Bylo, nebo spíš nebylo ve světě dosti odlišném od toho našeho.
V pro některé dosti vzdálené zemi žili dva jedinci jejichž životy se nemohli více lišit.  To jste se možná měli dozvědět sami ale můžu ujistit, že ostatní už se opravdu dozvíte až bude děj plynout.

Náš příběh začne ale teď.
V okně nejvyššího patra mrakodrapu seděla dívka a četla si. Obsáhlá kniha na jejím klíně ležela otevřená zhruba v půlce a pod nohama jí spal do klubíčka stočený tygr.
Tuhle idilku ale narušil zvuk vrzajících dveří.

Dva otrávené pohledy se stočili na narušitele a netrpělivě vyčkávali na jeho odchod.
Bělovousí stařec vyrovnaným krokem vešel a usedl s grácií do křesla, nijak nedával najevo byť i jen nepatrnou obavu s tygra. Pohlédl dívce do očí a unaveně si povzdechl.

,, Co s tebou mám dělat? " nebyla to úplně otázka, jen projev začínající beznaděje.

,, Přestaň to dramatizovat.... Otče." odpověděla dívka kousavě a pomalu vstala z parapetu a opustila svoje útočiště.
Knihu založila nějakým kusem papíru a uložila jí zpět do police. Něžně bříšky prstů přejela po hřbetech starých knih, její věrní společníci.

,, Byla to tvoje volba mě po matčině smrti uzamknout před světem jak nějakou relikvii a přijít mě sem navštívit jen když se ti to hodí. Takže téměř vůbec. "neproniknutelný chlad v jejím hlase by možná slyšel i hluchý.,, Když někdo žije jen s tygrem, zakoření v něm zákony džungle."

Muž uhl pohledem a radši sledoval kvalitní koberec co pokrývá celou podlahu.
,, Proč mě tak nenávidíš? "zeptal se zničeně.

,, Volil sis mezi prací a dcerou." řekla a Zabodla se do něj pohledem.
,, Rozhodnout se ti netrvalo dlouho a já jsem prohrála. "

,, Tak to není," řekl ztrápeně.,, Bylo to pro mě těžké ale chtěl jsem pro tebe to nejlepší. "

,, Nechtě mě rozesmát, chtěl jsi to nejlepší ledatak pro sebe. "řekla tvrdě.,, Tak vyklop co po mě chceš a vypadni. Jednou sis mě sem odložil tak mi přestaň zbytečně rušit můj klid. "

,, Budeš se vdávat." řekl naprosto plochým a věcným tónem.,, Už na tebe nemám nervy a jeden generální ředitel, mé druhé firmy, projevil zájem o to si tě vzít i přes veškeré tvé povahové vady. "

,, Povahové vady?!" výkřikla vytočeně. 
To jak prudce zvýšila hlas probralo tygra z jeho apatie a teď stál ve střehu vedle ní připravený kdykoliv kohokoliv rozsapat.

,, Ale vždyť je to jedno. Já si nikoho brát nebudu. "řekla rozhodně a otočila se k němu zády. Pro ní tato diskuze už skončila.

,, Já se tě ale na nic neptám. Pouze ti to oznamuji." řekl pevně a odešel dříve než by se na něj ten tygr vrhl.

Tohle bylo na dívku až příliš. Vrhla se tygrovi kolem krku a zabořila obličej do jeho srsti aby ani jedna slza nepronikla hradbou co si vytvořila.

Třásla se smutkem i potlačovaným vztekem. Nechápala jak jí něco takového mohl udělat.
Jistě, nebyla tou dcerou kterou si očividně představoval ale co by chtěl za to všechno co udělal.

Zhluboka se nadechla a postavila se na vratké nohy. Opatrnými kroky došla až v oknu a zahleděla se na ztemnělé město pod sebou.
Pulzovalo životem a nechávalo v duši dojem jiného vesmíru. Přesně takového o jakém četla.

Vodíková auta létala v několika řadách a mezi nimi jezdila antigravitační kola.   Budovy z křemíkové ocele se táhli až ke hvězdám a na zemi chodili lidé ve fosforeskujícím oblečení. Za hranicí města to ale končilo. Dál byla už jenom tma oceánu.

Někoho by možná děsil fakt, že jediné co je pojí s pevninou je několik povodních tunelů a ukotvení do dna oceánu. Jenže jí to připadalo zvláštním způsobem uklidňující.

