Každého dobrého psa čeká někde ten JEHO člověk.
Říká se to a každé malé štěně tomu věří. Naivní myšlenka ale drží se jí dokud jim zbývá alespoň kapka naděje, jenže čím je pes starší a má více zkušeností tím méně si jí je schopen udržet.
Ovšem nejméně naděje je většinou v útulcích, protože když se tam pes několikrát vrátí přijde o veškeré iluze. Nejenom o naději.

Jeden takový  útulek stál u lesa. Byl už starší ale pořád se uměl o své obyvatele náležitě postarat.
Dnešní ráno ale nebylo jako ty před ním. Celý areál jako by čekal se zatajeným dechem a pak tu byl on.
Z nezastrčenějšího kotce zadunělo zívnutí, které se tichém ještě umocnilo.
Jeho obyvatel tu byl ze všech nejdéle. Sice si ho čas od času někdo adoptoval ale vždy ho nakonec vrátili.
Takže to nakonec majitel vzdal.

,,Už je to tu zase."povzdechl si a překryl si oči tlapou. ,, Nesnáším ráno a lidí mam rád ještě míň."

,, Nedělej z toho takový drama."řekl jeho soused z vedlejšího kotce.

,, Víš,že se docela těším až se tě zbavím, štěně? Bude tady konečně klid."řekl nevrle a protáhl se až to v něm strašně zakřupalo.

,,Fuj, to je nechutný."ušklíbl se a zakroutil hlavou.

,,Buď rád,že to byly jen klouby."
Byl z toho života už unavený ale tohle štěně je ještě horší. Přišel sem před rokem a od té doby jen prudí.

,,Pravda,"poznamenal odevzdaně a pak se rozštěkal jako šílenec.

Už si pro ně jdou.
Odvedou je na dvorek aby si je lidé mohli lépe prohlédnout, ale ve své podstatě to funguje oboustranně.  Oba si sedli ke kraji a pozorovali lidí co sem přišli s úmyslem si odvést psa.

,,Co tamhle ten, Zeki?"zeptal se zvědavě. Tohle byla taková jejich tradice, při tom jak často se takovýhle akcí účastnili.

,,Ten s těma brejličkama?"zeptal se pobaveně.,,To je typický všeználek. Prvně z tebe bude jeho jediný a opravdový kamarád ale pak se tak zažerou do nějaké hry nebo programu,že tě zapomenou i nakrmit či venčit. To není zrovna značka ideál, Kazi."

Mladší pes protočil oči ale musel uznat,že se mu taky moc nezdál. Není úplně jeho typ.

,,Okey."řekl a nahnul hlavu na stranu. ,,Tak co ta kráska vedle?"

,,Fuj, ty necítíš jak smrdí všemi těmi dámskými udělátky?"zeptal se kousavě a pobaveně se zasmál.,, Tu by jsi ani nenašel když by ses zaběhl a navíc by se tě nejspíš vzdala v momentě kdy by jsi jí neladil s kabelkou. Navíc si pro ní nejspíš moc velký."

,,Já vím ale ona je tak pěkná."povzdechl si a opřel si bradu o přední tlapy. Ty černé vlasy se jí tak krásně leskli a vlály ve větru. Roztomilé.

,,Dej pokoj, je to člověk."řekl otráveně a jeho pohled se přesunul na další osobu.

,,No jo ale ke komu bych se tedy měl hlásit? Kdo stojí za pozornost?"zeptal se nerozhodně a rozhlížel se ze strany na stranu.

,, Kašli na to."řekl rozladěně a zavrčel. ,,Lidi za pozornost nestojí. Nikdy ti nic dobrého nepřinesou. "

,,A co maso?"zeptal se nevinně.

,,Bleh, ty náhražky co nám postrkují." řekl otráveně a lehl si  kousek stranou. ,, Skutečné maso si nechávají pro sebe, lakomci."

Zasmál se a lehl si vedle Zekiho.,,Máš recht bracho "

,,Nejsem tvůj brácha, štěně." odsekl a odfrkl si. ,, Jsem dost starý abych mohl být tvůj dědeček a možná i pradědeček."

,,Ale kuš, jsi stále ještě mladík.  Vždyť je ti sotva devět a půl."řekl provokativně a drcnul do něj bokem.

,,Což není na lidské roky vůbec málo."povzdechl si a sklopil uši k hlavě. ,,Mam toho za sebou už víc než si někteří psi umí i jen představit. Jsem kmet tohoto útulku a už se to asi nezmění. Kdo by taky stál o psa těsně nad hrobem."

,, Neříkej to takhle."řekl Kazi.,, Vzpomeň si jak si minulý týden tak prohnal tu kočku, veverku a ještě ty dva hlídače co nám sem zabloudili."

,,No jo, vždyť mě kdysi trénovali na hlídacího psa."řekl pobaveně a pak hlavou kývl k nejmladšímu člověku co sem dnes přišel.,,Ten by ušel."

,,Ten puberťák? "zeptal se zhrozeně.,,Ty mě asi opravdu nemáš vůbec rád."

,, Vždyť ty jsi taky puberťák."provokoval ho ale jen v dobrém. ,, Jdi se mu předvést."

,,Ale co ty?"

,,Já si tu schrupnu a budu doufat,že už mě nikdo nebude vyrušovat." řekl tím nejvážnějším tónem jakého byl schopen a pro efekt ještě začal naoko chrápat.

