Netrvalo dlouho a z podlahy se začali zvedat i ostatní, bolestně si mnoucí naraženou kostrč či ruku, jak před několika sekundami kvůli tomu velkému trhnutí popadali na zem jako horké brambory. Chvíli se jen zmateně rozhlíželi kolem sebe, než se trochu vzpamatovali. Bělovlasý mladík napřáhl ruku a dlouhým prstem ukázal na plavovláska, který se snažil odlehčit křečím v naraženém rameni.

"To ty! Je to tvoje vina, kdybys nebyl úplnej kretén, co se nás vždycky snaží akorát rozesrat, nenarazili bysme a a nebyli bysme v průseru!" zařval Suigetsu a tvář se mu zkřivila zlostí, "Teď tady kvůli tobě všichni skapeme!"

Naruto otevřel pusu a chystal se něco říct, aby se bránil, ale v řeči ho náhle přerušila jeho věčná nemesis.

Sasuke zavrtěl hlavou, přešel ke kormidlu a na moment s ním otočil ze strany na stranu. "Do ničeho jsme nenarazili, Suii, tady nejsme na Titanicu. Nejsou tady žádné ledovce a jsme v moc hlubokých vodách na to, abysme prorazili loď o dno," zamručel a otočil se směrem ke své partě a jednomu vetřelci, "To ale neznamená, že to není tvoje chyba! Suigetsu má pravdu. Proč se sakra musíš vždycky do všeho srát?!"

Naruto vykulil oči, svěsil paže podél těla a silně stiskl ruce v pěst. Uvnitř v hrudi jej pomalu, ale jistě začal nahlodávat červíček toho, že na tom, co ti dva říkají, možná něco bude. Že byl prostě zase jenom moc impulzivní a že kdyby se mu dařilo, lépe ovládat svoje emoce a hlavně vztek, který se v něm objevil pokaždé, kdy se na Uchihu jen podíval, tohle by se nestalo. Jeho podvědomí ale bylo nastaveno tak, že jakmile se něco týkalo právě černovláska, automaticky pak přecházel do ofenzivy, jen aby mu nemusel dát za pravdu.

I když žádnou radost necítil a v hloubi duše jej pomalu přepadaly všechny možné a nemožné obavy toho, co by se právě teď mohlo stát, ústa se mu automaticky roztáhla do širokého úsměvu.

"Moje vina? Děláš si kozy?! Vždyť to ty už bůhvíjak dlouho meleš o tom, že umíš řídit loď! No, očividně ses asi spletl, protože já byl u řízení všehovšudy tak dvě vteřiny. Jestli jsme do něčeho narazili, je to tvoje zkurvená vina!"

Sasuke nakrčil obočí. Čekal, že jakmile se to připitomělé blonďaté stvoření začne bránit, zvedne to tlak tentokrát i jemu, protože jak předtím fialovooký perfektně vystihnul, nejspíš byli v parádním průseru. I kdyby se lodi nic nestalo a ta šílená rána se jim jenom zdála, měl takové neblahé tušení, že až je tady všichni tři kapitáni najdou rozhádané, nejspíš jim dají co proto. Avšak místo toho, aby sám automaticky přešel do vzteklého protiútoku, což bylo v této situaci na místě, jen zavrtěl hlavou a uchechtl se.

"Seš hluchej, nebo jsi jenom dement? Říkám ti, že do ničeho jsme narazit nemohli, protože jsme v dost velké hloubce. Možná, že kdybys konečně začal používat tu kravinu co ti dřepí na krku a neusmíval se na všechny okolo jako debílek, tak by ti to taky konečně došlo!"

Plavovláskova tvář se zkřivila do nasraného pohledu. "Cos to řekl, ty hajzle?!" zavrčel naštvaně a chystal se, vyrazit a jednu tomu parchantovi ubalit, když se za ním konečně objevila trojice statných, vousatých mužů.

Avšak místo toho, aby je okamžitě na tři doby seřvali, co to pro Jashina provedli za příšernou věc, je jen sjeli temnými pohledy. Nejstarší z nich okamžitě přiběhl ke kormidlu a ke zbytku řízení a ten, který je tam předtím nechal samotné, jen zavrtěl hlavou, přišel blíže k Sasukemu a zamračil se, což díky vousům vypadalo ještě víc děsivě.

"Měli byste jít ven a seřadit se s ostatními spolužáky. Váš učitel už vás všechny začíná shánět na jedno místo," promluvil k němu tiše a v tmavě hnědých očích se mu podivně zablesklo, "Venku, přesně naproti kajutám, je přístřešek, který vás ochrání před deštěm."