Ona znala ten typ samoty, kdy je člověk oříznutý od okolního světa, a i když si to sama nevybrala vyhovovalo jí to.
Jiný život si nepamatovala a tento jí poskytl vše co potřebovala, a sny o splnění svých tajných přání už dávno vzdala. Vlastně už je to několik let co není tou naivní dívenkou, kterou byla když žila její matka.

Přehodila si přes ramena chlupatou deku a pořádně se do ní zachumlala. Opřela se čelem o sklo a s pohledem upřeným na svou oblíbenou hvězdu začala usínat.

  Ve stejnou dobu sledoval noční oblohu i někdo jiný. Jeden drobný zlodějíček co si v leže užíval výhled ze střechy  létajícího vlaku.
Nikdy nekradl pro zisk, jen aby měl co jíst a to jen když se to nedalo vydržet. Ne, protože by mu to nešlo.
Ve svém oboru patří mezi nejlepší, což dokazuje i fakt že krade jen u těch nejbohatších.  Nebyla to jeho volba živit se jako zloděj.
Dohnali ho k tomu okolnosti, protože když je někdo od jedenácti sirotek a musí se živit sám v nejhorší části města, je jasné jak skončí. 

Přesto si ale ponechal dostatek své osobnosti aby nepřišel o rozum a nezačal zbytečně rabovat všechno co mu přišlo pod ruku.

Nechtěl totiž aby se za něj máma musela stydět.  Určitě by pochopila, že krade kvůli hladu ale kdyby ho k tomu vedla hrabivost nejenom, že by se v hrobě obracela.
Ona by tam rotovala jako neutronová hvězda.
Pousmál se při vzpomínce na mámu. Dost mu chybí. Upsal by se třeba ďáblovi za jediný den s ní. Jenže to by od ní dostal pohlavek ještě dřív než by stihl říct první slovo a pak by mu dalších půl hodiny dávala přednášku o tom jakou neskutečnou blbost udělal.

Uchechtl se nad tou absurdní představou. 
Sevřel jednoduchý medailonek s jejich společnou fotku s posledních narozenin před tím než umřela. Je to asi jediná připomínka té krásné minulosti.
Možná by se ještě chvíli hrabal v nostalgických vzpomínkách ale naštěstí ho s toho vytrhl Abu.

Malá, šikovná a chytrá opička, kterou zachránil od předkupníků s exotickými zvířaty a on se jí pak nedokázal zbavit. Abu se rozhodl, že potřebuje hlídání a tak si ho vzal na starost.

Možná by se někomu mohlo zdát zoufalé, že jeho jediná rodina je opička ale pořád je to víc než nic. U Abua je navíc jistota, že mu na něm záleží. Zvířata narozdíl od lidí nelžou.

Za normálních okolností by se nejspíš nesetkali ale to by se brzy následujícího dne nesměla rozhodnou že, než jí seberou i ten poslední zbytek svobody co jí zůstal, chce strávit alespoň den v městě a vidět co je pro normální lidi běžné. 
Zatoužila se projít po ulici, projet se vlakem, dostat se do jednoho z těch tunelů a hlavně splynout. 
Nikdo nebude vědět kdo je nebo čí je dcera, bude tam jen sama za sebe.
Takže se ještě před rozedněním vyplyžila služebním východem, kterým jí obvykle nosili jídlo a zahnula do první temné uličky.

Opřela se o zeď a poprvé za dlouhou dobu se svobodně nadechla. Zapnula si černý kabát a  kapuci si přetáhla až do obličeje. Takhle jí nebylo vidět do tváře ale ona viděla dobře.
Vyrovnaným krokem se vydala vstříc městu a už dopředu věděla, že dnešek bude nejzajímavější den za hodně dlouhou dobu.

Narozdíl od jiných lidí nikam nespěchala a jen se kochala. Zastavila se u každé výlohy a důkladně si prohlédla. Ohlédla se za každým autem, busem nebo kolem jen protože je poprvé vidí i z jiného úhlu.
Byla tak okouzlená tím novým světem, že úplně zapomněla na cestu a uvědomila si to až ve chvíli kdy jí v tramvaji zastavil revizor.

,, Mohu vidět vaší jízdenku, slečno? "zeptal se postarší pan s brýlemi v uniformě místních dopravců. Limetkově zelená košile, kanarkové kalhoty a k tomu pokud je chladno žlutou reflexní bundu. Vypadla dost komicky ale korunu tomu dodala jeho snaha tvářit se profesionálně.

