THOR:

Pár hodin předtím...
Zrovna bylo něco kolem jedné odpoledne a konečně se Sjofin objevila ze své komůrky, kde jistě zapáleně prováděla všelijaké testy. Trošku nesvůj jsem jí požádal, zda by mi donesla něco k jídlu. Opravdu jsem měl hlad. Přece jen jsem nedostal ani snídani a to jsem spal celý týden. I můj žaludek se ozval na protest dlouhodobého půstu. Sjofin se mi zděšeně omluvila a za pár minut tu byla s plným tácem jídla. Naštěstí se sama chopila iniciativy a pomohla mi se posadit. Poté co mi příbor několikrát spadl z rozechvělých rukou, mi příbor vzala a s mírným úsměvem mi pomohla se najíst. Byl jsem tak v rozpacích a hlavně naštvaný sám na sebe, že jsem tak neschopný, že ani najíst se nezvládnu. Jediné štěstí bylo, že vše proběhlo jak z mojí tak její strany mlčky. Asi bych neunesl tu hanbu, kdybych jí musel žádat o to, aby mne nakrmila. Poté mne začala zase podrobovat různým testům, když tu a tam jsem zaslechl hlas svého bratra. Nejdříve jsem mu plně nerozuměl, ale když mi jeho slova začala dávat smysl.
Zbledl jsem do té nejbělejší bíle, že mi i stěny mohly závidět. Když si Sjofin všimla mé reakce tak se jak neřízená střela vyřítila z pokoje a už jsem jen slyšel její řev, jak Lokiho častuje nelichotivými názvy. Bylo mi o to hůř, že měl pravdu. Cítil jsem se zbytečný a slabý jak moucha. Přesto uvnitř hrudi mě utěšovalo zvláštní teplo, že vše bude zase v pořádku. Bylo to jakoby to něco, co uvnitř mě je, jen potřebovalo přivyknout jinému prostředí. Jakoby to něco potřebovalo odpočívat, aby po náročném boji obnovil svou pravou sílu a tento pocit mi dal naději, kterou jsem tak zoufale potřeboval.
Pak již den ubíhal jednotvárně. Večeře probíhala stejně jako oběd, zase vše proběhlo mlčky a já byl rád, že konečně mohu jít spát.

Přítomnost...
Z lehkého spánku mne probudil vrzavý zvuk a chladná dlaň, která svírala tu mou. Automaticky jsem sevření zesílil a až následně otevřel oči. Trošku stále spánkem omámeně jsem hleděl do smaragdových očí, než jsem byl schopen je přiřadit k správnému majiteli, ačkoliv to nebylo nic složitého, jelikož tyhle oči měla jen jedna jediná osoba na Asgardu. Na tváři se mi samovolně usadil jemný úsměv a v očích drobně zajiskřilo.
„Bratře... Nehraješ fér..." můj hlas je o poznání slabší než by měl být, ale momentálně mě to nezajímá, „jsem rád, že jsi přišel."

LOKI:

Tvář Boha lží zamrzla v šokovaném výrazu, který rychle vystřídal výraz netečnosti. Být takhle hloupě chycen samotným Thorem bylo deprimující.
Rychle svou ruku vytrhl z bratrova sevření a stáhl ji zpět ke svému tělu. Jeho úsměv se opět zkřivil do jednoho z jeho typických šklebů a zelené oči doslova skenovaly blonďáka na lůžku pohledem. Slabost z něj doslova křičela. Konečně to byl on, kdo měl, pro jednou před, Thorem na vrch. V zelených očích se zlověstně zalesklo.
"To víš, bratře, ani za všech devět světů bych si nenechal ujít tento pohled," zasmál se a pak dodal: "věř, že až budu králem, u dvora pro tebe najdu nějaké místo. Konec konců, už nejsi ani válečník. Bude z tebe jen obyčejná služka," zasmál se.
Ačkoli, při pohledu na bratrovu tvář plné bolesti, svých slov možná hluboko uvnitř litoval, rozhodl se nesoucítit s Thorem. Přeci jen, dostal to co si zasloužil. Elegantně založil své ruce na hrudi, jako by to měla být známka většího pohodlí. V Lokiho případě to znamenalo jediné, pravděpodobně se nějakou dobu zdrží.

THOR:

Bratrova slova bolela, ale přesto jsem od něj vlastně nic jiného nečekal. Bolestný pohled nahradil rezignovaný a vzápětí smutný úsměv.
"Jsi tak předvídatelný bratře. Kolikrát ti plány selhali? Proč myslíš, že tentokrát to bude jinak?" Něco uvnitř mě mi říkalo, že mám pravdu. Že ani tentokrát nebude bratr dlouho slavit svůj triumf. Ani jsem netušil, že když jsem to říkal mi v očích probleskla jantarová barva dravčích očí.

