Hned potom, co ten den Sasukemu skončila poslední vyučovací hodina, měl ještě hodinu a půl dlouhý kurz hraní na klavír, než se konečně mohl vydat domů. Celou dobu, co pomalým krokem kráčel směrem k bohatší čtvrti města, se snažil vymyslet způsob, jak svého o pět let staršího bratra přesvědčit, aby ho na výlet pustil. I když byl Uzumaki pěkný hňup, měl ve své podstatě pravdu. Od té doby, co zemřeli jejich rodiče při tragické autonehodě, ho Itachi kvůli chorobnému strachu skoro nikam nepouštěl a on na to docela dost doplácel tím, že přišel o většinu zábavných věcí, které kamarádi plánovali.

Tentokrát to ale nemůžu přece nechat jen tak! pomyslel si rozhořčeně a v duchu si vybavil otravný ksicht blonďatého spolužáka, jak se mu přidrzle vysmívá a snaží se ho před jeho přáteli shodit a udělat z něj naprostou nulu. V žádným případě nemůžu dovolit, aby na tu plavbu jel on a já ne!

Když konečně dorazil domů, houknul do ticha narušovaného bublajícím filtrem z akvária a datlování dlouhých, hbitých prstů do klávesnice prosté "čau", skopl boty z nohou, úhledně je srovnal do botníku, sundal z ramen lehkou šusťákovou bundu, aby ji pověsil na věšák a i s batohem v rukou se vydal do obýváku, kde tušil svého staršího, prací věčně zaneprázdněného bratra.

"Čus," pozdravil ještě jednou a zarazil se mezi futry ve dveřích, "Dneska děláš z domova?"

Itachi, aniž by se na něj snad jen jednou podíval, pokračoval v práci. "Ne. Dneska pracuju ze svý soukromý jachty a tohle je jenom trapná iluze," protočil očima.

"Nemusíš bejt pořád tak jízlivej. Jestli toho máš moc, tak si dej den volna a trochu si odpočiň," zamručel mladší černovlásek, "Jo a i když už mluvíš o tý jachtě... chtěl bych tě o něco požádat."

Až v ten okamžik se dlouhovlásek zarazil a pohlédl na něj černočernýma, unavenýma očima, pod nimiž se vyjímaly dost tmavé, fialové kruhy. Moc často se nestávalo, že by to rozmazlené smrádě o něco žádalo, takže si to zasloužilo jeho pozornost. "Kdybych si vzal dovolenou, nebudeme mít brzo co jíst," řekl nejdříve a chystal se přejít k jeho požadavku, když ho bráška přerušil.

"Kdybys tak urputně neškudlil prachy po rodičích, tak bysme žádný problémy neměli a mohli si žít jak v bavlnce."

Itachi zúžil rty do tenké linky, než odpověděl: "Ty peníze jsou na tvojí vysokou a pro případ nouze. Tak mluv, co máš na srdci, nemám čas na to, se tu vykecávat."

Sasuke si povzdechl. "Víš jak jsem byl na tý matematický olympiádě?"

"Jo?" založil druhý ruce na hrudi, zvědavý, co z něj vyleze.

"Vyneslo nám to dost velký peníze a Kakashi nás chce vzít na školní výlet," řekl a sledoval, jak se obličejové svaly v bratrově tváři začínaly stahovat jako temná mračna na obloze, "Je to týdenní plavba na jachtě, samozřejmě s učitelským dozorem a podle všeho to má být dost poučný. Všechno je hrazený, ale stačí jenom podpis rodiče nebo opatrovatele. Tak jsem myslel..."

Starší vydechl. "No já nevím, Sasuke... Zní to dost nebezpečeně. Víš co všechno se na takové lodi může stát? Co když spadneš přes palubu a utopíš se?"

Jmenovaný zamrkal. "Je to loď jako kráva s kapitánem a bude tam Kakashi. Nic se mi stát nemůže. Navíc jedou úplně všichni a byl bych za totálního lůzra, kdybych nejel. To chceš? Navíc si to zasloužím, ty prachy jsem jim vyhrál hlavně já," dal našpuleně ruce v bok. Moc dobře věděl, že když se bude chovat jako fracek, moc mu to nepomůže, ale on na tu cestu prostě chtěl jet, sakra!

"Předpokládám, že nedáš pokoj do tý doby, než ten papír nepodepíšu, co?"

"Si piš."

"Promyslím to. A příští týden se stavím za tvým učitelem ve škole, chci to slyšet od něj. Ty bys byl schopný nakecat mi hory doly, jen abych tě tam pustil."

***

Zatímco Sasuke se snažil Itachiho všemi možnými, nemožnými, pozemskými i nebeskými prosbami a argumenty, které vzešly z jeho jistojistě geniální mysli přesvědčit, aby mu papír prostě jen podepsal a nedělal kolem celého školního výletu caviky, plavovlasý Naruto zrovna ležel v náručí svého momentálního přítele, Nejiho Hyuugy v jeho posteli a nechal se rychle a vášnivě líbat.

Po několika sekundách se ale od milence odlepil, dlaní ho od sebe jemně odstrčil a povzdechl si. "Nechápu, proč se ten kretén musí pořád se vším vytahovat. No tak měl zazobaný rodiče, který ho jako děcko tahali všude možně. Koho to zajímá? Na koho si myslí, že udělá dojem? Hňup," odfrkl si uraženě.

