XIV.
Čekala jsem, že se mi v hlavě vyjasní, ale to jsem se šeredně mýlila. Myslela jsem, že mi královna alespoň něco vysvětlí, avšak místo toho jsem toho věděla snad ještě méně než předtím. Skoro jsem ani nevnímala svět okolo sebe.
Koně jsem zastavila až těsně u stájí a tam k mému zděšení čekal Alexandr.
,,Zdravím, Růženko!"
,,Jak se máš?" zeptal se mě sladkým hlasem. I když nevypadal na to, že by něco předstíral.
,,Byla jsem se project za přítomnosti tvé matky."nenechala jsem Alexandra s odpovědí dlouho čekat.
Neočekávaně mě chytl za ruku a táhl mě za sebou. Bála jsem se odporovat, tak jsem jeho směr následovala.
,,Něco ti ukážu!"
Vedl mě do západního křídla, několikrát jsme zahnuli do leva. Pak mi rukou lehce přikryl oči a pomalu mě vedl dál.
Slyšela jsem, jak otevřel dveře a znovu je zavřel. Vešli jsme do nějaké místnosti. Vtom mi však již sňal ruku z očí a já mohla tu nádheru konečně spatřit.
Stála jsem v tmavě modrém pokoji, dovedeném k dokonalosti. Úžasem jsem až otevřela ústa a zírala na postel s nebesy.
,,Tak co, líbí?"
Místo odpovědi jsem kývla. Rošťácky se na mě usmál, popadl mě za pas a hodil rovnou na postel. Lehl si vedle mě a začal mě zuřivě líbat. On byl silnější, nemělo cenu se mu vzpírat. Spolupracovala jsem a po chvíli se mi to začalo snad i líbit. Vášnivě jsem ho líbala na tvář, krk a celé jeho tělo.
Nedokázala jsem přestat!
Woou, tak je tu zvrat. To jste nečekali, že? Jinak myslíte že je ten pokoj zamčený? Tohle je poslední kapitolka která vyjde tenhle měsíc. Budu teď psát v offline módu, a vše vyjde najednou 17.8.(tedy snad). Máte se na co těšit, vaše
ebrhart
PS. Posílám pusinku všem, co to dočetli až sem.
💋
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro