Hermiona se prodírala houštím, cesta byla krkolomná. Prošla docela velký kus lesa a pak se před ní rozprostřela pláň. Na pláni se nacházelo několik opuštěných, zarostlých polí. Na některých stály i stroje pro orbu.
Zahleděla se do dáli, přes pole najednou spatřila obrys budovy. Objevila se tam zčista jasna.

To bylo zvláštní, že by v tom bylo nějaké kouzlo? Jako by někdo nechtěl, aby se to tu našlo. i ta cesta by tomu odpovídala.

Hermionu toto podivné místo neodradilo, právě naopak. Rozhodla se jej prozkoumat.
Když procházela kolem jednoho ze strojů, jeden z nich se najednou sám od sebe spustil. Hermionu to tak vyděsilo, že raději začala utíkat cestou k domu.
Doběhla k oné budově a zhluboka dýchala. Na domě na první pohled nebylo nic zvláštního, kdyby se potom nezačal proměňovat.
Před očima se ze staré budovy stal nádherný dům. Zašedlou fasádu nahradila jasně bílá barva. Rozpadlá terasa se změnila k nepoznání. Prkna byla nalakována lesklým nátěrem a ze zábradlí viselo mnoho muškátů různých barev.

I přestože Hermiona studovala v kouzelnické škole, tato proměna ji zaskočila.

Dodala si odvahy a vešla do domu. Přímo naproti krásně vyřezávaným dveřím stálo schodiště, které se rozdělovalo na dvě části. V prostorné hale se najednou objevil stojan na kabáty. Když si na něj Hermiona pověsila mokrý hábit pokoj se změnil úplně. Objevil se skvostný nábytek, koberec a obrazy. Prostě všechno co tam bylo dříve.
Hermiona byla nadšená tímto domem. Pak si vzpomněla na Snapea.

Musím jít za tím mrzoutem. Přece nebude bydlet v nějaké chatrči, když můžeme být tady.

Velice nerada opouštěla toto místo, ale musela pro něj dojít. Nejraději by ho tam nechala, protože když je naštvaný, je hrozně protivný, ale svědomí by jí nedalo.

***

Kde jenom může tak dlouho být? Vrtalo Snapeovi hlavou. Pomalu dokončoval svou chatrč, když se objevila.

" No to je dost, že jste se uráčila Grangerová!" seřval ji.

" Nerozčilujte se! Byla jsem to tu trochu prozkoumat," vysvětlovala.

" No to je opravdu úžasné! Ale pokud vám to nedošlo, musel jsem to tu celé postavit sám. A jestli mi nepomůžete zaplést střechu z listí přísahám, že vás dnes večer nechám spát venku!" zavřel.

Hermiona nevěděla co mu na to má říct a tak tam jen stála, dokud ho ten vztek nepřešel. Poté spustila ona.

" Přišla jsem vám něco říct a vy se jen rozčilujete. Pro mě za mě si tu klidně zůstaňte, ale JÁ jdu do toho domu, co jsem objevila na za lesem!" mávla rukou k houštině.

" Myslíte tu starou barabiznu?" smál se Snape.

" Vy jste tam asi nešel co?" změřila si ho vyčítavým pohledem.

" Ne, proč taky? Nejspíš by se to na mne zřítilo. Nepochybuji o tom, že by vás tato skutečnost jistě potěšila!" ušklíbl se.
Hermiona se zamračila: " Já jsem tam, na rozdíl od vás, šla! Ten dům je kouzelný. Když jsem tam vešla, objevil se nábytek a všechno co tam bylo dříve, všechno bylo jako nové."

" Nebyla to halucinace? Celý den jste ležela na slunci," řekl ironicky a zatvářil se pochybovačně.

" Ne nebyla! Bylo tu skutečné! Takže já jdu tam a vy si tu klidně zůstaňte a pleťte si střechu!" řekla naštvaně. Otočila se vyrazila do houští.

" Počkejte, jdu tam s vámi..." křičel za ní Severus.

K čertu s ní.