Yanjun

Už jako dítě mě nejen naši, ale i učitelé na škole chválili za to, že umím ostatní motivovat. Nijak jsem to přílišně nevnímal, myslel jsem, že je normální pomáhat slabším a pomáhat jim být lepší a nenechat se šikanovat. Až později mi došlo, že zase tak normální to není, že jsou naši jedni z mála rodičů, kteří mě k něčemu takovému vedli. V dnešním světě těch, kteří si myslí, že jsou víc než ostatní, a kteří mají potřebu léčit si své ego na ostatních, je vzácnost najít někoho, kdo se nevysmívá těm, kteří nejsou jako ostatní.

Ani nevím, kdy přesně to bylo, ale někdy v pubertě jsem se začal zajímat o zdravou výživu, o sport, o to, jak lidské tělo reaguje na pořádný správný režim. Po škole jsem si udělal kurz výživového poradce a opravdu jsem se do toho hodně zakousl, protože mě to bavilo. Počítání kalorických tabulek, vymýšlení jídelníčků, vymýšlení náhražek nezdravého jídla za zdravější verzi...opravdu to je něco, co mě neuvěřitelně baví. Po dvou letech jsem si ale uvědomil, že to není zrovna ideální způsob obživy. Nebyla tu taková poptávka po mých službách jako bych si představoval. Pamatuji si ten den jako by to bylo včera, když za mnou naši přišli s tím, že bych možná měl zkusit štěstí jinde. Amerika je známá počtem lidí s nadváhou, je tam mnohem větší šance, že se lépe uchytím a že se mohu víc věnovat tomu, co mě naplňuje a co mám rád. I tak jsem si nebyl jistý, přece jen je něco takového obrovský krok, opustit rodnou zemi a jít vstříc neznámému. Na druhou stranu mě to ale neuvěřitelně lákalo. Tady mě nic nedrží, rodiče i bráchy můžu vídat přes mobil a pak je uvidím na nejdůležitější události a samozřejmě bych lítal já za nimi a zase obráceně. Věděl jsem, že je to příležitost, která se neodmítá, ještě když budu mít v Americe připravenou půdu, protože tam žije mámin dobrý kamarád Mark a je ochotný mě u sebe ubytovat, pomoct mi v začátcích a dá mi spoustu rad a taky času, abych se rozkoukal. Je to mnohem lepší než si shánět na dálku byt, vzhledem k tomu, že nevíme, jestli se tam opravdu uchytím nebo jestli během prvního roku pomažu zpátky.

„Mark tě bude čekat na letišti, napíšu mu, až budeš odlítat, aby věděl, že letadlo nemá žádné zpoždění. Tady máš pas a pro jistotu i moji náhradní platební kartu, kdyby se stalo něco s tvojí, ať máš plán B, tak si ji dej jinam než do peněženky a buď opatrný," kontroluje máma, že mám sbaleno a připraveno opravdu všechno. „a volej mi a nebav se s nikým cizím a-" pokračuje, zatímco já ho poslouchám, ale slyším, jak se táta zasměje.

„Kiki, zvládne to, neboj se." Dojde táta mámu uklidnit a já se usměju.

„Táta má pravdu, mami, budu v pořádku, navíc teta Mark na mě dohlídne, nemusíš mít strach." Usměju se, zatímco máma, který je naměkko posmrkne a přikývne. Vezmu si tašku s osobními doklady a tašku s notebookem, nemám žádná velká zavazadla, protože toho bylo hodně, poslali jsme moje věci do Ameriky napřed, abych to nemusel všechno tahat, navíc bych to ani neměl šanci odtáhnout. Rozloučím se s Chengchengem a Yanchenem s tím, že budeme v kontaktu a společně s našima nasednu do auta, aby mě mohli odvést na letiště. Jsem nervózní, ale zároveň se neskutečně těším. Začíná mi nová etapa života a já věřím tomu, že tohle bude ta nejlepší etapa, jaká může být.

Díky Markovi byla adaptace hračka. Věděl, jaké to je, přijet do cizího státu a nic nevědět, takže přesně věděl, co mě zajímá, měl už několik svých zkušeností, takže mi pomohl oběhat všechny potřebné úřady, vysvětlil mi ty nejpodstatnější rozdíly, na co si mám dávat pozor a podobně. Mark má menší byt přímo v centru New Yorku, takže jsem se dostal do toho největšího centra dění a bylo to pro mě jen dobře. Mark podnikal v módě, měl hodně známých a hodně kontaktů, vlastně nebýt jeho, asi bych se nedostal skoro nikam.

Na rozjezd jsem začal pracovat u Markova známého, Joeyho, v jeho fitku. Joey byl opravdu super, je o 5 let starší a nečekal jsem, že mi přihodí tolik klientů, že mi trvalo několik týdnů, než jsem mohl v klidu vydechnout a tehdy jsem se opravdu poprvé cítil hodně pracovně vytížený. Ale byla to zábava, zakousl jsem se do toho a vydržel, dokud jsem díky tomu nemohl začít sklízet zasloužené ovoce.