,, Bručoune."řekl drze ale nakonec přece jen váhavě došel ke klukovi, kterého mu Zeki vybral.

Nevypadal tak špatně. Sice to nebyl úplně sportovec, spíš takový normální. Černé vlasy, hnědé oči. Středně vysoký, ani svalnatý ani vyžle. Zkrátka jen obyčejný kluk ale pro mě byl jiný.
Přešel blíž k němu a pořádně si ho očichal. Nevoní zas tak špatně.

Ten chlapec si k němu klekl a dlouho ho pouze sledoval. Jako by byl nějaký experiment pod mikroskopem. Pak se ale asi rozhodl a nabídl mu ruku na očichání aby  sám Kazi rozhodl jestli mu chce věřit.
Opatrně přitiskl čumák k jeho ruce a pak..si pčikl. Pěkná náhoda a nevědět o tom svoje myslel by si ,že už má konečně alergii na lidi. Ale asi za to spíš mohl ten prach a pyl tady venku.

,, Chápu, taky sám sobě moc nevoním."řekl s ušklebkem a podrbal mě za uchem. V tu chvíli mu to došlo, i když vždycky popíral. Tohle je jeho člověk.
Nemá o tom žádné pochyby.

,,Jak si to věděl?"zeptal se nevěřícně nevrlého starého psa, který tohle všechno spískal.

,, Protože i ta moje byla v jeho věku když jsem jí potkal. Jenže její rodiče byli proti a já už jí nikdy v životě neviděl."zamručel lhostejně a ani se neobtěžoval na ně podívat.

Zakroutil nad ním hlavou a přítulil se k hrudi tomu chlapci. Od teď je jeho a nikdo mu ho nevezme. Ať si to klidně zkusí.
Pak se k nim na tom malém srazu přidala i žena. Měla stejnou barvu vlasů, stejný  tvar rtů a jiskru v hnědých očích. Chladnou odměřenou skořápku a dojem drsňáka krásně korunoval její černý ohoz.

,,Tak už sis vybral Danny?"zeptala se jeho člověka. Danny, zajímavé jméno. Nic moc ale v kombinaci s ním už to nebude tak strašné.

,, Ano mami, chtěl bych tohohle."řekl s velkým úsměvem a podrbal mě za uchem.

,, Dobř..."zadrhla se uprostřed slova a její pohled vysel na mém čtyřnohém kumpánovy.

Roztřásli se jí rty i kolena a do očí jí vyhrkly slzy.,,Z-zeki?"zašeptala nevěřícně ale jeho citlivá psí ouska to zachytili.
Jindy netečný pes zvedl hlavu a jeho oči se střetli s těmi jejími. Jako by ten jediný pohled zastavil čas v celém vesmíru a oni vnímali jen jeden druhého.

,,Zoe?"řekl na oplátku a nechtělo se mu věřit,že ho jeho staré oči neklamnou.
Je to vážně ona?

Kolik nocí provyl ve stesku po ní? Kolik rohů oběhl a kolikrát pláchnul jen aby jí viděl za oknem nebo po cestě do školy.
Byla tím jeho člověkem. Udělal by pro ní cokoliv jen aby byla v bezpečí.
Po chvíli se ale čas zase rozběhl a s ním i žena s očima plnýma slz. Padla před ním na kolena a schovala tvář do srsti na jeho krku.

Vzlykala jak malé dítě, svému stylu navzdory a bylo jí to úplně ukradené. Našla svého přítele o kterém nevěřila,že ho ještě někdy uvidí.
S ním byla opět ta patnáctiletá holčička co bez svého psího parťáka nedala ani ránu a on byl pro ní tím nejdůležitějším stvořením.

,,Tak to vypadá ,že si dnes odtud odvezeme hned dva psi."řekl Danny výstižně.
Jeho máma jen roztřeseně přikývla ale Kazi na tom byl úplně jinak. Poskakoval radostí na místě a štěkal na celý útulek.

,,Tak se mě nakonec nezbavíš jak sis tak dokonale plánoval. Budu tě otravovat po zbytek tvého života až si budeš přát aby byl co nejkratší."dobíral si ho jak nejlépe uměl i když to v téhle situaci moc dobře nejde. Tohle je zkrátka osud.

No i kdyby ne, byla to zatracená náhoda. Kdo by kdy řekl, že jeho člověk bude syn té jeho. On určitě ne, jinak by ho za ním neposlal.

To je to jediné o čem ten den vůbec nepochyboval. Kdyby Zeki mohl s radostí by se ho co nejdřív zbavil ale on nemohl. Stejně jako všichni ostatní psi i on ctil svazek mezi páníčkem a pse. Taková zvyklost přetrvávající po generace už od dob vlků.

,,Tak půjdeme domů, vy moji kluci."řekla o poznání veseleji a objala Dannyho kolem ramen.  Společně se vydali zařídit papírování jen aby si o dalších čtvrt hodiny později mohli odvést své čtyřnohého společníky na vodítku do prostorného rodinného auta a odjed na místo kterému hrdě říkají domov.

Pro Kaziho a Zekiho to byl konec jedné kapitoly jejich života a začátek nějaké jiné, snad i lepší. To je vše v co mohli doufat, protože toho dne se vytvořili dvě nerozlučné dvojice. Zeki a Zoe, a k nim i Kazi a Danny.
Jedná dělala větší šílenosti než ta druhá ale nakonec se vždy sešli u rodinného stolu v harmonii.