Pořád cítila ten chlad jako by se nic nezměnilo.

Za ruku jí držela nejdůležitější osoba jejího života. Kolem vyděla stěny z kamene ale před nimi byla rudá zář oblohy. Nevěděla co je čeká ale srdce se jí chvělo naději. Už nebudou sami. Tam někde před nimi je město kde naleznou své právoplatné místo.
Místo kam budou patřit.

Vlastně je to docela naivní myšlenka.
On chtěl jit tou nejrychlejší cestou k zámku co zářil v dáli. Ona ale už nemohla. Unaveně se složila do trávy. Nohy už jí dávno nemohli unést, vždyť už jdou několik dní téměř bez přestávky a ještě se jí poslední dobou špatně spí.
Trápí jí otravné myšlenky o minulosti i o budoucnosti.

,, Potřebuju chvilku, Declane."

,,Už zase? Charlotte, je to jen kousíček. Až tam budeme můžeš pro mě za mě prosedět a prodat několik dní."řekl trochu prosebně.

Byl až příliš nedočkavý dostat se tam, že pro tento okamžik úplně zapomněl na to co chce ona.

Povzdechla si a pak hrdelně zavrčela když jí plně došla jeho slova. Unavený výraz překryl vztek a ona do něj zabodla své tmavé oči barvy onyxu.

,,Neříkej mi Charlotte, jsem Charlie."vyštěkla a sevřela ruku v pěst. Neměl právo jí tak říct.

,,No jo, tak Charlie ale teď se přestaň válet a pojď. Jsme téměř u cíle."

Naštvaně vstala a rozešla se několik kroků před ním.

Proč jí to dělá?
Vždyť  ví jak je na to jméno háklivá.

Celou cestu nepromluvila ani slovo a uvnitř se třásla zděšením. Vypadalo to totiž,že mu to takhle vyhovuje.

Zastavili až u brány u města.
Tam je zajali stráže, protože dva jejich věku samotní bez rodičů.
To je podezřelé. Declan šel v podstatě odevzdaně bez většího odporu.

Narozdíl od ní. Ona se rvala jako lvice. Nenechala nikoho z nich má sebe jen sáhnout a teprve když jí slíbili,že se jim nic nestane a nebudou na ní sahat podvolila se a nechala se zavést za jejich vládkyní.

Zavedli je do sálu ke kterému se nejvíce ze všeho hodil přívlastek zlatý. V každém koutě byl kus zlata. Vázy se zlatou kresbou, zlaté rámy, křesla i zlata vlákna v koberci či závěsech. Všechno na všechny strany řvalo marnivost.

Když se ale podívala Declanovy do tváře její srdce pokleslo. On to tak neviděl. O to víc jí to bolelo. Bylo vidět jak je sálem okouzlen a ještě víc bytostí co seděla na trůně.

Jemná drobná slečna jejíž vlasy také připomínali zlato. Blonďaté lokny  jí volně lemovaly obličej plný jemných rysů. Jemné růžové rty a pomněnkové oči.  Celá byla přesně akorát. Jemná ale v jejich očích bylo prázdno. Žádné emoce, vřelé co nikoliv. Jako by jí na ničem nezáleželo.musela být tak v jejich věku. Patnáct či šestnáct.

,,Přeji vám příjemný den, co vás přivádí do mého království? Jsem princezna Lyla, ale většina mých poddaných mi říká květinová princezna."řekla s neskutečně přeslazeným úsměvem.

Charlie se z toho pohledu chtělo zvracet. Komu chce co dokazovat. Je jen další princeznou co kňučí celé dny jen kvůli tomu,že si zlomí nehet.

,, Krásná princezno, pokud smím být tak směli a odvážit se na vaši jemnou výsost promluvit. "Řekl Declane takovým způsobem až měla co dělat aby ho nešla profackovat.
Když nic jiného aby si uvědomil,že tahle princezna není holka pro něj.

,,Já se vás tázala, takže můžete ale je pěkné vědět,že i u takových toulavých mužů je na prvním místě slušnost k dámě a etiketa. Jste pravý gentleman."řekla nevinně a zachichotala se.

Musela odvrátit pohled. Oni tu spolu úplně bezostyšně cukrovali.  Úplně nechápala co Declena na té blonďaté husičce zaujalo. Není ničím zvláštní, žádné výjimečné vlastnosti nebo rysy.
Prostě tuctová princezna. Tak proč se na ní musí dívat jako by byla ta jediná.