///

Necelých 5 let trvalo, než se z mého jména stalo něco výjimečného. Předtím bylo moje jméno nijaké, ale najednou jméno Lim Yanjun znají skoro všichni. Najednou všichni znají můj obličej, už nejsem ryba v moři ale skutečně někdo. Vyhlášený trenér, díky mě zhublo nespočet lidí, dokonce jsem známým trenérem celebrit a nabídli mi vlastní pořad, ve kterém mohu radit i „obyčejným smrtelníkům". Byl jsem neskutečně šťastný, opravdu zapálený do své práce...byl jsem naprosto mimo, když jsem měl na účtu první milion a absolutně jsem si neuměl ani uvědomit, že mám tolik peněz, chvíli jsem nevěděl, co mám vlastně se všemi těmi penězi dělat, nebyl jsem ani já, ani naši, nikdy chudý, ale teď se najednou pohybuji v naprosto jiném kruhu a v naprosto jiném světě.

„Páni, Junnie, to je neskutečně nádherný byt." Valí máma oči, když přiletěli s tátou na návštěvu a já je vzal do svého bytu na vršku mrakodrapu. Obývák je celý prosklený, takže je z něj nádherný výhled na celý New York. Mám sice dost peněz na to, abych si koupil pořádnou rezidenci, ale je to pro mě zbytečné. Doma bývám minimálně, navíc jsem sám, pokud nepočítám jednorázové známosti na jednu noc, takže mi tenhle byt vyhovuje, ačkoliv i tak je pro mě samotného obrovský. Zaplatil jsem našim letenky a hotel, aby tu mohli zůstat celý týden, klidně i déle pokud budou chtít. Alespoň to pro ně bude skvělá dovolená a s tím, jak umí táta skvěle anglicky vím, že se tady neztratí a užijí si to. Dám jim klíčky od jednoho z mých aut, kdyby se chtěli projet někam dál a ještě je vezmu na večeři do luxusní vyhlášené restaurace Le Musa.

„Jsme na tebe opravdu pyšní, Jun." Usměje se na mě u večeře táta, úsměv mu hned oplatím.

„Jsme i rádi, že tě ta práce pořád baví," pokračuje máma a já mu to hned odsouhlasím. „a opovaž se, aby ti sláva stoupla do hlavy, to bys jinak viděl." Zasměje se, když si prstem přejede po krku a já přikývnu. Naši mě naučili stát pevně nohama na zemi, nemyslím si, že bych si nechal penězi zkazit charakter. Mámina silná osobnost, samozřejmě i tátova, jejich pokora, úcta a láska mě naučila, že nejdůležitější věci jsou ty, které nejdou vidět na první pohled. A já si během těch let opravdu všiml a uvědomil, že tady v tohle světě, v téhle sféře, kde se právě nacházím...je jen povrchnost. Kluci, co mi prošli postelí...nebyl to nikdo, koho zajímal můj charakter, nikdo si nechtěl povídat, ani mě poznat. Já se jim líbil, přišel jsem jim sexy, přitažlivý, vzrušující...proto mi vlezli do postele, chtěli jen sex, užít si, chtěli moje prachy, abych jim zaplatil luxusní večeři, dopřál jim pořádný sex, vzal je na nákupy a čau. Ne, že by mi to nijak vadilo, na vztah nemám čas, peněz mám dost, sex si rád dopřeju. Možná je to lepší, než kdyby mi někdo každý večer nadával, že jsem zase celý den pracoval, že jsem byl zase v baru oslavovat úspěch nějaké herečky nebo herce a podobně. Možná je prostě tenhle život pro mě to pravé a víc nepotřebuji.

///

„Kim Chae? Hm, tak dobře, bude nostalgické, když budu mít po dlouhé době někoho, kdo není američan." Zasměju se, když mi volá Lahn, což je moje sekretářka. Pokud jsem si někdy s nějakou dívkou opravdu rozuměl, tak s ní. Byla první, která ke mně přišla na pohovor a první, co mi vpálila do obličeje bylo: Jste gay, co? Pamatuju si, jak jsem na ni vyjeveně koukal a chvíli jsem nevěděl, která bije.

Zasmála se a upravila si tmavě fialové vlasy, které k ní perfektně pasovali. Měla vkus a moc dobře to věděla. „Mám obrovský výstřih a velmi krátkou sukni a vy pořád udržujete oční kontakt, to zvládne jen gay," Zasměje se a já si odkašlu. Nakonec přikývnu. „to mi vyhovuje, pane Lim," usměje se. „takhle se totiž neoblékám pro to, abych uspěla na pohovoru, ale proto, že se mi to takhle líbí...dřu na své postavě, a proto ji taky ráda ukazuju, špatné na tom je ale to, že díky tomu si ze mě každý dělá terč na sexuální obtěžování, ne, že bych si to nechala líbit, ale není mi příjemné nastoupit někam do práce a druhý den sedět na policii proč jsem šéfovi zlomila nos a že už je to pátý muž tento měsíc." Lehce se zasměje. Odkašlu si a promnu si kořen nosu.

Bylo to pro nás vyhovující, Lahn měla klid od obtěžování, protože já na ni necivěl ani když přišla skoro nahá, a proto, že byla tak nádherná, tak si každý myslel, že s ní spím, takže jsem se nemusel bát toho, že bych si trhl skandál s tím, že by se provalilo, že jsem gay. Tady v NY se to sice neřeší tolik jako u nás, i tak jsem se ale snažil svoje soukromí a orientaci skrývat. Hned se začnu oblékat a připravuju se na to, že pojedu za slečnou Chae, abych se s ní domluvil na detailech jejího plánu.