,, J-já," zakoktala se a byla úplně zmatená. Nečekala, že se dostane tak brzy do konfliktu s reálným životem.

,, Tak tady jsi." ozval se jí za zády příjemný mužský hlas a i když to nepatřilo jí, stejně se otočila aby spatřila majitele toho hlasu.

Byl to vysoký mladý muž zhruba jejího věku v černých kapsáčích, šedém tričku a kožené bundě s tím nejnakažlivějším úsměvem.
Přišel až k nim a omluvně se podíval na revizora.

,, Mrzí mě jestli vám má sestra způsobila komplikace ale byla darovat krev a teď je z toho stále ještě dost zmatená. Hned si jí odvedu."řekl tak přesvědčivě, že si i ona málem začala vyndávat občanku aby se ujistila jestli opravdu nejsou sourozenci.

,, Dobře, udělám výjimku ale jen pro tentokrát." řekl naoko  přísně ale na tváři se mu objevil dobrosrdečný úsměv.,, Budete vystupovat nebo s námi pojedete dál, protože v takovém případě si odemně budete muset koupit lístky."
On se nervózně podrbal v černých vlasech a podíval se na ní ale to už vylovila z kapsy několik  větších mincí.

,, Pojedeme dál." řekla s úsměvem a vložila mu do dlaně příslušný obnos a zářivě se usmála.

Přikývl, bezeslov jí podal  dva lístky a pokračoval ve své práci.
Mladík se s ní nehádal, nabídl jí rámě a pak se společně usadili do skoro prázdné části tramvaje.

,, Děkuji za záchranu. "řekla s úsměvem a podívala se mu do tváře.

,, Za málo," řekl a úsměv jí opětoval.,, Já vám naopak děkuji za jízdenku. "
Konečně si jí mohl prohlédnout.

Měla dlouhé ebenové vlasy, nádherné mandlové oči v barvě půlnoci, jemné rysy a ten nejsladší úsměv.   Oblečená byla docela prostě ale dokonale to podtrhovalo veškeré její přednosti. Ani nejkrásnější a nejbohatší dáma se nemohla rovnat téhle krásce.

,, Jsem zde poprvé a potřebovala bych nějakého průvodce aby mi ukázal všechny zdejší skvosty. Nevěděl by jste o někom? "zeptala se nevinně.

,, Noo... o jednom bych věděl ale není zrovna laciný a ke všemu má málo volného času, takže je ohledně zákazníka velmi vybíravý." řekl s úsměvem a mrkl na ní tak aby si toho všimla. Přistoupil na její hru.

,, To zní přesně jako člověk pro mě. Kde ho najdu?"zeptala se zvědavě.

,, Hledání netřeba, sedím zde." řekl provokativně a jestli to šlo usmál se ještě víc.

Zasmála se a napřáhla ruku.,, Co kdybychom si začali tykat? Stejně se už po dnešku nikdy znovu nepotkáme. "řekla s hravým úsměvem ale pak trochu zmínila.,, Své pravé jméno ti ale neprozradím, poté by to ztratilo své kouzlo."

,, Dobře ale jak ti mám tedy říkat?"zeptal se s úsměvem a jemně sevřel její ruku.

,, Něco určitě vymyslíš, a jak mám já říkat tobě?" zeptala se a oči jí jiskřili dětským nadšením.

,, Al..., říkej mi Ale. "řekl klidně a pak se zamyslel. Jak by jí mohl říkat. Už od první chvíle je jasné, že s ní se nudit nebude.,, Co kdybych ti říkal Joy? "

,, To zní fajn." řekla s úsměvem a podívala se z okýnka.,, Tak co mi ukážeš jako první, průvodce?"

,, Tahle tramvaj jede do jižní části města. Krásné parky, hodně restaurací a všude to tam krásně voní." řekl zasněně.
Teprve teď při tom vyprávění mu došlo jaký má hlad. Už pár dní nic moc pořádného nejedl.

,, To zní úchvatně. "řekla vesele.,, Stejně už začínám mít trošku hlad. Co kdybychom až vystoupíme někam zašli na snídani?"

Už se nadechoval k.. , sám nevěděl co by měl říct. Neměl na to peníze ale pokud ona měla hlad jak se tomu mohl vyhýbat.

