První upozornění, tahle jednodílovka je super BDSM + ,rozhodně víc, než ostatní.

Druhé upozornění. Není to Tronnor, ale Troye+Larry (ok. Vím, že to sem nepatří, ale nechtěla jsem to přidávat jako samostatnou věc.) 

Tro sub + Larry dom

Našla jsem moc zalíbení v jedné povídce tady na wattpadu, která je přesně v těhle postaveních, ale někdy od března není aktualizovaná a autorka bojuje s psacím blokem. Nesnažil jsem se její povídku zkopírovat, jen mě Tro a ti dva baví a tak nějak jsem to potřebovala nějak ventilovat. A kdyby někdo chtěl, tak povídka se jmenuje Our Puppy  - doufám. A No. Snad vás bude tohle bavit. A omlouvám se všem Larry písálkům. Nechci se vám tentočkovat do práce nebo tak něco. Tohle je jen můj úlet a nebude se to opakovat. slibuju.

--

Stál jsem vedle svého dosavadního Pána ve výtahu a snažil se přemluvit mé nohy, aby se netřásly. Uplynul přesně týden od té doby, co mě začal cvičit. Od té doby, co mě začal cvičit kvůli bláznivé sázce. Jeho nejlepší kamarád byl taky Déčko. Hecnul Harryho, že nikdy nevychová správného suba za sedm dní. A tím subem jsem měl já. Nepřišlo mi to tak ujeté, když mi Harry odpověděl na můj inzerát na jedné z pochybných seznamek. Vlastně jsem vůbec nepočítal, že by se někdo mohl ozvat. A už jsem vůbec nepočítal s tím, že by to se mnou Harry po pár dnech nevzdal.

„Vážně myslíš, že to zvládnu?" zeptal jsem se nejistě, když jsme byli téměř v polovině cesty nahoru. Rozčilovalo mě, kolik pater ještě zbývalo.

„Pochybuješ o sobě, Troye?" zavrčel, aniž by se na mě podíval. Dál stal narovnaný, pohled zalomený do dveří výtahu.

„Jen nevím, co od Louise čekat, to je celé," pokrčil jsem lehce rameny. Ten malý pohyb byl nejspíš pro Harryho konečným, jelikož mě silně přirazil ke stěně výtahu a chytl pod krkem. Chvilku jsem se zmítal, ale v momentě, kdy mi vážně začal docházet kyslík, jsem raději přestal odporovat. Vždy mě takhle dostal zpátky na mé místo, když mi to ujelo.

„Vysvlékni se," sykl hrubě a o krok odstoupil.

„Omlouvám se, Pane," šeptl jsem tiše. Styděl jsem se za sebe. Spoléhal na mě.

„Chtěl jsem snad, abys mluvil?" probodl mě pohledem, „a hoď sebou. Máš čas, než výtah zastaví."

Tiše jsem zaskučel.

Zbývalo pět pater.

Zaskočeně jsem se zbavil bot a začal si sundávat ponožky.

Ponožky vždy sundávej první a nandávej jako poslední. Je asexuální nechávat je na sobě jako jediné.

Říkal mi to často.

Rychle jsem rozepnul kalhoty. Stáhl jsem je dolů i se spodním prádlem. Zbývalo jen triko. Sundal jsem ho z hlavy v momentě, kdy výtah cinkl.

„Máš štěstí," zavrčel, „pojď, Louis na sebe nerad nechává čekat."

Bez zaváhání jsem sebral všechno mé oblečení ze špinavé podlahy a cupital za Kudrnáčem, který se neobtěžoval ani na chvilku zastavit, než otevřel dveře bytu. Vstoupili jsme rovnou do obývacího pokoje. Žádná chodba. Jen já, Harry – vlastně, Pán a pak drobná postava, která na mě zírala se zvednutým obočím. Ihned jsem pustil všechno oblečení na zem a zahanbeně padl na kolena, hned vedle Harryho.

Udělal jsem chybu.

Tak rychle.

Tak jednoduchá věc. Úplný základ.

Harry mi sice slíbil, že si mě nechá, i kdyby se mnou nebyl Louis spokojený, ale já to prostě chtěl dokázat. Tohle bylo něco, co jsem potřeboval. Dva dominanty, kteří by mě zaměstnávali od rána do večera.

„Jaké je jeho záchranné slovo?" promluvil poprvé hubeňoučký brunet a já pochopil, proč mi Harry tolik hustil do hlavy, že se před ním musím chovat ukázkově. Ten zatracený respekt, který sálal z jeho hlasu, mě naplno roztřásl. Byl jsem rád, že jsem na tu otázku nemusel odpovídat. Nebyl bych toho schopný. Vlastně jsem dost pochyboval o to, že před ním někdy budu správně fungovat. Až moc mě vyvedl z míry. A to jsem si vždy myslel, že Harry bude ten přísnější.

