Probudilo mě pár paprsků, které si našly cestu z oblohy, až ke mě dolů. Pomalu jsem se protáhla a vyhlédla z okna. Byl krásný den. Dobrá změna, oproti těm, které byly předtím.

I teplota byla patrná. Mezi dveřmi jsem spatřila Sylvu, již obléknutou a učesanou, jak se na mě usmívá.

Úsměv jsem jí oplatila. I přes tak dobrou náladu jsem v sobě v vnímala neklid. Samozřejmě ve mě rezonovaly včerejší okamžiky, tak noční události.

S pomocí mé dobré kamarádky jsem se dala do stavu, ve kterém budu moci předstoupit před královskou rodinu.

Do jídelny mě odvedla komorná, což mě překvapilo. Byla to první, kterou jsem za celý svůj pobyt tady viděla. Otevřela dveře a já spatřila načančanou místnost plnou jídla.

První se že židle zvedla královna. Připadala mi na první pohled mou matku, ovšem sympatičtější. Tu jsem si na první pohled oblíbila.

,,Vítám tě tady u nás drahá. Doufám že se ti tu bude líbit a dobře spolu vyjdeme." promluvila ke mě vlídným hlasem a potřásla mi pravicí.

Milé jsem se na ní usmála. Tentokrát ovšem ne falešně.

,,Máte to tu nádherné a jsem si jistá, že my dvě si najdeme společné." odpověděla jsem.

Tím konverzace ustala a já se mohla usadit ke stolu. Chyběla tu jen jediná maličkost. Drobnost jménem Alexandr!

,,Mohla bych se vás na něco zeptat?"

,,Ale jistě, ptejte se!" dostala jsem se rychlé odpovědi.

,,Proč s námi nesnídá Alexandr?"

Tentokrát se slova ujal král a velmi rychle a stroze mě uzemnil.

,,Něco řeší a nemá na nás čas! Snad se uvidíte později."

Zadívala jsem se směrem na královnu. V jejím výrazu byla nejistost. Je mi jasné že otec a syn mají tajemství a ne malé. Ovšem královna o ničem neví, přičemž jim slepě leze do pasti.

Dneska jsem ze sebe vymáčkla tohle. Je to jen jedna kapitolka, ale zase delší, tak snad to nevadí. Díky moc že čtete a podporujete mě. Těšte se již brzy na další kapitoly. Vaše
Ebrhart