Ještě několik minut se kochali krásným výhledem, než plavovlásek nakonec převzal velení a vydal rozkaz k tomu, aby konečně vyrazili na druhou stranu kaňonu a pokusili si sehnat nějakou vodu. Nemohl si pomoct, ale v posledních pár minutách mu jeho spolužák přišel ještě divnější než obvykle. Od chvíle, co vyrazili, čuměl kde co lítá a připadalo mu, že místo toho, aby se strachoval o jejich životy, životy jejich přátel, kteří zůstali na lodi a další důležité věci, jako byla voda a potrava, raději studoval, co kolem nich rostlo, nebo lítalo za hmyz či za cizokrajné ptáky. Zíral všude kolem nich doširoka rozevřenýma, černočernýma očima, jako kdyby snad právě prožívali nějaké úžasné dobrodružství a ne nejhorší chvíle jejich života. A to ho popravdě docela děsilo.

Naruto v normálním životě moc zodpovědný nebyl. Ke škole měl dost laxní přístup a jediné, co ho zajímalo, byla jeho sportovní kariéra. Naprosto perfektně hrál basket a fotbal, byl ve školních týmech a pomohl vyhrát již několik zápasů. To, co mu chybělo na duchu, vynahrazoval tělem. Ne, že by byl vyloženě úplně hloupý, ale učení ho prostě a jednoduše nebavilo, od toho byli v jejich třídě jiní experti. Jako třeba právě Uchiha.

I když se s ním často přel, hádal a pral, moc dobře věděl, jak chytrý, inteligentní a našprtaný byl. Proto ho jeho absence strachu, mírného či většího zděšení, docela iritovala. Protože pokud byl tak chytrý, jak si myslel a jak o sobě velice rád nahlas přede všemi mluvil, jak bylo možné, že byl nyní úplně v pohodě a nepanikařil? Snažil se to před ním jenom hrát, aby nebyl za naprostého losera a strašpytla? Snažil se před ním vypadat cool, aby tak podpořil svojí pohádku o tom, že o něj vlastně už od začátku dost stál a že si Neji všechno vymyslel, a doufal, že když uvidí, že se ničeho nebojí, padne mu jako zamilované vystrašené káčátko kolem krku?

Blondýn nevěděl, ale hlavou se mu ohledně jeho momentálního duševního stavu honila spousta myšlenek a teorií. Jak to tak vypadalo, bude muset udělat to, co vždycky nesnášel ze všeho nejvíc - zapojit mozek a začít přemýšlet, aby se z tohohle průseru dostal.

Nenápadně, aby si druhý mladík ničeho nevšiml, se otočil přes rameno a pohledem se na něj rychle jako dravý pták zadíval. Jakmile jej ale spatřil, jak s téměř zasněným výrazem, který u něj snad nikdy v životě neviděl, kráčí skrz kapradiny a pozoruje všechno, co se kolem něj děje, v hloubi duše mu zatrnulo. Obrátil se zpět, aby znovu dával pozor na cestu, překročil rozviklaný kámen a seskočil o metr níž na kamenitou cestičku, která vedla přímo k vodopádu a ke skalám, kde mohla být nějaká pitná voda.

Copak si ten maník sakra neuvědomoval, co všechno se jim tady mohlo stát? Stačil jeden jediný špatný pohyb, aby si zlomili ruku, nebo nohu, což v tomhle prostředí znamenalo jasnou, pomalou a bolestivou smrt! Nebo se mohli jen o něco škrábnout a do rány by se jim dostala infekce, kterou by velice rychle bez potřebných léků následovala horečka! Jasně, nějaké základní medikamenty měli v lékárničce v záchranném batohu, ale Naruto vážně pochyboval, že od velké nákazy by jim pomohl pouhý paralen. Na tohle byla potřeba antibiotika! A to ani nemluvil o tom, že tu mohli dost dobře pomřít hladem! Tak proč si tady Uchiha tak pohodově vykračoval, div si přitom nevýskal?! To neměl ani trochu strach?! Vždyť měl astma, proboha! Každou chvíli to s ním mohlo šlehnout o zem!

Zatímco černovlásek v pohodové atmosféře stoupal po cestě dál přímo za Narutem, v obličeji již naprosto bledý jako normálně, zlatovlásek mezitím pod imaginárními vousy nadával.