„Nezvolil si zatím žádné. Zná systém barev, ale doposud mě neměl potřebu zastavovat," prohodil pyšně Harry. Byl jsem rád za ten způsob, jakým to řekl. Dodal mi tím sebevědomí. Bylo mi jasné, že stačilo jednou šlápnout vedle a hrubě by mě potrestal. Šel jsem s tím do toho. A vlastně to bylo to, co mě ještě víc pohánělo dopředu.

„Hm" odfrkl si Louis s posměškem v hlase, „zvedni se," promluvil tentokrát ke mně a já se rychle vyškrábal na nohy. Lehce jsem zavrávoral. Držet balanc mi vždy dělalo dost problém.

Nikdy nepoužívej ruce, když se zvedáš z kleku.

Udělal jsem to jednou. Harry na mě nemohl použít fyzický trest ještě následující dva dny, čímž jsme ztratily hodně času. Snažil se mě trestat psychicky, ale vždy mě to unášelo víc do subspace. Nebyl jsem schopný vnímat, co doopravdy říkal. Čím hrubší slovně byl, tím jsem se zavrtával hlouběji do mé hlavy.

„V tom případě," stoupnul si Louis přímo přede mě. Raději jsem sklonil hlavu. Bylo to tak správné. Určitě ano. „Jaké jsou tvé limity?"chytl mě pevně za bradu. „Hlavu vzhůru. Dívej se přímo před sebe. Nechci vidět tvůj pohled nikde jinde."

A já se zadíval skrze něj, přímo před sebe. Bylo to až moc smyslné.

„Omezování kyslíku a jehly, Pane," vydechl jsem rychle. Cítil jsem se trapně. Nechtěl jsem mít žádné limity.

„To je všechno?" prohlížel si mě se zájmem, ruce založené na hrudi. Zatraceně. Harry měl pravdu. Byl sexy. Šílel jsem z něj i přes všechen ten strach a fakt, že jsem před ním stál úplně nahý.

„Ano, Pane," zopakoval jsem, ale tentokrát můj hlas přeskočil. Harry mu jistě řekl o tom, že nedokážu pokračovat přes orgasmus. Nezastavil jsem to. Harry poznal, že toho na mě bylo moc. Jenže já bych to dokázal, kdyby nepřestal. Bylo by to těžké, ale určitě by to nějako šlo.

„A ten těsný erekční kroužek? Proč ho máš? Bojíš se, že bys nedokázal být dostatečně tvrdý?" usmál se znovu. Zase tak škodolibě. Byl to hec. Někoho by se to nejspíš dotklo, ale mě to vzrušovalo.

„Harry mi ho poručil. Měl jsem ho mít už na noc, Pane."

„Harry?" vrazil mi silnou facku. Rychle jsem zamrkal.

Nikdy neoslovuj svého Dominanta při scénách jménem.

„Pán, Pane," vydechl jsem a nervózně přešlápl, „Pán, Harry. Omlouvám se, Pane."

Najednou jsem do toho byl tak zamotaný. Nevěděl jsem, jak je od sebe odlišit.

„Roztomilé, Harry," pokroutil brunet hlavou, „vážně," znovu ten úšklebek.

„Zbytečně ho mučíš, Lou," věnoval mi Kudrnáček naštvaný výraz a odešel do další místnosti. Vážně byl zklamaný. Ze mě. Protože jsem nebyl schopný udělat tak jednoduchý věci. Vždyť po mě Louis zatím vlastně ani nic nechtěl. Jen stát a odpívat. Nebylo na tom nic těžkého.

„Mám tě poprosit nebo se pohneš dopředu?" přistála Louisova ruka se silným plesknutím na mém zadku.

„Omlouvám se, Pane," vydechl jsem bez přemýšlení a vydal se za Harrym. Byl v ložnici, rozvalený na posteli.

Po ložnici a herně se vždy pohybuj po čtyřech, pokud nedostaneš jiný rozkaz.

Tiše jsem zaskučel. Najednou mi připadalo pitomé jen tak padnout na čtyři. Naštěstí tu byl Harry a jeho pohled plný zlosti a naštvání, který mi zase rychle připomněl, že to zase tak pitomé nebude. Rychle jsem dopadl na zem a udělal pár kroků, vyčkávajíc, jestli po mě některý z nich bude chtít něco dalšího.