LOKI:

Loki se znovu zasmál a opět si přeměřil Thora, od hlavy až k patě, svým pronikavým pohledem. Na jeho tváři nyní hrál lišácký úsměv od ucha k uchu.
"Proč myslím, že tentokrát vše bude jinak? Pohleď na sebe, jsi připoutaný k lůžku a sám se nemůžeš ani najíst. Měl bys mi být vděčný, že pro tebe budu mít ještě nějaké místo," pronesl dramaticky a opřel se o nemocniční lůžko, na kterém ležel blonďatý muž.
Najednou Thorova vůně zesílila. Byla tak intenzivní, že kdyby se Loki neopíral o lůžko, pravděpodobně by zavrávoral. Netušil co se dělo, ale mohl říct, že se mu to vůbec nelíbilo.
"Doufám, že-," řekl o poznání jiným hlasem, v tomto hlase nebyla ani stopa po oné zášti jako před chvílí. Svou myšlenku ale nedokončil, jelikož se mu vytratila.

THOR:

Čím déle tento rozhovor trval, tím více jsem získával jistotu ve svá slova a bylo jedno jak dlouhou to potrvá, svou sílu získám zpět.
"Loki, Loki, Loki...," nemusel jsem říkat nic víc, přesně jsem vystihl, co si o jeho slovech myslím. I když jeho náhlá změna mě překvapila. Co jí asi způsobilo?

LOKI:

Sladká opojná vůně doslova mámila jeho smysly a jediné po čem toužil a nač dokázal myslet bylo, jak moc by chtěl být blíž jejího zdroje.
"Co to děláš?!" zeptal se svého bratra zmateně a zamračil se na něj.
Musel to být on! Určitě na něj ušili nějakou boudu s tou jeho partou nemehel. Nikdy dřív žádnou podobnou vůni necítil.

THOR:

Zmateně se zamračím.
"Ležím?" Naprosto nechápu na co naráží.
"Bratře je ti dobře?" do mého hlasu se vetře starostliví tón, ač je to ironie, že zrovna já se ho ptám, zda je v pořádku, ale opravdu se chová zvláštně.

LOKI:

"Ne, ne, ne! Určitě to jsi ty a ta tvoje parta! Děláte si ze mě legraci?!" Lokiho hlas se pomalu stával hysterickým.
Bylo to až moc intenzivní než aby se dokázal soustředit. Svůj pohled zabodl do podlahy a zamračil se. Něco se dělo a jemu se to vůbec, ale vůbec nelíbilo. Thor opět dělal tupce, nebo byl spíše sám sebou. Což mu také moc nepomáhalo. Pomalu došel k proutěnému křeslu a posadil se do něj. Nohy, jako kdyby vypověděly svou službu a hlava se mu točila. Hned po té co se usadil, zavřel na pár vteřin své oči a zhluboka se nadechl. Musel se uklidnit.

THOR:

Celou dobu jsem zmateně pozoroval chování svého bratra. Dělalo mi starosti, jelikož jsem ho takhle ještě neviděl a navíc jsem byl opravdu unavený, ač to nerad přiznávám a tak trochu jsem ho nestíhal. Vztáhl jsem k němu ruku, když měl zavřené oči a vzal ho za tu jeho a jemně stiskl. Víc síli jsem v tu chvíli neměl. Cítil jsem jak mi i přes mou snahu klesala víčka.
"Bratře, o čem to mluvíš?" šeptl jsem a unaveně na něj mžoural.

LOKI:

Černovlasý muž neměl nejmenší tušení co se s ním právě dělo a jak se zdálo, jeho bratr na tom byl podobně. Když pak Thor uchopil jeho dlaň ze široka otevřel oči. Měl pocit, jako kdyby jím projelo neskutečné množství elektřiny a ona vůně, kterou již byla přeplněná celá místnost se nadále nedala snést. Loki rychle vytrhl svou dlaň z bratrova sevření, ten večer již po druhé a vyšvihl se na nohy tak prudce, až se mu z toho zatočil celý svět. K jeho smůle nešťastně převrátil kožené křeslo, které Bůh falše vykouzlil první den, kdy se na ošetřovně ukázal, a způsobil tím nemalý rozruch.
"Já-myslím. Asi. Asi bych měl jít?" K Jotunheimu! Co se to sakra děje? Jeho mysl křičela na všechny strany. Tohle nebyl on. Pohledem se snažil vyhnout svému bratrovi a rychlým krokem se hrnul ke dveřím ve kterých čekalo nemilé překvapení. Sjofin.
"Co se tu, u Všeotce, děje?!" rozkřičela se na mladšího z bratrů a její oči stále plály zlostí. Očividně byla stále naštvaná za jeho odpolední píseň, což mu nyní situaci moc neulehčovalo.