"Za tohle nemůžeme my!" bránil se ihned Sasuke, kterého štvalo, že nejspíš zklamal mužovu důvěru, "Mohla se stát přece spousta věcí, tak co-"

"Hatake vám všechno vysvětlí. Teď běžte!" vykřikl, popadl černovláska za ramena a vystrčil ho ze dveří kapitánovy kajuty. Úplně to samé potom udělal se všemi přítomnými středoškoláky, aby se v soukromí s kolegy ještě pokusil zachránit, co se dalo. Tedy pokud ještě vůbec bylo co zachraňovat.

***

Jakmile se tmavovlásek dostal ven, do tváří jej okamžitě začal bičovat silný vítr, který na svých rychlých, vzduchových pruodech roznášel velké kapky deště, které jej prudce bodaly do tváře a do těla. Zvedl paže a předloktím si snažil zakrýt obličej, aby mu neporanily zrak, ale kvůli tomu vůbec nic neviděl. Trochu ruku stáhl a pokusil se zamžourat před sebe a v dálce tak konečně spatřil slabý svit světla, nejspíš od elektrického osvětlení. Ztěžka vydechl, donutil strnulé a rázem prokřehlé končetiny, aby se rozpohybovaly a vyrazil kupředu, ale v ten okamžik se lodí znovu prohnala silná rána, kvůli které zavrávoral a upadl na zem. Ruka mu téměř okamžitě vystřelila k temeni, do něhož se udeřil a bolestně zasykl. Pokusil se vstát a znovu se rozhlédnout kolem, aby mohl najít Kakashiho, ale vlivem pádu najednou viděl ještě víc rozmazaněji, než předtím.

Tiše zaklel a začal se plazit po zemi jedním směrem, doufaje, že brzy narazí na nějakou bednu nebo zábradlí, okteré by se mohl opřít a vyškrábat se na nohy. Po několika vteřinách byl úplně mokrý a promrzlý, ale nakonec se mu přece jen podařilo, dojít až na konec. Rukama se chytil ocelové konstrukce, pořádně zabral a vyšvihl se nahoru. Zvedl se mu žaludek a chvíli to vypadalo, že bude zvracet, ale nakonec to rozdýchal a podíval se před sebe.

V ten okamžik mu tělem projel čirý, nefalšovaný děs.

Opíral se o vnější ochranné zábradlí a zíral přímo na rozbouřené moře, jehož vlny byly určitě o něco větší, než si je pamatoval a stále se zvětšovaly, jako kdyby svými rozeklanými jazyky chtěly dosáhnout až na něj a strhnout jej do temných hlubin. Stačilo na to jen pomyslet, aby se mu v ten moment zadrhl dech v hrdle a nohy mu zdřevěněly. Najednou neslyšel vůbec nic, dokonce ani nic neviděl a jediné, co jako v transu dokázal vnímat, byla ta černá nekonečnost pod ním, která byla rozhodnutá, ho dostat.

Rázem se rozklepal po celém těle a začal hyperventilovat. Lapal po dechu, proudy deště mu dopadaly do pusy, ale to vůbec neřešil. Měl sto chutí, někam se schovat a počkat, až to přejde, až si pro něj jeho starostlivý starší bratr dojede a pomůže mu, ale věděl, že to se nestane.

Hlavu natočil na stranu a zamžoural, když na černé hladině spatřil jakýsi zvláštní povlak, odrážející světla z lodě, který hrozně připomínal...

Palivo. Unikalo jim palivo.

Srdce se mu v ten okamžik šíleně rozbušilo a zorničky se mu zúžily. Kdesi hluboko v podvědomí moc dobře věděl, že by nejspíš měl jít a někomu to nahlásit, i když to kapitáni nejspíš už stejně věděli, a přidat se k ostatním, ale v ten okamžik byl v takovém šoku, že se jeho jindy inteligentní a bystrá mysl smrskla na ty nejzákladnější živočišné pudy, které mu říkaly jen jedno jediné. Zachraň se.

Rychle se rozhlédl kolem a s krví hlasitě tepající ve spáncích se snažil najít něco, co by mu pomohlo pomoct, co by ho odtud z té hrozivé kocábky smrti mohlo dostat, aby se odtamtud mohl dostat co nejdál to šlo. Několik sekund prázdně zíral do prostoru, než asi dvacet metrů od sebe spatřil něco, co vypadalo jako záchranné čluny. Na nic nečekal a těžkým krokem vyrazil směrem k nim. Na moment zalitoval, že u sebe nemá svůj inhalátor, který čas od času používal a který se válel někde na dně sportovní tašky v kajutě, ale vytrvale pokračoval dál. Holt to bude muset zvládnout i s nateklými dýchacími svaly.