„Můžeš koukat, jestli chceš," zavrněl Louis a bez zájmu kolem mě prošel, dosedajíc na postel vedle Harryho, kterého ihned hladově políbil. Těžce jsem polkl a zmateně zamrkal. Byl jsem bolestivě tvrdý a netoužil po ničem jiném, než aby se mi ti dva začali věnovat. Potřeboval jsem, aby se mě někdo dotknul. Aby mi něco poručili. Cokoliv. Nezvládal jsem na ně jen takhle zírat. A to se jen líbali. Oblečení. Normálně by na tom nebylo nic tak děsného nebo vzrušujícího, jenže v ten moment, ještě se zatraceně těsným kroužkem kolem penisu, to bylo naopak až moc přehnané.

„Chtěl by ses přidat?" dopadly na mé tělo potemnělé modré oči. Otřásl jsem se nad tím způsobem, jakým to řekl. Vůbec to neznělo jako nabídka. Spíše výsměšek. Posmíval se mi. A já tvrdl ještě víc.

„Jestli chcete, Pane," pronesl jsem tak hlasitě, jak jsem jen dokázal, koukajíc stále před sebe.

„Vykáš mi," usmál se nadšeně, „to se mi líbí. Možná se Harry vážně snažil," věnoval Kurdnáčkovi poplácání po tváři, něco mu zašeptal do ucha a seskočil z postele. Překvapilo mě to. Harry vypadal, že mu to vůbec nevadí. Naopak se jen více uvelebil na posteli. Mně by za něco takového udělal ze zadku chodící omalovánky.

„Zapomeň teď na to, co se ti snažil ten člověk na posteli natlouct do hlavy," chytl mě za vlasy a vytáhl na nohy, „vysvlékni ho. Hezky pomalu a přesně."

„Dobře," přikývl jsem rychle a přemístil jsem na postel. Byl jsem na čtyřech sotva pár minut, ale i tak byla pro má kolena obrovská úleva být na něčem měkkém.

Harry mě zabíjel pohledem. Bál jsem se ho vůbec dotknout. Mátlo mě to. Tolik moc. Všechno najednou bylo jinak.

Co řekne Louis je svaté. Jednou mu zaodporuješ a letíš.

Pokroutil jsem hlavou a chytl lem Harryho trika, přetahujíc mu ho přes hlavu. Kupodivu spolupracoval. Možná mu to Louis poručil, což byl nesmysl, jelikož byli oba dominantní, takže jeden druhému nemohl poroučet.

„Hoď sebou," zavrčel Louis netrpělivě.

„Omlouvám se, Pane," vyslovil jsem to slovo a zíral Harrymu do očí. Byl nepříčetný. Bylo mi jasné, že za tohle mě zničí hned, co se za námi zabouchnou dveře toho bytu. Nervózně jsem si skousl ret a zbavil Kurdnáče ponožek a pak i úzkých džínů a boxerek. Nikdy se nestalo, že by byl nahý spolu se mnou. Nechával si pokaždé alespoň triko nebo košili, aby mi dal najevo, že je něco víc.

„Moc dobře," přistoupil brunet k posteli a hodil po Harrym balíček s kondomem. Nechápal jsem, co se děje. Jen jsem nejistě zíral přímo před sebe. Nechtěl jsem udělat další chybu. „Jsi jen malá děvka, nepletu se?" chytl mě Louis silně za bradu a já až v ten moment zaregistroval lihovku v jeho ruce. Rychle mi došlo, co chtěl udělat. Můj penis zacukal vzrušením. Miloval jsem být ponížený.

„Ano, Pane," zasípal jsem dychtivě, „jsem jen Vaše malá děvka," vydechl jsem prudce nosem, nadrženější než předtím.

„Teď drž," poručil a dal mi menší facku, než přiložil lihovou fixu k mému čelu. Spokojeně jsem zasténal. Bylo to tak proklatě moc rajcovní.

„Jo, tohle by šlo," pochválil si svou vlastní práci, „teď si sedni hezky obkročmo na Harryho, zády k němu, jasné? Chci vidět, jak klesáš po jeho péru jen dolů. Žádné pohyby zpátky," poručil. Jeho oči téměř hořely. Nebyl jsem si jistý, jestli něco takového dokážu. Harry mě v tomhle směru moc nepřipravoval, jelikož prý není hezké mít rozšukanou díru. Občas mi připadalo, že je až moc zlý, ale možná mě chtěl vážně jen dostatečně připravit.

„A-ano, Pane," zakoktal jsem nejistě a udělal, jak si přál. Ta bolest mě ničila hned v momentě, co jsem na Harryho erekci vážně začal dosedat. Nebyl jsem dostatečně roztažený a absence gelu také nebyla nic příjemného. Jenže já to chtěl zvládnout. Bylo to pro mě až moc důležité.

„Vypadáš tak trochu, jako bys potřeboval motivaci," ozval se Louis odněkud za mnou. Už zase jsem se nejspíš ztratil ve své hlavě, jelikož jsem vůbec nepostřehl, že by ode mě odešel.