Jak může bejt tak strašně nezodpovědnej, ttebayo?! Zrovna on?! Nejvíc svědomitej člověk, co znám, sakra! zavrčel v duchu, než se zarazil, A co je mi vlastně do toho, co se s ním stane?! Vždyť je to idiot! Pokud skape, je to jen a jen jeho problém!

Na malou vteřinu jej napadlo, že by jeho náhlý zájem a starost o jeho osobu mohl mít snad něco společného s jejich ranním rozhovorem, ale i když nad tím ten den přemýšlel už několikrát, nakonec tu myšlenku zavrhl. On přece věděl, na jaké straně byla pravda, a sice na té Nejiho! Tady nebylo nad čím polemizovat!

Nebo ano?

***

Šli asi ještě dalších deset minut, než se konečně dostali až na druhou stranu. Burácení vodopádu bylo s každou další sekundou slyšet víc a víc. Když se konečně dostali přímo na jeho úroveň, tak, že byli skoro až u něj, ale zároveň dost daleko stranou, aby to pro ně bylo bezpečné, tak, že se na ně každou chvíli snášel jemný poprašek příjemně chladivé vody, zvedli hlavy nahoru a zadívali se na tu obrovskou tekutou masu, která každou sekundu v mohutném proudu padala dolů do menšího jezera a pak odtékala dál v podobě říčky. V ten jeden jediný okamžik dokonce i Naruto musel uznat, že ta podívaná, kdy mezi jednotlivými proudy probleskovaly paprsky světla, tvořící spolu s mlžným oparem kapek krásnou a barevnou duchu, byla opravdu úchvatná.

Nakonec se ale po chvíli vzpamatoval, vzal prudce Sasukeho za rameno a zařval mu ucha.

"Měli bysme se podívat támhle!" zaječel a dlouhým, opáleným prstem ukázal kousek před ně, kde z téměř neviditelné průrvy ve skále vytékal malý pramínek nejspíše pitné vody, "Třeba si budeme moct naplnit lahve!"

Uchiha kývl hlavou a po chviličce již oba mířili tam, kam mladší ukázal. Tentokrát si museli dávat opravdu velký pozor, jelikož kameny, po nichž chodili, byli kvůli vodopádu a jeskyni pod ním velice vlhké. Ani jeden z nich nechtěl uklouznout a rozloučit se se životem.

Když konečně dorazili na místo, Naruto zrychlil a padl na kolena, spojil dlaně do misky a dal jí přímo pod tenký pramínek, aby konečně svlažil neuvěřitelnou žízeň, která ho celý den trápila, ale dřív, než se stačil napít, jej vyrušil hlas jeho spolužáka.

"Ne tak rychle!" napomenul ho, zastavil se na místě a sundal ze zad batoh. Na plavovláskův napůl naštvaný, napůl frustrovaný pohled odpověděl jen pokrčením ramen, "Není dobré ji pít přímo ze zdroje."

Uzumaki nakrčil obočí a zamračil se. "A proč jako? Jsme přece v jeskyni, tohle musí bejt další pramen! Nic mu nebude a já mám fakt kurevskou žízeň!"

"Nikdy nevíš," odsekl jen Sasuke, zatímco se prohraboval v báglu. Po několika sekundách vytáhl lékárničku a z ní trojcípý šátek, který vzal do ruky a přešel až k němu, "Necháme ji přecedit."

"Zbláznil ses?!" vyjekl Naruto, "Tohle je, když potřebuješ podepřít loket, ne na filtraci vody! všechny sračky, který by v tom mohly podle tebe bejt, tím projdou!"

"Je mi to jedno, je to prevence. Tak chceš se napít, nebo ne?"

***

Když se oba konečně osvěžili a přefiltrovali si vodu dokonce i do prázdných plastových flašek, vyrazili kousek dál a posadili se na trávu na břeh malého jezírka. V žaludcích jim silně kručelo, až si oba museli vytáhnout další ze zbývajících proteinových tyčinek, aby trochu zahnali hlad.

Zatímco Sasuke se zasněně díval na vodopád před nimi, plavovlásek se každých pět vteřin otáčel na jinou stranu ze strachu, že chytne nějaké cizokrajné klíště a naroste mu po něm druhá hlava, nebo třetí oko uprostřed čela.

