Kuchyní poloprázdného bytu se ozývalo pouhopouhé cinkání příborů a tlumené mlaskání dvou chlapců, kteří si po dlouhé době užívali společný oběd. Nemuseli navazovat nucené konverzace, aby byli spokojení. Bohatě jim stačil ten klid a fakt, že jsou konečně o samotě. Oba sice svou práci nadmíru milovali, ale postupem času, zejména kvůli fanouškům, bylo příliš těžké vše na veřejnosti utajit a tak pro ně bylo jednodušší začít společně trávit méně času a vyhnout se tak otázkám, kterých měli oba po krk.

„Podvádím tě," vydechl zničeně mladší z páru a dál líně přehazoval zbylé těstoviny z jedné strany talíře na tu druhou a zase zpátky. Cítil úlevu, když ta slova vyslovil, ale zároveň se celý napnul a nervózně ošil na židli, čekající hysterický výstup jeho přítele. Věděl, že mu takovou skutečnost měl oznámit za jiných okolností a trochu víc ho na to připravit nebo to alespoň říct o trochu procítěněji, a dát najevo, jak moc líto mu to bylo. Jenže kudrnatý chlapec neměl na takové věci energii a dál už v sobě takovou šílenost nedokázal dusit. Až příliš ho to ničilo, mnohem víc, než samotná skutečnost, že to vážně dělal.

„S ním?" zeptal se druhý, aniž by zvedl hlavu od talíře. Tolik si přál zvednout pohled a zadívat se do těch krásných, modrých očí, ve kterých by se mohl dál utápět a ignorovat to, co před chvílí slyšel.

„Ne," pokroutil hlavou kudrnatý, „Jacob je pořád jen zástěrka, aby nás nechali na pokoji. To bych ti neudělal,"

„Prosím, nepoužívej teď taková slova," skočil mu do řeči dotčeně Connor a zlomeně pohodil příbor na stůl. „Proč Troye? Snažím se nebo ne?"

„Ne," prohrábl si rozházené vlasy, „totiž ano. Snažíš. Není to tvá chyba, Connie, prosím."

„Klišé. Klišé. Posrané klišé. Takové věci si nech pro někoho jiného. Prostě mi řekni proč," povzdechl si starší, zatínajíc ruce zlostně v pěst. Překvapoval sám sebe, jelikož normálně by už dávno ležel na zemi, schoulený v klubíčku a hystericky brečel. Nikdy neuměl věci řešit v klidu, což jeho přítel až moc dobře věděl a nenáviděl se za to, že ho postavil hned před hotovou věc.

„Protože," přikrčil se hubený chlapec ve snaze splynout s židlí, „neklape nám to. Přiznej si to. Totiž. V posteli," zaskučel tiše.

„Co to meleš, náš sex je perfektní!" vyjekl zelenooký dotčeně, vstávajíc od stolu a následně začal přecházet nervózně po kuchyni.

„Ne, prosím, není to takhle. Jen mě poslouchej, vysvětlím ti to, ano?"

„Je to kvůli tomu, na co koukáš?" zastavil se konečně starší na místě, pozorujíc hubené, třesoucí se stvoření. I přes to, co mu před chvilkou řekl, by pro něj udělal první poslední. „Nemažeš si historii na laptopu," dodal po chvilce nesnesitelného ticha.

„Sakra," zanadával a modré oči se zavřely pod návalem stresu a tlaku, s kterým se najednou neuměl vyrovnat., „Kurva, Connie, mrzí mě, že si to viděl."

„Takže je to kvůli tomu?" přistoupil zvědavě ke svému příteli, domáhající se odpovědi.

„Ano."

„Takže si prostě jen necháváš od někoho zmalovat prdel, zatímco se mnou se tu vanilkově miluješ? Chápu to dobře?"

