtěla zkazit jakou má teď dobrou pověst.

Z druhé strany to byly pravidla nebe i boha o tom jak to má vypadat. Co se má jak dít, jak se má kdo chovat a hlavně kdo se může s kým stýkat.

Zoufale se zadívala do mých očí a já se na ní jen vítězně ušklíbla.
Opravdu nebylo tak těžké jí ovlivnit. Už teď jsem zlomila její odhodlání a ona udělá přesně to co chci.

Tyhle typy opravdu nikdy nemají velkou vlastní vůli.
Jsou to pouze stíny svých pánů a šéfů. Neudělají nic bez jejich vědomí a když už ano tak jen aby se udělali lepší.
Jen ve jménu zlepšení vlastního statusu.
Svým způsobem je to docela roztomilé. Je jako ztracené štěně co přilne k prvnímu co se o něj stará.

A tohle štěně má smůlu,že ona s  bezpáteřními červy nema moc trpělivosti ani slitování.

Ona musí zkrátka pochopit,že já jsem tu ten šéf. Nebudu se nikomu přizpůsobovat. Nejsem ten typ co poslouchá pravidla.

Vlastně už teď lituju toho svého zmetka co mě bude bude mít na starost.

*          *          *

Vyšší černovlasý mladík rozrušeně vstoupil do temné místnosti a při bližším pohledu by byly krásně vidět jeho červené oči.  Měl na sebe neskutečný vztek.

Do teď seděl u postele svého koťátka. Kdyby věděl,že takhle vystřelí ze svého bytu po tom co jí to řekne a pak jí takhle sešrotují na křižovatce nikdy by s tím tématem ani nezačal.

Připadal si tak bezmocný když seděl u jejiho lůžka, držel její ledovou ruku a sledoval tu bledou tvář co tak miloval.
Věděl,že na ní nemá právo. Nikdy nepochopil jak se mu jí povedlo získat.

Ona byla křišťálově čistá dušička s velmi temperamentní povahou a on je hajzl první kategorie.

Ke všemu nestihl přijít včas aby jí zachránil. Kdyby se mu to povedlo mohl jí mít pro sebe ještě o pár let déle.
Takhle se bude muset smířit s tím, že o ní přišel.
Navždy.

,,P-pane?... K-kníže temnot?"zeptal se roztřeseně jeden čert. Očividně měl neskutečný strach ho oslovit.

,,Ano!"vyštěkl a zabodl do něj svůj rudý pohled.

,,Máte tu návštěvu, z-zhora."řekl roztřeseně a ukazováček zvedl aby naznačil odkud je ta návštěva.

,, Cože? Teď? Vždyť tu nikdo od nich nebyl už víc jak dva tisíce let."zavrčel frustrovaně. Teď neměl náladu na žádného svatouškovského zmrda co ho tu bude poučovat o tom jak se má chovat.
Jak má vést svou říši.

,, Andílek na vyměněm pobytu."řekl snad ještě vyděšeněji a sklopil pohled k zemi.

,, Děláš si ze mě srandu? "Výkřik a neúmyslně dal najevo jak ho to šokovalo.,, Který ten nebeský svatoušek by stál o to být zde?"

,,O-ona...je zde..."zašeptal a hned potom zazněl smích, který tak  miloval podbarvený dobromyslným pobavením.

,,Ale nech ho chudáka. On nemůže za to že máš mizernou náladu."řekla  s nevinným úsměvem a krokem šelmy se blížila k němu.

,,Alex?"zeptal se nechápavě a nespouštěl z pohledu  svou krásku. Nechtělo se mu věřit,že je zde a ke všemu vypadá stejně jako když jí vyděl naposledy. Rozedrané jeany, černé tričko s rohatou lepkou a okovaná bagančata.
Byla nádherná.

,,Co ty tady? Tedy, co tady děláš?"

,,To je mi tedy vřelé přivítání. Možná jsem měla zůstat u těch patlalů nahoře. Tam to byla jiná jízda. Třeba se tam radši vrátím."řekla se sladkým úsměvem a otočila se na patě.

Nestačila ale ani dojít ke dveřím a byla přitlačena na nejbližší zeď.
,,To se opováž!"zavrčel mi do tváře a jeho očí měli ten nejkrásnější červený odstín jaký kdy v životě viděla.

,, Danieli Darknessy, kdo ti dovolil mluvit se mnou tímhle tónem.  Tenhle způsob jednání si vyprošuji."řekla  naoko naštvaně a lehce ho praštila pěstí do ramene.,, Vzpomeň si jak to dopadlo minule když jsi mi chtěl něco nařizovat. Možná jsi vládce pekla ale já nejsem tvůj majetek."dodala varovně.

,,Alex Gloss, já tě miluju a už nikdy neudělám další takovou chybu po které bych tě mohl ztratit."řekl s úsměvem a políbil jí. Když se od ní odtáhl měli jeho očí už opět barvu hořké čokolády.
,,Stejně nechápu jak se ti povedlo sem dostat. "

,,Já pro změnu nechápu ten názor,že jste vševědoucí bytosti."řekla jsem nevinně a pohladila ho po tváři.,, Jméno které jsem nosila kdysi mi to zařídilo.  Kassiopea Thálie Shady, z toho důvodu by asi bylo vhodné aby se mi v pekle říkalo Kasey."

Překvapivě jí teď už to jméno nedělá takový problém když jí zařídil přístup  sem. Je až absurdní,že  jako bývalý grázl se zabouchla  do knížete temnoty.

Na druhou stranu je fajn,že jí prvně poslali tam nahoru. On totiž nemůže mít nic s nikým komu má vládnout.

Čert co tam byl do té doby se zakuckal a jako leklá ryba stále dokola opakoval její přezdívku. Očividně tu není zas taková neznámá.

,,No, když už jsem si zajistila místo ve tvé říši, myslím že by jsi mě mohl pozvat alespoň na hranolky. Od rána jsem hlady. "Řekla jsem provokativně a nevinně na něj zamrkala řasami.,,A taky tě miluju, ty můj rudooký pekelníku."