"Nevrť se pořád a užívej si to," okřikl ho tmavovlásek nevrle.

Druhý sebou prudce škubl, vyskočil na nohy a dal si ruce v bok.

"A co si mám jako užívat? Že jsme bůhví kde, naprosto mimo civilizaci, úplně sami? Že nás nejspíš nikdo nezachrání? Že nemáme jídlo a přístřeší?"

"Máme vodu, to je základ," pokrčil rameny černooký.

Blondýn spráskl rukama a zavrtěl hlavou. "Bože, Uchiho, co se ti sakra stalo? Kam se poděla tvoje podělaná nátura nerudnýho týpka?! Jak si tohle můžeš užívat, když víš, co nám všechno hrozí! Však se podívej na nebe, trmáceli jsme se sem půl dne a než se nadějem, bude zase noc a my nemáme přístřeší! Nemáme jídlo! Co je to sakra s tebou?! Už se se mnou ani nedohaduješ, tak se prober!"

Sasuke na něj jen zíral s nakrčeným obočím, stále sedě na zadku. Nakonec si povzdechl a znovu mykl rameny. "Když jsem byl malý, rodiče nás s Itachim brali na spoustu zajímavých míst. Jezdili jsme, kde se dalo a já to miloval, bylo to dobrodružství."

"Teď nemáme čas na-"

"Ale pak umřeli a mě si vzal do péče Itachi. A od té doby jsem doma zalezlý na zadku a jediný, co mi dělá společnost, jsou knížky. Ty a tvoji kámoši pořád někde paříte. Já a ti moji jsme věčně zalezlí u jednoho z nás doma, nebo na zahradě, protože dál mě brácha nepustí. Je to tak," uchechtl se kysele, když spatřil Narutův šokovaný výraz, "Celou dobu jsi měl pravdu. Nikam nemůžu. Ale teď... Teď jsem se konečně někam dostal. Jasně, že se bojím... ale mám načteno spoustu knih, takže vím, co v dané situaci dělat. A ty jsi tu se mnou a máš velkou sílu, navíc žádné zdravotní komplikace... Myslím, že to zvládneme."

S posledními slovy ztěžka vydechl a pohled zapíchl na průzračnou hladinu jezera. Bylo mu fuk, co si o něm bude druhý myslet. Naprosto ignoroval fakt, že na něj v ten okamžik zíral s doširoka vyvalenýma očima a otevřenou pusou. To, co řekl, byla pravda. I když měl strach, cítil se tak nějak... klidně.

Naruto několik vteřin jen otevíral pusu naprázdno, než si kecnul na zadek vedle něj a zmoženě vydechl.

"Měli bysme vyrazit," zamručel pak jenom.

"Měli bysme se přesunout z pláže sem, ať nemusíme pořád chodit pro vodu sem a tam jako idioti," navrhl Sasuke, aniž by se na něj podíval.

"Tady nás ale nikdo nenajde!" vyjel na něj ihned poplašeně zlatovlásek.

"Ale máme tu větší šanci na přežití. Je tu spousta ptáků a ryb a my máme nůž. Když se budeme snažit, určitě něco ulovíme. A o to, aby nás někdo našel, se můžeme starat, až budeme mít jistotu, že tu nepojdem hladem. Na pláž pak můžem vyskládat kameny do SOS, nebo zapálíme klestí a budeme vysílat kouřový signály."

"Hmpf," zamručel Naruto.

Štvalo ho, že měl ten zmetek vždycky ve všem pravdu.

Krásnou neděli!

Je mi líto, že ve středu nevyšla kapitolka jako obvykle, v práci toho mám ale mraky a když dorazím, mám takovou náladu, že bych je na tom ostrově akorát povraždila :D omluvte tedy prosím tento výpadek :D

Naruto pomalu ztrácí nervy, ale Sasuke je čím dál tím víc v pohodě. Budou mu znalosti z dobrodružných knih stačit k tomu, aby je vedl k přežití, nebo zklame a budou v pěkném maléru?

Moc děkuji za krásné hvězdičky a komentáře u minulé kapitoly :3

Vaše Majo