Klus se změnil na krok a Eleanor pobídla koně. Změnila pozici, takže si teď s královnou viděly přímo do očí.

,,Je ti tu líp než tam?" zazněla věta, která Eleanor znovu hrkla.

Proč královna svá slova neupřesní? Bojí se snad něčího hněvu, nebo snad i něčeho horšího?

,,Ano, jsem teď volnější!" odpověděla popravdě.

,,Věřím ti" promluvila k ní královna.

,,Proč?"

,,Cítím to! Prosím buď opatrná, nerada bych přišla o spojence!"

Proč bych měla být opatrná?
Proč bych měla být spojenec o kterého by mohla přijít?

Už to v sobě neudrží, má tolik otázek. Musí jít s nimi ven.

,,Nechápu to. Všechno je špatně! Alexandr se pořád někam vytrácí. Nikde nevidím chůvy a komorné. Král má jistě také něaké tajemství!" vychrlila ze sebe najednou Eleanor.

Skoro jí nebylo ani rozumět. Královna jí pozorovala jejím seriózním pohledem. Nejspíš přemýslela, přeci jen i na princeznu toho bylo trochu moc.

,,Tenhle zámek skrývá spoustu tajemství!" promluvila a nenechala Eleanor ani aby se nadechla k další otázce a pokračovala.

,,Alexandra i s králem pozoruji delší dobu. Myslím, že ani jeden z nich není takový jaký se dělá. Ne, nemyslím, vím to! Komorné a služebné se bojí králova hněvu, proto je jen tak volně pobíhat nepotkáš! Je to až skličující. Ovšem i pro mě tohle jsou tajemství a obávám se že i nadále budou. musíme tuhle šifru vyřešit! A já se na tebe spoléhám."

Nečekala na odpověď a trhem koně otočila nazpátek.

,,Jezdi si kdy chceš, ale snaž se aby tě neviděli!" pronesla a uvedla koně do trysku.

I princezna pobídla koně a tryskem vyrazila za ní.

Tajemství jsou snad jestě složitější a o to lákavější. Je na co se těšit!

Je tu další. Možná že jsem něco trochu objasnila, i když to rozhodně záměr nebyl. Spíš vám ještě víc zamotat hlavu. S láskou vaše

ebrhart