,, Touláme se už celé měsíce možná i roky ve snaze najít místo kam bychom mohli patřit a doufáme ,že vaše krásné království by tím místem mohli být."řekl a přidal ten úsměv.

Úsměv o kterém se Charlie často zdá. To kvůli tomu úsměvu tak dlouho nespala, nedokáže usnout s myšlenkou,že se jí zdá o něm. Není to správné a to hlavně proto,že on o ní takhle nepřemýšlí a ani nepřemýšlel.

,,V tom případě je vám moje království plně k dispozici."řekla jemně a vstala ze svého trůnu. Několika kroky byla u nich a dívala se Declanovy do tváře.,,Musím ale protestovat. Já se vám představila ale vy mě necháváte v nevědomosti. Jak se jmenuje takový milý gentleman?"

,,Declan, výsosti."řekl s úsměvem a pro větší dojem se přední poklonil. Tohle je na ní vážně moc. Když se ta načančaná dámička otočila jejím směrem ušklíbla se.

,, Charlie."řekla prostě a nevěnovala jí sebemenší pozornost.

,, Charlie, to není úplně jméno pro dívku."řekla lehce pobouřeně.
Charlie se zasmála. Opravdu reaguje jako podle příručky.

,,Už jeden velký umělec řekl.
Co je vám po jméně? Co růží zvou i zváno jinak vonělo by stejně."řekla s hrdým úsměvem. 

Je to citát s jedné divadelní hry od autora z jiného světa. Kdysi dávno jeho tvůrčí múza vytvořila most a jeho skvělá díla se i v tomto světě dostala na výsluní.
Kvalita je kvalita .

,, Shakespeare, nečekala jsem že někdo jako..."začala s nevěřícím výrazem. Očividně byla v šoku. Čekala,že jsou jen hloupí vesničani bez jakýchkoliv vědomostí.
Typické.

,,Jako já, klidně to řekněte. Nevěřila jste že mám nějaké vědomosti."řekla trošku pobaveně ale hlavně byla naštvaná. Kdo té princezničce dovolil mě soudit? To ,že má na sobě jen záplatované šaty a je  celá od hlíny ještě neznamená,že s ní může jednat jako by nebyla nic.

,,Jsi drzá."řekla s úšklebkem ale v očích jí hráli pobavené jiskřičky. ,,Každý tu semnou jedná jako bych byla dokonalá a ve všem semnou souhlasí. Je osvěžující být v přítomnosti někoho komu nezáleží na tom co si o něm ostatní myslí. "

Zasmála se a podívala se Lyle do očí. ,,Máte pravdu výsosti, je mi úplně jedno co si o mě ostatní myslí. Je to jen jejich osobní názor a na mě to nemá žádný vliv. Odmítám se měnit podle toho jak kdo píská."řekla klidně a založila si ruce na hrudi.
Vlastně se teď ukázala i jako člověk.

,, Nechceš být mojí dvorní dáma?"zeptala se s nadějí.

Tohle pro ní bylo nepochopitelné ale svým způsobem jí to pobavilo.
Mohli by být kámošky, možná jednou až jí nebude vnímat jako konkurenci.

Na druhou stranu ona u Declana šanci nemá takže tu o nějaké sokyni nemůže být řeč.

,,Ne, pokud její výsost promine. Vždy jsem toužila stát se jedním z rytířů a z toho důvodu bych chtěla požádat. Jestli bych se ve vašem království mohla stát panošem."mluvila o poznání kajícněji.

Pokud by souhlasila byl by to neuvěřitelný posun k jejímu snu a pak by jí zbývalo jen se vlastní píli a snahou vypracovat a to pro ní není žádný problém.

,,Při tom co rytíři tvrdili o tom jak se snažili vás sem přivést tak mému království bude ctí mít takovou bojovníci mezi našimi rytíři. Jednou. Máš mé povolení stát se našim panošem."řekla s úsměvem.,, Samozřejmě za předpokladu,že si najdeš čas na čajové dýchánky s princeznou."

,, Máte mé slovo."řekla vážně a i ona se princezně poklonila ale s větším respektem než kdy komukoliv věnovala.
Má u téhle princezny dluh a je si ho plně vědoma.

