Merline, pomoz mi, takhle to přeci neskončí.

Nakonec se mu povedlo jí nahoru nějakým způsobem dostat a pak se za ní z posledních sil vyškrábal i on.

Jakže to dělají ty mudlové? Zaklonit krk, pak zacpat nos a co dál. Severusi, přemýšlej!

A pak si vzpomněl.
Zhluboka se nadechl a přitiskl svá ústa k jejím a ze všech sil vydechl do jejích úst. Opakoval to ještě jednou a pak se Hermiona jako zázrakem rozkašlala a vyplivla notnou dávku vody, která se jí do dýchacích cest dostala. Severusovi se ulevilo. Lehl si vedle ní. Potřeboval se uklidnit.

" Pane profesore, co se stalo? Poslední co si pamatuju je, jak jsem hledala svou hůlku a zpanikařila jsem, protože jsem jí nemohla najít," zeptala se po chvíli Hermiona.

" Musel jsem vás omráčit, aby jste mě nestáhla dolů a pak jsem našel tento kus lodi a vylezl na něj. Musel jsem vám pomoct byla jste v bezvědomí a nedýchala jste. Jak tomu mudlové říkají?"

" Myslíte dýchání z úst do úst?" poradila mu.

" Ano, díky Merlin stačili jen dva vdechy," osvětlil Snape.

" Děkuji vám, pane profesore," řekla a přitom se začervenala.

" Domnívám se, že kdybyste byla na mém místě jednala byste stejně," odbyl jí Severus.

Pak se rozhlížel kolem. Nikoho neviděl mezi kusy dřeva a nábytku, které plavalo kolem. Byli tu sami.

Hermiona ale nic nevnímala, byla ráda, že je naživu a že jí zachránil její milovaný. Prsty se dotýkala svých úst, jako by chtěla  přivolat onen dotek jeho rtů. Věděla, že to nebyl polibek z lásky, ale polibek zachraňující život. Také věděla, že kdyby byl v nebezpečí on, udělala by to samé.

" Nikoho dalšího jsem nezahlédl. Snad, že jsou ostatní v pořádku," řekl si spíše pro sebe.

" Myslím, že budou v pořádku, Draco a další kluci měli u sebe hůlky. Mohli si pomoci kouzly," odpověděla Hermiona.

" Mou hůlku jsem ztratil," řekl Severus tiše a pak se na dlouhou dobu odmlčel. Hermiona přemýšlela, jak se odsud dustanou. Rozhlíželi se stále po okolí, jestli nenajdou malý náznak života.

***

V nebezpečně pohupující se loďce sedělo deset chlapců. Rozbouřené moře si s malou lodičkou pohrávalo a házelo s ní sem a tam.

" Kde jsou?" křičel Ernie na Malfoye, aby přehlušil vlny.

" Jak to mám vědět? Třeba se utopili, Grangerový by nebyla vůbec škoda," ušklíbl se Draco a Crabe a Goyl se tomu začali řehtat.

" Musíme je přeci najít!" naléhal Justin a zoufale se rozhlížel kolem sebe, kdyby je náhodou zahlédl.

" Seš blázen, teď bychom je nenašli ani náhodou! Musíme odsud zmizet dřív než se něco stane i nám!"

" Ale jak?" zeptal se Crabe přihlouple.

" Přemístíme se, ty tupče!" zavrčel na něj Draco.

" To těžko, vždyť jsme se to ještě neučili!" oponoval mu Justin.

" A co přenášedlo. Zkusíme ho vyčarovat," vymýšlel Ernie.

" A někdo z vás to umí, jo?" řekl jeden kluk ze Zmiozelu.

" Já jo! Viděl jsem to dělat otce, když jsem se měli přemístit na mistrovství minulý rok!" vychloubal se Draco.

" Tak dělej, tady máš mojí botu a zkus to!" řekl Justin a podával mu svou pohorku.

Draco si ji od něj s odporem převzal. Zamával nad ní hůlkou a řekl: " Portus."

Určili si bradavickou bránu, jako místo kde se chtěli objevit. Všichni se dotkli přenášedla a Malfoy pak odpočítával: " Tři... dva... jedna... TEĎ!"

Pak se svět začal točit. Něco je táhlo, jako by se jim zasekl hák pod pupík a vyzvedl je do výše. Nepřestalo to dokud se nepustili. Dopadli na tvrdou zem před bránu.

" Dělejte, musíme za Brumbálem. Musí je zachránit!" naléhal Justin na Zmijozelské.

" Co je mi do nich! Hlavní je, že jsem v bezpečí já, ne?" vysmál se mu Draco.

" Fajn, jak chceš, ale připomínám ti, že kromě Hermiony, je tam taky váš ředitel koleje. Pokud tam umře, nikdo vám už nikdy nebude nadržovat jako on!" vmetl mu Justin do tváře a utíkal směrem k hradu.

Když spolu s Erniem doběhli, dohonili je i zmijozelští právě v okamžiku, kdy se chystali zabouchat na dveře Brumbálovi pracovny.

Brumbál je pozval dál a nechal si v rychlosti vysvětlit, co se stalo. Albus poprosil obraz bývalého ředitele Dippeta, aby dal vědět na ministerstvo, aby se rozjelo pátrání po těch dvou.