V podhradí panoval nezvyklý šum. Obloha se blyštila slunečními paprsky. Bylo dokonalé ráno. Všichni se připravovali na nezvyklou návštěvu. Zbývalo posledních pár hodin do příjezdu oné návštěvy. Královna procházela zámkem a kontrolovala přípravy. Jen aby se vše vydařilo a nedošlo k nějakému maléru. Nestávalo se často, že by nastala příležitost konzultace věcí s jinými panovníky.

Eleanor si to patřičně uvědomovala, ovšem nikdy na takové formální věci neměla náladu. Přesto si teď, matkou donucená, zkoušela nové šaty.

„Ten živůtek mi k tobě prostě nesedí," pronesla její matka poté, co vešla do dveří.

„Jsi moc divoká, tvůj výraz v obličeji není vůbec královský. Tváříš se jako válečník před bitvou. Odhodlaná porazit nepřítele! Chtěla bych vidět více něžnosti!" Královna si prohlédla svou dceru zblízka a pak kývla k jedné z komorných.

„Zkuste jí něco udělat s vlasy!" Okolo Eleanor se roztancovalo hned několik děvčat a snažilo se zázračně zkrotit její hnědé husté kadeře. Poté co odvedly svou práci, byla konečně královna spokojená.

„Děkuji vám, vypadá to reprezentativně." Naposledy ještě sama upravila lem a popohnala dívku ven na chodbu.

„Neudělej mi ostudu!" Eleanor přikývla a vydala se po boku matky směrem do trůnního sálu. Matka perfekcionistka potřebovala zkontrolovat, jestli už je vše hotové.

---

Hodiny na věži odbily desátou a trubači začali vítat dlouho očekávanou návštěvu. Osmispřeží sladěné do královsky zelené obklopovala družina ve stejné barvě. Když se černý kočár s vraníky přiřítil na nádvoří, princezna s matkou stály na schodech.

Lokaj otevřel dvířka a pomohl nejdříve králi a poté i jeho synovi dostat se z kočáru. Začal ceremoniál, kterým byli hosté přivítáni, a obě královské rodiny se odebraly do velké jídelny. Na oběd bylo ještě brzy, proto stálo v miskách a talířích občerstvení. Rodiny se posadily naproti sobě. Královna chtěla začít konverzaci, ale severní král ji přerušil.

„Nechme jim trochu volnosti, ať se jdou projít třeba do zámecké zahrady!" Princezna se zadívala na matku a ta jí kývla na souhlas.

„My mezitím probereme to důležité, že?" prohlásila a zadívala se na druhou stranu stolu.