,, Neopovažuj se odporovat. Zvu tě a jestli to tvá mužská ješitnost nemůže přežít, ber to jako zálohu za tvé služby." řekla přísně a když se na ní pobaveně podíval došlo jí jak to mohlo vyznít.,, Služby průvodce."

Zasmál se pobaveně a podíval se z okna. Za chvíli budou vystupovat. Tramvaj zastavila a oni se mezi tou masou lidí protáhli dveřmi ven.

Nedal jí ani příležitost se na něco zeptat a už jí táhl do jedné útulné kavárny hned naproti parku.
Sedli si k prvnímu prázdnému stolu u okna a ona nenachazela slova.
Byla naprosto unešená tou nádhernou podívanou. Vše kvetlo a téměř zářilo životem. Vypadalo to jako ráj a jí i, přesto že normálně nemá ráda květiny, se tajil dech.

,, Ujde to ale měla by jsi ho vidět v zimě. "řekl pobaveně a jemně jí ukazováčkem zavřel pusu, kterou měla ještě stále pootevřenou.,, pokryté sněhem to vypadá úžasně."

Němě přikývla a podívala se na něj. On se na ní ale nedíval. Sledoval servírku, která se k nim pomalu blížila. Vypadala fajn ale Joy nesahala ani po kotníky.

,, Dobré ráno, copak si budete přát?" zeptala se milým tónem.

,, Já si dám latté machiato s cukrem a k tomu bych si dala nějakou dobrotu. Výběr nechám na vás protože jedno vypadá lépe než druhé." řekla s úsměvem a podívala se na svého společníka.

,, Já si dám obyčejné rozpustné kafe s mlékem i cukrem a k tomu..." zamyslel se ale nakonec byl opět tam kde začal. Netušil co si vybrat.,, Asi se také nechám překvapit. "

Oba vrhli na servírku omluvný úsměv a ona pobaveně odešla. Asi je to poprvé co se jí něco takového stalo.

,, Mohl by jsi mi něco říct o tomhle městě?" zeptala se po chvíli když osaměli.

,, A co chceš slyšet? "zeptal se pobavený její neobvyklou žádostí.

,, Všechno." řekla s hravým úsměvem a čekala kdy začne mluvit.

Nakonec strávili v kavárně přes tři hodiny. Pili kávu, on mluvil a ona poslouchala.  Řekl jí opravdu všechno. Od normálních běžných věcí, přes zajímavosti až po pověst o tom, že v nejvyšším mrakodrapu žije nejbohatší dívka světa, jenž nikdo nesmí spatřit.
U toho se trochu zasmála všem těm konspiračním teoriim co díky ní vznikly.

Tím ale tuhle debatu uzavřeli a ona za ně zaplatila útratu jen aby se od něj mohla nechat odtahnout do parku.
Sedli si na lavičku a sledovali kolemjdoucí.
Mohlo být pár hodin po polední ale příliš je to nezajímalo. Ona ztratila přehled o čase už v trvaji.

,, A co ty? Povíš mi taky něco nebo budu celý den povídat já? "zeptal s hravým úšklebkem a zahleděl se jí do očí.

,, To záleží na tom, co by jsi chtěl vědět." řekla klidně.

,, Kde ses tu vzala. "řekl tiše.,, Normální věci tě udivují a když jdeš sleduješ ulice směrem nahoru."

,, Přišla jsem z místa, který by ti připadal jako jiný svět a přitom jsme ze stejného města." řekla nevinně a vzala ho za ruku.,, Pojď, chci se projet vlakem tunely než se budu muset vrátit. "

Překvapeně zamrkal ale nechal se od ní táhnout k nejbližší vlakové stanici. Koupila jim lístek na pevninu a rovnou i zpátky.

Když viděl částky co za ně utratila málem to s ním seklo ale ona se jen usmála a vedla ho do jejich kupé.
Měli dokonalí výhled na tunel a při jízdě mohli sledovat oceán kolem nich. Stěny tunelu byly vytvořené ze safírového skla. Díky tomu to bylo velmi působivé cestování.

Opřela se o jeho rameno a s úsměvem sledovala kudy cestovali. Možná i na chvíli usnula a když jela zpět byla spokojená. Viděla všechno co dnes chtěla stihnout a strávila den s někým kdo neví kým je a jedna s ní normálně.

