Svět je velice zajímavé místo,avšak stává se velice nudným místem v případě, že žijete příliš dlouho a nemáte už co objevovat. Mnohem horší se však tato situace zdá v případě, že jste něco nového objevili, ale cosi, nebo spíše kdosi, vám brání v prozkoumání oné novinky.

Přesně toto byl nyní i Thórův případ. Před několika dny spatřil na obloze novou planetu, která však neodpovídala ani jednomu popisu ze všech doposud známých a objevených devíti světů. Planeta se zkrátka objevila z čista jasna, byla zahalena rouškou tajemství, které Thor dychtil poznat. Byla před ním nová výzva a pokud by vše vyšlo, mohl tak ochraňovat jakožto budoucí král, ne devět, ale deset světů. Vskutku lákavé pomyšlení.

Thor toužil poznat lid, který na planetě žije a hlavně chěl vědět, proč se objevila z čista jasna. Novou planetou byl doslova posedlý. Ódin o neznámé planetě nechtěl však ani slyšet, za těch pár dní co byla na obloze, byla důvodem spousty rodinných hádek. Klidnou večeři tak královská rodina od té doby ani neměla, jako kdyby se stalo pravidlem, že sotva co král a prvorozený princ usednou ke stolu, vypukne nová hádka. Ačkoliv Thor hledal nové a nové argumenty, které, i dle Lokiho slov byli více než přesvědčivé, Ódinův názor se ani v nejmenším nezměnil.

Dnešní večer tomu nebylo jinak. Blonďatý muž křičel na krále, cosi o nové planetě, jak by ji mohli využít v prospěch Asgardu. Král naň křičel zpět, že se žádná výprava konat nebude, mezi tím co Frigga jen tiše seděla po boku svého muže a starostlivě těkala pohledem mezi svým manželem a synem.Druhorozený syn seděl pohodlně usazený ve své židli a s pobavením sledoval scénu před sebou. V poslední době rodinné večeře miloval, o čemž svědčil i škodolibý úsměv usazený na jeho tváři.

Nová planeta se spíše zdála zkázou Asgardu, než něčím co by jej mělo spasit, jak Thor často říkával. To blonďatému válečníkovi však nezabránilo jednoho tichého večera uspořádat tajnou výpravu se svými přáteli. Díky posedlosti poznat neznámé, si tak Thor ani nevšiml, že jej z dáli sledovaly dvě zlostně žhnoucí smaragdově zelené oči, patřící jeho mladšímu bratrovi. Sif, Fandral, Hogun a Volstagg, tak proklouzli včele s Thorem nepozorovaně k Bifrostu, kde přesvědčili Heimdalla aby je na záhadnou planetu poslal. Ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché, nakonec přeci jen vstoupili do oslňující záře, jež je přenesla na neznámé místo.

Svalnatý muž se svou skupinou spočinul na zvláštním místě. Sotva ukročil,rozpraskaná vysušená půda zakřupala pod jeho vahou. Bylo tu téměř až nesnesitelné horko. Slunce jim žhnulo nad hlavou jako rozpálená louče a rozpalovalo tak vše co bylo v jeho dosahu.Vypadalo to tu, jak kdyby byla planeta naprosto neobydlená. Ani stopa po čemkoliv živém, co by se zde mohlo nacházet. Rozhodli se tedy jít hledat jakoukoliv známku života. Na planetě bylo téměř až ohlušující ticho, které přerušovalo akorát praskání půdy pod nohami válečníků, kteří byli připraveni okamžitě zaútočit v případě nouze. Nikdo z nich netušil jak dlouho už šli, avšak to že bez vody tu nepřežijí moc dlouho, věděli všichni i bez toho aby tato slova museli vyřknout nahlas. Skupina se vydala k vysušeným křoviskám, které se po chvíli cesty objevili na horizontu. Procházeli zrovna kolem vysokých kamenů, když z nenadání z poza jednoho z nich, vyskočilo cosi černého po Thorově ruce, která dřímala Mjolnir a zabořilo to své ostré tesáky do jeho svalnaté ruky. Blonďatý muž ukrutně zařval a druhou rukou přetáhl, ono stvoření po hlavě, které se pak nehybně skácelo k zemi.

Sif se okamžitě ujala ošetření blonďákovi ruky, kterou ovázala šátkem. Nikdo z nich však neměl ani kapku vody, aby ránu mohli opláchnout. Thor jemně odstrčil dívku od sebe a přikročil k již mrtvému vlku, aby si jej pozorně prohlédl. Z huby mu tekla bílá pěna a jeho oči, jako kdyby byly zastřeny touhou po čemsi, co se nedalo vyčíst. Když stav zvířete zhodnotil jako celkový, shledal že je ve velice špatné kondici. Pohublé tělo a téměř vypelichaná srst, svědčilo o tom, že bylo buď vyhnáno ze smečky a nebo použito jako návnada smečkou, která číhá v pozadí skalisek. To že byla Thorova druhá teorie správná, zjistil ve chvíli, kdy po jeho skupině vyskočilo asi třicet vlků v mnohem lepší kondici. Pak vypukl chaos, jelikož tato zvířata byla mnohem silnější, než obyčejní vlci na Asgardu.

Bojovali na přímém slunci a pomalu jim docházeli síly, vlci naopak, jako by měli sil na rozdávání. Thor pozvolna pociťoval jak kdyby ztrácel svou sílu. Mjolnir jej spíše tížil, než byl jeho zbraní. Jeho zrak se rozostřoval a stával zamlženým, začal pociťovat nezvyklé návaly horka. Pod tíhou své zbraně, se na okamžik zapotácel. Hledíc tak do huby deseti hladovým vlkům. Ačkoliv cítil přicházející slabost, nehodlal se vzdát bez boje.

Co to s ním bylo? Pomyslel si. Byl již v mnoha bitvách a nikdy se mu nestalo, že by jej opustili síly po několika málo hodinách boje. Něco bylo sakra špatně, když pohlédl na Sif, která bojovala a nevypadala vůbec vyčerpaně.

Oslnivý záblesk se silnou ránou, jež přišel z jasného nebe odehnal všechny útočící vlky. Poslední co Thor, spatřil byl samotný Ódin, ve zbroji hledíc naň přísným pohledem a jeho bratr za otcovými zády, co se spokojeně šklebí. Ačkoliv by to starší nikdy nepřiznal nahlas, byl doopravdy rád, že jeho výpravu bratr překazil. To byla válečníkova myšlenka před tím, než všeotec jeho družinu přenesl zpět na Asgard.