Připadalo mu to jako celá věčnost, ale nakonec se ke člunům přece jenom dostal. Rychle se vrhnul k prvnímu z nich a začal ho odvazovat, prsty se mu přitom silně třásly. Na nic nemyslel, nic nevnímal a jediné, co ho pohánělo, byla touha pro záchranu vlastního života.

"Chceš zdrhnout?!" proťal šum způsobený stále intenzivnějším deštěm naštvaný hlas.

Sasuke sebou trhl, urychleně se otočil, zadíval se na Uzumakiho a zase se obrátil zpět, jako kdyby tam vůbec nebyl a snažil se, poradit si s uzlem.

"To je neuvěřitelný!" rozkřikl se Naruto, "Vážně nás tady chceš nechat chcípnou ty hajzle?! Myslel jsem, že jsme v tom všichni společně!"

"Musím odtud pryč," vyhrkl Sasuke, který byl v ten okamžik úplně mimo.

Blonďák se rozesmál. "Víš, myslel jsem, že to nějak urovnáme jako vždycky."

"Musím odtud pryč..."

"Nechtěl jsem to udělat!" rozkřikl se Uzumaki a do očí mu vyhrkly slzy. Sám netušil, proč mu to tady říká, jemu do toho přece jenom vůbec nic nebylo, ale kdesi v hloubi duše cítil neuvěřitelnou potřebu to prostě říct. Možná to bylo tím, že měli smrt na krajíčku, možná to bylo jen z čiré slušnosti. Nevěděl. "Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo! Bylo to prostě jako vždycky a tak to mělo zůstat! Ty ses vytahoval, já tě chtěl uzemnit, ale nakonec to mělo bejt v pohodě! Kdybych věděl, že se stane tohle, tak-"

"Musím odtud pryč..."

"Já vím, že je to moje vina, ale ty na tom taky neseš svůj podíl! Kdyby ses nevychloubal, tak tě nechám na pokoji! Sám víš, že jen reaguju na tebe, že tě jen pošťuchuju a chci dohnat k šílenství!"

"Musím pryč...," zamručel, povolil jeden z uzlů a rychle otevřel vrátka v zábradlí, aby až bude mít vše rozmotané, mohl prostě a jednoduše seskočit.

"Tak sakra poslouchej mě!" vyjekl Naruto, udělal k němu několik kroků a chytil ho za rameno.

Uchihova mysl, která byla v ten okamžik omezená jen na základní instinkty, ho donutila otočit se a s vetřelcem si poradit. Sasuke se obrátil a strčil do Naruta, až plavovlásek zavrávoral.

"Nech mě na pokoji! zařval černovlásek, ale to už Naruto jeho podivné chování nevydržel a taky do něj strčil.

V tu jednu jedinou sekundu, kdy se jeho dlaně odrazily od jeho hrudi, se starší automaticky chytil předloktí druhého chlapce, avšak i tak zavrávoral, udělal dva kroky dozadu a na okraji lodi, tam, kde ještě před několika málo vteřinami byly zátarasy, se převážil a spolu s Uzumakim spadl do záchranného člunu.

Poslední lano, které jej zabezpečovalo, to nevydrželo a pod silným nárazem jejich váhy prasklo. O vteřinu později se člun i s nimi dvěma řítil k rozlícené mořské hladině, aniž by si toho kdokoliv z lodi vůbec všiml.

Krásnou neděli!

I když je povídka hlavně komedie, nebylo by to pořádné ztroskotání bez trochu toho dramatu!

Sasuke doplatil na svoje fóbie a hned, jakmile zjistil, co se děje, se přestal ovládat. Jeho racionální stránka byla zcela pohlcena tou, která si chtěla zachovat život, a tak se vydal hledat záchranné čluny.

Naruto, který zpozoroval, že jeho spolužák nejde správným směrem, ho i přes nepřízeň počasí sledoval a snažil se zjistit, co má v plánu. Těžko říct proč, ale i když je Sasuke jeho úhlavní nepřítel, snažil se mu svým podivným způsobem omluvit. Bohužel si ale nevšiml, že  je černovlásek úplně bez sebe a místo, aby pomohl, to ještě zhoršil.

Souhrou opravdu špatných okolností přepadli do člunu, který se utrhl a dopadl do moře. 

Jak dlouho ještě budou v nebezpečí? A co ostatní? Zvládnou to, nebo půjdou ke dnu spolu s lodí?

Moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Uvidíme se ve středu :3

Vaše Majo :3