Když vystoupili chtěla se s ním rozloučit a vrátit se do svého prokletého života ale na poslední chvíli jí zastavil.

Vedl jí k vlaku co jezdí po městě a začal pomalu lézt na střechu. Když tam byl natáhl ruku dolů aby jí pomohl náhoru za ním.
Okamžik se na jeho ruku dívala a váhala. Jenže pak položil tu otázku.

,, Věříš mi? "zeptal se odhodlaně.

Možná byla blázen ale po těch pár hodinách co strávili společně mohla bez zaváhání říct ano. Věřila mu, možná naivně ale jednou tak dlouhou dobu si to může dovolit.

Přikývla a chytila se jeho ruky. Pomohl ji na střechu kde si lehli a za nedlouho vyjeli. Byl to úžasný zážitek a podívaná. Viděla celý svět, na který předtím hleděla zvrchu, tentokrát zespodu.

Na jedné zastávce vystoupili a Al jí vedl temným tunelem do hloubky země.  Oněměle hleděla kolem sebe a nemohla tomu věřit. Když poté vztoupili do malé místnosti fascinovaně se rozhlížela na všechny strany.

,, Vím, že je to nuzné oproti tomu na co si zvyklá ale tohle je můj svět. "řekl sklesle a na rameno mu vyběhla opička, která se do té doby někde schovávala.

,, Je to tu krásné." špitla tiše a vzala ho za ruku.,, Kdybych mohla bez váhání bych svůj svět opustila i pro míň. "

Sklopila pohled a otočila se ke dveřím. Zpátky se jí šlo těžko. Nedokázala si představit, že už ho nikdy neuvidí. Jenže realita je jiná. Ona k němu nepatří.

,, Sbohem." řekla tiše když byla v půlce tunelu a vyběhla na povrch.  Slyšela za sebou jeho kroky ale věděla, že nesmí zastavit jinak by se nedokázala vrátit.

Nakonec jí dohnal před mrakodrapem a uchopil jí za paži.
,, Počkej. Neodchazej." řekl prosebně a otočil jí tváří k sobě. Díky tomu jí spadla kapuce a odhalila dlouhé vlasy pod záda zdobené barevnými proužky.
Hleděl na ní omámeně dokud nepromluvila.

,, Nemůžu." špitla zoufale a cukla rukou ve snaze jí uvolnit z jeho sevření.

Chtěl se zeptat co se děje když k nim přišli dvě velké gorily ve značkových oblecích od Armaniho.

,, Obtěžuje vás ten floutek, slečno Jasmíno?" zeptaly se a podezřívavě se na ně podívali.,, Hledali jsme vás když jste nebyla ve svém pokoji."

On se díval z ní na ně a zase zpátky ve snaze si nějak úspěšně poskládat všechny myšlenky. Poté se zděšeně podíval na budovu u které stáli.

,, Ty jsi ta dívka?" zeptal se zrazeně. Nemohl věřit, že mu to neřekla. Takovou základní informaci jako to, že má její rodina víc peněz než většina států.

Přikývla a ztěžka zadržovala slzy.
,, Mrzí mě to.  Říkala jsem, že po dnešku už se nikdy neuvidíme." řekla tiše a podívala se mu do očí.
V jejich už stála voda. Rychle než by nad tím příliš přemýšlela se naklonila a políbila ho na tvář.,, Děkuji za nezapomenutelný den."

Pak zapadla do mrakodrapu a on zůstal stát omráčeně před dveřmi. I pro něj to byl nezapomenutelný den.
Jak by u ní ale mohl mít jakoukoliv šanci, je jen malý mizerný zlodějíček.  Nejhorší na tom je, že i kdyby vykradl národní banku stejně nebude mít ani třetinu z toho co má její rodina.
Vzpomínal na pár svých posledních prací když ho někdo čapl za bundu a zatáhl za roh.

,, Tak poslouchej ty grázle, vykradl si mi byt. "řekl vysoký chlap s ohavným úšklebkem a knírem.

,, Nevím o čem mluvíte." snažil se z toho vykroutit ale poznával ten prsten co měl na malíčku.  Byl to poslední co zatím vykradl.

,, Ale nekecej,mám tě na videu z ložnice.  Nicméně, jsem ochotný ti to prominout ale budeš pro mě muset udělat službičku." řekl s lstivým úšklebkem.