Probrala mě silná rána, když důtky dopadly na má záda. Nepříčetně jsem zavzdychal a povolil svaly na nohou, abych se sklouzl zase o něco níž. Ta bolest byla příšerná, ale Louis naštěstí nepřestával zahřívat mé tělo ránami, čímž mi to celé dost ulehčil.

Dosedl jsem na Harryho úplně, propínajíc se bolestně v zádech. Snažil jsem se najít polohu. Která by nebyla bolestivá. Nedařilo se mi. A Louis si jen spokojeně broukal. Zahodil důtky na zem. Měl jsem chuť nadávat. Vzpouzet se. Brečet. Ale já jen dál čekal na další rozkaz.

Brunetek se odebral k jedné z komod a vytáhl z ní hubenou, středně dlouhou rákosku. Nasucho jsem polknul. Nikdy je na mě nikdo nepoužil. Harry říkal, že to není potřeba. Věřil jsem mu. Chápal jsem, že bylo dost věcí, které mě za ten týden nemohl naučit, ale když na tohle došla řeč, označil to jako nepotřebné.

Hlasitě jsem zakňučel. Zlomený a vystrašený.

„Troye," zastavil se kousek od postele, „barva?" pronesl mírně Louis a já byl překvapený, jak hezky dokázal znít.

„Žluto-zelená, jestli to dává smysl, Pane," pípl jsem nejistě. Nechtěl jsem lhát, ale už vůbec jsem nechtěl přestávat. Jen jsem potřeboval, aby mi dal chvilku na to, abych si mohl uspořádat myšlenky.

„Začni se hýbat," přistoupil ke mně a koncem rákosky přejížděl po mém lýtku. Vyděšeně jsem poslechl a začal se zvedat a dopadat zpět na Harryho chloubu. Slyšel jsem, jak někde za mnou sténá, ale já se dokázal soustředit jen na Louise a tu malou věcičku v jeho ruce.

„Nezpomaluj," sykl naštvaně a praštil mě lehce rákoskou přes nohu. Uvolnil jsem se pod tím pocitem. Nebylo to tak děsné, jak jsem se bál.

„Zelená," vydechl jsem rychle a přidal na tempu. Zaslechl jsem jeho uchechtnutí, které mi dodalo ještě více sebevědomí. Možná se mnou byl vážně spokojený. Zadýchaně jsem přirážel proti Harrymu a pobízel vzdechy Louise, aby mě nepřestával obdarovávat ránami. Štípalo to. Občas se trefil do stejného místa a já se musel kousat do jazyku, abych nezanadával.

„Stop!" vyjekl najednou Harry a Louis mě mávnutím ruky zastavil v pohybu. Neměl jsem nejmenší ponětí, co se děje, ale trochu mi připadalo, že Kurdnáček brečí. Nedávalo to smysl.

„Troye," probral mě brunetův hlas, „slez," poručil a já tak ihned udělal. Harry se v ten okamžik zvedl z postele a někam zmizel. Čekal jsem, že Louis půjde za ním, ale naopak zůstal sedět za mnou.

„Bylo by moc troufalé zeptat se, co se děje, Pane?" zavrtěl jsem se nervózně. Byl jsem moc zmatený.

„Nic vážného krom toho, že neumí prohrávat," věnoval mi letmý úsměv, „a teď už mi smíš říkat jménem. Uvolni se. Vedl sis moc dobře, mimochodem. Harry měl vážně smůlu," zasmál se a postavil se na nohy.

„Jsem ještě zmatenější. Myslel jsem, že mě měl pro Vás," vydechl jsem, „totiž tebe připravit? Abych pro vás oba byl dost dobrý submisiv,"

„Troye," zastavil mě, „co to meleš? Řekl jsem Harrymu, že rákosky jsou okay a on mi tvrdil, že ne a tak jsme se vsadili, že zkusí týden učit někoho nového a že mi tím ukáže, jak děsivé pro každého jsou," zarazul se rozzlobeně. „Co ti přesně řekl?"

„Já," nahnal jsem nový vzduch do plic a znejistěl.

„No tak," usmál se lehce, „Harry je neskutečně bláznivý. Nezlobím se, jen mě to zajímá," odrhnul mi upocené vlasy z čela.

„Jen to, že jste oba dominantní a že nevěříš, že mě za týden vycvičí natolik, abys se mnou byl spokojený. Ale to už jsem ti řekl."

„Sice bych mu za to měl tak moc zmalovat zadek," zasmál se, „ale odvedl s tebou moc dobrou práci. Jsi úžasný. Co takhle se k nám přidat, hm?"