THOR:

I přes únavu nemůžu z bratra spustit starostlivý pohled. A pak když tam díky hluku, co Loki způsobil, vtrhla Sjofin a začala na něj řvát, tak se ve mně něco vzepřelo a říkalo mi, že tohle si k němu dovolovat nebude. A zase jsem si neuvědomil, že mé oči na okamžik změnily barvu. Zamračeně jsem sjel pohledem na Sjofin.
"To stačí. Loki se necítil dobře a proto přišel na ošetřovnu," řeknu tak, aby poznala že nesnesu odpor. Nevím proč až takhle chráním a kryji svého bratra, ale jsem až moc vyčerpaný na to abych dokázal jasně uvažovat a více se nad tím zamýšlet.

LOKI:

Poprvé v životě se mě bratr zastal? Prolétlo Lokimu hlavou a šokovaně se na něj otočil. Ačkoliv věděl, že by se nyní slušelo poděkovat nic neřekl.
"Pokud se necítíte dobře, netuším co děláte u lůžka vašeho bratra," probodla černovlasého pohledem, který do chvíle zaujal stejný postoj.
"Následujte mne, podívám se co vám je tentokrát," pronesla otráveně Sjofin a pokynula rukou mladšímu z princů k odchodu, ten se mile rád z oné prokleté místnosti, bez jediného slova, vytratil.
"Odpočívejte, princi," pronesla vřele léčitelka než zavřela dveře a vydala se vyšetřit druhého z princů.
Oba kráčeli mlčky do ordinace, kde Lokiho okamžitě usadila do bílého křesla z masivu. Místnost byla celá laděna do bílých barev a všude se nacházelo kdejaké léčitelské náčiní, které mělo mnohdy velice zvláštní tvary a vypadalo spíše jako vražedné nástroje. Zelenooký muž se však rozhodl nechat si poznámky na velevážené umění léčitelů stranou, když její pomoc nyní doopravdy potřeboval.
Napjaté ticho přerušila až Sjofin, která bez ostychu a jakéhokoli dbaní na etiketu pronesla: "Řeknu Vám to zcela upřímně, princi. Pokud jste sem přišel jen provokovat Vašeho bratra a nic Vám není, postarám se aby toto vyšetření bylo to nejdůkladnější a nejnepříjemnější, jaké jste kdy v životě zažil, rozumíme si?" pronesla ledově a Loki již neměl sílu vzdorovat, tak mlčel.
"Nyní, pokud neplýtváte mým časem jako celé dnešní odpoledne, mi sdělte co Vás trápí," pokynula rukou a svým pohledem černovlasého prince doslova probodávala.
"Je mi divně v Thorově přítomnosti," řekl a když spatřil rozzuřený pohled léčitelky rychle pokračoval: "Ne! Vy mi nerozumíte! Já nevím jak to vysvětlit. Když jsem v jeho blízkosti cítím zvláštní vůni a v tu chvíli jako kdybych nedokázal racionálně myslet. Prvně jsem si myslel, že je to jen nějaké kouzlo, ale není. Vypadá to, jako kdyby to vycházelo z něj. Když se mne potom dotkl, bylo to jako kdyby mne udeřila elektřina. Nevím co se děje," pronesl a sledoval Sjofin, která jej sledovala jako ostříž.
"Udělám Vám několik odběrů a poté se na vzorky podívám v laboratoři, víc pro vás zatím nemohu udělat," zvláštní povzdechnutí a starostlivý výraz v její tváři Lokiho pozornosti neunikl, nicméně se jím nehodlal zaobírat a dobrovolně nastavil svou levou paži k odběrům.
Netrvalo to dlouho, než měla léčitelka co chtěla. Rychlým pohybem popsala zkumavky jeho iniciály a postavila je kamsi na polici, než se znovu otočila k mladšímu princi.
"Nyní se přímou cestou odeberete do Vaší lóže, nechci Vás tu znovu vidět mimo návštěvní hodiny. Jděte," pronesla a Loki se vytratil jak pára nad hrncem.
Jeho nohy doslova letěly vpřed, aby se schoval za dveřmi svých komnat. Tu noc však nemohl opět spát. Cítil se zvláštně nekompletní. Téměř jako by jej k sobě vábila ona neznámá vůně, kterou slabě cítil až do svých komnat, ze kterých už se však na ošetřovnu neriskoval vyplížit. Celou noc se tak neklidně převaloval v lóži, než se nad horizontem východu objevily první paprsky slunce ve znamení rána.

THOR:

Jakmile Sjofin s Lokim odešli tak se mi samovolně zavřeli víčka. Už jsem je nedokázal nechat otevřená. Poslední myšlenka před tím než jsem se propadl do sladkého snění byla, zda bude bratr v pořádku.