,, A když ne?" zeptal se odvážněji než se cítil a tvrdě mu pohlédl do očí.

,,Zařídím ti doživotní trest v černém vězení. Už nikdy nepatříš denní světlo. "řekl prostě a jeho jistota nenechavala žádné pochyby o tom, že je to pravda.

Povzdechl si a sklopil pohled ke špičkám svých bot.
,, Co po mě chceš?"  zeptal se odevzdaně. Jak se může tomuhle vzpírat. Nechce trávit zbytek života koukáním do zdi a vzpomínáním na ní. To by se nejspíš brzy zbláznil.

Vypočítavě se úšklíbl a sevřel jeho paží v ocelovém stisku. Vedl ho až ke svému autu. Strčil ho na zadní sedačku tmavého SUV s zatmavenými skly a sám si sedl na místo řidiče.
Celou půl hodinu letu ani nepromluvil. Teprve když udělal pauzu ve vzduchu otočil se na něj.

,, Teď půjdeš ven, stojím tak aby jsi mohl skočit za plot. Stojí tam dodávka ještě se starým motorem.  Vyvezeš jí za město, tam si jí od tebe převezmu. "řekl a když se k ničemu neměl, prostě naklonil vůz a on vypadl.

Jak tak padal vzduchem uvědomil si jednu věc, k zádům se mu tiskl jeho malý chlupatý společník. Ani nevěděl, kdy se k němu Abu připojil.
Pousmál se, tak v tom alespoň není sám. Dopad nebyl tak tvrdý jak předpokládal a byl za to vděčný. Z větší části za to mohlo, že dopadal na hlínu a ne na asfalt.

Rychle předběhl k autu. Dveře byli odemčené ale takové štěstí aby, byli klíčky v zapalování neměl. 
Otevřel desku pod volantem  a zkusil spojit první dva dráty co mu přišli do ruky. Začali stírat stěrače.
Tiše zaklel a zkusil jiné dva dráty. Zapnulo se tiše rádio a hrála nějaká hudba minule generace.
Tak do třetice všeho dobrého. 
Třetí kombinace zabrala a motor naskočil. Úlevně vydechl a zařadil rychlost.

Tak a teď rychle pryč. Tak zněl alespoň plán ale když se dostal k plotu objevil se další problém, brána měla tři zámky.  Nejspíš to nepůjde tak rychle jak původně předpokládal.
Vyndal z kapsy své nástroje a pustil se do práce.
První zámek šel skoro sám.
Druhý už byl horší, překonat novější verze je sice zábava a člověk se potrénuje, jenže trvají dlouho.
Pracoval na třetím když dostal špatné tušení. Něco se stane.

Jako kdyby to přivolal se začal celým areálem ozívat poplach. Překvapeně se rozhlédl a viděl Abua jak k němu běží s taškou plnou jídla. Za ním běželo několik strážných v uniformě, kterou nepoznával.

,, Do hajzlu. "zavrčel a zrychlil  ve své práci jak nejvíc to dokázal. Měl tušení, že kdyby ho chytili tihle tak jediné co ho čeká je rakev. Ani by se ho nenamahali zavřít a rovnou by ho zabili.

Abu už vlezl na místo spolujezdce i se svým lupem a poslední zámek povolil. Rychle otevřel bránu a běžel do auta. Musí zmizet.

Vyjeli jako střela.  Zatáčky řezal v takové rychlosti, že mu  občas hrozil až smyk. Jejich pronásledovatelé neměli tolik odvahy, takže brzy získali náskok. Přesto se u prvního temného místa zastavili a nacouvali tam.

Nebyl to žádný blbec a věděl, že by ten náskok nemohl udržet věčně, takže počkali až všichni přejedou.  Podíval se vyčítavě na svého komplice a povzdechl si.

,, To jsi nemohl počkat až do města? "zeptal naoko naštvaně ale na něj se nemohl dlouho zlobit.
Opička sklopila zahambeně pohled a pak mu skočila kolem krku.
Tuhle jejich citlivou chvilku narušilo bouchání ze zadní části auta.

Překvapeně zamrkal a šel se podívat co tam dělá takový rámus.
Klečel tam na zemi  muž středního věku s brejlemi a  šíleným pohledem. Sbíral po podlaze spoustu různých udělátek, z nichž jediné co byl ještě schopný poznat byl počítač a propiska.