,, Můžete jít."řekla princezna a mávla na znamení,že už tu nemusí dále setrvávat.
V ten den se cesty Declana a Charlie na pěkně dlouho rozešli. Byly nerozlučný ale teď se každý vydal za svým snem a tam už jeden druhého nemohl a ani nechtěl následovat.

Přesně za rok se opět tito tři lidé sešli v tomto sálu.

,,S mocí kterou mi jako královně s důvěrou svěřil lid je mi ctí tě pasovat na rytíře. Tvůj statečný a obětavý čin měl velký význam. Pro království a hlavně pro mě. Zachránila jsi život mě a stejně tak i mým rytířům. "Řekla královna Lyla obřadně a pozvedla meč.,, Charlotte.... Charlie přísaháš věrnost našemu království, královně a veškerým ideálům které představujeme?"

,,Tak přísahám." Odpověděla ve vší vážnosti. Tyto dvě slova se v tichém sálu nesly jako řev lva. 
Plochá strana meče se střídavě dotla jejich ramen.
Opravdu se to stalo.
Teď je oficiálně právoplatným rytířem.  Když směla vstát s hrdým úsměvem se rozhlédla.

Stál tam, mezi prvními a měl v očích hrdý výraz.
Ten samý co měla ona když byla přítomna výstavy jeho obrazů.  Dosáhli svých cílů. Když se jejich oči setkali bylo to jako by se viděli poprvé.

Její city ani za ten rok neztratili nic ze své síly. I když se snažil při každé práci na něj myslela.
Vždy ho měla plnou hlavu a i při tom hrdinském činu na něj myslela. Chtěla by na ni byl hrdý a hlavně jí trápila myšlenka,že mu nic neřekla když měla tu příležitost.
Chce aby věděl pravdu i za cenu ,že jí pak odvrhne.
Když skončili všechny oficiality a oni šli na oslavu přišel k ní.

,, Gratuluji Charlie, je to velký úspěch."řekl a tentokrát ten jeho dokonalý úsměvem věnoval jen jí.

,,Proč mě musíš takhle týrat?"zeptala se šeptem místo poděkování a podívala se mu do očí. ,,Každou minutu každého dne myslím jen na tebe a tvůj úsměv i když bych měla mít hlavu plnou svých povinností. Mučíš mě jím v každém snu."

,, Charlie...říkáš to co si myslím,že říkáš?"zeptal se opatrně ale v jeho očích bylo něco co tam do té chvíli neviděla.

,, Nejspíš, protože i když jsem s tím zkoušela bojovat nedokážu změnit fakt,že jsem se do tebe zamilovala."řekla s povzdechem a sklopila pohled.
Což ona nikdy nedělala.

Ucítila jeho ruku na své tváři a než se stačila nějak vzpamatovat cítila jeho rty na těch svých. Byl to jemný procítěný polibek. Veškeré myšlenky se jí v tu chvíli vypařily z hlavy a jediné co zůstalo byl on. Jeho chuť a její tělo ho vnímalo každou buňkou. Bylo to zkrátka dokonalé a o to hůř snášela když se odtáhl.

,, Charlie.."řekl omluvně a jí v ten okamžik vše došlo.

,, Hádám,že tohle má být tedy sbohem."řekla a i přes veškerou její snahu jí do hlasu pronikla bolest.

,, Charlie, mrzí mě to. Chtěl jsem ti dnes večer říct,že odjíždím.
Neplánoval jsem ,že se nám to takhle zkomplikuje. Když mé poblouznění princeznou pominulo myslel jsem, že na mě ta pravá čeká v cizině. Nikdy by mě nenapadlo,že by jsi měla zájem. To bych tu nabídku nejspíš nepřijal."řekl a ona věděla ,že mluví pravdu.
Na to ho už znala dostatečně.

,,Jdi. "Řekla tiše a mávla rukou na znamení,tě má jít pryč.
Poprvé za dlouhou dobu jí v očích pálili slzy ale ona je odmítá pustít do světa. Neudělá si takovou ostudu.,,Budu tady pokud se někdy rozhodneš vrátit."

,, Vrátím se, to slibuju."řekl jemně a políbil jí na čelo.

Není tak naivní aby si myslela,že by ho tam nemohla zlákat nějaká lepší partie. Přesto si pro dnešní večer bude udržovat tu naivní naději. Nebude si tím kazit radost z úspěchu. To může zítra. Opět sklonila pohled k zemi aby se nemusela dívat do jeho lítostivých očí.

,,Vrátím se."