Kuchyní opět vládlo ticho a odporné napětí. Oba si přáli, aby to byl jen sen a k takovému rozhovoru nikdy nedošli. Vlastně si to více přál starší z páru, jelikož Troye přemýšlel jen a jen nad tím, jak vůbec druhý mohl znát pojem vanilka. Byl si stoprocentně jistý, že Connor na takové věci nebyl. Vždycky raději zavíral oči, když viděl jen náznak násilí a od brečících dětí utíkal, jelikož mu ten zvuk údajně trhal uši.

„Chápu to dobře?" padla znova ta samá otázka, tentokrát byl ale v hlase hnědovlasého kluka znát náznak breku a zoufalství.

„Jo, Connie," broukl Troye zahambeně, „chápeš to dobře. Omlouvám se. Já. Mám tě moc rád, jen. Neumím bez toho být. Není to tvá chyba. Uvědom si to, prosím,"

„Nech mě to zkusit," zastavil ubrečeně Kudrlinku a narovnal se v zádech, aby si připadal větší a dodal tak sám sobě odvahu.

„Nemel nesmysly."

„Jen výprask, prozatím. To zvládnu, nemyslíš?" snažil se znít sebejistě i přesto, že si sám nedokázal představit, že by svého milovaného uhodil, byť jen dlaní přes zadek. Jenže Troye pro něj byl víc důležitý, než si vůbec oba uvědomovali a byl ochotný zkusit všechno, aby od něj nikdy neodešel.

„Seš si jistý, že to chceš udělat?" Troyeův hlas se třásl nadšením a radostí, kterou nedokázal zadržet. Nechtěl takové věci dávat tolik najevo. Neměl se za svou úchylku rád a už vůbec nechtěl, aby si Connor všiml, jak moc vzrušený teď byl.

„Hádám, že na takové věci se většinou ptá dominantní submisiva, nepletu se?"

Ta slova způsobila další chvíli mučivého ticha. Jenže tentokrát byl Connor nesvůj a Troye se řídil do svého ráje, přistupujíc pomalu na návrh svého přítele. Nic si nepřál víc, než aby to klaplo. Jenže sám věděl, že přecvaknout vanilky do dominantní role bylo až příliš nemožné. Znal ty věty nazpaměť.

Nebolí to moc?

Nemám ubrat?

Nekřič tak, uslyší nás sousedi.

Nemůžu ti ublížit, mám tě na to moc rád.

Oh. Ne. Ty brečíš. Přehnal jsem to, že jo?

Přesně proto raději k někomu docházel, než aby Connora o něco takového poprosil. Nakonec to v sobě ale stejně nedokázal udržet. Nenáviděl se za to, že nedokázal držet jazyk za zuby.

„Půjčíš mi pásek?" ukončil ticho Connorův odhodlaný hlas. Troye sice nechápal, kde se v někom tak věčně vyděšeném najednou takový přístup vzal, ale jen tiše přikývl a rozepnul přezku pásku, pomalými kroky přicházejíc ke svému příteli. Poslušně sklonil hlavu a položil pásek do nachystaných dlaní.

„Říkej mi, co mám dělat dál," hlas kudrnatého se lámal netrpělivostí a nervozitou. Snažil se stát na vratkých nohách, stále hypnotizující vzor plovoucí podlahy, plný toho nového pocitu být ovládaný někým, na kom mu tolik zaleželo.

„Ne," úzká brada se ocitla v pevném sevření staršího, „tajil si mi to, takže teď mě koukej naučit, jak se k tobě chovat." Ta slova rozproudila krev obou dvou a chvíli jen mlčky stáli, prudce dýchajíc, neschopní jakéhokoliv pohybu.

„Do-dobře," Troyeův hlas byl zlomený, plný odevzdání a nepohody, „vysvlékni mě a pak mě přehni přes nějaký kus nábytku tak, abys měl k mému zadku co nejlepší přístup. Čím nepohodlnější, tím lepší."

Za normálních okolností bílé tváře teď zářily rudou barvou a i přes to všechno, jak trapné to pro oba chlapce bylo, si mladší liboval a více se uveleboval v malinkém prostoru ve své hlavě. Vždy jezdil jen na lekce, které se týkaly fyzických věcí, takže fakt, že se mu tolik líbilo být ponížený, pro něj byl naprosto nový.