Neji několikrát zamrkal, dlouhými bledými prsty pravé ruky vjel do jeho zlatavých vlasů a začal se v nich přehrabovat. "Můžeme alespoň jedno odpoledne neřešit Uchihu? Myslím, že by to byla docela fajn změna. Přijde mi, že spíš chodíš s ním než se mnou, jak o něm pořád dokola a dokola meleš. Přitom bysme mohli dělat úplně jiný, příjemnější věci," zavrněl a plnými rty se přisál na jeho hubený krček.

"Ahghhh," zavzdychal Naruto, "To máš pravdu."

Na moment zavřel oči, dlaně přesunul dlouhovláskovi na záda a začal jej v pomalých rytmech a v kruzích hladit a užíval si tu dokonalou péči, kterou mu mladý a dost šikovný Hyuuga dopřával. Skrze zlehka pootevřené rty se mu draly tiché vzdechy a pomalu cítil, jak se v jeho těle začíná přelévat vzrušení do intimních partií, když mu před očima vyskočil obličej černovlasého chlapce.

Uzumaki frustrovaně zavrčel.

"Takhle se ti to líbí, jo?" uchechtl se Neji, který si to bohužel pro něj vyložil úplně jinak a trochu drsněji zkousl jemnou kůži na tom skvostném krčku.

Naruto ho znovu odstrčil, posadil se a zády se opřel o zeď. "A viděls Karin? Ta se normálně skoro rozplizla po židli, když tam vyprávěl ty svoje kormidelnický sračky! Nechápu jí! Znám jí od malička, jako malí jsme si spolu hrávali na písku a byla úplně v pohodě. A pak přišla střední a s ní i Uchiha a BUM! Je jako vymaštěná!"

Druhý chlapec si povzdechl a zavrtěl hlavou. Dneska to vypadalo, že s Narutem nic intimního nebude. Zase. A to všechno kvůli tomu debilnímu Uchihovi. Zase.

Sám se od něj odtáhl ještě dál a naštvaně se posadil až na kraj postele. "Možná bys měl jít domů," hlesl nakonec.

"-vůbec jí nechápu," brebentil dál plavovlásek to své stále dokola a dokola, když se najednou zarazil a zmateně zamrkal, "Cože? Proč jako? Ty mě tu nechceš?"

Dlouhovlásek se postavil a začal roztěkaně přecházet po pokoji. Pak se zastavil a děsivě bílýma očima, tolik jinýma, než byly ty Sasukeho, se na něj přísně podíval. "V poslední době jsou naše rande pořád stejný. Pořád jenom dokola meleš o tom, jak moc tě Sasuke štve a nic jinýho s tebou není. Už se dokonce nemůžeme ani normálně pomazlit, pořád meleš jenom o něm," vydechl rozčileně, "Až si skoro říkám, jestli je to fakt nevraživost, co vůči němu cítíš, nebo jestli ho náhodou tajně nemiluješ."

Naruto na něj koukal, jako kdyby spadl z višně. "Teď si děláš prdel, žejo?"

"Ne. Zkus se někdy poslouchat. Už je to fakt k nevydržení. Pořád jen Uchiha, Uchiha, Uchiha. To nemáme jiný známý, o kterých bysme se mohli bavit?"

"A-ale on mě fakt vytáčí."

"Já to vím, Naruto. Všichni to vědí. Nemusíš to opakovat pořád dokola a dokola. Pak to totiž vypadá, jako kdyby sis s ním chtěl něco začít. A mě už to dost nudí. Říkám si, jestli to mezi náma má ještě vůbec cenu."

I když měl Uzumaki z jeho slov najednou docela nahnáno, nahlas se rozesmál. "Snad bys na něj nežárlil. Na takovýho vola."

Neji neopovídal.

Mladší si povzdechl, zvedl se z postele, přešel až ke svému příteli, objal jej a zadíval se na něj velkýma, štěněcíma očima. "Tak já o něm zkusím tolik nežvanit, když tě to štve, jo? Hlavně se nezlob," špitl, stoupl si na špičky a uvěznil ho v jemném polibku.

V duchu si však stále přehrával ten nesmysl, který před chvílí vypustil z úst. Chtít Uchihu? Tak to těžko. Něco takového bylo zhola nemožné.

... nebo ne?

Krásnou neděli, s některými dnes již potřetí!

Vím, že jsem slíbila, že další kapitola bude až ve čtvrtek, ale znáte mě, nemám moc silnou vůli :D

Sasuke se snaží přesvědčit staršího bratra, aby ho na školní výlet pustil, ale ten si tím moc jistý není. Od doby, co jim zemřeli rodiče, na něj dává skoro až chorobný pozor.

Naruto mezitím tráví čas se svým přítelem, ale místo, aby si ho užíval, mu v hlavě  dál straší černovlásek, až skoro vypadá, že je jím jak posedlý.

Dodrží svoje slovo a přestane o něm mluvit, nebo se nepoučí a jeho vztah s Nejim půjde do kopru?

Moc děkuji za krásné komentáře a hvězdičky u první kapitoly :3

Uvidíme se ve čtvrtek :3

Vaše Majo