,, Copak, ta šílená jízda smrti už skončila? "zeptal se ho muž pobaveně a prohlédl si ho od hlavy k patě.

,, Kdo jste?" zeptal se zmateně a šel za ním aby mu pomohl se sbíráním.

,, Doktor Žán Inmin Namid, ale většina lidí mi říká prostě Džin. "řekl pobaveně a usmál se.,, Ty jsi mě zachránil z té oplocené díry a já jako férový zachráněný ti zkusím splnit tři přání. Tak nějak to vždycky bylo."

Hořce se zasmál a povzdechl si.
,, Mám jen jediné přání a to mi nemůže splnit nikdo. "řekl poraženě a začal rovnat věci na policích.

,, No uznávám, mám pár omezení. Přesněji tři. "řekl už vážněji.,, Neumím oživovat mrtvé, nemůžu zařídit aby se někdo do někoho zamiloval a pak taky odmítám někoho zabít. "

,, Nechci ani jedno, je tu jedna dívka ale na to abych se o ní mohl alespoň ucházet bych musel být multimilionář. " řekl zklamaně.

,, To není nic obtížného. Patentujeme moje vynálezi, založíme si firmu a do půl roku se budeme oba topit v penězích. "řekl optimisticky.
Zasmál se a otočil se k němu.

,, Tak platí. I kdyby to nevyšlo jako spolumajitel firmy, bych to mohl zkusit taky." řekl s úsměvem.,, Mimochodem, já jsem Aladin. "

Takhle začalo nejšílenější období jeho života. Půlrok utekl jako voda a k překvapení jich obou se jejich firma vyšplhala rychle nahoru. Už teď byly skoro na úrovni, firmy Jasmínina otce, Sultán s.r.o.

Pomalu do posledního dne nemohl uvěřit, že se jim to opravdu povedlo.
Teď ale nastala změna situace.
Má domluvenou schůzku s jejím otcem a má v plánu požádat o její ruku. To bude totiž jediná jistota, že mu jí už nebudou moci vzít.

Vešel do mrakodrapu a u výtahu se srazil s nasraným ministrem financí. Nadával na celou halu a když se za ním otočil měl natržený kalhoty od obleku i růžové trenky se srdíčky.
Uchechtl se pro sebe a zmáčkl tlačítko příslušného patra. Hrála tam nějaká laciná odrhovačka.

Jen co vystoupil tak se ho ujala sekretářka a zavedla ho do zasedací místnosti. Mezitím co čekal si stoupl k oknu a sledoval město z ptačí perspektivy. Byl to dechberoucí výhled.

,, Koukám, že se vám tu líbí. Jen doufám, že nás nechcete přeplatit a získat tuhle budovu pro sebe. "řekl s úsměvem starý muž v drahém obleku co zrovna přišel.

,, Líbí, ale kvůli výhledu jsem sem nepřišel." řekl stroze a přešel k němu.,, Jsem tu s možná lehce neobvyklou žádostí. "

,, To zní zajímavě. Co by jste chtěl?" zeptal se zvědavě.

,, Ruku vaší dcery." řekl klidně a čekal na jeho reakci.

,, Cože to chcete? "zeptal překvapeně, protože si myslel že špatně slyšel.

,, Přišel jsem vás požádat o ruku vaší dcery, Jasmíny." řekl věcně ale uvnitř se smál tomu jak na to zareagoval.

,, Tak ve své podstatě bych proti tomu nic neměl. Sám budu rád, že se jí zbavím. Původně jí měl slíbenou jeden můj zaměstnanec ale nesplnil to co slíbil a moc ostatních napadníků nemá." řekl profesionálně jako by prodával auto a v Aladinovi vzteky vřela krev ale nesměl dát nic najevo.,, Ale je mojí povinností vás předem varovat. Má dost svéráznou a nepředvídatelnou povahu."

,, To je ideální. Mám rád výzvy. "řekl s úsměvem.

V dalším okamžiku se musel ale hodně ovládat aby nevykulil nevěřícně oči. Její otec vytáhl deseti strankovou smlouvu o dvou kopiích, smlouvu na Jasmínu.

,, V klidu si to přečtěte a můžeme ještě vyjednávat, než to půjdeme podepsat." řekl profesionálně a předal mu jednu kopii.

