XLVI.
Dál jsem nemohla. Ale musela jsem! Zatím žiju! A žít budu dál! Zvládnu to! Začaly se mi zavírat víčka, ale já jsem únavu potlačila. Musím zůstat při vědomí.
Zdálo se mi, že když jsem teď dostala odpovědi, mám snad tisíckrát víc otázek než předtím. Ta myšlenka mě pálila v hlavě již dlouho. Nemohla jsem jí z hlavy vyhnat.
Stará básnička, která vyprávěla o Hagaru. O Hagaru, kde najdu odpovědi na své otázky. Básnička, kterou mi vyprávěl táta. A pak, meč, dýka a plášt, předměty, které mi poslala matka.
Ano, tyto události a informace toho měly tolik společného. V hlavě se mi začal formovat plán. Vím, že je to co musím udělat. Musím najít Hagar. A Sylva s Lukášem mi pomohou.
Z přemýšlení mě do reality probudila až šílená bolest v podbřišku. Takhle mě stejně nikdo nepozná. Najdu nejbližší vesnici a budu doufat, že pomoc bude čekat tam.
Prošla jsem si dlouhou cestu, ale té cesty ještě není konec. Ano, dneska jsem tenhle souboj vyhrála, ale až budu silnější, vrátím se a pomstím sebe i smrt královny. Najdu Hagar. Hagar, který mi dá odpovědi na mě otázky. Sáhla jsem si do spodničky a vytáhla pytlík schovaný na horší časy. Pytlík plný zlaťáků.
Zotavím se, najdu Sylvii a Lucase. Nakoupíme koně, zásoby a výbavu. Seženeme si mapu a vydáme se na sever.
Na sever, kde se nachází legendární pevnost Hagar!
KONEC
Ano, opravdu. Dostali jste se na konec příběhu a divíte se, že nemá defakto konec. Je to tím, že tahle knížka bude mít pokračování.( Ale asi dost za dlouho) Budu ráda, když navštívíte můj účet a třeba narazíte na nějaké mé ,,Dílko" které vás zaujme. Taky díky moc že čtete( A to nejenom tuhle knížku, ale všechny, které se vám líbí.) A podporujete tak lidi jako jsem já, aby sepsali svoje myšlenky. Protože já to nedělám kvůli úspěchu( samozřejmě že mě tolik přečtení potěší), ale protože mě to prostě baví. Další kapitola bude spíše informační a budou na ní poděkování. Konec je konec a tak se s vámi tímto loučí vaše
ebrhart ♥️
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro