Druhý den přiletělo hodně sov k snídani. Hermioně přinesl Denního věštce, pár reklamních letáků na zázračný omlazující lektvar a samočisticí pánev Deluxe.

Pak tam byl už jen dopis od jejích rodičů. V něm byl souhlas, že může odjet na výlet.
Rozhodla se, že půjde za profesorem Snapem a potvrzení mu předá o přestávce. Nechtěla ho rušit při snídani, jako to neuváženě udělalo několik studentů. Ten na ně křičel, ať ho nechají na pokoji, že se nemůže ani v klidu nasnídat. A že když dnes mají lektvary, tak ať se obtěžují povolení přinést na hodinu, že si to do nich vybere. Věděla, že v tyto okamžiky ho nemá cenu ještě více provokovat. To je jako dráždit kobru bosou nohou. Lehce byste přišli k úrazu.

Začalo zvonit a tak se urychleně přesunula na hodinu kouzelných formulí profesora Kratiknota. Když hodina skončila vydala se do sklepení, kde jak doufala najde Snapea. Bohužel, ale ve svém kabinetě nebyl a učebna byla zamčená.

Kde jen může být? No nic zkusím to později.

Zatímco si pročítala onen papír, který mu měla předat, šla pomalu do schodů. Naproti ní se však řítil Severus. Měl na spěch, potřeboval si zabalit a opravit, pár písemek. Bohužel už ale nestačil zabrzdit a tak se stalo, že oba dva se kutáleli ze schodů dolů. Nakonec přistál Severus na Hermioně.

Než oba zjistili, co se stalo dlouho se dívali jeden druhému do očí. Hnědé oči, mladé dívky, se vystrašeně dívaly do pronikavého, skoro až uhlově černého páru očí postaršího profesora. Oba čekali, co ten druhý udělá. Leželi tak asi půl minuty a pak se Severus vzpamatoval.

Pomalu vstal a začal lamentovat: " To se nemůžete podívat kudy jdete Grangerová? Strhávám Nebelvíru 10 bodů. Co tu vlastně pohledáváte? Dnes přeci nemáte lektvary."

"Já jsem vám jen přinesla to potvrzení, že můžu jet na ten výlet," vyhnula se jeho pronikavému nepřístupnému pohledu. Věděla, že by se jí z něj podlomila kolena. Ale rozhodně ne strachem.

" Je to vše?" zeptal se ještě Severus a zkoumavě si jí měřil.

" Ano, už nic víc, teď musím na hodinu Přeměňování. Nashledanou pane profesore," řekla a vypařila se co nejdřív.

Zvláštní dívka. Škoda, že je Nebelvírka, kdyby tak byla v mé koleji....přemítal Severus zatímco šel do své pracovny.

**"

Den odjezdu. Na černém jezeře se už na vodě pohupovala majestátní kruvalská loď. Poslal jí Igor Karkarov, aby se mohli všichni studenti v klidu přesunout do jejich školy.

O všechna zavazadla se postaral Hagrid. Moc jich nebylo a tak mu nezabralo moc času naskládat je do lodi. Zbytek volné chvíle se bavil s Hermionou, která byla moc natěšená.

" Tak jo Hermiono, dávej tam na sebe pozor. Doufám, že pošleš alespoň pohled," domlouval jí poloobr ve spratkovém kožichu.

" Slibuju Hagride a neboj se o mě, budu se mít báječně," odpověděla Hermiona a objala ho.

Poté se sní rozloučil i Harry a Ron jí jen mávnul. Byl na ní stále naštvaný. Do poslední chvíle se jí snažil přemluvit, aby zůstala. Nepovedlo se.

Pak už nastoupila do lodi a vlezla do podpalubí. Bylo to tam moc krásné. Všechno bylo ze dřeva. Na křeslech a pohovkách byly malé barevné polštářky a všude okolo obrazy a sošky draků. Cítila jak se pomalu loď dostává do hloubky a proto si raději sedla. Byla v místnosti jediná dívka, až teď si to uvědomila. Všichni na ní zírali, každý jiným způsobem. Malfoy, Crab a Goyl a další zmijozelští nenávistně, Ernie Macmilan zkoumavě a Justin Finchflatchley lhostejně. A Snape tak nějak zvláštně. Když nasadil, jako právě teď, nic neříkající výraz sfingy, nedalo se uhodnout, na co právě myslí.

Hermiona věděla jen to, že se jí jejich pohledy nelíbí a proto se rozhodla jít dolů do své kajuty a počkat tam do doby než dorazí na místo.