Mysleli na všechno.
Nesmí udělat žádný skandál, který by poškodil jejich firmu.
Musí si jí vzít nejpozději do dvou let od podepsání smlouvy.  Nesmí si jí nechat utéct.
Ve své podstatě byla většina jen snůžka hovadin a zbytecností, kterými chránil pouze svůj obchod. O ní se v obsahu vůbec nezajímal.

,, Kde to mám podepsat a kdy se k nám přidá osobně?"zeptal s úsměvem.

,, Až po podepsání se k nám i se svým tygrem přidá a já jí to oznámím." řekl věcně a oba smlouvu podepsali.

Aladinovi se ani nechtělo věřit jak to bylo snadné. 
Teď ještě aby se Jasmína nerozhodla, že o něj nestojí a radši ho nenechala sežrat tygrem.
Když měl každý svou kopii smlouvy v deskách, přešel muž ke dveřím a zavolal na sekretářku.

,, Marie, pošlete mi sem Jasmínu. "řekl tvrdě ale s vítězným úšklebkem. Přejel mu mráz po zádech. Už chápal, proč chtěla pryč.

Byl hrozně nervózní a čím déle čekal než přijde tím víc se mu klepaly ruce. Vrátil se k oknu ve snaze se uklidnit a tak se zabral do vlastních myšlenek, že skoro přeslechl otvírání dveří.

,, Tak co mi chceš? " i přes chladný tón hned poznal její hlas. Chtěl se otočit a sevřít jí v náručí ale musel čekat. Musel být trpělivý a počkat na její reakci až se dozví pravdu.

,,Představit ti tvého snoubencu a budoucího manžela." řekl chladně.

Po tom prohlášení se jí zatajil dech. Rychle se rozhlédla a pohled jí utkvěl na osobě u okna. Stál tam muž. Jeho postoj jí byl povědomí ale nedokázala ho zařadit.

Měla strach koho jí nakonec vybral, musel to být někdo mocný a bohatý aby vyhovoval jeho představám o zeťovy.

Na tom ale v podstatě nezáleželo, i kdyby s ním měla strávit zbytek života  stejně její srdce zůstane v rukou jejího průvodce.

Když se muž pomalu  otočil muselo se jí zastavit srdce. Stál tam on, v obleku na míru a lehce učesaný. Změnil se ale i tak by ho poznala. Byl totiž nezapomenutelný.

Pomalu se k němu přibližovala váhavými kroky a nevěřila svým očím.

,, Tohle je Aladin, spolumajitel stále se rozrůstající firmu D. Ž. I. N. s. r. o. "řekl s úšklebkem a zabouchl za sebou dveře. Zůstali tam jen sami dva.

,, Takže hádám, Al byla jen přezdívka." řekla tiše a když přikývl usmála se.

Rozběhla se skočila mu kolem krku. Pevně se na něj natiskla a snažila se nebrečet. Od chvíle kdy se rozloučili měla strach za koho jí nakonec provdá a teď je tu on.

,, Odveď mě odsud." řekla prosebně. Už chtěla pryč z tohohle pekla. Někam kde jí mají opravdu rádi. Stačilo by jí i kdyby je odvedl jen do toho jeho podzemního doupěte. Hlavně od jejího otce

,, Dobře, tak tě společně sbalíme i s tou tvojí velkou kočičkou. U mě pro vás určitě bude místa dost a těším se až se seznámíš s Džinem.  Vy dva si určitě budete rozumět. "řekl zatímco ho vedla k sobě do pokoje.  Společně jí sbalili a než by jste řekli kouzelný koberec už byly u auta.

Byl vtipný pohled na řidiče, když stěhovali jejího tygra. Docela je překvapilo, že ani moc neprotestoval. 
Cesta byla klidná a na druhé straně města v sídle jeho firmy už měli otevřenou bránu. 

Džin už na ně čekal s poťouchlím úsměvem a než stačil cokoliv říct už je odstěhoval do bytu. Teprve tam se zastavil a důkladně si Jasmínu prohlédl.

,,Tak tohle je ta tvoje slečna co kvůli ní bylo tolik práce?"zeptal se zvědavě. Aladin přikývl a ona studem zrudla.  Nechtěla způsobovat problémy, jemu ne.,, Je krásná."

,, Já vím. "řekl a políbil jí na spánek. V ten moment jí to konečně plně došlo. V tuhle chvíli už je jedno co se bude dít dál. Společně to zvládnou.  Budou žít šťastně až do smrti, o to se postará.