„S tím nemám problém," dočkal se menší rychlé odpovědi, zatímco si Connor dělal pohodlí na židli v čele stolu, „vysvlékni se a stoupni si před židli, na které sedím, překloň se, prsty obmotej pevně kolem opěradla," vytáhl s kapsy telefon, na kterém rychle pustil první písničku, která se mu zdála vhodná.

Foxes – Body talk.

Troye se jen mírně otřásl, přetahujíc si rychle volné triko přes hlavu. Starší ho ale rychle probodl nespokojeným pohledem a zvednul volume písničky spolu s jeho obočím, vyzívajíc tak hubeného k tanci. Mohl vidět malé zaváhání a nespokojenost v Troyeově výraze, ale kupodivu nikterak neprotestoval a jen se odevzdal hudbě, sundávajíc ze sebe pomalu všechno oblečení i přes ten fakt, že hudba byla o dost rychlejší. Nakonec utlumil pohyby svého těla, krátkými kroky s pohledem zalomeným do zelených očí přešel k židli a zastavil se necelý metr od ní, dělajíc přesně tak, jak si druhý přál. Byl nervózní, plný očekávání a nepřál si nic jiného, než aby už cítil štiplavé rány na svém pozadí.

Jenže Connor se stále cítil příliš dotčený na to, aby to kudrnáčkovi ulehčil. Po několika minutách, co jen hladově pozoroval, jak se hubené tělíčko třese a bříško se zvedá pod nepravidelným a trhaným dýcháním, se konečně zvedl a pomalu se přesunul za svého přítele. Vší silnou potlačil slastný vzdech nad tak dokonalým tělem a pohrával si s páskem v ruce tak, aby se do uší mladšího dostalo co nejvíce zvuků, které pásek vydával, když si ho Connor protahoval mezi prsty.

„Prosím Connore. Uhoď mě," roztřesený hlásek zaplnil celou místnost a jako by to snad pro staršího nemělo být dostačující, zakroutil menší svým dokonalým zadkem.

Trvalo to jen pár vteřin, než se kůže pásku obtiskla na světlé, nedotčené pokožce, ale pro oba byl ten moment nekonečný, plný vzrušení a něčeho naprosto nového. Plesknutí pásku doplňovaly prosby o další rány a nepřítomné děkování. Troye ta slova opakoval pořád a pořád dokola, neschopný přiznat sám sobě, že se to vážně dělo.

A stejné myšlenky běhaly i druhou hlavou. Connor nechápal, jak mohl v něčem, co pro něj ještě před dobrou hodinou bylo zavrhované, najít takové zalíbení, ale sám cítil, že do každé další rány vkládal více a více sám sebe. Slova, které ze sebe chrlil človíček před ním, ho začaly dělat neskutečně tvrdým.

„Connie, zlato. Udělám se. Přitlač prosím," dostal ze sebe konečně kudrnáček něco jiného, než děkuji nebo víc.

Hlava menšího chlapce zaduněla o dřevo židle, když jeho tělo ovládl orgasmus a on se následně zhroutil k zemi, ve snaze se vydýchat nebrečet kvůli dokonalému pocitu, který pohlcoval jeho maličké tělo.

„Jsi boží, děkuju," dostal ze sebe po chvilce, když konečně dokázal popadnout dech.

„Někdy se mnou stačí jen mluvit."

„Miluju tě, víš to?"

„Taky tě miluju. I když jsi zatracená děvka."

--

Tadáá. Někdy o tom prostě jen stačí mluvit :) 

Chtěla jsem to původně napsat tak nějak vtipně, protože - šlo by to a štve mě, že já asi neumím být vtipná. Takže, kdyby to někoho chytlo a chtěl by napsat něco přesně naopak,  - jak si sub cvičí Déčko, sem s tím, potřebuju to jako sůůůl ^^ Ne, víc než sůl.

 Snad se líbilo, proč mě to byla příjemná změna 

^_^

N.